čtvrtek 17. ledna 2019


Odmalička jsem vedl nějaké vnitřní rozhovory. Už jako dítě jsem věděl, že mám v sobě hlas někoho, koho ještě pořádně neznám, ale mám celý život na to, abych zjistil, kdo to vlastně je. Není to nic nadpozemsky spirituálního – nebo možná je, jen si myslím, že podobný hlas má v sobě každý z nás. Mluví ke mně, mluví k vám, ale otázkou je, jak moc dokážeme tomuto každodennímu zázraku naslouchat.

Vnitřní hlas: Jak jsem našel své odpovědi

neděle 13. ledna 2019


Aby bylo jasno na začátek, při psaní můžeme využívat hned několik možných úhlů pohledu. Nejčastější je vyprávění v první osobě (já), kterému se říká ich-forma, a vyprávění v osobě třetí (on, ona, ono, oni), což je zase er-forma. Existují i vzácnější případy tzv. du-formy, kdy autor oslovuje čtenáře ve druhé osobě (ty, vy), ale třeba takový Jakub Deml takto oslovoval květiny ve své sbírce Moji přátelé; častěji se však du-forma vyskytuje třeba  dopisním stylu s jasným adresátem. Pokud při tvůrčím psaní váháte, kterou osobu zvolit, třeba vám při rozhodování pomůže dnešní krátké shrnutí.

Volba vypravěče: Ich-forma, nebo er-forma?

čtvrtek 10. ledna 2019


Když už se nesetkávám s názory, že je na něco někdo příliš mladý, přijde někdo, kdo se zase domnívá, že je příliš starý, než aby něco nového začínal. Nové začátky bývají už z principu těžké pro každého, nikdy na ně však není pozdě, zvláště pokud nám mohou jednoho dne zaručit větší spokojenost.

Je pozdě?

pondělí 7. ledna 2019


Čím je člověk starší a ohlíží se zpětně za svým životem, uvědomí si, že některá pravidla, která se odmala učil, přestávají dávat smysl. Nejvíc společenských dogmat jsme pravděpodobně přijali v rámci naší rodiny, od maminky, tatínka a babiček, jiné se nám ale, byť třeba nevědomky, snaží vštípit také vzdělávací systém nebo média. Kolikrát přijmeme za pravdu něco, co nemáme odzkoušené z vlastní zkušenosti, a tak slepě důvěřujeme moudře znějícím myšlenkám, přestože pravda se nestará o to, jak zní. V dnešním článku bych vyjmenoval několik nejhloupějších rad, kterých se někdy stále držíme.

Se všemi za dobře, poslouchej autority a další blbé rady

neděle 30. prosince 2018


Konec roku vždy přináší jakousi rekapitulaci, ať už jde o situace, jež se staly v našich životech, nebo o přepočítávání toho, zda byl rok více ziskový či prodělečný. Stejně jako minulý rok jsem se zaměřil na knižní trh a na statistiky z nejrůznějších e-shopů a stránek Svazu knihkupců a nakladatelů, které nám vypoví něco o tom, jak na tom jsou Češi s knihami a které z nich se nejvíce prodávaly.

Nejprodávanější knihy roku 2018

pátek 28. prosince 2018


Přečetl jsem už spousty knih, ale málokdy mě napadá tolik superlativů, jako po přečtení Obrazu Doriana Graye. Opravdu si troufám říct, že se jedná o řemeslně nejlépe zvládnutou beletrii, jakou jsem kdy četl. Jestliže tohle kultovní dílo ještě neznáte, tak si přečtěte, proč bych chtěl jednou umět psát jako Oscar Wilde.

Oscar Wilde: Proč se stal Obraz Doriana Graye mým knižním vzorem

čtvrtek 27. prosince 2018


Říká se, že trpělivost přináší růže. To se vyplatí, pokud máte rádi květiny, ale já myslím, že trpělivost dokáže přinést mnohem větší zázraky. Kolem sebe vídám lidi, kteří chtějí všechno hned, ale nakonec ze své touhy nemají nic. Daný objekt touhy jednoduše ztratí. Jak je to možné?

Proč nechtít všechno hned

středa 26. prosince 2018


Pokud se domníváte, že jste už napsali finální tečku za vaší knihou, teď před vámi vyvstane ta opravdová výzva. Snem každého spisovatele je dostat svou knihu do poliček knihkupců, k tomu je ale třeba vyhledat nakladatelství, které bude mít o vaše psaní zájem. Pravděpodobně se setkáte s řadou odmítnutí, aniž byste věděli proč, od několika ani odpověď nedostanete a zůstanete na pochybách, zda raději nevydávat samonákladem. Při nabízení rukopisu do nakladatelství jsou však nejdůležitější tři ingredience – trpělivost, jasné vymezení a hlavně se nevzdávat.

Jak nabídnout rukopis do nakladatelství


Každému z nás se jistě stalo něco, co se nesnadno zapomíná a ještě hůře odpouští. Proč bychom měli vlastně odpouštět, jestliže nám někdo opravdu ublížil? Můžeme si říct, že si daný člověk naše odpuštění nezaslouží, měl by se vykoupat ve vině a užírajícím svědomí nebo být potrestaný. Naše mysl nezřídka přiživuje všelijaké osobní křivdy, pečuje o ně, je odsuzovačné, trestající, zlostné až nenávistné. Pokud kolem sejeme vinu, znamená to, že se vzdáváme vlastní odpovědnosti za to, co se nám stalo, a přenášíme ji na své okolí. Pliveme jedy, rozdáváme rány a utápíme se v bažině, kterou jsme si sami napustili.

Jak odpustit a proč je odpouštění důležité

pondělí 24. prosince 2018


U mě tahle svérázná doba začíná vším tím stresem, který se pojí s nakupováním dárků, nuceným vánočním úklidem, depresivnějšími stavy a zablácenými ulicemi – případně ještě takovým tím vlezlým mrholením, které vám atakuje obličej, i když máte sebelepší pokrývku hlavy. Možná jste tedy vycítili, že nejsem největším fanouškem Vánoc na světě, ale přesto že se původní tradice vytrácí za vším tím stresem, konzumem a Santa Clausem, něco na nich pořád je.

Přemýšlím, o čem jsou Vánoce