Když se v jakémkoli díle vyřeší konflikt pomocí deus ex machina, je to pro čtenáře nebo diváky obvykle jeden z nejotravnějších dějových vyústění, k jakým může dojít. V tomto článku se na tento dějový faul podíváme trochu dopodrobna, aby vás to při případném psaní dostatečně odstrašilo.
Co je deus ex machina
Deus ex machina je termín využívaný především v literatuře, ale přeneseně jej lze použít na jakékoli velice nepravděpodobné a nečekané řešení nějakého konfliktu. Tenhle literární pojem vychází z řeckého antického divadla a v doslovném překladu znamená bůh ze stroje. Odkazuje na náhlé a nepředvídané vyřešení nějaké antické zápletky jakýmsi bohem spuštěným na jeviště pomocí stroje nebo kladky.
Vypadalo to tedy tak, že když se hrdina v ději dostal do neřešitelné situace, zasáhl bůh a vyřešil to za něj. V současnosti lze deus ex machina považovat za klišé. Zařadil bych sem všechny ty dějové situace, kdy je hrdina, který prostě nemůže zemřít, zachráněn na poslední chvíli, v poslední sekundě nebo vymaněn z nemilosti osudu jakoukoli vyšší silou, jež by ho v realitě nechala na holičkách.
Tohle rozhodnutí shůry a vyřešení problému pomocí autoritářské vyšší síly totiž neodráží nadpozemskou autorovu fantazii, jako spíše jeho bezradnost při dokončování příběhu. Princip deus ex machina je tak využíván při snaze zakrýt zjevné příběhové díry tím posledním, co ještě lze použít.
Nechci vyznít bezbožně, není nic špatného na využívání nadpozemských sil v jakémkoli příběhu, zvláště v žánru fantasy nebo pohádkách, nicméně všechny žánry mají svá pravidla a stejně tak kouzla mají mít nejrůznější limity, které zajistí, že když je hrdina v úzkých, nezačne ovládat čas, nevytvoří paralelní vesmír nebo nenechá vybuchnout všechno zlo na světě.
Když tíhneme k vyšším silám
Když pro deus ex machinu Sofokles tehdy vytvořil základy, nejspíš to dělal zcela vědomě. Šlo o snahu dokázat, že bohové stojí nad lidskou existencí a dokážou vyřešit prakticky všechno. Jestliže tohle není cílem vašeho sdělení, je třeba vystavět příběh méně komplikovaně nebo více promyšleně.
Deus ex machina vzniká tam, kde vznikají komplikované dějové propletence, v obsáhlých dílech, kde se v ději neztrácí jen čtenář, ale také sám autor. Platí zde jasně pravidlo, že méně je někdy více a že naložit na hrdinu tíhu celého světa není vždy dobrým nápadem. Je to totiž chybovost, nedokonalost a lidství, co dělá hrdiny autentické, s nimiž se dokáže čtenář ztotožnit a nějakým způsobem k nim přilnout.
Už Aristoteles v díle Poetika psal, že rozuzlení děje má vzejít z děje samotného, nikoliv pomocí divadelního stroje.
Tenhle princip lze vlastně zobecnit k tíhnutí k vyšším silám. Může sloužit jako metafora, kterou tolik nemají rádi akademicky založení jedinci. Když je něco moc složité a neznáme na to odpověď, může za to vyšší síla nebo bůh a jen on to dokáže vyřešit. Deus ex machina funguje jako brzda pro všechny, kdo chtějí znát podstatu věcí, protože nad skutečným řešením mávne rukou. Někdy bývá lepší přiznat, že zkrátka řešení neznáme, než ho vkládat do rukou něčemu, co samo o sobě přesahuje jakékoli chápání.
Jak se vyhnout principu deus ex machina
Někdy stačí nepřehánět a zjednodušovat. Takže když si nevíte rady, raději linku přepište nebo celou smažte, než abyste ji vyřešili neočekávanou magií, nástupem zcela nové postavy v nepravděpodobnou chvíli nebo tím nejhorším – všechno byl jen sen, z něhož se hrdina probudí. K tomu lze někdy docela jednoduše sklouznout, ale téměř vždy je to otravné.
Stejně tak se někdy stačí vyhnout snaze šokovat čtenáře za každou cenu. Je skvělé mít v příběhu nečekané dějové zvraty, které dokážou překvapit, ale jejich nadužívání a nepravděpodobnost působí lacině. I překvapivé dějové zvraty by měly obsahovat vodítka a náznaky, které k nim pomalu vedou, aby si čtenář řekl, že to vlastně dává smysl.
Deus ex machina jsou svým způsobem typ dějového zvratu, který ale nelze předpokládat žádným způsobem, nedává tedy v rámci děje smysl. Při psaní tedy nesmíme být líní a nesnažit se řešit jednoduché situace příliš jednoduchým způsobem.
