středa 21. února 2018


Tíží mě svědomí, že jsem už delší dobu nenapsal nic o lásce. Dneska se o takovém tématu z filozofického hlediska moc nepíše, o lásce může akorát tak šeptat tichý mech. Přitom jsou milostné vztahy kořením našeho života, jen se v nich láska hledá čím dál tím hůře a její hlubší význam už moc lidí nezajímá, protože se považuje za klišé. Dostáváme se do doby, kdy je single život více komfortnější než budování nějakého vztahu. Stejně tak se dnes vztahy rychle navážou, vysají a nakonec kompletně vypouští. Lidé chtějí lásku okamžitou, možná si ji pletou s vášní vycházející ze sexu nebo s pocitem počátečního okouzlení, bohužel jsem přesvědčený o tom, že láska na první pohled neexistuje.

Fáze milostného vztahu: Proč neexistuje láska na první pohled

pondělí 19. února 2018


Možná jste už někdy slyšeli o dramatu Samuela Becketta, který nese název Čekání na Godota. Toto dnes už ustálené spojení jednoduše znamená, že člověk čeká na něco, co nikdy nepřijde. Nebo čeká, až se něco stane. Čím jsem starší, tím více si vážím svého času, ale zároveň si uvědomuju, jak až příliš často čekám na Godota – na něco, co nějak změní můj osud, přestože zřejmě nic jako osud neexistuje. Existuje jen to, co si my sami vytváříme svými rozhodnutími, chybami, myšlenkami, slovy a činy. 

Když je život jen o čekání

pátek 16. února 2018


Rád vždycky opakovaně píšu, že ujasnění si svého záměru je pro jeho uskutečnění to nejdůležitější. Znamená to, že je dobré ještě před tím, než cokoliv započneme, pořádně zapřáhnout mozkové buňky a o daném cíli přemýšlet. Hodně lidí obemílá citát Paula Coelha, který praví, že když něco opravdu chcete, celý vesmír se spojí, abyste to dokázali. Já říkám, že tenhle citát je lež a ezoterická past. Proč by se vesmír snažil plnit naše přání jen tak? Hybná síla našich přání je v nás samých, proto si my sami musíme uvádět konkrétní záměr, ale i přibližnou cestu. Při takovém plánování je vždy vhodné sepsat si seznam otázek, na které je potřeba ulovit odpovědi ještě před samotným startem, a protože se nacházíme na spisovatelském blogu, budeme se ptát na základní otázky, které by měl mít zodpovězené každý spisovatel.

12 základních otázek pro každého spisovatele

neděle 11. února 2018


Cestování považuji za jeden z největších zdrojů inspirace. Jak ale všichni víme, je to vcelku únavná nebo nákladná činnost – pokud tedy nejsme nomádi, kteří cestují na blind a hrnou se do dobrodružství bez toho, aniž by třeba věděli, kde budou následující noc spát. V dnešní době je takových odvážných lidí čím dál více a já jim jejich odvahu závidím, akorát jsem typ člověka, který se snaží být často opatrný i ve chvílích, kdy je to vlastně docela na škodu. Protože kdo chce něco zažít, ať cestuje. Sepsal jsem několik důvodů, které mě k tomu vedou.

Cestování jako zdroj inspirace: Několik důvodů, proč se sbalit a vypadnout

sobota 10. února 2018


Článek o tvorbě literárních postav jsem už psal, ale právě proto, že jsou to zejména postavy, které bývají pro čtenáře nejzásadnějším elementem knihy, jsem se rozhodl ještě sepsat několik shrnujících bodů, které by měly románové postavy splňovat, aby byly uvěřitelné a funkční. A nejlépe, aby si je čtenář mohl oblíbit nebo si k nim vytvořit nějaký emocionální vztah. Body, o kterých budu psát, nejsou jen z mé hlavy, můžete se o nich dočíst všude možně na internetu nebo v příručkách tvůrčího psaní. Myslím si, že takhle v bodech to ale může být pro všechny přehlednější.

5 věcí, které by měly splňovat románové postavy

čtvrtek 8. února 2018


Také se vás ve studijních letech všichni ptali, čím chcete jednou být? Jako byste do té doby nebyli nic a museli se teprve něčím stát. Když pak dojdete do určitého věku, lidé už se začnou spíše smutně ptát, co vlastně děláte. Obvykle se tím myslí vaše zaměstnání nebo nějaká hlubokomyslná činnost, do které by vás mohli ostatní lidé kategorizovat a strkat vás tak do různých přihrádek k ostatním. Když se vás někdo zeptá na otázky "kdo jsi?" nebo "co děláš?", obvykle se očekává, že začnete vyprávět něco ze svého životopisu. Ale jsme skutečně naší profesí? Jsme tím, co děláme v práci? Jsme tím, co děláme?

Hledání osobní identity: Kdo vlastně jste?

středa 7. února 2018


Rád bych se zamyslel nad tím, zda je v umělecké branži lepší mít pseudonym, nebo vše zveřejňovat pod vlastním jménem. Kdybych to měl spojovat s vlastním příkladem, zpočátku jsem si nikdy nemyslel, že budu pod pseudonymem vystupovat, ale když jsem si udělal seznam pro a proti, nakonec se všechno změnilo. Je to ryze subjektivní záležitost, a proto bych chtěl vypíchnout základní body, které jsou podle mě při uvažování nad pseudonymem zásadní.

Kouzlo pseudonymu aneb proč si říkám Jerry Writer

úterý 6. února 2018


Ty z vás, co na můj blog už několikrát zabloudili, už nejspíš nepřekvapí, že se čas od času zamýšlím nad nějakou filozofickou otázkou. Jsem totiž toho názoru, že v každém díle by měla být protkána alespoň částečná filozofie, nový myšlenkový pohled na třeba už zdánlivě jasnou skutečnost. Možná si říkáte, že bavit se o tématu, jakým je perpetuum mobile, ani nesouvisí tolik s filozofií jako s fyzikou a různými termodynamickými zákony, ale chtěl bych vás trochu vyvést z omylu. A ještě se k tomu troufale domnívat, že perpetuum mobile existuje!

Existuje perpetuum mobile?

pondělí 5. února 2018


Spisovatelská profese se od těch běžných specificky odlišuje. Nejen že se řadí mezi uměleckou činnost, ale neexistuje škola, která by dokázala zaručit, že po jejím vystudování člověk vydá knihu nebo se stane spisovatelem. Můžeme narazit na různé kurzy tvůrčího psaní, o kterých už jsem napsal své dojmy v jiném článku, existují také různé literární akademie a na vysokých školách můžeme narazit na obory, které se tvůrčím psaním zabývají, nicméně i samotný diplom nezaručí, že je autor dostatečně kreativní nebo vhodný stát se spisovatelem. Je tedy vzdělání pro spisovatele vůbec potřebné?

Je důležité vzdělání pro psaní?

pondělí 29. ledna 2018


Mnozí z vás se mě ptají nebo mi píšou zprávy, kdy už konečně vydám některou ze svých knih. Vždyť to byl jeden z hlavních cílů, kvůli kterým vznikl Jerry Writer, nebo ne? Obvykle na takovou otázku všem vyhýbavě odpovídám, že je to běh na dlouhou trať. Snažím se nelenit a své knihy prosazovat všude možně, ale ono to opravdu nefunguje tak, že se domluvíte s nakladatelstvím a všechno půjde jako po másle. V dnešním článku bych vám rád přiblížil, jak to chodí v případě, že chcete vydat vlastní knihu, a pozor – nikoli vlastním nákladem!

Jak mi nakladatelství odmítlo rukopis