úterý 26. listopadu 2019


Čím více možností, tím těžší volba. Společnost se dostala do fáze, kdy je všechno snadno dostupné. To je ona demokracie, kterou jsme vždycky chtěli, ale se kterou je někdy složité naučit se žít. Proč? Protože je snazší, když nám někdo řekne, co máme dělat. Když se o nás někdo stará. Když se nemusíme tolik snažit. Ale není to svobodnější. Svoboda přichází s odpovědností za naše vlastní volby. Slovenská prezidentka Zuzana Čaputová řekla něco, co ve mě stále rezonuje: "Kdo od změn v roce 1989 čekal, že přinesou nové možnosti, dočkal se. Kdo očekával, že to bude automaticky znamenat jen vývoj k lepšímu, zákonitě se musel dožít zklamání. Demokracie je příležitost, nikoli záruka úspěchu."

Společnost konzumu: Vše lehce dostupné a nahraditelné

pondělí 18. listopadu 2019


Patřím do té skvadry lidí, která je barvoslepá. Namalujte oblohu fialově, já si toho nevšimnu. Kdyby tráva zčervenala určitým odstínem, pořád ji budu chválit, jak se hezky zelená. Na základní škole jsem dostal kouli z anglických barev, protože učitelka je chtěla značit pastelkami a já nevěděl, která je která, přestože jsem slovíčka znal, ale styděl jsem se to přiznat. Teď už to mám jako malou superschopnost, málokdo tomu totiž věří.

Jsem barvoslepý aneb všichni vidíme svět jinak

sobota 16. listopadu 2019


Hledání štěstí je samo o sobě frustrující. Když se v zimních dnech dívám z okna a přemýšlím nad tím, jaká je pořád tma, automaticky to ve mně vyvolává úzkost a říkám si: "Jak by mohl být člověk spokojený, když všechno okolo nasvědčuje smutku a chmurám?" Potíž je, že jako lidé neustále srovnáváme realitu se svými ideály, ovšem svět nikdy nebude hrát zcela podle našich představ. Bude nás neustále vyzývat, abychom se podvolili a pochopili jej.

Štěstí je stav mysli aneb šťastní lidé se smějí i v ledové vodě

sobota 9. listopadu 2019


Ač se to díky počátečnímu entusiasmu nezdá, psaní blogu není žádná hračka. Má-li blogování za něco stát, je třeba psát články pravidelně a zároveň by bylo dobré, aby si z nich čtenář vždycky něco odnášel. Pokud rádi píšete, asi tušíte, že nejvíce času člověku nezabere ani tak psaní jako spíše představy o tom, jak píše. Blog funguje jako psací svědomí. Když dlouho nic nepíšete, doslova vidíte jak stagnuje a nutí vás k opakovanému přemýšlení, o čem psát dál, aniž by to byla otrava. Není nic horšího než se do něčeho nutit, ve výsledku to obvykle čtenář pozná.

Inspirace, o čem psát blog

pondělí 4. listopadu 2019


Petr Casanova je u nás známý především jako zakladatel internetové stránky o osobním rozvoji FirstClass.cz. Na tento projekt pak navázal ještě magazínem a jakýmsi vzdělávacím systémem First Class Academy. Jedni jeho články považují za bezduché motivační řeči, jiní ho obdivují a tvrdí, že jim jeho filozofie, zejména co se týká vztahových záležitostí, pomáhá. Abych si na něj udělal vlastní názor, rozhodl jsem se vypůjčit si knihu 100 nejkratších cest k Tobě aneb Příběh duše, protože jsem nějak podvědomě tušil, že v ní shrne věci, které se objevují právě na FirstClass. Myslím, že jsem se nemýlil, ale také nejsem zklamaný, ba naopak.

Petr Casanova: Kam vede jeho 100 nejkratších cest k Tobě

neděle 3. listopadu 2019


Dlouho jsem nepsal, protože jsem se trápil. Přiznal jsem tátovi, že jsem gay. Mohu říct, že udělat tenhle krok bylo asi jedno z nejtěžších rozhodnutí v mém životě a trvalo dlouhá léta, než jsem se k němu odhodlal. Vše ostatní se zdálo tak maličkaté. Pravdou je, že ve chvíli, kdy jste na dně, kdy žijete v bolesti, v sobě objevíte sílu, o které ani netušíte, že ji vlastně máte. Jsme silnější, než si myslíme. Nepotřebujeme uznání ani povolení ostatních, abychom byli šťastní, ale je třeba, abychom byli pravdiví především sami k sobě.

Jsem gay aneb coming out a LGBT v rodině i společnosti