pondělí 18. června 2018


Nejsem žádný workoholik, abych si mohl diagnostikovat syndrom vyhoření, ale neznamená to, že se nepotýkám se svými vnitřními démony, které mě dokážou demotivovat v tvůrčí činnosti. Syndrom vyhoření se týká hlavně citového a mentálního vyčerpání, kdy začnete přemítat o tom, zda má vaše práce smysl. Cítíte se sklíčení, bezmocní, snižuje se vaše ochota spolupracovat s ostatními, stáhnete se do sebe, nemůžete spát a jste vlastně unavení z toho, co děláte.

Syndrom vyhoření: Je lepší shořet, nebo vyhasnout?

úterý 5. června 2018


Ještě než začnu psát, řeknu si, co bych chtěl daným textem sdělit svým čtenářům. Ještě než začnu něco číst, zamyslím se, co od dané knížky očekávám. A po přečtení posledního řádku uvažuju nad tím, jestli mé očekávání autor splnil a jestli to tak je dobře. Někdy je totiž skvělé, když text přesáhne horizont očekávání a přijde s něčím zcela jiným – jinak řečeno změní svou očekávanou funkci. 

Funkce literatury aneb skryté kouzlo vlivných knih

pondělí 28. května 2018


Většina z nás má nějakou vizi o tom, kým chce být. Jednou z nejčastějších ambicí pak je snaha něčeho dosáhnout – být úspěšným, ať už to pro každého znamená cokoliv. Mám rád ambiciózní lidi, protože jsou to obvykle ti, kteří mají vytyčený konkrétní sen, za kterým se pokoušejí cílevědomě vyšplhat z místa, na kterém se právě nacházejí. Jako když šplhají na vysokou horu z hluboké rokle. Tady je ovšem podle mě největší kámen úrazu: snažíme se být tím, kým být chceme, ale zároveň nechceme být tím, kým jsme.

Jak se učíme být nejlepší verzí nás samých

úterý 22. května 2018


Když jsem byl malý a podíval jsem se z okna, spatřil jsem výhled na chráněnou krajinnou oblast. Byla to velká zelená pláň, v zadní části vyrostl hustý lesík a z tamějších skalních svahů bylo vidět do zeleného údolí, kudy protéká Jizera. Dneska je tato oblast obestavěna vysokými paneláky, paloučky za barákem jsou zastavěné parkovišti, voda je znečištěná a králíci, kteří dříve hopsali po planinách, dnes skáčou po betonu. Jeden strom jako ostrůvek mezi tisícem aut nenahradí to, co vytvořila příroda. Nejsou tohle určitá varování?

O globálních problémech: Jak bude vypadat konec naší civilizace

sobota 19. května 2018


Na existenciálních dílech se mi nejvíce líbí hloubka, s jakou se autoři dokážou rozdrásat svým postavám až do morku kostí. Albert Camus na krátkém podnose připravil něco, co bylo pro mě do té doby nevídaného. Nahlédnete do mysli člověka, který jako by nepatřil do společenského světa jen proto, že o sobě říká syrovou pravdu. Tato pravda se ale společnosti hnusí, dokonce je jakýmsi ztělesněným rizikem jejího rozpadu, a proto zůstává navždy nepochopeným. Cizinec není jednoduše popsatelný, což na knihách miluju. Člověk si je musí přečíst, aby je prožil.

Albert Camus: Náhled do prázdné duše apatického Cizince


Psali jste si někdy deník? V současnosti deníkový žánr prochází různými proměnami. Dalo by se říct, že díky sociálním sítím a takřka denní aktivitě jejich uživatelů, si většina lidí vede něco jako deník neustále. Data se ukládají a zůstává vzpomínkový aparát, který zachycuje myšlenky, obrázky a videa z našeho soukromého života. Nedávno jsem si vzpomněl na svůj starý deník, do kterého jsem vkládal své nejhlubší zpovědi. Člověk se u některých věcí pořádně zasměje, jindy to ale může vést k zajímavé sebereflexi. 

Jak jsem si psal deník

pondělí 14. května 2018


Abych vám doporučil životopisnou knihu, musí se jednat o skutečně silný příběh. Patti Smith již dlouho obdivuji jako hudebnici. Její hlas, který bych nazval něčím jako elektrickou a tíživou melancholií, vás dokáže donutit k zamyšlení. A co teprve, když autorka napíše knihu o tom, proč jsou vlastně její texty protkány oním trýznivým symbolismem!

Patti Smith: Když slavná hudebnice napíše knihu o své lásce s homosexuálním umělcem

sobota 12. května 2018


Blogerské recenze by se nejspíš neměly nijak zvlášť lišit od recenzí klasických. Samozřejmě se předpokládá, že recenze bude reflektovat především názory a stanoviska autora blogu, akorát že v tom blogovém světě to chodí poněkud jinak. Jste-li trochu známější knižní bloger, je dost pravděpodobné, že píšete recenze na zakázku, za což dostanete zdarma recenzní výtisky. Je pochopitelné, že to řadě blogerů stačí k tomu, aby sesmolila pochvalnou ódu, která by neurazila jejich mecenáše. Také bych chtěl dostávat knihy zadarmo.

O psaní blogerských recenzí a jak vlastně napsat recenzi

pátek 11. května 2018


Třeba věříte na osudová setkání. Ve své knize nebo článcích píšu o tom, že každý člověk, který přijde do našeho života, v něm má určitý smysl. To však neznamená, že je naším osudem s ním trávit čas. Nakonec je vždy pouze na nás samých, jakou roli lidem kolem nás přisoudíme. Členy své rodiny, spolužáky, kolegy nebo šéfy si obvykle nevybíráme, ale můžeme si vybrat své přátele, partnery nebo další lidi, kterými se obklopujeme. Někdy si můžeme myslet, že jsme obklopeni hlupáky nebo lidmi, s nimiž si zkrátka nerozumíme, ale málokdy si uvědomíme, že máme moc si vybírat.

Jak si můžeme vybírat lidi kolem sebe

úterý 8. května 2018


Žijeme ve společnosti, kde si můžeme říkat nebo psát, co chceme – tak alespoň často lidé argumentují. Svoboda slova je jeden ze základních pilířů demokracie. Často píšu o tom, jak mě psaní osvobozuje, protože si můžu vymyslet vesměs úplně cokoliv a nechat to žít vlastním životem. Zní to, jako by svoboda psaného projevu byla neomezená nebo že sahá tam, kam dokáže sahat naše fantazie. Přese všechno věřím, že i svoboda psaného slova by měla mít určité hranice, protože někdy může překročit jak etickou slušnost, tak státní legislativu.

O svobodě slova při psaní