Do své databáze oblíbených spisovatelů slavnostně přidávám dalšího člena, jímž je pro dnešek Jostein Gaarder. Neslyšeli jste o něm? Je zvláštní, kolik lidí tohle jméno nezná, jeho knihy jsou přitom hluboké a určitě by se daly zařadit do kdejakého zlatého fondu. Možná se vám jeho jméno vybaví v souvislosti s filozofickým románem Sofiin svět či Dívka s pomeranči. Obojí totiž stojí za přečtení a jste-li ta správná cílovka, možná vám tyto knihy i změní pohled na svět!
Něco málo o Josteinovi
Jeho zvláštní jméno je zvláštní, protože pochází z Norska. Narodil se 8. srpna 1952 a většina publikací o něm píše, že psal knihy pro děti a mládež – což je podle mě mýlka a pozná to každý, kdo ty knihy někdy četl. Spíše jsou, podobně jako nedávný Exupéryho Malý princ, dostupné pro všechny.
Napsání jeho nejznámější knihy ovlivnil nejspíš fakt, že napsal celkem 6 učebnic k dějinám náboženství a filozofie, takže odborník na svém místě. Mezinárodní úspěch Sofiina světa mu pak dovolil, aby se psaním živil.
1) Dívka s pomeranči
Někdo by to označil za romantický příběh, ale určitě se nejedná o červenou knihovnu. Hrdinou příběhu je Georg, kterému zemřel otec, když byl hodně malý. Jeho otec mu však krátce před smrtí napsal dlouhý dopis o dívce s pomeranči. V dopise je sepsán příběh o marném boji i nemoci, ale také o naději a o pohledu na svět a na lásku. Pokud hledáte milostný příběh, tohle vám uvízne v hlavě. Za mě jde možná o ten nejkrásnější milostný příběh, který jsem kdy četl, takže pozor!
2) Sofiin svět
Už jsem o této knize psal v seznamu literatury, která mi změnila pohled na svět, ale nezdráhám se o ní napsat znovu. Sofiin svět je román o dějinách filozofie – což zní hrozně nudně! Jenže i přesto vás děj vtáhne, že ani nemrknete. Příběh vypráví o patnáctileté Sofii, které zčistajasna přichází dopisy od neznámého pisatele. A v těch dopisech se jí ptá na otázky typu: "Kdo jsi?" nebo "Co děláš?". Sofie se rozhodne nechat si dopisy pro sebe, ale záhy odtuší, že jen dopisy celý příběh neskončí. Brzy zjistí, kdo je pisatelem, setká se s ním a vydá se na vskutku prapodivnou cestu. Příběh byl i zfilmovaný!
3) Loutkář
Kdybych měl shrnout knihu Loutkář, asi bych ji označil jako "příběh o osamělosti". Hlavní hrdina žije tak trochu ve svém světě plném vymyšlených konstrukcí, kterými obohacuje pohřby cizích lidí. Už jen tento námět je zcela originální, celkově má ale kniha zvláštní strukturu a styl vyprávění spojený s etymologickými vsuvkami, protože Jostein Gaarder se také velice věnoval filologii. Nerad bych prozrazoval děj a doporučuji nečíst ani anotaci, jen se nechte pohltit nevšedním zážitkem.
Napsání jeho nejznámější knihy ovlivnil nejspíš fakt, že napsal celkem 6 učebnic k dějinám náboženství a filozofie, takže odborník na svém místě. Mezinárodní úspěch Sofiina světa mu pak dovolil, aby se psaním živil.
Tři krásné knihy na doporučení
1) Dívka s pomeranči
Někdo by to označil za romantický příběh, ale určitě se nejedná o červenou knihovnu. Hrdinou příběhu je Georg, kterému zemřel otec, když byl hodně malý. Jeho otec mu však krátce před smrtí napsal dlouhý dopis o dívce s pomeranči. V dopise je sepsán příběh o marném boji i nemoci, ale také o naději a o pohledu na svět a na lásku. Pokud hledáte milostný příběh, tohle vám uvízne v hlavě. Za mě jde možná o ten nejkrásnější milostný příběh, který jsem kdy četl, takže pozor!
Snít o něčem nepravděpodobném má své jméno. Říká se tomu naděje.
2) Sofiin svět
Už jsem o této knize psal v seznamu literatury, která mi změnila pohled na svět, ale nezdráhám se o ní napsat znovu. Sofiin svět je román o dějinách filozofie – což zní hrozně nudně! Jenže i přesto vás děj vtáhne, že ani nemrknete. Příběh vypráví o patnáctileté Sofii, které zčistajasna přichází dopisy od neznámého pisatele. A v těch dopisech se jí ptá na otázky typu: "Kdo jsi?" nebo "Co děláš?". Sofie se rozhodne nechat si dopisy pro sebe, ale záhy odtuší, že jen dopisy celý příběh neskončí. Brzy zjistí, kdo je pisatelem, setká se s ním a vydá se na vskutku prapodivnou cestu. Příběh byl i zfilmovaný!
Čím hlubší je temnota, tím výrazněji jí každý paprsek pronikne.
3) Loutkář
Kdybych měl shrnout knihu Loutkář, asi bych ji označil jako "příběh o osamělosti". Hlavní hrdina žije tak trochu ve svém světě plném vymyšlených konstrukcí, kterými obohacuje pohřby cizích lidí. Už jen tento námět je zcela originální, celkově má ale kniha zvláštní strukturu a styl vyprávění spojený s etymologickými vsuvkami, protože Jostein Gaarder se také velice věnoval filologii. Nerad bych prozrazoval děj a doporučuji nečíst ani anotaci, jen se nechte pohltit nevšedním zážitkem.
Člověk vidí to, čemu věří.
Během minulých 2 týdnů jsem přečetla obě tyto knihy a nestačím žasnout nad inteligencí a nápaditostí autora. Obě knihy rozhodně dopručuju a řadím mezi své oblíbence. :)
OdpovědětVymazatMusím jen souhlasit :-) Teď mi byl doporučen Loutkář, tak si ho taky přečtu a případně ho sem ještě doplním!
VymazatKniha Dívka s pomeranči je má nejoblíbenější ze všech. Vždycky, když se mě někdo zeptá na knižní doporučení, první kniha, na kterou si vždy vzpomenu, je právě tato! Naprostá srdcovka už navždy. Úžasná zpráva je, že autorovi vyšla nová kniha, nemohu se dočkat, až si ji přečtu! :)
OdpovědětVymazatDívka s pomeranči je prostě srdcovka, nádherný příběh, který žije svou přirozeností a vyhýbá se tak jakémukoli klišé. Jsem rád, že v tom nejsem sám :-) Zdraví Jerry!
Vymazat