středa 11. října 2017

Sisyfovská práce: Kdy se snažit dál a kdy nechat věci v životě odejít


Každý se někdy ocitne před touhle šílenou křižovatkou, kdy si musí ujasnit, kdy má ještě smysl snažit se a kdy je lepší něco vzdát. Možná vám všude radí, že nemáte nic vzdávat, ale ono někdy vzdát se něčeho není vůbec na škodu. Naopak vzdát se nefunkčních rituálů ve vaší hlavě může přinést do vašeho života něco zcela nového. To, co vám tolik chybělo.

Sisyfovská práce


Znáte ustálené spojení o sisyfovské práci? Takovou práci děláte ve chvíli, kdy do něčeho vkládáte naprosto zbytečné úsilí. Můžete se snažit, kolikrát chcete, ale stejně to nikam nepovede. Říkají vám, abyste neustále bojovali a nevzdávali to, jenže život vlastně není o žádném bojování. Kdykoli v životě bojujete, začne vás to vyčerpávat. Už samotný boj vychází z toho, že se v životě potýkáte s něčím, co musíte porazit a co je vaším nepřítelem. Vždy je lepší se na problém dívat jako na příležitost než jako na soupeře.

Existencialista Albert Camus přísloví Sisyfovská práce vyložil v Mýtu o Sisyfovi. Ten pojednává o odsouzeném člověku, který musí vždy dovalit obrovský balvan na vrchol kopce, ale nahoře se balvan vždy svalí zpátky dolů. Sisyfos je tak odsouzený k nekonečné práci, která nikam nevede, snaží se neustále dokola dostat balvan na vrchol.

Camus neviděl tragiku přímo v oné bezvýznamné práci, dokud nad ní Sisyfos nezačne přemýšlet a nezaujme k ní určité stanovisko. Z této šílené situace vidí východisko ve chvíli, kdy si člověk uvědomí bezvýchodnost celé situace a přijme nesmyslnost svého údělu. Jinak řečeno ztratí iluze o tom, co dělá, a jeho smyslem už není dosáhnout úspěchu. Musí najít smysl v práci samotné, nikoli v jejím výsledku.

Kdy je třeba vzdát se


Vzdávání má smysl, ne že ne. Ale pouze věcí, lidí nebo pocitů, ve kterých smysl přestaneme vnímat. Pokud by vás naplňovalo tahat těžké balvany do kopce, vždy to bude mít smysl. Samozřejmě něco takového by v reálném životě asi nikoho naplňovat nemohlo, ale v našem životě existují činnosti, které to dokážou. Život je o činnostech – nakonec člověk bude litovat více toho, co neudělal, než toho, co udělal. Protože když něco děláme, vždy nás to někam dovede, i když ne vždy tam, kam chceme, jako spíš tam, kam potřebujeme.

Uvedu zde několik příkladů, kdy si myslím, že je dobré vzdát se:
  • Vzdejte se, když se začnete dohadovat za účelem někomu ublížit nebo něco si dokazovat, místo abyste se chtěli skutečně dobrat k nějakému výsledku.
  • Vzdejte se falešných přátel nebo lidí, kteří vás omezují ve vaší radosti nebo vás nerespektují jako sobě rovného člověka. 
  • Vzdejte se práce, ve které jste dlouhodobě nespokojení (což může vést ke zdravotním komplikacím)
  • Vzdejte se činnosti, která vás nenaplňuje. Nikdy nesložíte úžasnou písničku, pokud vás nebaví skládat hudba.
  • Vzdejte se snahy změnit okolí a lidi, kteří se změnit nechtějí.
  • Vzdejte se přebytečných věcí, které nepotřebujete.
  • Vzdejte se vztahů, ve kterých stagnujete a v nichž chybí ochota budovat něco nového.
  • Vzdejte se lidí, s nimiž postrádáte společné zájmy – ať už jde o nějaký koníček nebo třeba jen zájem učit se společně novým věcem, obohatit se vzájemnou konverzací.
  • Vzdejte se věcí nebo lidí, co vám způsobují bolest, strach nebo závislost.
  • Vzdejte se lidí, kteří postrádají úctu, respekt nebo zodpovědnost.
  • Vzdejte se myšlenek, které vás oslabují, místo aby vám dodávaly energii.
  • Vzdejte se zavděčování. Nejste tu proto, abyste něco dokazovali, ale abyste žili svůj život způsobem, který vás udělá šťastnými. 
  • Vzdejte se cest, které nikam nevedou.
Někdy se bojíme něčeho v životě vzdát, protože po tom všem zbyde prázdné místo. Zbavili jsme se činnosti, která nás třeba nenaplňovala, ale na kterou jsme si zvykli. Nebo se s někým rozejdeme a připadáme si sami. Tam kde je prázdné místo po marném boji, se ovšem uvolňuje místo pro něco nového, svěžího a skutečně naplňujícího.

Život je někdy o substituci. To znamená, že některé věci okolo sebe – a především uvnitř sebe – neustále měníme a něčím nahrazujeme. To je ale v pořádku, protože teprve ve chvíli, kdy nemáme potřebu nahrazovat, je vše na správném místě.

O mém snu vydat knihu


Jak asi už mnozí z vás tuší, jedním z důvodů, proč jsem vůbec zakládal tenhle blog, je ten, že chci vydat své knihy. Věřím tomu, že spousta z vás má nějaké sny, ale máte nějaký skutečně životní sen, který vám vydržel už od útlého dětství? Aby se vás sen držel zuby nehty navzdory všem těm létům, ve kterých dospíváte a měníte se vy i prostředí kolem vás, to už přeci musí něco znamenat! Pro mě je to sen stát se spisovatelem.

Věřím, že každý člověk, pokud na sobě nějak pracuje, dokáže vnořit část sebe do nějaké kreativní činnosti. Pokud se vás nějaký sen drží tak dlouho, že už se stane součástí vás samých, tak zjistíte, že už ani není možné nechat ho jen tak odejít. Pokud vás totiž nějaká činnost vyloženě naplňuje, je to vždy ta správná cesta. Můžete se cítit otrávení, že vaše činnost nemá žádné výsledky, ale některé sny se plní už za procesu. A pokud vás daná činnost dělá šťastnými, vlastně na výsledcích nezáleží.

Pokud tedy míříte za nějakým snem, užívejte si tu cestu, která je sice plná překážek, ale která vás naplňuje nadějí. Nalezněte smysl v samotné práci. Nikdy není důvod vzdát se šance něčeho dosáhnout a i kdyby se něco nakonec nezdařilo, vždy jste to alespoň zkusili. Kdo nezkusí nic, ten nic nezíská. Kdo neriskuje svou nudu a komfort, ten se nikam neposune.

Kdy se tedy snažit dál


Všichni lidé, kteří v životě něco dokázali, se potýkali s velkými problémy. U druhých často vidíme jen špičku ledovce, která nese nějakou nálepku – řekněme třeba nálepku úspěchu. Málokdo ale vidí to, co je pod hladinou. Pod hladinou konečného úspěchu se totiž skrývá cesta plná stresu, probdělých nocí, pochybností, vytrvalosti, překonávání se, kritiky, osobních problémů, odmítání, riskování, únavy, zklamání, dokazování, obětování...

Ale tohle všechno nevadí, protože jsou důvody, kdy má prostě smysl snažit se dál:
  • Snažte se dál hledat nebo udržovat lásku.
  • Snažte se dál, i když vás druzí podceňují. I když vás podceňuje vaše vlastní mysl.
  • Snažte se dál, když vás potkají překážky. Tam, kde nejsou překážky, není čeho dosahovat.
  • Snažte se dál v činnosti, která vás dělá šťastnými. Snažte se v ní zdokonalovat.
  • Snažte se dál udržovat vztahy, ve kterých dokážete najít společné řešení a zájem.
  • Snažte se dál udržovat vztahy, i když se s někým pohádáte. Občas je vždy potřeba vyčistit vzduch než žít v tichém dusnu.
  • Snažte se dál, pokud v hloubi duše nebo v srdci cítíte, že to má smysl.
  • Snažte se dál ve vztazích k lidem nebo činnostem, kterým věříte. 
  • Snažte se dál, když jste na dně. To je nejlepší chvíle na odraz.
  • Snažte se dál, když vám na něčem nebo na někom záleží.
  • Snažte se dál učit se.
  • Snažte se dál, když je cíl daleko. Velké cíle nikdy nejsou blízko, ale pořád tam někde jsou.
  • Snažte se dál, když cítíte nepohodlí, protože člověk ničeho nedosáhne, když sedí pohodlně v křesle.

Umění nechat jít a umění vytrvalosti


Někdy může být nejláskyplnějším řešením nechat něco nebo někoho jít, než abychom setrvávali v neštěstí. Jsou lidé, kteří žijí v nenaplňujících vztazích celý život, protože se bojí opouštění. Jsou lidé, kteří zůstávají v práci, kterou nesnáší, protože se bojí zkusit novou činnost. Když ale v našem rozhodování hraje roli strach, obvykle je to špatná volba. Vytrvat ve strachu je horší než strach překonat.

Snažte se překonávat své strachy. Seberte odvahu a snažte se dál ve chvílích, kdy cítíte, že je potřeba udělat náročný krok. Je to volání vaší duše a nakonec to budete vždycky vy sami, kdo rozhodne, zda má cenu jít dál, nebo zda je to jen sisyfovská práce, která vám bere energii. Nezapomeňte: Cesta na horu je náročná, ale po překonání všech těch strachů a překážek získáme ten nejkrásnější výhled.

Zajímáte se o podobné myšlenky? Rádi přemýšlíte o světě? Přečtěte si také mou knihu Lovec hledá odpovědi.

2 komentáře:

  1. Moc pěkný článek!

    Myslím, že nejtěžší je vzdát se vztahů - přiznat si, že něco skončilo nebo nemá šanci na to, aby to vůbec začalo. To je taková ta falešná naděje, že něco bude lepší nebo jinak. Bohužel se říká, že naděje umírá poslední, což je sice pěkné přísloví, ale zrovna co se týče vztahů i dosti zrádné. To jsou pak Ti lidé, co marně čekají, až se ten druhý změní nebo vrátí nebo zamiluje, zatímco celé okolí vidí tu bezbřehou naivitu. Ale co se týče snů z dětství, tam už to může být povzbuzující. Naději člověk potřebuje, ale čím déle se drží té falešné a čím více času tak ztratí, tím bolestivější to nakonec může být...

    Líbí se mi, že článek obsahuje i povzbuzení a snahu zhruba rozdělit situace na ty, kde se člověk snažit má a kde ne. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ohledně těch snů z dětství si optimisticky myslím, že se snaha vždy nějak vyplatí, pokud samozřejmě nemáme sny, které jsou přetažené za vlasy (třeba vyletět na Mars). Jde hlavně o to, že těm snům, kterým věříme, přikládáme i vytrvalé úsilí a vždy nás nějaký vnitřní hlas podnítí pro to něco dělat. A i kdybychom nedosáhli svých největší ambicí, ne vždy je to na škodu, někdy je skutečně jen důležité věci zkoušet, třeba nás navedou zase k věcem jiným.
      Ohledně vztahů souhlasím, vzdát se jich je to nejtěžší. Člověk by v nich měl být nejspíš trochu egoista, aby se zaměřil na sebe, jak moc ho vztah naplňuje nebo ne, a když převládá smutek, je čas jít dál.
      Děkuji za milý komentář, zdraví Jerry! :-)

      Vymazat

Děkuji za komentář, vážím si Vaší zpětné vazby.