čtvrtek 31. ledna 2019

Falešní lidé, kteří pomlouvají a lžou

4

Většinou se snažím vidět v lidech to dobré, protože není namístě někoho odsuzovat, když neznáme jeho životní příběh. Jednou za čas se ale setkám s takovými lidmi, u kterých se mi rozplynou všechny naivní představy a řeknu si, že kvůli takovým lidem jsme odsouzení k zániku. Někdy k tomu stačí jenom čtení příspěvků na sociálních sítích, jindy to je "jenom" neohleduplný člověk v MHD, který si svým dvouhodinovým telefonátem neuvědomuje, že jeho soukromý život všechny ostatní cestující nezajímá. To jsou takoví ti všední energičtí upíři, kteří se naštěstí obvykle vytratí stejně tak rychle, jako když přišli, protože v našich životech nezaujímají nějaké zásadní místečko. Existují ovšem sofistikovaní manipulátoři, jejichž "upírismus" na první pohled nevidíme, neboť se projevuje pouze za našimi zády.

 

Když nám někdo lže do očí


Asi nikdo nemá rád lži. Ruku na srdce, všichni se k nim sem tam uchýlíme  – mohou to být milosrdné lži, sebeklamy, (sebe)utěšující fráze, ale pak také přímo útočné myšlenky. Ne každý umí jednat na rovinu. Budu mluvit z vlastní zkušenosti. Seznámil jsem se s člověkem, který byl zamotaný ve svých lžích, až se v nich sám ztrácel. Roznášel pomluvy o druhých, aby se nad ně sám povýšil, a nebyla mu hanba ani ve chvíli, kdy si za zády navymýšlel historky také o svých nejlepších "kamarádech". Píšu to v uvozovkách, protože kamarádi, které se vlastně snažíme v jednom kuse poškozovat, ve skutečnosti kamarádi nejsou.
 

Ačkoli se mi většiou potvrzuje "čuch na lidi", jakýsi instinkt vybírat si ty, kteří opravdu stojí za můj čas, stalo se mi, že jsem naletěl několika pohádkářům a manipulátorům, kteří se na mě usmívali a hráli divadýlka, načež jsem se někde za rohem stal terčem jejich lží a pomluv. A to i takových výmyslů, které jsou naprosto jednoduše prokazatelné. Přiznávám, zranilo mě to, neumím vždy jednoduše hodit za hlavu to, co se o mně říká a co si kdo myslí, i když bych moc chtěl. Protože když někomu věříte, ale pak se ukáže, že vaše soudnost byla prostě mylná, někdy i naivní ve své dobrosrdečnosti a přehlížení zjevných vodítek, začínáte pochybivat nejen o lidech kolem vás, ale především sami o sobě. 
 
 
Bohužel nikdy neovlivníme to, zdali nás někdo lživě pomluví či nikoliv. Není to totiž naše věc.

 
Zvláště v pubertě se mladí lidé obávají, co se o nich říká a jakou mají reputaci. Možná proto jsem měl v pubertě spíše deprese, než abych se těšil z mladické nerozvážnosti (rozumějte, nebyl jsem zkrátka mezi těmi oblíbenými). Až když jsem překonal tohle období a přestal tolik dávat na řeči ostatních, nebo alespoň těch, kteří mě neznají, začalo mě u těhlech lidí spíše štvát, že jsem nedokázal pochopit jejich motivaci. Proč se někdo snaží záměrně lhát? Proč se nás někdy lidé snaží poškozovat? Proč někdo dokáže vymýšlet dlouhé pohádky o druhých? Co mu to vlastně dává?


Jaká je motivace lhářů?


Pomluvy a lži mohou slouží k vyhýbání se nepříjemnostem, pro zvyšování vlastního ega, jako celkem snadné odrovnání našeho nepřítele, jako možnost někoho porazit. Ale i když se může zdát, že někdo díky lžím vyhrál, ve skutečnosti se zanořil hlouběji do propasti svého vymyšleného světa, protože má strach čelit pravdě. Poznat lži ostatních není tak těžké, ale přiznat si sebenalhávání je už součást (auto)terapeutického smýšlení.
 
 
Co jsem se v tomhle životě poměrně brzy naučil, je to, že pravda vždycky nakonec zvítězí, je to nejjednodušší cesta a šetří lidem čas. Může to znít jako klišé heslo a můžeteuvádět všemožné příklady, kdy lež zdánlivě vyhrála, nicméně v takovém případě zkrátka podle mě ještě nedošlo ke konečnému zúčtování. 

 

Jestli budeme lhát, anebo mluvit pravdu, je otázka naší volby. A naše volby určují směr našeho života víc než cokoliv jiného. Jediná lež může zásadně změnit život k horšímu. Nemusí to být dneska ani zítra, ale jednou nás důsledky lhaní dohoní v oblastech, kde bychom to nečekali – v samotě, v nefunkčních vztazích k sobě i ke druhým, v nedůvěře... zkrátka v neúspěších, jež vycházejí z toho, že máme v hlavě uklizeno.

 
Dalším jevem, který způsobuje pomluvy, je jednoduchá závist. Přichází ve chvíli, kdy nedokážeme unést něčí úspěch. I v tomto případě jde ovšem o rozhodnutí – můžeme se rozhodnout druhým přát štěstí, nebo se nechat unést vlastní zhrzeností a snažit se úspěch druhých pošpinit, abychom si nepřipadali tak pozadu. Ve všech případech jde o naše hodnoty, nikoli o to, jací druzí skutečně jsou. 
 
 
Naše hodnota se nikdy nezvýší tím, že se budeme snažit snížit hodnotu někoho dalšího.
 

Lidé, kteří pomlouvají a lžou, se zaměřují obvykle na cizí životy mnohem více než na ten vlastní, srovnávají se a bojují o postavení, jsou v roli oběti. Takové chování je předem odsouzeno k neúspěchu už jen z toho důvodu, že daný člověk nemá srovnané priority, zpochybnit můžete vlastně úplně cokoliv. Můžete zpochybnit všechno, co píšu. Moje chování, můj vzhled, moje schopnosti zkrátka cokoliv – když budete chtít, hůl si najdete a někteří lidé mají zkrátka touhu házet špínu na druhé ve chvíli, kdy se strachují o to, aby sami nebyli na pranýři.

Ale zkusme si přeci jen shrnout pár důvodů, proč někteří lidé šíří zlé sliny:
  • chtějí pozornost
  • závidí druhým
  • chtějí vypadat lepší než ostatní
  • mají nudný život
  • jsou plní nejistot
  • utvrzují se v názorech ostatních
  • chtějí přesměrovat odpovědnost za vlastní chyby
  • bojují s vlastní identitou
  • chtějí za každou cenu někam zapadnout
 

Jak se chová falešný člověk


I když jsem se snažil, nikdy jsem tomuhle vzorci chování úplně neporozuměl, ale jak se to dokola opakuje, zpozoroval jsem několik indicií, podle kterých poznáte, že jste narazili na falešného člověka:
 
 
  • Poslouchejte, jakým způsobem lidé vypráví o ostatních lidech. Jednou tak budou vyprávět o vás.
  • Pokud tedy někdo pomlouvá ostatní, pravděpodobně bude pomlouvat i vás.
  • Jestliže někomu nedělá problém lhát v jedné oblasti, zalže i v jiné. "Jednou nevěra, kdykoli nevěra."
  • Jestliže někdo nedokáže přiznat svoji chybu a viní za všechno okolí, jednou budete viníkem vy.
  • Falešní lidé chtějí mít přednost, a pokud jim nebudete dávat vyžadovanou pozornost, obrátí se proti vám. 
  • Záleží jim na pozornosti jiných, především nějak privilegovaných osob, a jsou ochotni kvůli tomu ponížit druhé.
  • Vztahy jsou pro ně soutěž, při níž je třeba ostatní pokořit. 
  • V rozhovorech s nimi cítíte, že musíte pořád něco obhajovat a o něčem je přesvědčovat, někdy jsou to energičtí upíři.
  • Hodnotí druhé podle povrchních kritérií, aniž by se je snažili více poznat.
  • Dělají si z druhých srandu, bývají tím oblíbení v kolektivech, a i když říkají, že to nemyslí vážně, cítíte, že je to prostě toxické.

 

Když už takového člověka prokoukneme, přirozeně v nás napění vztek a toužíme po pomstě. To je však jen krok k tomu, jak takovému člověku dodáme více nábojů a ochudíme se o vlastní energii. Lži můžeme buď vyvracet, nebo je ignorovat. Pokud jde o něco vážně zraňujícího, je dobré si s daným člověkem o samotě promluvit a vysvětlit, jak se kvůli tomu cítíte a snažit se domluvit, aby šíření lží zanechal, což ale vyžaduje, aby měl daný člověk alespoň záchvěvy svědomí a empatie a uznal svoji odpovědnost.
 
 
Ve světě drbů nemá problém ten, o kom je fáma, ale kdo ji vědomě rozšiřuje.

 
Ovšem snažit se vyvrátit něco někomu, kdo nás chce skutečně jenom poškodit, většinou nemá žádný smysl, protože falešní lidé obhajoby či dokonce pravdu slyšet ani nechtějí. Je to jejich vzorec chování, k němuž rádi opakovaně sklouzávají. Je iracionální snažit se porazit toxické lidi jejich hrou, že se sami staneme toxickými. Na lži a pomluvy je těžké nereagovat emocionálně, ale zkusme se opravdu zaměřovat jen na fakta, vytyčit hranice, za než daného člověka již nepustíte, čili nevpouštět jej do svých osobních pocitů, "vyghostovat jej".
 

Důležitá věc: To, co o nás říkají druzí, nevypovídá tolik o nás jako spíše o nich. O jejich povaze, osobnosti, názorech a hodnotách.

 

Faleš, pomluvy a lži nejspíš nikdy úplně nevymizí, vždycky se ale můžeme postarat o to, jak k nim budeme přistupovat, koho si vybereme za přátele a jaké hranice si ke komu vytyčíme, a platí to i pro autority z dětství. Domnívám se, že neexistuje úspěšný člověk, kterého by nepostihly falešné sudby a očerňování. Důležité ovšem je neabsorbovat tuhle negativní energii do vlastní mysli. Jsme lodě obklopené oceánem a potopíme se jedině, když se voda zvenčí dostane dovnitř. Nemá cenu strachovat se o svou pověst, protože ti důležití lidé kolem vás si dokážou udělat obrázek sami. Poznají vás sami, nikoli zprostředkovaně. Zaměřte se na ty, co vás mají skutečně rádi a těch se držte.
 
Author Image

Kdo je Jerry Writer
Toulám se světem médií, tvůrčího psaní, sociálních sítí, literatury a životní filozofie. V životě je pro mě důležitá kreativní činnost, při které mohu svobodně realizovat své nápady a předávat inspiraci nebo druhé motivovat.

4 komentáře:

  1. Táto veta ma odzbrojila: "Jsme lodě obklopené oceánem a potopíme se jedině, když se voda zvenčí dostane dovnitř." Úplne krásna a aj pravdivá.
    Poznám mnoho motivačných citátov a podobných vecí, ktoré človeku pomáhajú prehrýzť onen fakt, že bol terčom ohovárania a klamstiev. Avšak nikdy nie je jednoduché sa nad to povzniesť.
    Tiež som doposiaľ neprišla na to, podľa akého vzorca jednajú, ale už sa mi darí tých ľudí rozpoznať. Nehovorím včasne, pretože naposledy som spadla do toho ich "klamstva" strašne hlboko. Vlastne doteraz neviem, čo všetko sa o mne hovorievalo a asi to ani nechcem vedieť. No vďačne to ignorujem. Asi najjednoduchšie riešenie. Aj keď strašne ma bodala túžba vrátiť to tej dotyčnej osobe, našťastie som sa neznížila na takúto úroveň.
    Inak dobrý článok, ďakujem zaň. A tá veta, ktorú som skopírovala na začiatku je naozaj nádherná :). Možno si ju ukradnem a nalepím na stenu :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za hezký komentář, je pravda, že je občas dost těžké se nad takovým jednáním povznést, ale pokud má člověk kolem sebe převážně dobré lidi, je to vždy jednodušší. Naštěstí si je můžeme vybírat :-)

      Vymazat
  2. Zažila jsem to v minulém zaměstnání.
    Nadrizena nedokázala snést, že při zaměstnání studuji vysokou školu, že ve volnu cestuji do zahraničí, že mám svoje koníčky a že jsem mladá a hezká.
    Už od mého nástupu na mě byla vysazena, nechapala jsem proč. Pak mě všude pomlouvala a očerňovala po okolí. Taky jsem se jejich pomluv bála, jsme totiž malomesto. Snažila se kohokoliv proti mne postvat, nakonec jsem odešla. I po mém odchodu se snažila po mých kamarádech a známých vyzjistit, jestli už mám novou práci, aby dotyčná mohla zavolat novému zaměstnavateli a pospinit mě. Takhle jednu už připravila o nové místo.
    Takže falesny clovek může být i svým způsobem trochu nebezpečný.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za sdílenou zkušenost. Můžeme se snažit chápat, kde se v lidech bere ta iracionální zlost, asi má hodně důvodů, ale nedá se to zcela pochopit právě proto, že je to iracionální. Máte pravdu, že to v určitých ohledech může být nebezpečné, v těch nejhorších případech na to pamatuje i zákon. Věřím, že jste si oddechla, když jste od ní odešla. Správný zaměstnavatel si snad udělá o vašich schopnostech a kvalitách obrázek sám, někdy to může být čistě o kompatibilitě mezi lidmi. Pryč od těch, co strkají nosy tam, kam nemají :-)
      Hezký den, zdraví Jerry

      Vymazat