Jak se tvoří prostředí, o kterém chceme psát

V rubrice o tvůrčím psaní jsem už kulisy příběhu malinko naťuknul, nicméně samotné prostředí knihy je téma, které by si zasloužilo mnohem více prostoru. A právě proto vznikl dnešní článek. Pokusím se nastínit, jak důležitou roli hraje prostředí příběhu a jakým způsobem jsem ho vybíral ve svých knihách já sám.

Kde se příběh odehrává

To je samozřejmě základní otázka, která vyvstává už při samotném začátku. Pokud má jít o epický příběh, musí být někde situovaný. Prostředí knihy by pak mělo hrát zásadní roli v tom, jak se příběh dále odvíjí a tudíž by nemělo být zvoleno jen tak ledabyle. Možná vám jde jen o vystavění dialogu dvou postav a domníváte se, že v takovém případě není nutné popisovat místo, kde se dialog odehrává. Ale to je omyl!

I kdybyste místu nepřikládali žádnou vyšší důležitost, je třeba alespoň naznačit, zda jsou postavy ve veřejném nebo soukromém prostranství, zda je tento fakt může ovlivnit v jejich vyjadřování nebo zda je prostředí vhodně uvěřitelné k délce dialogu – je pravděpodobnější, že budou hrdinové dlouze rozjímat o životě v opuštěné přírodě než ve vagonu metra, stejně tak se nedají vést dlouhé soukromé rozhovory na přednáškách, ve škole nebo v práci, aniž by na hrdiny prostředí nevyvíjelo nějaký tlak (například napomenutí učitele, šéfa apod.).

 

Vymyšlené či reálné prostředí

Pokud si nejste jistí, v jakém prostředí se bude váš příběh odehrávat, je dobré zamyslet se nad pár základními body. Jako první z nich bych nejspíš uvedl zřetel na žánr, který píšete. Jestliže píšete sci-fi nebo fantasy, vaše prostředí bude pravděpodobně zcela vymyšlené. V takovém případě je nutné zamyslet se nad tím, jakým způsobem vymyšlený svět funguje a seznámit čtenáře s případnými odchylkami od světa reálného. Tyto mechanismy by se neměly po dobu příběhu zásadně měnit.

Pokud pracujete s reálným světem (neboli světem, který je spíše odrazem světa, ve kterém žijeme), pak je tu velká výhoda, že nemusíte vysvětlovat principy fungování světa, zato se ale musíte řídit jeho mantinely. Zatímco u vymyšleného světa může prostředí jednoduše sloužit příběhu, u světa z reálného prostředí se mechanismus prostředí bezpodmínečně staví nad příběh, aby vše dávalo logický smysl.

Je tedy diskutabilní, zda je jednodušší prostředí vymyslet od základů, nebo se řídit omezeními, která přináší svět reálný. Osobně jsem napsal knihy obou variant a vím, že vše nese svá úskalí. Jde především o to, aby bylo prostředí v rámci příběhu uvěřitelné a zbytečně jej nenarušovalo.

 

Jak zasadit příběh do děje

Jak jsem psal výše, při tvorbě prostředí je důležité zamyslet se nad pár základními body, a tenhle bych dal hned nad druhé místo. Právě v tomhle bodě se ukážou vaše spisovatelské dovednosti, neboť zasazení prostředí do děje vyžaduje tu správnou dávku fabulace a především popisu. Popis prostředí by přitom neměl narušovat samotný děj – málokdo má rád ultradlouhé popisy, chvilku děje a další ultradlouhé popisy. Vše by mělo být dávkované v dostatečně záživné míře.

Když už popisujete prostředí, mělo by být vždy něčím zajímavé, aby čtenáře nenudilo. Nechcete psát o nějakém neobyčejném prostředí? Pak popisujte obyčejné prostředí neobyčejným způsobem!

Zaměřte se na detaily. Můžete například psát o tom, že hrdina vstoupil do místnosti a všiml si oprýskaného zdiva, což může čtenáři navodit představu o tom, že celý pokoj nebyl nijak zvlášť hezký. Takovým způsobem můžete popsat mnoho na malém úseku textu. Věřte nebo ne, ale za popisnou ekonomii bude čtenář nakonec vděčný. Je velkým uměním navodit atmosféru na pár řádcích, tak se pozná pravý spisovatel!

Prostředí by také mělo korespondovat s celkovým příběhem, aby se třeba nestalo, že popisujete hrůzy hřbitova, zatímco příběh stojí na humorných zápletkách. Zkrátka vše by mělo mít své logické umístění v ději i vzhledem k žánru. Vyvarujte se přílišných přirovnání nebo popisných klišé (velký jako...).

 

Osobní znalost prostředí je důležitá

Často se stává, že začínající autoři píší o prostředí, o kterém ale zrovna moc nevědí. Trendem jsou například příběhy z Ameriky, protože je to prostě cool, nicméně jen málokdo, kdo takové prostředí skutečně nenavštívil, ho dokáže popsat se všemi klíčovými detaily. O detailech jsem psal už výše a znovu je vyzdvihuji, protože právě detaily dodávají prostředí uvěřitelnost. Detaily jsou nakonec příčinou velkých věcí.

 

V přípravné fázi, ještě před psaním knihy, je nutné minimálně nastudovat si informace o prostředí, do nehož se příběh zasazuje.

Úplně nejlepší variantou je vycházet z vlastních zkušeností. 

Součástí prostředí je i tamější mluva a specifické chování (nemocnice – odborná mluva lékařů, nemocniční řád), proto se velmi dobře pozná, zdali o prostředí spisovatel něco ví, nebo vaří z vody.

Píšete-li fantasy, může se to zdát o něco snadnější. Možná právě proto s tímto žánrem začínají mladí spisovatelé, neboť píšou o vlastním světě, který nemůže jen tak někdo zpochybnit. Často se ale i ve fantasy vyskytují taková prostředí, která mají svůj jasně stanovený řád (jak funguje království, jak vypadají lesy a co v nich roste a žije, jak se chovají postavy vyrůstající v různých prostředích národů apod.).

 

Něco z vlastní zkušenosti

Moje první kniha, Lovec hledá odpovědi, je založená na filozofických myšlenkách, takže je často lyricky úvahová. Díky tomu jsem se na prostředí nemusel zaměřovat jako na něco primárního, nicméně nelze říct, že by nehrálo důležitou roli. Když jsem psal kapitolu o chování společnosti, snažil jsem se ji zasadit do města, kde může hrdina pozorovat zažitou kulturu a hektičnost dnešní doby. Naopak když jsem psal třeba o vesmíru, hrdina se díval na hvězdy v přírodě na rozlehlém poli. Jsou to přesně ty malé detaily, které mohou navodit atmosféru sloužící úvahám i dialogům.

 

Má druhá kniha, Životy na skok, je z budoucnosti, takže šlo o svět, který je částečně zcela vymyšlený. Aby mohl příběh fungovat, musel jsem znát principy tohoto světa ještě předtím, než jsem o něm začal psát. Byly to celé dny a noci přemýšlení. Důležité pak bylo všechny skutečnosti, které se v mé smyšlené budoucnosti lišily od současného světa, zasadit do děje někam na začátek, aby bylo čtenáři brzy jasné, co je v onom světě možné a co nikoli. Zároveň jsem musel vybudovat děj, který by tyto informace přibližoval (nechtěl jsem jen popisné pasáže a hromadu popisných informací). Šlo o příběh člověka, který se narodil na objednávku – díky tomu jsem přiblížil firmu, která objednávání zprostředkovala, a nastínil způsoby, jakými tyto objednávky fungovaly.

Shrnutí

• Spisovatel by měl být velice dobře obeznámen s prostředím, o kterém píše. 
• Prostředí by mělo korespondovat s dějem příběhu. 
• Neměly by převládat pouze popisné pasáže, jestliže nechceme příběhem čtenáře unudit.

Zajímáte se o tvůrčí psaní? Přečtěte si také zdarma můj e-book Psaní o tvůrčím psaní, který je složený z článků z mého blogu.