Falešní lidé, kteří pomlouvají a lžou

Většinou se snažím vidět v lidech to dobré, protože není namístě někoho odsuzovat, když neznáme jeho životní příběh. Jednou za čas se ale setkám s takovými lidmi, u kterých se mi rozplynou všechny naivní představy a řeknu si, že kvůli takovým lidem jsme odsouzení k zániku. Někdy k tomu stačí jenom čtení příspěvků na sociálních sítích, jindy to je "jenom" neohleduplný člověk v MHD, který si svým dvouhodinovým telefonátem neuvědomuje, že jeho soukromý život všechny ostatní cestující nezajímá. To jsou takoví ti všední energičtí upíři, kteří se naštěstí obvykle vytratí stejně tak rychle, jako když přišli, protože v našich životech nezaujímají nějaké zásadní místečko. Existují ovšem sofistikovaní manipulátoři, jejichž "upírismus" na první pohled nevidíme, neboť se projevuje pouze za našimi zády.

 

Když nám někdo lže do očí

Asi nikdo nemá rád lži. Ruku na srdce, všichni se k nim sem tam uchýlíme  – mohou to být milosrdné lži, sebeklamy, (sebe)utěšující fráze, ale pak také přímo útočné myšlenky. Ne každý umí jednat na rovinu. Budu mluvit z vlastní zkušenosti. Seznámil jsem se s člověkem, který byl zamotaný ve svých lžích, až se v nich sám ztrácel. Roznášel pomluvy o druhých, aby se nad ně sám povýšil, a nebyla mu hanba ani ve chvíli, kdy si za zády navymýšlel historky také o svých nejlepších "kamarádech". Píšu to v uvozovkách, protože kamarádi, které se vlastně snažíme v jednom kuse poškozovat, ve skutečnosti kamarádi nejsou.

 

Ačkoli se mi většiou potvrzuje "čuch na lidi", jakýsi instinkt vybírat si ty, kteří opravdu stojí za můj čas, stalo se mi, že jsem naletěl několika pohádkářům a manipulátorům, kteří se na mě usmívali a hráli divadýlka, načež jsem se někde za rohem stal terčem jejich lží a pomluv. A to i takových výmyslů, které jsou naprosto jednoduše prokazatelné. Přiznávám, zranilo mě to, neumím vždy jednoduše hodit za hlavu to, co se o mně říká a co si kdo myslí, i když bych moc chtěl. Protože když někomu věříte, ale pak se ukáže, že vaše soudnost byla prostě mylná, někdy i naivní ve své dobrosrdečnosti a přehlížení zjevných vodítek, začínáte pochybivat nejen o lidech kolem vás, ale především sami o sobě. 

 

 

Bohužel nikdy neovlivníme to, zdali nás někdo lživě pomluví či nikoliv. Není to totiž naše věc.

 

Zvláště v pubertě se mladí lidé obávají, co se o nich říká a jakou mají reputaci. Možná proto jsem měl v pubertě spíše deprese, než abych se těšil z mladické nerozvážnosti (rozumějte, nebyl jsem zkrátka mezi těmi oblíbenými). Až když jsem překonal tohle období a přestal tolik dávat na řeči ostatních, nebo alespoň těch, kteří mě neznají, začalo mě u těhlech lidí spíše štvát, že jsem nedokázal pochopit jejich motivaci. Proč se někdo snaží záměrně lhát? Proč se nás někdy lidé snaží poškozovat? Proč někdo dokáže vymýšlet dlouhé pohádky o druhých? Co mu to vlastně dává?

Jaká je motivace lhářů?

Pomluvy a lži mohou slouží k vyhýbání se nepříjemnostem, pro zvyšování vlastního ega, jako celkem snadné odrovnání našeho nepřítele, jako možnost někoho porazit. Ale i když se může zdát, že někdo díky lžím vyhrál, ve skutečnosti se zanořil hlouběji do propasti svého vymyšleného světa, protože má strach čelit pravdě. Poznat lži ostatních není tak těžké, ale přiznat si sebenalhávání je už součást (auto)terapeutického smýšlení.

 

 

Co jsem se v tomhle životě poměrně brzy naučil, je to, že pravda vždycky nakonec zvítězí, je to nejjednodušší cesta a šetří lidem čas. Může to znít jako klišé heslo a můžeteuvádět všemožné příklady, kdy lež zdánlivě vyhrála, nicméně v takovém případě zkrátka podle mě ještě nedošlo ke konečnému zúčtování. 

 

Jestli budeme lhát, anebo mluvit pravdu, je otázka naší volby. A naše volby určují směr našeho života víc než cokoliv jiného. Jediná lež může zásadně změnit život k horšímu. Nemusí to být dneska ani zítra, ale jednou nás důsledky lhaní dohoní v oblastech, kde bychom to nečekali – v samotě, v nefunkčních vztazích k sobě i ke druhým, v nedůvěře... zkrátka v neúspěších, jež vycházejí z toho, že máme v hlavě uklizeno.

 

Dalším jevem, který způsobuje pomluvy, je jednoduchá závist. Přichází ve chvíli, kdy nedokážeme unést něčí úspěch. I v tomto případě jde ovšem o rozhodnutí – můžeme se rozhodnout druhým přát štěstí, nebo se nechat unést vlastní zhrzeností a snažit se úspěch druhých pošpinit, abychom si nepřipadali tak pozadu. Ve všech případech jde o naše hodnoty, nikoli o to, jací druzí skutečně jsou. 

 

 

Naše hodnota se nikdy nezvýší tím, že se budeme snažit snížit hodnotu někoho dalšího.

 

Lidé, kteří pomlouvají a lžou, se zaměřují obvykle na cizí životy mnohem více než na ten vlastní, srovnávají se a bojují o postavení, jsou v roli oběti. Takové chování je předem odsouzeno k neúspěchu už jen z toho důvodu, že daný člověk nemá srovnané priority, zpochybnit můžete vlastně úplně cokoliv. Můžete zpochybnit všechno, co píšu. Moje chování, můj vzhled, moje schopnosti zkrátka cokoliv – když budete chtít, hůl si najdete a někteří lidé mají zkrátka touhu házet špínu na druhé ve chvíli, kdy se strachují o to, aby sami nebyli na pranýři.

Ale zkusme si přeci jen shrnout pár důvodů, proč někteří lidé šíří zlé sliny:

• chtějí pozornost
• závidí druhým
  
• mají nudný život
• jsou plní nejistot
• utvrzují se v názorech ostatních
• chtějí přesměrovat odpovědnost za vlastní chyby
• bojují s vlastní identitou
• chtějí za každou cenu někam zapadnout
  

 

Jak se chová falešný člověk

I když jsem se snažil, nikdy jsem tomuhle vzorci chování úplně neporozuměl, ale jak se to dokola opakuje, zpozoroval jsem několik indicií, podle kterých poznáte, že jste narazili na falešného člověka:

 

 

• Poslouchejte, jakým způsobem lidé vypráví o ostatních lidech. Jednou tak budou vyprávět o vás.
  
• Pokud tedy někdo pomlouvá ostatní, pravděpodobně bude pomlouvat i vás.
• Jestliže někomu nedělá problém lhát v jedné oblasti, zalže i v jiné. "Jednou nevěra, kdykoli nevěra."
  
• Jestliže někdo nedokáže přiznat svoji chybu a viní za všechno okolí, jednou budete viníkem vy.
  
• Falešní lidé chtějí mít přednost, a pokud jim nebudete dávat vyžadovanou pozornost, obrátí se proti vám. 
• Záleží jim na pozornosti jiných, především nějak privilegovaných osob, a jsou ochotni kvůli tomu ponížit druhé.
  
• Vztahy jsou pro ně soutěž, při níž je třeba ostatní pokořit. 
• V rozhovorech s nimi cítíte, že musíte pořád něco obhajovat a o něčem je přesvědčovat, někdy jsou to energičtí upíři.
  
• Hodnotí druhé podle povrchních kritérií, aniž by se je snažili více poznat.
• Dělají si z druhých srandu, bývají tím oblíbení v kolektivech, a i když říkají, že to nemyslí vážně, cítíte, že je to prostě toxické.

 

Když už takového člověka prokoukneme, přirozeně v nás napění vztek a toužíme po pomstě. To je však jen krok k tomu, jak takovému člověku dodáme více nábojů a ochudíme se o vlastní energii. Lži můžeme buď vyvracet, nebo je ignorovat. Pokud jde o něco vážně zraňujícího, je dobré si s daným člověkem o samotě promluvit a vysvětlit, jak se kvůli tomu cítíte a snažit se domluvit, aby šíření lží zanechal, což ale vyžaduje, aby měl daný člověk alespoň záchvěvy svědomí a empatie a uznal svoji odpovědnost.

 

 

Ve světě drbů nemá problém ten, o kom je fáma, ale kdo ji vědomě rozšiřuje.

 

Ovšem snažit se vyvrátit něco někomu, kdo nás chce skutečně jenom poškodit, většinou nemá žádný smysl, protože falešní lidé obhajoby či dokonce pravdu slyšet ani nechtějí. Je to jejich vzorec chování, k němuž rádi opakovaně sklouzávají. Je iracionální snažit se porazit toxické lidi jejich hrou, že se sami staneme toxickými. Na lži a pomluvy je těžké nereagovat emocionálně, ale zkusme se opravdu zaměřovat jen na fakta, vytyčit hranice, za než daného člověka již nepustíte, čili nevpouštět jej do svých osobních pocitů, "vyghostovat jej".

 

Důležitá věc: To, co o nás říkají druzí, nevypovídá tolik o nás jako spíše o nich. O jejich povaze, osobnosti, názorech a hodnotách.

 

Faleš, pomluvy a lži nejspíš nikdy úplně nevymizí, vždycky se ale můžeme postarat o to, jak k nim budeme přistupovat, koho si vybereme za přátele a jaké hranice si ke komu vytyčíme, a platí to i pro autority z dětství. Domnívám se, že neexistuje úspěšný člověk, kterého by nepostihly falešné sudby a očerňování. Důležité ovšem je neabsorbovat tuhle negativní energii do vlastní mysli. Jsme lodě obklopené oceánem a potopíme se jedině, když se voda zvenčí dostane dovnitř. Nemá cenu strachovat se o svou pověst, protože ti důležití lidé kolem vás si dokážou udělat obrázek sami. Poznají vás sami, nikoli zprostředkovaně. Zaměřte se na ty, co vás mají skutečně rádi a těch se držte.