pátek 8. července 2022

Co je to vlastně ten neomarxismus a kdo je neomarxista

0


 

Ve veřejném prostoru se občas operuje s pojmy, jejichž původní definice je zcela zastíněna jejich novodobým užíváním. V takových případech se nejen změní jejich význam, ale pod tíhou nejrůznějších skandálů a mediálních výroků získají zcela novou emocionální konotaci. Jedním ze zářných příkladů je třeba užívaný "pravdoláskař" nebo "sluníčkář". De facto se z pojmenování člověka, jenž zastává hodnoty pravdy a lásky nebo má obecně pozitivní přístup k životu, stal posměšek a nadávka. Jedním z takových nešikovných pojmů, který se užívá zejména v politické komunikaci, je i neomarxismus.



Vyznění neomarxismu aneb jak je vnímám neomarxista


Za neomarxistu dnes někoho označují především odpůrci levice, často extrémní pravicoví konzervativci, a má sloužit jako hanlivá nálepka pro tzv. novodobé marxisty. Někdy se jim kvůli tomu přezdívá také nová levice. Samotný marxismus bývá obecně spojován s komunismem, těmi, kdo vítají migranty, s feministy, pražskou kavárnou, homosexuálními aktivisty a obecně těmi, co narušují tradiční křesťanské evropské hodnoty, zastávají probruselské vidění světa, jež nám něco diktuje, čímž ztrácíme vlastní tradici a suverenitu... ale takhle jednoduché to také není.

 

Nálepka neomarxisty, myšlena spíše jako degradující nadávka, tento pojem zaměňuje spíše s tím, co by se dalo nazvat liberálním progresivismem. Není vlastně divu, že se tato oblíbená, avšak nesprávná terminologie vyskytuje hlavně na dezinformačních webech. Ty píšou o ohroženém bílém heterosexuálním muži, zničení tradiční rodiny homosexuálními svazky nebo nutnosti přeoperovat se na jedno z desítek pohlaví. Takže se něco, co má sofistikované historické kořeny vměstnalo do fádní urážky.

 

Neomarxismus není politický program nebo směřování, které by souviselo s pohlavím, rasou nebo sociálním původem. Snaží se najít uplatnění člověka v kapitalistické společnosti a pochopit společenské fungování v tržních vztazích. Jako vzpoura bílého muže proti urputným rovnostářům, ateistům, feministům, který je paradoxně utlačován liberálními proudy a ztrácí tedy své "výsostné postavení", se neomarxismus začal kvůli rostoucímu populismu nejen u nás dezinterpretovat vlastně teprve nedávno. V tomto zcela okleštěném významu jde pak prostě o "ošklivé" pojmenování pro ty, kteří touží po solidární a otevřené společnosti, což je protipól uzavřené společnosti, jež není ochotná přijímat vlivy zvenčí, ať už jde o multikulturalismus, liberalismus nebo globalizaci v oblasti národnostní, sexuální i vzdělávací.


 

Původ v marxismu

 

Pojďme se podívat na skutečný původ neomarxismu. Jak jsem již psal, vznik tohoto směru iniciovala snaha vysvětlit chod dějin a co jej nejvíc ovlivňuje. Původní marxismus vychází z díla Kapitál Karla Marxe a Friedricha Engelse, podle nějž společenský status quo – to jak společnost funguje – reprodukuje vlastník výrobních prostředků, opírá se tak především o materialistický pohled na svět (hlavním hybatelem dějin a společnosti je materiální výroba). "Kdo má peníze, hýbe světem, ostatní jsou jimi vykořisťovány." Hlavním přínosem marxismu ale není nějaká hodnotová ideologie, jde spíše o popis a teorii toho, jak funguje společenské uspořádání, jak je dle něj společnost hierarchizovaná.

 

Síly a výrobní prostředky vytváří ekonomickou základnu společnosti.

Marxismus definuje společenské uspořádání na tzv. třídy, což jsou skupiny lidí, kteří jsou nějak spojeni vztahem k výrobním, materiálním prostředkům. Pro lepší představu si vezměme dvě hlavní společenské třídy, jimiž jsou vlastníci (kapitalisté, buržoazie, průmyslovníci) a ti, kdo pro ně pracují (dělníci, proletariát). Jejich vztah je dle marxismu založený na vykořisťování. 

 

Marxismus spoléhá na to, že dělnická třída uskuteční revoluci, která tuto společenskou změnu vykoná, cílem je odstranění soukromého vlastnictví – odtud vznikla myšlenka komunismu a vlastně i leninismu, což vytváří onu negativní expresivitu v jakékoli zmínce o Marxovi, přestože jsou to stohy a eseje komplikovaných filozofických myšlenek, na jejichž snaživé interpretaci by mnozí mohli získat a také získali doktorát. Dá se říct, že tyhle myšlenky byly v dějinách nesčetněkrát znásilněny a neodpovídaly původním domněnkám obou autorů.

 

Od této materialistické představy se sice vyvinulo slovo neomarxismus, ale vlastně jde o pohled zcela jiný. Kritizuje marxistický materialistický determinismus a soustředí se především na myšlenky než na materiální struktury.

 


Co je to neomarxismus


Vždy mi hodně vadilo, když jsem nerozuměl pojmům, které jsou ve společnosti tolik nadužívané. Už když jsem při magisterském studiu narazil na tuhle otázku, bylo mi jasné, že zde neexistuje zcela jednoduchá a ukotvená interpretace, jež by se dala shrnout jednou větou, a přou se o tom i filozofové a politologové dodnes. Hlavní rozdíl oproti marxismu je v tom, že neomarxismus identifikuje jiné příčiny sociálního útlaku a vykořisťování.

 

Kultura konzervuje status quo, právě v ní je podle této teorie hlavní útlak, což vytváří k marxismu zjevný rozkol. Neomarxismus například zdůrazňuje skutečnost, že média legitimizují nadvládu kapitalismu a podřízenost třídy pracujících. Mediální manipulace tak určuje chod dějin, předává a legitimizuje myšlenky, kulturu. Zde vzniká například představa menšin, kteří chtějí ovládnout svět a zničit dosavadní řád.

 

To, co mají oba směry společné, je možná tak hledat nějaký společenský konflikt mezi různými vrstvami obyvatel. Při pojmenování nepřítele se pak vyzdvihuje výzva jej revolučně zničit. Neomarxismus se tak začal užívat k zesměšňování emancipačních snah, jež mají narušit "řádný" chod společnosti, neboť oproti materiálním strukturám vyzdvihuje ideje.

 

 

Kdo je tedy neomarxista

 

Jsem neomarxista, pokud mám liberální sklony a zastávám rovnost v lidských právech? Někdo by mě tak jistě mohl označit. Bojuji přeci za svobodu, která by mohla narušit nesčetné tradice, neboť v historii zkrátka svoboda zase tak dlouhou tradici nemá. Někdy mi přijde, že se všemožné nálepky používají k pouhé ventilaci nenávisti, k poukázání na rozdíly mezi lidmi a označování je za nepřátele. Kdo se skutečně o původ různých ideologií zabývá, dojde nakonec k tomu, že původní označení je zcela vytrženo z kontextu a dokonce mu je udáván opačný význam.


Možná za to může právě kořen slova odvozený od Marxe, který vágně přiřazuje neomarxismus k prvopočátkům komunismu, přestože neomarxismu o žádné zničení soukromého vlastnictví nejde. Neomarxista se smrštil do role nepřítele konzervativců a splývá s liberálem, k tomu se bulvárně a populisticky dodává elitářství, intelektualismus (který se z podstaty znění povyšuje nad běžnou masu lidí) a přejímají se nesmyslné argumenty, jež nemají v původu neomarxismu žádnou oporu. 

 

Je to jako popsat samotnou globalizaci a způsoby, jak se k ní lidé staví. Někdo globalizaci nesnáší, jiní ji vítají. A oba vidí destrukci v chování těch druhých.

Proč jsem se vlastně rozhodl o tomhle psát? Připadá mi, že nedefinovatelnost a abstrakce mnoha pojmů dnes slouží jako strašák a klín různých skupin obyvatel, ale vždy je potřeba sledovat záměr, s jakým jsou takové nálepky užívány. Bohužel v takových hrátkách se slovy vidím zase a jen mocenské souboje a bohužel jsou mezi námi tací, co se pořád domnívají, že svoboda jiných (byť už jen myšlenková) zničí jejich vlastní svobodu, jejich integritu, postavení, dokonce i rodinu, a proto straší konspiracemi o ovládnutí světa a nesmyslnou panikou.

Author Image

Kdo je Jerry Writer
Toulám se světem médií, tvůrčího psaní, sociálních sítí, literatury a životní filozofie. V životě je pro mě důležitá kreativní činnost, při které mohu svobodně realizovat své nápady a předávat inspiraci nebo druhé motivovat.

Žádné komentáře: