neděle 11. listopadu 2018


V den stého výročí konce první světové války mě napadlo sepsat článek o tom, jak důležitý je pacifismus nejen ve světových událostech, ale také v našem osobním životě. Nemusím se datovat do šedesátých let hippies, abych pravil, že součástí mé životní filozofie je dosahovat všeho především mírovou cestou. Mírová cesta se však pro mě nerovná politice appeasementu, která se vyznačuje především ústupkem agresivním stranám. Ta koneckonců, využijeme-li paralelu s válečnou historií, neměla užitek ani ve 30. letech, kdy vyústila v Mnichovskou dohodu.

Pacifismus a jeho reflexe v běžném životě

čtvrtek 8. listopadu 2018


Dílo, které bych vám chtěl dnešním článkem doporučit, nejspíš není určené pro jemné povahy, zato ale nastoluje poměrně zajímavou otázku ohledně směřování společnosti, násilí nebo generační propasti ústící ve vzájemné nepochopení. Spisovatel Anthony Burgess sepsal svéráznou novelu Mechanický pomeranč v roce 1962, díky možnostem volného překladu do tzv. "teen mluvy" jde zaručeně o dílo výjimečné a zároveň nadčasové.

Anthony Burgess: Mechanický pomeranč jako sonda do násilnické duše

sobota 3. listopadu 2018


Slyšeli jste někdy spojení kniha života? Určitě ano. Když se nad tím spojením skutečně zamyslíte více do hloubky, možná zjistíte, jak se knihy našemu životu podobají. A není to jen o tom, že to, co čtete, odráží vaši osobnost, protože se říká, že člověka poznáte podle toho, co čte (anebo poslouchá či na co se dívá). Miluju knihy, protože jsou jako život, a dnes vám povím proč.

Proč knihy odráží náš život

pátek 2. listopadu 2018


Napadlo mě, že by nebylo od věci se v rubrice o tvůrčím psaní zamyslet nad tím, co je tajemstvím knih, ke kterým se rádi vracíme. Jsou totiž knihy, které si přečtete, nějak zhodnotíte a pak na ně zapomenete, případně jen matně se o nich zmíníte, že jste je četli. A na druhé straně jsou klenoty, které vám nedají spát a které můžete číst neustále dokola. Jaké je tajemství knih, které rádi čteme pořád dokola?

Proč některé knihy čteme pořád dokola


I když jsme se všichni literaturu učili, nedá se říct, že by byla nějakým frekventovaným tématem, o němž by se lidé kolem nás rádi bavili. Pokud žijete v sociální bublině knihomolů nebo jste čtenáři mého blogu, pravděpodobně vám to tolik nepřijde, ale věřte, že na světě existuje celkem početná hromada lidí, která nevidí v knihách žádný smysl. Jsou lidé, kteří se ptají, k čemu ta literatura vlastně je, a proč bychom se jí měli vůbec zabývat.

Proč se učit literaturu a jaký má smysl číst knihy

čtvrtek 1. listopadu 2018


Ještě než začnu psát, řeknu si, co bych chtěl daným textem sdělit svým čtenářům. Ještě než začnu něco číst, zamyslím se, co od dané knížky očekávám. A po přečtení posledního řádku uvažuju nad tím, jestli mé očekávání autor splnil a jestli to tak je dobře. Někdy je totiž skvělé, když text přesáhne horizont očekávání a přijde s něčím zcela jiným – jinak řečeno změní svou očekávanou funkci. 

Funkce literatury aneb skryté kouzlo vlivných knih

pondělí 29. října 2018


Ještě stále věřím, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí, ovšem takové tvrzení je zkrátka banalizující a polarizuje svět a lidské bytosti na dobré a špatné. Přestože se stavím ke katolické tradici často velice kriticky, protože je vždy poněkud nebezpečné, když někdo přesně káže, jak bychom se měli chovat, jeden koncept jsem si pro dnešní článek vypůjčil k hlubšímu zamyšlení.

7 hříchů versus 7 ctností

čtvrtek 25. října 2018


V návaznosti na předchozí článek o sociální fobii bych se dnes rád zaměřil na téma strachů, které nás omezují v tom, abychom žili tak, jak bychom skutečně chtěli. Ve svých knihách často přirovnávám strach k něčemu, co má sílu zdokonalovat naše schopnosti, ovšem pouze v případech, kdy se jej rozhodneme cíleně překonávat. Jinak pouze utíkáme před problémem, který se dříve či později objeví znovu. Neutrhneme to nejsladší jablko, když se budeme bát vyšplhat na strom.

Nejčastější strachy: Co by se stalo, kdybychom je neměli

pondělí 15. října 2018


Na první pohled by se mohlo zdát, že patos v knihách, nebo možná i kdekoli jinde, je čiré zlo. Jako by dnešní doba nepřála něčemu, co je přecitlivělé, nedej bože když někdo dlouze popisuje s hlubokými emočními vjemy, co vidí kolem sebe. Patos neboli dojímavost až vzletný způsob projevu, je přesně to, co je vytýkáno červené knihovně nebo romantickým linkám v nejrůznějších příbězích. Já mohu bez nadsázky povědět, že moje první kniha obsahuje mnoho patosu, částečně je to určitě proto, že jsem ji měl v hlavě už někdy od patnácti let, přesto se ho nedokážu vzdát.

O patosu a citovosti v knihách

úterý 9. října 2018


O svém potýkání s depresemi a úzkostmi jsem už něco málo napsal, považuji však za jakousi společenskou odpovědnost uvést některé věci na pravou míru. Řekl bych, že psychické poruchy již dnes nejsou tolik stigmatizovány jako dříve, zejména díky jednoduššímu získávání informací, přesto se často setkávám s otázkami, které vycházejí z neznalosti.

Vzorce chování, které mohou způsobovat deprese