pátek 20. srpna 2021

Vnímání nahoty a sexuální explicitnosti ve společnosti

0


 

Vnímání nahoty se vyvíjí a mění v různých dobách i kulturách, a přestože se především v té západní její explicitní zobrazení stává součástí našeho každodenního života, stále je pro některé jedince zdrojem morálního soudu. Odsuzování nahoty má kořeny zřejmě už někde v biblické éře, kdy se odhalené tělo pojilo bezprostředně se sexualitou a vyzývavostí. Zvláštní je, že jen těžko dokážou lidé argumentovat, proč by se měl člověk zahalovat, aniž by se upínal na dogma tradice nebo své osobní zlosti či nevraživosti. Jako by společnost někdy zapomínala na to, že pro lidské tělo je nahota to nejpřirozenější.

 

 

Odsouzení nahoty

 

Nahota je legitimizována různě v závislosti na kontextu. Zvláštní pokrytectví se vykazuje ve chvíli, kdy sledující konzumují pornografii, kde je explicitnost stěžejním motivem a poskytovatelkou uvolnění a radosti, zatímco na jejich aktéry je pohlíženo s despektem a úplným zatracením. Nacházíme se tak v rovině, kdy je nahota a sexuální explicitnost přijímána pouze v soukromí, přestože je médium určené pro masové sledování. Stále se tak držíme v mezích toho, že nahota a projevy sexuality musejí být utajené, i když se vyhledávají.


Problém vidím už jen v samotném spojování nahoty a vyzývavosti. Tahle přesvědčení pak vyústí přesně ve věty jako "může si za to sama, protože se tak obléká", "když je člověk nahý, automaticky chce sex", "nahota značí promiskuitu" nebo "s tímhle by se neměl/a vystavovat". Jde o společenský úzus, který se dotýká hlavně svobody projevu žen a nepochopitelné legitimizace zločinů, které jsou kvůli tomu na nich páchány.


To, že si nahotu nějak interpretujeme, neznamená, že to tak je. Vypovídá to o našem přístupu, nikoli o přístupu člověka, který se odhaluje.


Hranice nahoty a sexuality


Pro svlékání a odhalování existuje spousta důvodů, které nemusí souviset s lascivností nebo sexuálním podtextem. Může jít o umění, o zobrazení estetična, o snahu získat pozornost, o módu, o projev liberalismu, o provokaci konzervatismu a upjatosti, o způsob sebevyjádření, o sdělení... V dnešní popkultuře je vlastně těžké najít umělce, který by s nahotou neměl co do činění. Možná překvapivě na tom nevidím nic špatného. Zásada "moje tělo, moje pravidla" by měla platit vždy. Zvláštní ovšem je, že u slavných osobností je nahota mnohem více legitimizována než u běžných lidí pravděpodobně proto, že jsou často brány jako sexuálně atraktivnější.

 

Často to souvisí s prostým nastavením mysli a vkusu. Kdo chce, půjde do plavek, aniž by se staral o to, jakou má postavu a jak svým vzezřením působí na ostatní. A jsou i vysportovaní lidé, kteří se stydí a svlékat se nechtějí. V obou případech jde pouze o osobní rozhodnutí. Vše ostatní vychází ze soudů ostatních, jak by kdo měl a neměl vypadat, jak by se měl chovat, jak by se měl prezentovat a zkrátka různě diktovat, co se sluší a patří.

 

Možná že právě to je důsledkem nejrůznějšího body-shamingu, proč někdo ohrnuje nos nad kojící matkou na veřejnosti, proč je spodní prádlo odvážnější než plavky, proč je z nějakého důvodu mužská bradavka úplně v pořádku, zatímco ženská je pohoršující nebo proč je lesbický sex přijímán kladněji než gay sex.


Pokud bychom tedy hledali hranice toho, co ještě společnost snese a co už ne, dostaneme se jako obvykle k otázce svobody. Svobody nahoty a svobody projevů sexuality, protože jak už jsme si řekli, tyhle dva pojmy zkrátka nejsou to samé. Ohrožení výchovy mládeže, veřejné pohoršení a mravní zločiny jsou samozřejmě extrémem. Je bezesporu nutné brát v potaz meze zákona.

 

Mluvím tu o jednoduchém posunutí hranice toho, že výstřih nemusí znamenat vyzývavost, nahá fotografie není vždy pornografie a odhalené tělo není pobídkou k sexuálním aktivitám. A zkrátka si nemyslím, že je dobře, že to někdo tak vnímá – právě z toho vznikají všemožné #metoo a strach z odsouzení, protože například oběti znásilnění jsou často vystavovány právě morálním soudům, na základě kterých si některé věci raději nechají pro sebe.


Takže: pokud někdo hodnotí něco jako vyzývavé, není to automaticky vyzývavé. Může to být naprosto pasivní a nezaujaté. Problém je spíše na straně toho, kdo se cítí být vyzýván, protože si interpretuje něco podle sebe.

 

Psychologie za nahotou, která se objevuje například na sociálních sítích, může znamenat, že člověk chce zapadnout nebo být cool, může si ale také prostě myslet, že je fotografie hezká, umělecká, estetická, je spokojený se svým tělem, oproštěný od toho, že vše musí mít smysl, chce se pobavit nebo to prostě nikomu neškodí, takže proč ne? Je lehké vše zabalit do jednoho předsudku o získávání pozornosti, zvedání sebevědomí a hraní na nejnižší pudy, ale na samotném těle zkrátka objektivně nic špatného není.



Vztah k vlastnímu tělu v kontextu nahoty a sexuality


Nazí se už narodíme, je to naše čirá, přirozená, obyčejná a otevřená podoba. Jsou to právě nejrůznější společenské koncepce, které nás začnou nutit stydět se. Pocit studu je však pro naše tělo silně negativním pocitem, souvisí s potlačováním a vinou. Stud můžeme brát jako jednu ze základních brzd, proč se bojíme být sami sebou. Zejména v oblastech sexuální orientace a coming outu je pak stud příčinou depresí, strachu, sebezapření a v nejzazších případech i sebevražd. Stud nutí lidi nesnášet se v zrcadle, schovávat se a odsuzovat se.

 

Vaše šaty skrývají mnoho z vaší krásy, a přesto neskryjí to, co krásné není. A přestože ve svém oblečení hledáte svobodu soukromí, můžete v něm namísto toho nalézt brnění a řetězy. Vaše kůže by se měla více setkávat se sluncem a větrem a méně s látkou šatu, neboť dech života je ve slunečním světle a ruka života je ve větru. – z knihy Prorok / Kahlil Gibran

Ze svých zkušeností jsem si naprosto jistý, že negativní vztah ke svému tělu (nejčastěji právě v podobě studu, ale jsou i jiné formy sebepoškozování) vede jen k dalším negativních souvislostem v našich životech. Nahota mi dělala opravdu velký problém, protože jsem svoje tělo nesnášel. Viděl jsem na něm pouze chyby, nesnášel jsem svůj odraz, nechodil jsem vzpřímený, schovával jsem se do kouta nebo jsem se vyhýbal jakékoli intimitě.


Teprve když člověk svoje tělo přijme, přestane poslouchat ty všemožné soudy a začne se mít rád, stane se skutečně svobodným. Dřív by mě ani nenapadlo vykoupat se nahý někde v rybníce. Garantuji vám, že pokud jste to nikdy nevyzkoušeli, nevíte, o co přicházíte. S nahotou se pojí opravdová svoboda a to neříkám jako nějaký exhibicionista či nudista, ale jen jako člověk, který si začal vážit toho, co pro něj jeho tělo dělá, že je zdravé a že mi dalo možnost pohybovat se ve zdejším světě, vnímat život a všechny krásy i ošklivosti s ním spojené.


Nahlížím na lidské tělo jako na jakýsi oltář a vnímám, jak je smutné, že někteří lidé uctívají oltáře mnohem více než lidská těla. Stejně jako jiné věci, i nahota souvisí s naším míněním, které většinou spíše zrcadlí naše vlastní potlačené myšlenky, soudy jsou často tak spíše voláním o pomoc. Pohled na otevřenost často nechá vyvstat to, co sami před sebou zavíráme a potlačené myšlenky vypovídají o našem vlastním strachu, protože skutečně spokojený člověk nemá potřebu šířit vinu nebo stud.

Author Image

Kdo je Jerry Writer
Jsem exemplář člověka. Jsem tvor seslaný na třetí planetu od Slunce. Jsem lovec odpovědí. Jsem dýchající maso, krev a kost. Jsem technicky stejný jako vy. To, co nás skutečně rozděluje, je naše myšlení a perspektiva.

Žádné komentáře:

Okomentovat