George Orwell: 1984 a Farma zvířat jako geniální antiutopie

Antiutopie mají úžasnou schopnost varovat čtenáře o způsobu, jak by se věci dít neměly a proč by se jich měl vyvarovat. Samotný koncept dystopií tu byl už v první polovině dvacátého století a za jejich krále považuji právě George Orwella, avšak takový Aldous Huxley nebo Anthony Burgess nezůstávají o moc pozadu. Jestliže bych měl vybrat jedinou knihu z povinné maturitní četby, nechť je to právě 1984 od Orwella. O Orwellových knihách se často říká, že by si je měl přečíst každý. Jeho vize se v mnoha ohledech celkem děsivě naplňují. I pro mě jsou to literární klenoty.

 

V době, kdy se svět ještě tvářil, že budoucnost bude zářivá a lidstvo se poučilo z dějin, on už viděl, jak se pod nablýskaným povrchem rodí nové formy otroctví. Nezajímal ho optimismus, ale pravda – a ta bývá nepohodlná. Dystopie, které vytvořil, nejsou jen ponuré příběhy z jiných světů, ale přesně zaměřené zrcadlo, v němž se i dnes můžeme zahlédnout. Možná proto jeho jméno přežilo všechny totalitní vůdce, které kritizoval, a jeho romány 1984 a Farmu zvířat stále čteme ne proto, že by se měly, ale proto, že je potřebujeme. 

Kdo byl George Orwell

George Orwell – vlastním jménem Eric Arthur Blair – nebyl žádný akademik zavřený v knihovně, ale muž, který si realitu sáhl rukama i na těch nejšpinavějších místech. Narodil se roku 1903 v britském Bengálsku, v době, kdy impérium ještě věřilo ve svou nesmrtelnost. Sloužil jako policejní důstojník v Barmě, kde viděl, jak vypadá moc, když se nepotřebuje skrývat za demokratickou fasádu. 

 

Později pracoval pro BBC, tedy pro stroj na výrobu oficiálního obrazu světa. Uměl popsat totalitu proto, že v různých podobách ji sám potkal – ať už v koloniích, nebo ve válkou zmítané Evropě. Jeho knihy nejsou teoretickým cvičením, ale varováním člověka, který ví, že čím víc se vláda ohání „dobrem“, tím pevněji svírá oprátku. Orwell zemřel v roce 1950 na tuberkulózu, ale jeho duch stále křičí do tváře každému, kdo si myslí, že "nám se to stát nemůže".

1984

1984 není jen román. Je to manuál pro tyrany a zároveň test reality pro všechny ostatní. Orwell původně obrátil čísla roku, v němž knihu psal – 1948 – a vytvořil obraz budoucnosti, která měla být jen varovnou fikcí. Problém je, že to nebyla fikce dostatečně vzdálená. Když dnes mluvíme o fake news, masovém sledování, algoritmech, které o nás vědí víc než naši přátelé, nebo o politických sloganech, které neznamenají vůbec nic, mluvíme jazykem 1984.

Moc nespočívá v tom, že přesvědčíte nebo donutíte, aby vás poslouchali. Moc spočívá v tom, že formujete realitu. Kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost. Kdo ovládá přítomnost, ovládá minulost.

 

Hlavní postavou je Winston Smith, nenápadný úředník na Ministerstvu pravdy, jehož práce spočívá v přepisování minulosti tak, aby odpovídala aktuálnímu narativu Strany. Věty mizí, články se mění, jména se vymazávají – realita se ohýbá každý den a nikdo si nesmí pamatovat, že kdy byla jiná. Winston si však dovolí nebezpečný luxus: pochybovat. A spolu s Julií, ženou, která odmítá podřídit svůj život režimu, se pokouší najít kousek pravdy a svobody ve světě, kde je i myšlenka zločinem. Jejich vzpoura je malá a tichá – ale v systému, který ovládá nejen těla, ale i mysl, je to zločin s trestem absolutním. 

 

Nejlepší knihy jsou ty, které vám řeknou, co už víte.

 

V Orwellově děsivém světě není soukromí, protože vás sleduje Velký bratr. Neexistuje nic jako pravda, protože každá skutečnost se přepíše podle potřeby moci. Lidé nejsou jednotlivci, ale přenosové kanály ideologie. Jazyk se křiví, aby se s ním zkroutila i myšlenka. Černá je bílá, válka je mír, svoboda je otroctví. Čím méně toho můžete pojmenovat, tím méně toho můžete chápat – a čím méně chápete, tím poslušněji sloužíte.

 

Možná člověk nechce být tolik milován, jako chce být pochopen.

Číst 1984 dnes znamená dívat se do nepříjemného zrcadla. Orwell v něm neukazuje jen politickou totalitu, ale i tu mentální: tu, kterou si sami necháme zasadit do hlavy, když rezignujeme na vlastní kritické myšlení. Je to kniha, po jejímž dočtení by měl člověk přestat říkat „to se tady stát nemůže“. Protože se to už dávno děje – jen ne vždy v uniformách a s portrétem diktátora na zdi.

 

Jako zamyšlení se nad společností, mocí a politikou se jedná rozhodně o základní dílo pro každého. Šokující nadčasovost ohledně davové psychologie, ztráty soukromí nebo individualismu ve světě, jehož hlavní náplní je strach převlečený za pomoc státního útvaru. Příběh o tom, jak ve světě budoucnosti (anebo je to vlastně dnes?) vyhrává lež, jež se pomocí manipulace a propagandy tváří jako pravda.

 

 

Pojmy, které nelze ignorovat

Orwell ve své knize nevymyslel jen svět, ale i slovník, který ho udržuje při životě. Tyto pojmy nejsou jen literární rekvizity, jsou to přesné nástroje pro ničení reality.

• Newspeak (Novomluva) – Uměle zjednodušený jazyk, jehož cílem je zmenšit slovní zásobu, a tím i myšlenkový prostor lidí. Když slova zmizí, zmizí i schopnost pojmenovat a chápat složité myšlenky. O to snáz se ovládá dav.
• Doublethink (Dvojmyšlení) – Schopnost věřit dvěma protichůdným tvrzením současně a nepovažovat to za problém. Například: "Válka je mír." nebo "Otroctví je svoboda." Nejde o chybu logiky, ale o programově vnucený způsob uvažování.
• Thoughtcrime (Myšlenkový zločin) – Trestné je nejen to, co uděláte nebo řeknete, ale i to, co si dovolíte myslet. Myšlenky se stávají majetkem státu a jakýkoli náznak vnitřního nesouhlasu je důvodem k likvidaci.
• Big Brother (Velký bratr) – Symbol neustálého dohledu a absolutní moci. Není důležité, zda opravdu existuje jako konkrétní osoba – podstatné je, že jeho obraz všude připomíná lidem, že nejsou nikdy sami a nikdy mimo dohled.
• Ministry of Truth (Ministerstvo pravdy) – Paradoxní instituce, která se specializuje na systematické falšování reality. Orwell tím vystihl, že nejúčinnější lež je ta, která se neustále přepisuje a vydává za jedinou možnou pravdu. 

Farma zvířat

Pokud je 1984 mapou totalitní přítomnosti, pak Farma zvířat je její rodokmen. Na první pohled je to jen pohádka o zvířatech, která se vzbouří proti svému farmáři. Ve skutečnosti je to ale mikroskop, pod který Orwell vložil celý mechanismus moci. Právě proto je kniha tak mrazivá, protože funguje jako jednoduchá bajka, kterou pochopí i dítě, a zároveň jako dokonalá anatomie totalitního režimu. Orwell v ní ukazuje, že revoluce sama o sobě není zárukou svobody. Že moc, jakmile ji někdo získá, se vždycky začne měnit v nástroj vlastní ochrany a privilegia – a že nejnebezpečnější nejsou nepřátelé, ale ti, kdo se kdysi tvářili jako spojenci.

Kromě toho můžete v příběhu vidět i zobrazení skutečných historických událostí. Schválně, zda poznáte, která zvířata znázorňují koho (najde se tam Trockij, Lenin nebo Stalin, ale i skryté termíny jako fašismus, propaganda, církev či KGB). Na menším počtu stran rozehraje Orwell nebývalé divadlo. 

 

"Čtyři nohy dobré, dvě nohy špatné." – jednoduché heslo pro masy, které nepotřebují (a nemají) složitější myšlenky.

 

Na statku pana Jonese se zvířata rozhodnou svrhnout lidskou nadvládu. Vznikne nová správa vedená prasaty, která se prohlašují za nejchytřejší, a tudíž nejvhodnější vůdce. Zpočátku platí zásada "Všechna zvířata jsou si rovna". Jenže časem začnou prasata zavádět výjimky, měnit pravidla a upravovat historii. Ostatní zvířata, zastrašená a unavená, přestávají klást otázky. Heslo se mění na "Všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější". A nakonec už mezi prasaty a lidmi není poznat rozdíl. Revoluce se proměnila v novou tyranii, možná horší než ta předchozí.

 

"Nikdo nevěří víc než já, že všechna zvířata jsou si rovna." – věta pronesená těmi, kdo už dávno mají nad ostatními privilegia. 

 

 

Alegorie a symboly

 

• Prasata – Vládnoucí elita. V reálné rovině ztělesňují sovětské komunistické vedení po revoluci v roce 1917, zejména Stalina a jeho okruh.
• Napoleon – Přímý odkaz na Josifa Stalina. Jeho postupné uchvácení moci a eliminace konkurentů kopíruje dějiny SSSR.
• Kuliš – Alegorie Lva Trockého, vynalézavého revolucionáře, který byl vyštván a démonizován.
• Ovce – Symbol mas, které papouškují jednoduchá hesla, aniž by chápaly jejich obsah.
• Boxer – Silný, ale prostý pracant. Představuje obyčejného člověka, který věří režimu a pracuje pro něj až do svého vyčerpání – a nakonec je režimem obětován.
• Písemná pravidla – Symbol zákonů a ideálů revoluce. Postupně jsou měněna tak, aby ospravedlnila stále větší mocenské výjimky pro vůdce. 

 

Orwellovy knihy jsou nebezpečné tím nejlepším možným způsobem – nutí přemýšlet, a to nejen o minulosti, ale hlavně o přítomnosti. 1984 je rentgenem každé moci, která si nárokuje kontrolu nad myšlenkami, a Farma zvířat je anatomickým preparátem revoluce, která sežere sama sebe. Čteme je, abychom pochopili, že totalita nezačíná tábory a popravčími četami, ale změnou slovníku, ochotou mlčet a rezignací na vlastní úsudek. 

 

Orwell není jen spisovatel, je to kronikář mechanismů, které se opakují v každé době a každém systému. A kdo si myslí, že jeho varování patří minulosti, tomu doporučuji otevřít noviny – nebo spíš mobil – a podívat se, kolik z jeho „fikce“ už dávno žijeme. Stačí otevřít noviny, nebo spíš mobil, a uvidíte, že Orwell se nespletl. Jen podcenil naši ochotu nechat to být.