úterý 4. prosince 2018


"Povězte mi, o čem je vaše kniha," zeptali se mě. Zastihli mě nepřipraveného, takže jsem se musel zamyslet. Nerad totiž shrnuji všechno, co jsem napsal, do krátkých úsečných vět. To by byla jedna věc. Druhá věc je ta, že jsem se dal na psaní také kvůli tomu, abych o některých věcech nemusel mluvit nahlas a zdlouhavě je vysvětlovat. Vždycky jsem byl introvert, co si své myšlenky schovával v sobě, a když už to nešlo vydržet, hodil jsem je tzv. na papír. Mám totiž problém: neumím mluvit tak dobře, jako umím psát.

Psát, nebo mluvit: Trable aktivní a pasivní slovní zásoby

neděle 2. prosince 2018


Antická literatura je kolébkou filozofie. Ze studnice nepřeberných moudrých textů jsem dnes vybral jeden, který vyniká nad ostatními tím, že je sepsaný samotným římským císařem Marcem Aureliem. Pokud se domníváte, že antická filozofie je zastaralá nuda, budu rád, když vás doporučením tohohle titulu vyvedu z omylu a útlou knížečku plnou hlubokých pravd vezmete do svých dlaní. Je totiž zcela aktuální také v dnešní době, navíc s novými překlady také vlídně čitelná a snadno pochopitelná.

Marcus Aurelius: Filozof na trůně, který hovořil sám k sobě

středa 21. listopadu 2018


Když si projíždím náměty na všemožné příběhy, které bych chtěl jednou sepsat na papír, pokaždé mají něco společného – hlavní hrdinové jsou nějakým způsobem divní. Pokusil jsem se zamyslet, čím to vlastně je, a došel jsem k závěru, že podivní lidé bývají zkrátka nejzajímavější. Od určité chvíle jsem tedy začal brát slova jako divný, podivný či zvláštní jako komplimenty.

Divní lidé jsou nejvíce inspirativní

neděle 11. listopadu 2018


V den stého výročí konce první světové války mě napadlo sepsat článek o tom, jak důležitý je pacifismus nejen ve světových událostech, ale také v našem osobním životě. Nemusím se datovat do šedesátých let hippies, abych pravil, že součástí mé životní filozofie je dosahovat všeho především mírovou cestou. Mírová cesta se však pro mě nerovná politice appeasementu, která se vyznačuje především ústupkem agresivním stranám. Ta koneckonců, využijeme-li paralelu s válečnou historií, neměla užitek ani ve 30. letech, kdy vyústila v Mnichovskou dohodu.

Pacifismus a jeho reflexe v běžném životě

čtvrtek 8. listopadu 2018


Dílo, které bych vám chtěl dnešním článkem doporučit, nejspíš není určené pro jemné povahy, zato ale nastoluje poměrně zajímavou otázku ohledně směřování společnosti, násilí nebo generační propasti ústící ve vzájemné nepochopení. Spisovatel Anthony Burgess sepsal svéráznou novelu Mechanický pomeranč v roce 1962, díky možnostem volného překladu do tzv. "teen mluvy" jde zaručeně o dílo výjimečné a zároveň nadčasové.

Anthony Burgess: Mechanický pomeranč jako sonda do násilnické duše

sobota 3. listopadu 2018


Slyšeli jste někdy spojení kniha života? Určitě ano. Když se nad tím spojením skutečně zamyslíte více do hloubky, možná zjistíte, jak se knihy našemu životu podobají. A není to jen o tom, že to, co čtete, odráží vaši osobnost, protože se říká, že člověka poznáte podle toho, co čte (anebo poslouchá či na co se dívá). Miluju knihy, protože jsou jako život, a dnes vám povím proč.

Proč knihy odráží náš život

pondělí 29. října 2018


Ještě stále věřím, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí, ovšem takové tvrzení je zkrátka banalizující a polarizuje svět a lidské bytosti na dobré a špatné. Přestože se stavím ke katolické tradici často velice kriticky, protože je vždy poněkud nebezpečné, když někdo přesně káže, jak bychom se měli chovat, jeden koncept jsem si pro dnešní článek vypůjčil k hlubšímu zamyšlení.

7 hříchů versus 7 ctností

čtvrtek 25. října 2018


V návaznosti na předchozí článek o sociální fobii bych se dnes rád zaměřil na téma strachů, které nás omezují v tom, abychom žili tak, jak bychom skutečně chtěli. Ve svých knihách často přirovnávám strach k něčemu, co má sílu zdokonalovat naše schopnosti, ovšem pouze v případech, kdy se jej rozhodneme cíleně překonávat. Jinak pouze utíkáme před problémem, který se dříve či později objeví znovu. Neutrhneme to nejsladší jablko, když se budeme bát vyšplhat na strom.

Nejčastější strachy: Co by se stalo, kdybychom je neměli

pondělí 15. října 2018


Na první pohled by se mohlo zdát, že patos v knihách, nebo možná i kdekoli jinde, je čiré zlo. Jako by dnešní doba nepřála něčemu, co je přecitlivělé, nedej bože když někdo dlouze popisuje s hlubokými emočními vjemy, co vidí kolem sebe. Patos neboli dojímavost až vzletný způsob projevu, je přesně to, co je vytýkáno červené knihovně nebo romantickým linkám v nejrůznějších příbězích. Já mohu bez nadsázky povědět, že moje první kniha obsahuje mnoho patosu, částečně je to určitě proto, že jsem ji měl v hlavě už někdy od patnácti let, přesto se ho nedokážu vzdát.

O patosu a citovosti v knihách

úterý 9. října 2018


O svém potýkání s depresemi a úzkostmi jsem už něco málo napsal, považuji však za jakousi společenskou odpovědnost uvést některé věci na pravou míru. Řekl bych, že psychické poruchy již dnes nejsou tolik stigmatizovány jako dříve, zejména díky jednoduššímu získávání informací, přesto se často setkávám s otázkami, které vycházejí z neznalosti.

Vzorce chování, které mohou způsobovat deprese