úterý 17. září 2019


Ať se klidně zařadím mezi nominanty Bludného balvanu, ale chtěl jsem říct, že opravdu nevěřím evoluční teorii Charlese Darwina. Rád se před spaním dívám na dokumenty o vesmíru, o všech těch kouzlech života a světa kolem nás, ale jak se dopotácí vypravěč s kamenným výrazem k tomu, že lidé se vyvinuli za pomocí nahodilých genetických mutací z opic a opice kdoví z čeho, musím jen kroutit hlavou. Naše těla prý vznikla z malých organismů, z vajec se stávali slepice, ze slepic vejce, z ryb chameleoni, mikroorganismu vyrašilo oko, ucho, pusa a nos, aby viděla, slyšela, chutnala a cítila, že tady zkrátka něco nehraje. Článek vkládám do osobní rubriky, protože nejde o žádnou analýzu, jen subjektivní pohled.

Proč nevěřím Darwinovi a jeho evoluční teorii

čtvrtek 12. září 2019


Existuje duše, a pokud ano, co to vlastně je? Tuhle otázku si asi pokládal každý, kdo stejně jako já nechce uvěřit, že jsme jen chodící maso, krev a kost ovládaná nespočetnými chemickými reakcemi. Třeba jsme jako lidé příliš sebestřední, když doufáme, že je v nás něco víc, ale faktem je, že celý náš život se neodehrává (pouze) v materiálním světě, je vystavěn na abstraktních záležitostech, emocích, myšlenkách a neprozkoumaném duchovním aspektu. Vzdor všem argumentům, které nahrávají materialistům, se nám stále nepodařilo vyskalpelovat myšlenku z mozku, skutečně porozumět funkci abstrakce ani jsme nezjistili, co se s tím vším stane po smrti. Není tedy naše duše synonymem pro nemateriální svět, který stejně nějak vnímáme?

Existuje duše a jak funguje?

sobota 31. srpna 2019


Představte si, že byste mohli znát odpovědi na jakékoli otázky? Knihy Davida R. Hawkinse nabízejí zajímavý vhled do našeho vlastního vědomí. Jeho kniha Moc versus síla mi připomenula jedno zásadní pravidlo při budování životní filozofie: Všechny ty odpovědi nemusejí být venku, naše vlastní tělo je nosí v sobě. Představte si, že každá kapka je spojená s oceánem, může čerpat jeho sílu. Stejně tak jsme my všichni součástí jednoho celku a všichni máme přístup k jeho databázi, k té obrovské knihovně, byť jsme my sami pouze jednou knihou. 

David. R. Hawkins: Moc versus síla nabízí přístup k pravdě, kterou známe podvědomě

sobota 24. srpna 2019


K dnešnímu článku mě trochu vyburcovala diskuze nad tím, zda má, nebo nemá být povinná matematika u školních maturit. Na začátek bych chtěl zmínit, že jsem pro co nejmenší zásah státního aparátu do občanských svobod, mezi které počítám také to, zda se maturant může rozhodnout, kterému předmětu se věnovat chce a s kterým bude nadále trávit svůj čas.

Školní systém a povinná matematika, kterou musíme za každou cenu umět

sobota 17. srpna 2019


Zjistil jsem, že většina mých strachů vždy nějak souvisela s dalšími lidmi. Co si budou myslet, jak mě budou vnímat, zklamu je, splním jejich očekávání, budou mě mít rádi, budou mě přijímat, pochopí mě, odsoudí mě? Paradoxním jevem ve společnosti je, že klid, vyrovnanost nebo štěstí nám neposkytnou lidé a věci v okolním světě, ale zato nám jednoduše mohou způsobit chaos, strach nebo vztek. Nakonec je to vždycky naše mysl, která rozhoduje o důležitosti externích jevů. Snažíme se žít podle očekávání, protože chceme žít bez problémů, ale ty se jen transformují do jiné osobnější podoby vnitřních rozporů.

5 zjištění, proč nežít podle očekávání společnosti

středa 14. srpna 2019


Způsoby, jakými si lidé vybírají knihy, mohou být různé. Někdo dává na doporučení svých přátel, jiní sází na svou intuici jen podle názvu či obálky, další si pročtou anotaci. Ať už je způsob výběru nové knihy jakýkoliv, obvykle se jedná o velmi zkratkovitý počin – z malého množství informací si vybíráme, s jakou knihou budeme trávit hodiny našeho času. Někdy tedy může být klíčové, zda je daná kniha tlustá bichle nebo kratičká novelka.

Tloušťka knihy a počet stránek: Je libo rozsáhlé, nebo tenké?