sobota 16. března 2019


Spisovatelé, umělci a další tvůrci někdy tápou v oblasti autorských práv, ve skutečnosti jde ale celkem o jednoduchou záležitost. Vlastně si dodnes pamatuji, že jsem měl sám obavy ohledně autorství – co když někdo moje dílo ukradne? Co když ho někdo obšlehne? Co když někdo čmajzne moje "geniální" spisovatelské nápady?! Pokud jako začínající autor vyžadujete zpětnou vazbu – a že byste ji vyžadovat měli – jsou tohle otázky, které vám dělají vrásky zbytečně.

Copyright: Psaní knihy a autorská práva

sobota 9. března 2019


Tu noc jsem si uvědomil něco zásadního, přestože některé poznatky nepopíšu, byť bych byl sebevíce básnicky vychytralý. Bál jsem se všech stínů, co se tvarovaly z nejrůznějších předmětů v pokoji, a ve tmě jsem viděl zjevení, která na mě dozajista číhala z přebujelé představivosti. Dřevěný nábytek tehdy praskal více než kdykoliv jindy, podlaha vrzala, jako by někdo zahrál na rozladěné housličky nebo drápal špičatým nehtem po plechu, do toho občas zabouchalo topení, aby mě šibalsky polekalo. A uprostřed obklopení kvílivého zla jsem ležel na posteli a bál se pohnout, ztuhlý jako mumie a svázaný v bandáži jménem pavor nocturnus – noční běs.

Jak jsem se našel v tichosti a tmě

pondělí 4. března 2019


Ani jsem si nevšiml, jak ten čas chvátá. Jsou to už 2 roky, co jsem spustil svůj blog, a za tu dobu se zase pořádně rozrostl. Chtěl bych vám proto ze srdce poděkovat za podporu, kterou mi dodáváte tím, že opravdu čtete moje knihy a články, píšete mi úžasné zprávy a komentáře, rozrůstáte se na všemožných sociálních sítích a vlastně jste tou nejlepší komunitou, jakou si může autor přát. Přikládám nějaké statistiky a čísla, která samozřejmě nejsou tak důležitá jako váš skutečný zájem, přesto se na ně rád dívám a nestačím se divit, že jich už je tolik.

Dva roky jako Jerry Writer

čtvrtek 28. února 2019


Okamžiky se mihotají. Co se nám zdá samozřejmé, je ve skutečnosti zázračné. Probouzíme se, dýcháme, otevíráme oči, jíme a pijeme, začínáme přemýšlet o našich snech a vyhlížíme další z řady dnů, jejichž řetězec se může zdát nekonečný. Ale není. Zvykli jsme si žít a nepřemýšlet tolik nad existenciálními otázkami – stejně je neovlivníme, že? Dozvěděl jsem se, že jednoho mého známého postihla vážná nemoc. Rakovina jako by chodila po špičkách. Objevuje se čím dál častěji, plíží se nenápadně, ale nepřemýšlíme nad ní, protože je to truchlivé a nepříjemné téma. Až když se dotkne nás nebo lidí v našem okolí, můžeme si zase na chvíli uvědomit, jak je život pomíjivý a co v něm hraje klíčovou roli.

Čeho můžeme litovat na smrtelné posteli

středa 27. února 2019


Mladí lidé často nadávají na starší, starší zase na mladé. Kdyby dnešní mladí lidé žili v době svých rodičů, chovali by se jinak než oni? A kdyby starší vyrůstali dnes, podobali by se svým dětem? Volili bychom stejnou stranu? Chodili bychom na římské zápasy, kdybychom žili ve starověku, přestože nemáme rádi násilí? Myšlenkou dnešního článku je přijít na to, zda jsme predestinováni tím, co se děje okolo nás (naším postavením, politickým režimem, majetkem, vzděláním, mírou svobody – zkrátka dobou a stavem společnosti), nebo jsme individuální bytosti, které se mohou v každém případě rozhodnout, že se nějak změníme, pokud budeme chtít. Jsme to my lidé, kdo se mění, nebo je to doba, která udává náš trend?

Jak se mění lidé a společnost

neděle 24. února 2019


Hodně lidí spojuje svou životní filozofii s tím, co se stane po smrti. Upadneme do nicoty, projdeme očistcem, podstoupíme nějaký tribunál, reinkarnujeme se, budeme žít v ráji, setkáme se s mrtvými... zkrátka často upínáme svou víru na jakési ukončení, místo abychom se vrátili na začátek. Možná tu totiž nejsme kvůli nějaké přípravě na posmrtný život, nýbrž kvůli tomu, jak jsme si svůj život uspořádali ještě před narozením. Zní to jako fantasmagorie? Rád bych vás dnes seznámil s některými svými úvahami o životě a smrti.

Život před životem: Vybrali jsme si život ještě předtím, než jsme se narodili?