sobota 6. července 2019


Spousta lidí nepřijímá svou odpovědnost za své činy, protože se domnívá, že tím za ně přizná vinu. Vina a odpovědnost jsou termíny, které se mnohým mohou zdát totožné, ale nejsou. Žijeme ve společnosti, která ráda hledá viníky za cokoliv, vždycky za to někdo může. To je pravda. Zaměřujeme se na to, co je podle nás chybné, a ještě navíc pliveme jedy nebo je sami polykáme.

Jaký je rozdíl mezi vinou a odpovědností


Pravidelně před spaním mě přepadá pocit divení se. Divení se všemu, co je kolem mě. Kam jsem se to dostal a jak to všechno vlastně funguje. Už předsokratovští filozofové se nespokojili s tím, že žijeme na krunýři želvy nebo že bouřky ovládá Tór s mýtickým kladivem a se svým vozem taženým nebeskými koňmi. Když tyhle mýty kdysi nějací Homér či Hésiodos zapsali, navodila se nová situace, neboť o čem lze číst, o tom lze diskutovat, a zejména pochybovat. Xenofanés pak vyslovil názor, že lidé si vytvořili bohy k obrazu svému. Je pravda, že existence Boha či bohů je zkrátka jen něco, na co přijdeme ve chvíli, kdy nás přepadne onen tíživý pocit divení se?

Co je hybná síla přírody a vesmíru? Existuje Bůh?

úterý 2. července 2019


Žijeme v konzumní společnosti, kde se neustále zvyšuje počet psychických nemocí. Všude kolem nás poletují rady o tom, jak být šťastný, faktem ale je, že vaše štěstí je pro určitou společenskou oblast spíše přítěží. Ne že by nám ho ostatní nějak zvlášť záviděli – i když to se také stává – jde spíš o to, že šťastný člověk si jednoho dne uvědomí, že to, co mu okolí nabízí, není pro štěstí zase tolik důležité a že když něco potřebujeme, tak to nevlastníme. Je to naopak, my se staneme vlastnictvím.

Proč spokojenost není dobrá pro byznys

středa 26. června 2019


Evergreen je v překladu něco "stále zeleného" čili to, co jen tak nezvadne a neusychá. Evergreenem může být třeba známá písnička, která se neustále opakuje v rádiích už dlouhé desítky let a pravděpodobně z nich ani jen tak nevymizí. Čím dál častěji se však evergreen pojí také s textovým obsahem, o kterém bych vám chtěl dneska něco povědět, protože ať už píšete nebo cokoliv tvoříte, je přeci důležité nestát se "rychlokvaškou", tedy něčím, co zažívá jen svých pět minut slávy a pak nadobro odtančí ze scény.

Co je evergreen aneb o věcech, které nikdy nestárnou

sobota 15. června 2019


Českou literaturu ve své literární rubrice příliš často nezmiňuji a je to jednoduše proto, že jsem ještě nenarazil na českou knihu, která by ve mně rezonovala dlouhé dny a k jejímž myšlenkám bych se vracel během svého života opakovaně. Věřte, že jako absolvent českého jazyka a literatury už jsem něco z té naší kotliny přečetl (ač to byla převážně všemi známá klasika a hromada poezie), kdybych měl však z celé té hromady vybrat jednoho autora, který může s nesnesitelnou lehkostí konkurovat světu, byl by to právě Milan Kundera.

Milan Kundera: Nesnesitelná lehkost bytí, která na mě zcela dopadla

úterý 4. června 2019


Jeden z nejzakořenějších strachů mnohdy bývá paradoxně strach ze štěstí. Není to o tom, že bychom měli fobii užívat si života, jen si často zkrátka nedovolujeme být šťastní. Máme spoustu důvodů, proč se domníváme, že štěstí vlastně ani nejsme hodni – ať už je to třeba zakořeněná vina, obavy zpřetrhat staré vazby, neúcta k sobě samým nebo jen lenost vykouknout z komfortního pokoje, jenž se časem stává vězením, které jsme si my sami vybudovali.

Strach být šťastný