Falešní lidé, kteří pomlouvají a lžou

Většinou se snažím vidět v lidech to dobré, protože není na místě odsuzovat, pokud neznáme daný životní příběh. Jednou za čas se ale setkávám s takovými lidmi, u kterých se mi rozplynou všechny pohádky o pozitivních duhových jednorožcích a prostě si jen klepu na čelo. Někdy k tomu stačí pouhé čtení diskuzí pod nejrůznějšími politickými zprávami, jindy to je zase neohleduplný člověk v MHD, který si svým dvouhodinovým telefonátem neuvědomuje, že jeho soukromý život všechny cestující nezajímá. To jsou takoví ti denní energičtí upíři, kteří se naštěstí obvykle vytratí stejně tak rychle, jako když přišli. Existují ovšem sofistikovaní manipulátoři, jejichž "upírismus" na první pohled nevidíme, protože se projevuje pouze za našimi zády.

Když nám někdo lže do očí

Asi nikdo nemá rád lži, přestože se k nim každý jednou za čas přiblížíme – mohou to být milosrdné lži, sebeklamy, utěšující fráze, ale také přímo útočné myšlenky. Ne každý umí jednat na rovinu. Setkal jsem se s člověkem, který byl zamotaný ve svých lžích, až se v nich sám ztrácel. Roznášel pomluvy o druhých, aby se nad ně sám povýšil, a nebyla mu hanba ani ve chvíli, kdy si za zády navymýšlel historky také o svých nejlepších "přátelích". Píšu to v uvozovkách, protože přátelé, které se vlastně snažíme v jednom kuse poškozovat, ve skutečnosti nikdy přáteli nebyli.

I když si podle mě umím velmi dobře vybírat lidi, s nimiž trávím svůj čas, stalo se mi, že jsem naletěl několika pohádkářům nebo manipulátorům, kteří se na mě usmívali a hráli divadýlka, načež jsem se za rohem stal terčem jejich lží a pomluv. A to i takových výmyslů, které jsou naprosto jednoduše prokazatelné. Člověka to dokáže zranit, protože někomu věřil a ukázalo se tak, že jeho soudnost byla mylná. Doporučuji to ale hodit za hlavu, než se tím užírat, protože nikdy neovlivníme to, zdali nás někdo lživě pomluví či nikoliv.

Zvláště v pubertě se lidé obávají, co se o nich říká a jakou mají reputaci. Když jsem však překonal tohle období a přestal tolik dávat na řeči ostatních, začalo mě u těchto lidí spíše štvát, že jsem nedokázal pochopit jejich motivaci. Proč se někdo snaží záměrně podvádět? Proč se nás občas snaží někdo poškodit? Proč někdo dokáže vymýšlet dlouhé pohádky o jiných lidech? 

Jaká je motivace lhářů?

Lži mohou sloužit jako vyhnutí se nepříjemnostem. Jako zvýšení našeho ega. Jako odrovnání našeho nepřítele. Jako možnost někoho porazit. Ale i když se nám může zdát, že jsme díky lži vyhráli, ve skutečnosti se noříme hlouběji do propasti našeho vymyšleného světa, protože se bojíme čelit pravdě. Co jsem se v tomhle životě poměrně brzy naučil, je to, že pravda vždycky nakonec zvítězí. Může to znít jako klišé heslo a můžete namítat různými příklady, kdy lež vyhrála, nicméně v takovém případě zkrátka ještě nedošlo ke konečnému zúčtování. 

Zda budeme lhát či mluvit pravdu, to je otázka naší volby. A naše volby určují zásadně směr celého našeho života.

Dalším jevem, jenž způsobuje pomluvy, je jednoduchá závist. Přichází ve chvíli, kdy nedokážeme unést něčí úspěch. I v tomto případě jde ovšem o rozhodnutí – můžeme se rozhodnout druhým přát štěstí, nebo se nechat unést vlastní zhrzeností a snažit se úspěch druhých pošpinit, abychom si nepřipadali tak pozadu. Ve všech případech jde o naše hodnoty, nikoli o to, jací druzí skutečně jsou. Naše hodnota se nikdy nezlepší tím, že se budeme snažit snížit hodnotu někoho dalšího.

Lidé, kteří vás pomlouvají a lžou, se zaměřují obvykle na cizí životy mnohem více než na ten vlastní, srovnávají se a bojují o postavení. Takové chování je předem odsouzeno k neúspěchu v životě už jen z toho důvodu, že daný člověk nemá srovnané priority. Zpochybnit a vymyslet si člověk může úplně cokoliv. Můžete zpochybnit vše, co píšu. Moje chování. Můj vzhled. Moje schopnosti. Zkrátka cokoliv – když budete chtít, a někteří lidé mají zkrátka touhu házet špínu na druhé ve chvíli, kdy se oni sami bojí vyjít z davu sami za sebe.

Jak se chová falešný člověk

Ať jsem se snažil, jak jsem chtěl, nikdy jsem tomuto vzorci chování zcela neporozuměl, ale jak se to opakuje, existuje několik indicií, podle kterých poznáte, že jde o falešného člověka:

• Pokud někdo pomlouvá ostatní, pravděpodobně bude pomlouvat i vás.
• Jestliže někdo lže v jednom životním ohledu, pravděpodobně lže i o dalších.
• Falešní lidé chtějí mít přednost, a pokud jim nebudete dávat vyžadovanou pozornost, obrátí se proti vám.
• Vztahy jsou pro ně soutěž, při níž je třeba ostatní pokořit.

Když takového člověka prokoukneme, je dost možné, že se v nás napění vztek a začneme myslet na pomstu. To je však jen krok k tomu, jak předat takovému člověku zbytečně moc naší energie. Lži můžeme buď vyvracet, nebo je ignorovat. Snažit se vyvrátit něco někomu, kdo nás chce jen poškodit, nemá žádný smysl, protože falešní lidé obhajoby či dokonce pravdu slyšet nechtějí.

První, co je třeba si uvědomit, je fakt, že to, co o nás říkají druzí, nevypovídá nic tolik o nás, jako spíše o nich. O jejich povaze, osobnosti, názorech a hodnotách.

Faleš, pomluvy a lži nejspíš nikdy zcela nevymizí, vždycky se ale můžeme postarat o to, jaký k nim budeme mít přístup. Osobně se domnívám, že neexistuje úspěšný člověk, kterého by nepostihly falešné sudby a očerňování. Důležité ovšem je neabsorbovat tuhle negativní energii do vlastní mysli. Jsme lodě obklopené oceánem a potopíme se jedině, když se voda zvenčí dostane dovnitř. Nemá cenu strachovat se o svou pověst, protože ti důležití lidé kolem vás si dokážou vždycky udělat obrázek sami, až vás skutečně poznají z vlastní zkušenosti.