V naší společnosti nejspíš stále převažuje názor, že smyslem sexuálního styku je rozmnožování. Díky sexuální revoluci se v souvislosti se sexem zbortila mnohá tabu, protože to není tak dlouho, kdy byli lidé za sex zatracováni nebo se vůbec styděli o něm mluvit. Přitom je nepopiratelné, že sex je běžnou a přirozenou součástí života, nikoli démon, který nás svádí z naší cesty. Z naší cesty nás nemůže svést sex, ale naše smýšlení.
O studu a přirozenosti sexu
Sex již přestává být tabuizován, když se o něm točí filmy, pořádají diskuze, píšou knihy nebo články na blogu! Lidé jsou zkrátka sexuální bytosti a muži by neměli penis a ženy vagínu, kdyby to nebylo naprosto přirozené. A je také přirozené o přirozených věcech mluvit, než dělat, že neexistují.
Náš strach projevovat se jako sexuální bytosti nebo jen hovořit o sexu pramení pravděpodobně ze všech těch konzervativních tradic, které formovaly naši minulost. Stydíme se a zahalujeme, protože si myslíme, že jsme něco více než zvířata, že je hříšné ukazovat svou nahotu nebo nestoudné oddávat se svým touhám.
Vlastně jsem nikdy nepochopil, proč by se měli lidé omezovat v projevování své sexuality. Vždy jde jen o potěšení ze sexu samotného, a vzdát se uspokojení je pak stejné, jako kdyby měl bojovat člověk sám proti sobě. Když člověk bojuje proti sobě samému, musí ho to logicky neskutečně vyčerpávat. Jakákoli represe, potlačování, se pak přirozeně negativně projeví v různých oblastech života.
Tělo nemůže být podváděno. Zná svoje potřeby, a to, co člověk potlačuje, se v něm akorát hromadí.
Děti by se měly o sexualitě dozvídat co nejdříve, aby se nemusely ostýchat za to, že pohlavně dospívají. K čemu je strachovat se z vlastního těla? Proč by se mělo dítě vinit, hraje-li si s vlastním tělem, proč by mělo být poplácáno za to, že se přirozeně vyvíjí k sexuální zkušenosti? Dítě se ničím neprovinilo, nezáleží mu na tom, co si myslí ostatní, je přirozené jako kvetoucí rostlina v lučních pláních. Nač trhat listy z kvítí za to, že vyrůstá do krásy, jestliže listy jsou to, co mu předává vláhu i růst?
Měli bychom se oddávat rozkoši?
Je to vlastně jen a pouze na nás, čemu se oddáváme, nemyslím si však, že bychom se měli obviňovat za to, po čem toužíme. Není ve skutečnosti nic, co by člověk měl nebo neměl dělat, závisí to na naší volbě. Můžeme mít sex bez lásky, můžeme mít více sexuálních partnerů, můžeme mít homosexuální styky a perverznosti také nejsou hříšné, jestliže s nimi ti, kdož je provozují, souhlasí a nikomu jimi neubližují nebo nikoho neomezují. Ve skutečnosti neexistuje něco jako hříchy, za které nás bude někdo trestat – hříšné jsou spíše předsudky některých lidí o tom, že je jejich pravda jediná správná, a proto mají právo odsuzovat druhé.
Na pozoru bychom se ovšem měli mít ve chvíli, kdy se stává naše oddanost hybatelem děje. Žádná potřeba by neměla být větší než potřeba vyjádřit to, čím skutečně jsme. Jestliže vás vaše potřeby přerostou, mohou se stát lehce závislostmi, a to, co není vaším sluhou, se stává jednoduše vaším pánem. Dělejme vše tak, abychom se nemuseli stydět, pokud by Bůh vydal bestseller s našimi tajemstvími. Teoreticky by žádná potřeba neměla být vyšší než potřeba udělat ze sebe člověka, kterého máme rádi, ke kterému máme úctu a se kterým jsme šťastní.
Vlastně by se podle tohoto článku dalo vše shrnout tak, že na sexu není nic špatného, i když s tím také úplně nesouhlasím – uvědomuji si, že sex se stává "špatným" ve chvíli, kdy se stává nástrojem k dosažení moci, manipulace nebo ublížení. Jsou lidé, kteří si myslí, že sexem odezní partnerské neshody, že jím získají dominantní postavení nebo díky němu něčeho dosáhnou. Skutečné problémy se ale nedají zahladit nějakým nástrojem, dříve či později se vynoří na povrch – stejně jako jsem to psal výše o potlačování své sexuality.
Jaký je tedy smysl sexu
Je složité generalizovat jediné východisko, záleží totiž na tom, jak k sexualitě přistupujeme. Pro někoho je sex nedílnou součástí života a vztahů, pro někoho je sex spíše vztahovým doplněním, někdo jej vyžaduje více a někdo méně...
Důležité je si uvědomit, že přirozené věci nejsou jen ty, které dělá většina, ale prostě to, co vyžadují naše těla. Smyslem sexu je kromě rozkoše, uspokojení a rozmnožování také splynutí dvou duší v jednu. Nejpozitivněji se k sexu může přistupovat jako k oslavě života a uvědomění si vlastní tělesné dokonalosti. Věci i události v našem životě nemají jen jediný smysl, smysl jim dáváme především my sami. Pryč od lidí, kteří tvrdí, že ví nejlépe, co se má a nemá dělat, a snaží se to nakazovat ostatním. Nejpřirozenější je pro člověka totiž obvykle to, co je láskyplné.
Zajímáte se o podobné myšlenky? Rádi přemýšlíte o světě? Přečtěte si také mou knihu Lovec hledá odpovědi.
