sobota 15. června 2019


Českou literaturu ve své literární rubrice příliš často nezmiňuji a je to jednoduše proto, že jsem ještě nenarazil na českou knihu, která by ve mně rezonovala dlouhé dny a k jejímž myšlenkám bych se vracel během svého života opakovaně. Věřte, že jako absolvent českého jazyka a literatury už jsem něco z té naší kotliny přečetl (ač to byla převážně všemi známá klasika a hromada poezie), kdybych měl však z celé té hromady vybrat jednoho autora, který může s nesnesitelnou lehkostí konkurovat světu, byl by to právě Milan Kundera.

Milan Kundera: Nesnesitelná lehkost bytí, která na mě zcela dopadla

úterý 4. června 2019


Jeden z nejzakořenějších strachů mnohdy bývá paradoxně strach ze štěstí. Není to o tom, že bychom měli fobii užívat si života, jen si často zkrátka nedovolujeme být šťastní. Máme spoustu důvodů, proč se domníváme, že štěstí vlastně ani nejsme hodni – ať už je to třeba zakořeněná vina, obavy zpřetrhat staré vazby, neúcta k sobě samým nebo jen lenost vykouknout z komfortního pokoje, jenž se časem stává vězením, které jsme si my sami vybudovali.

Strach být šťastný

pátek 24. května 2019


Blogování už je nějaký ten pátek moje součást, přesto se s ním v off-line světě nijak zvlášť nechlubím. Představit se dnes jako bloger (nebo blogger), influencer či youtuber vyvolává u mnohých zkrátka viditelný či skrytý úšklebek. A možná je to zcela opodstatněné, protože vést si nějaký deníček a podsouvat ostatním svoje řeči asi není zrovna ta nejušlechtilejší práce ze všech. Smysl to má pro samotného autora blogu a pro čtenáře, kteří z něj odcházejí s nějakou myšlenkou. Ať se však blogování jeví jakkoli povrchně nebo se řadí do kategorie nepodstatné občanské pseudožurnalistiky, i ono má podle mě ve společnosti své určité místo.

Jak se pohlíží na blogery?

středa 22. května 2019


Nedůvěřivost se na nás sápe ve chvílích, kdy nás zklamalo naše očekávání. O nedůvěřivosti jsem se v životě také něco naučil. Prošel jsem si samozřejmě obdobími, kdy jsem naivně a slepě věřil každému, ale postupnými zklamáními z toho člověk tak nějak vyroste. Stejně jako z přesvědčení, že nás zklamali druzí. Je totiž hrozně jednoduché předávat druhým odpovědnost a následnou vinu za to, že se cítíme zklamaně. O něco složitější je přiznat si, že za mnohými zklamáními je zkrátka naše nereálné očekávání a že jsme si ho přivodili zcela sami.

O víře ve druhé aneb proč je těžké důvěřovat

neděle 5. května 2019


Že prý krása není důležitá? Ale kdepak. Přečetl jsem mnoho úvah k tématu krásy, ale pořád se s nimi nějak nemohu ztotožnit. Tu se píše o tom, že pravá krása je skrytá uvnitř, tady zase o tom, že být krásný neznamená být chytrý (ano, ale souběžnost neznamená implikaci), jinde zase o tom, že naše duše se projevuje také do našeho celkového vzhledu, což podle mě také není zcela platné. Jak to s tou krásou vlastně je?

Krása jako vstupenka kamkoliv

čtvrtek 25. dubna 2019


Na málo věcech lze vypozorovat relativitu tak dobře jako právě na zázracích. Věřím tomu, že zázraky jsou součástí našich všedních životů, jen jsme si na ně zvykli. Když totiž vídáme nějaký zázrak příliš často, zevšední. Co nám zevšední, toho si pomalu přestáváme vážit.

Existují zázraky?