Knihy, které mi změnily pohled na svět

Stalo se vám někdy, že jste si přečetli knihu, která vás natolik ovlivnila, že vám to změnilo dosavadní pohled na svět? Mně se to stalo hned několikrát. Jsou to takové knihy, které mě donutily k zamyšlení, ke kterým se neustále vracím a zároveň v nich nacházím pořád něco nového, čeho jsem si dříve nevšiml. Snad každého někdy nějaké dílo zasáhlo natolik, že ho to nějak ovlivnilo, což je podle mě známka dobré knihy. Rozhodl jsem se, že vám napíšu malý seznam knížek, které mi změnily život.

 

Iluze – Richard Bach

Nemohu jinak, než dát na první příčku mého nejoblíbenějšího spisovatele Richarda Bacha. Iluze jsou příběh o tom, jak se můžeme dívat na svět jinak očima pilota dvouplošníku. Oficiální anotace o této knize je plná otázek: "Co kdyby se objevil někdo, kdo by mě mohl naučit, jak to v mém světě chodí a jak do něj mohu zasahovat? Co kdyby Siddhartha nebo Ježíš vstoupili do naší doby se svou mocí, kterou měl nad iluzemi tohoto světa, neboť znal skutečnost, jež se za ni skrývá? A co kdyby se s ním mohl potkat osobně, kdyby třeba letěl v dvouplošníku a přistál na stejné louce jako já?" A zhruba o tom jsou Iluze: hlavního hrdinu navštíví vysloužilý mesiáš, který mu předává svá moudra, a vy se při čtení nestíháte nadechnout.

 

 

Siddhártha – Herman Hesse

 

Siddhártha je klidná, ale neústupná kniha o cestě k sobě, která se vysmívá hotovým pravdám. Hesse zde neoslavuje učení, nýbrž zkušenost; ne mistry, ale omyly. Siddhártha odmítá převzatou moudrost, protože tuší, že pravda se nedá sdělit, pouze prožít. Askeze, smyslnost i utrpení nejsou cílem, ale nutnými oklikami. Smysl nepřichází skrze dokonalost, nýbrž skrze přijetí celku – řeky, času, vlastních chyb. Je to duchovní román bez náboženství, tichá vzpoura proti zkratkám, které slibují osvícení bez ceny. 

Malý princ – Antoine de Saint-Exupéry

Knížka, kterou zná snad každý a o které jsem mluvil už ve svém prvním videoblogu. Je maličká a plná obrázků a vlastně působí jako dětská pohádka. Pamatuju si, že jsme ji měli jako povinnou četbu, ale já ji nikdy nechtěl číst právě proto, že je tak profláklá. A pak po dlouhých letech stačilo jedno odpoledne, které mě vtáhlo znovu do onoho dětského světa, tam, kde je důležité to, co je neviditelné. Malý princ je kniha, která se tváří jako pohádka, ale míří na dospělé s přesností skalpelu. Saint-Exupéry skrze jednoduché obrazy odhaluje absurditu dospělého světa posedlého výkonem, vlastnictvím a čísly, zatímco to podstatné zůstává neviditelné. Přátelství, odpovědnost a láska nejsou sentimentem, ale závazkem – ochočit znamená přijmout zranitelnost. Smrt zde není tragédií, nýbrž návratem k podstatě. Malý princ nehladí. Tiše obviňuje každého, kdo zapomněl, že smysl života se nedá změřit ani vlastnit.

1984 – George Orwell

Další kultovní kousek, který je perfektním vyjádřením toho, jak by mohla vypadat antiutopická společnost. Svět, ve kterém vás sleduje Velký Bratr, a vy nezmůžete nic jiného, než se podřizovat jeho nelogickému vladaření. Orwell tu nepopisuje budoucnost, nýbrž krajní podobu moci, která nepotřebuje jen poslušnost, ale souhlas. Totalita v tomto románu nespočívá primárně v násilí, ale v systematickém ničení reality: jazyk je zploštěn, minulost přepisována a pravda redukována na to, co je právě užitečné. Kdo ovládá slova, ovládá myšlení. Kdo ovládá minulost, vlastní přítomnost. Po téhle knížce vám možná nebude zrovna dvakrát do zpěvu, jisté ale je, že ve vás zanechá zcela nový pohled na to, jak může vítězit manipulace nad zdravým rozumem. 1984 je rozhodně kniha, kterou by si měl podle mého přečíst každý správný čtenář.

Hovory s Bohem – Neale Donald Walsch

Trilogie, která je koncipována jako soubor otázek, které jsou pokládány samotnému Bohu. Ten na ně odpovídá způsobem, jenž otevírá bránu novým možnostem, jak se dívat na náš vlastní život a svět kolem sebe. Hovory s Bohem jsou kniha, po jejímž přečtení se mi chtělo dojetím brečet a po které mi zůstával úsměv na rtech ještě několik dní poté. Nejde o teologii, ale o dialog se smyslem existence vedený jazykem moderní spirituality. Walsch nepředkládá Boha jako autoritu, nýbrž jako zrcadlo vědomí – hlas, který neporoučí, ale ptá se. Bůh zde není soudce, ale proces. Ne trestající síla, nýbrž zkušenost, skrze niž se člověk poznává. Text stojí na radikálním předpokladu: že vina, strach a hřích jsou lidské konstrukce, nikoli božské zákony. To je pro mnohé kacířství, pro jiné osvobozující gesto. Walsch rozbíjí obraz Boha jako externí moci a přesouvá odpovědnost zpět k jednotlivci. Svoboda je zde absolutní – a proto nepohodlná. Není se na koho vymlouvat.

Vladař – Niccolo Machiavelli

Není to román, není to novela, není to příběh. Vladař od Niccola Machiavelliho je traktát, dlouhé odborné pojednání, a vy se nejspíš ptáte, jak by to mohlo někoho bavit, a ještě k tomu někomu změnit pohled na svět. Vladař je totiž příručkou o tom, jak by měl člověk vládnout. A stejně jako 1984 to není žádné milosrdné vladaření, ale absolutně pragmatické. Věta "účel světí prostředky" tuto knihu naprosto vystihuje a vy si po přečtení říkáte, že na spoustě myšlenek této celkem bezohledné knihy stojí nemalá část naší společnosti.

 

Láska, vztahy a přátelství – Don Miguel Ruiz

Ruizovy knihy o lásce, vztazích a přátelství stojí na jednoduchém, až provokativně prostém předpokladu: většinu bolesti si nevytváříme proto, že bychom málo milovali, ale proto, že milujeme skrze strach, očekávání a dohody, které jsme nikdy vědomě neuzavřeli. Láska tu není drama ani oběť, nýbrž stav vnitřní svobody. Vztahy se nekazí nedostatkem citu, ale snahou vlastnit, kontrolovat a být potvrzován. Ruiz odmítá romantický mýtus splynutí. Druhý člověk není řešení prázdna, ale samostatný svět. Přátelství i partnerství fungují jen tehdy, když se nepotkávají dvě potřeby, ale dvě autonomie. Každé očekávání je podle něj tichá smlouva, která dříve či později selže. Bolest pak není důkazem lásky, ale připoutanosti. Síla těchto textů spočívá v tom, že nejsou psychologickým manuálem, ale etickou výzvou. Ruiz nehladí ego, spíš ho odzbrojuje. Jeho jazyk je jednoduchý, někdy až na hraně banality, ale za tou prostotou je tvrdé sdělení: buď milujeme vědomě, nebo vůbec. Láska bez svobody není hlubší. Je jen lépe maskovaný strach.

 

Sofiin svět – Jostein Gaarder

Sofiin svět je vymyšlený svět. Kniha v knize. To může znít opravdu nepochopitelně, ale hlavní dějová linka, která se zabývá dějinami filozofie, vás k tomuto závěru přivede. A vy se na konci ptáte, kdo vlastně jste, co je vlastně skutečné a přehodnocujete svoje názory na svět, protože jste se díky této knize dozvěděli, že na svět se může člověk dívat opravdu z mnoha různých perspektiv. Sofiin svět je skvělá kniha právě díky tomu, že je to přehlídka světonázorů, kterých se drželi filozofové po celou dobu lidské historie.