neděle 14. června 2020

Co o nás prozrazují vrásky, jizvy a šediny

2

Životnímu stylu, který tvrdí, že je třeba maskovat naše stáří nebo nedokonalosti moc nerozumím. Všechny fyzické neduhy jsou jako mapa našeho života. Odráží náš postoj k nám samým, naše neúspěšné vztahy, naše bolesti, traumata, strachy, překonané problémy, nemoci i starosti. Všechno to jsou přirozené aspekty života, které je třeba přijmout, nikoliv zavrhovat.


Co znamenají naše vrásky


Řekl bych, že z lidského obličeje toho můžeme vyčíst celkem dost. Sám považuji vrásky za sympatické, protože to obvykle znamená, že si daný člověk něčím důležitým prošel. Každá vráska připomíná události našich životů, které překonáváme. Nejvíce se do obličeje zarývá bolest, ale právě z té vzniká to největší poučení.

Techniky omlazení pomocí různých masek nebo počítačových filtrů jsou v dnešní společnosti celkem rozšířené. Mládí a krása se mediálně upřednostňuje a všichni jsme rádi upřednostňováni. Naneštěstí pro naši psychiku, čím více se zaměřujeme na povrch, tím více zanedbáváme to, co je pod ním.

Pokud se nestane nějaká nenadálá událost, všichni jednoho dne zestárneme a vrásky ověnčí naše těla. A jednou nastane moment, kdy jejich zakrývání přinese místo obdivu děsivější zoufalství. Před pravdou můžeme dlouho utíkat, ale nakonec nás vždycky dožene. A co přesně nelze vráskám upřít je to, že jsou skvělými ukazateli pravdy.

Jizvy na těle i na duši


Naše tělo se přizpůsobuje tomu, čím ho krmíme. A není to v první řadě pouze jídlo, ale také myšlenky a emoce. Svět filtrujeme skrze naši mysl a výsledky ukládáme do těla, jež je následně projevuje. Viditelně stárneme, protože se životně a duchovně vyvíjíme, krmíme se více a více zkušenostmi, myšlenkami, emocemi a logicky vytváříme pro tělo větší a větší zátěž.

Je to přirozený proces života. Během něj sklízíme jizvy na těle i na duši a naším úkolem je zpracovat je – můžeme se z nich poučit, zavrhnout je, vyfiltrovat, přijmout či odmítnout. Ale nikdy nejdou vymazat. Co se stalo, už se nemůže odstát, a proto je tolik třeba přijmout vlastní tělo se všemi náležitostmi.

Především bolestivé události zanechávají jizvy. Máme je všichni. Menší či větší fyzické i psychické bolesti nadobro zaryté v našich tělech i myslích. Utvářejí naši podobu a jediným řešením, jak se s nimi vypořádat, je zpracovat je a přijmout.

Nepřijmout své jizvy znamená jen bezcílně bojovat s pravdou, která bude mít vždycky navrch a jakékoli potlačování pravdy nakonec způsobí jizvy ještě větší. Je to jako neustále dloubat do otevřené rány, kterou bychom měli už dávno zahojit.


Šediny života


Mrzí mě, když se lidé stydí za to, že zrají. Přidává to body všem těm, kteří se stále domnívají, že mohou vyhrát závod s časem a podmanit si ho. Paradoxně se tím upřednostňují nejrůznější společenské lži o tom, jak bychom měli vypadat a s čím bychom se neměli smiřovat. Ženy si pak stříhají vlasy, protože "na to mají věk" a podřizují se nesmyslným trendům, které ani nevychází z nich samých.

Osobně mi šediny vždycky přišly sympatické. Co se týká problémů našich "fyzických schránek", většinou není problém v samotné schránce, ale v tom, jak na ni sami pohlížíme a co sami vyzařujeme. Podle toho, co si o sobě myslíme, tak se sebou také nakládáme. Lidé, kteří nepřijímají sami sebe dosáhnou velice snadno nepřijetí u ostatních. Samotné myšlení a podvědomí se projevuje navenek, ryje se do nás a zvrásňuje nás.

Jakákoli maska je jen volání o pozornost těch, kteří mají rádi masky.

Narodíme se s prázdným papírem a všechny rýhy, jež do něj zapíšeme, kreslí naše životy. Občas chceme gumovat, ale když se o to snažíme, rýha se stejně jen rozmaže a zasáhne okolní čáry. Na život je třeba někdy vzhlížet jako na abstraktní umělecké dílo. Možná mu na první pohled nerozumíme, ale na konci, až se všechny čáry všelijak pospojují a my se na něj podíváme s větším odstupem, můžeme vidět obraz, který dává smysl. Každá čára získá jedinečný význam.

Neutíkejme před věcmi v životě, které pouze ukazují pravdu. Nakonec tu nejsme proto, abychom se zalíbili, dokazovali navenek, jak jsme dokonalí (i když v lidském měřítku nikdy nebudeme, protože se nikdy nezavděčíme všem), ale potřebujeme být upřímní hlavně sami k sobě. Cesta ke štěstí vede skrz přijetí toho, jací jsme, a lidé, kteří tuhle prostou pravdu chápou, se nikdy nebudou smát vašim vráskám, jizvám ani šedinám. Pravda je krásnější než jakákoli maska a nakonec vždy vítězí.
Author Image

Kdo je Jerry Writer
Jsem exemplář člověka. Jsem tvor seslaný na třetí planetu od Slunce. Jsem lovec odpovědí. Jsem dýchající maso, krev a kost. Jsem technicky stejný jako vy. To, co nás skutečně rozděluje, je naše myšlení a perspektiva.

2 komentáře:

  1. Jizvy jsou součástí našeho života, ať už ty viditelné nebo ty neviditelné. Ale ty neviditelné se skrývají lépe, pokud člověk nechce, tak se druhá o těch vnitřních jizvách ani nedozví. A někdy je to tak lepší. Pravou je, že ty hluboké neviditelné jizvy nás hodně ovlivňují, dost často se člověk na základě toho mění, vyvíjí, zjišťuje o sobě spoustu věcí. A jak píšeš, nejlepší je všechny ty jizvy přijmout, protože se vymazat nedají.
    A viditelné jizvy, šediny a další věci, chápu, proč se to lidi snaží skrýt, protože se s nimi nedokáží smířit. Někteří se nedokáží smířit s tím, že stárnou. Stárneme všichni.
    Vždycky jsem měla nejradši přirozenost, ale přesto si barvím vlasy už několik let, protože jsem nebyla spokojená se svou barvou a i když kolikrát uvažuji, že si je přestanu barvit, stejně si nakonec znovu vlasy nabarvím.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že nejdůležitější je být zkrátka spokojen s tím, jak člověk vypadá. To, o čem píšu v článku, se pojí spíše s takovým tím honem za ideálem, pro který lidé dělají všemožné věci, protože se nedokážou zastavit a přijmout sami sebe v přítomnosti.
      Děkuji za komentář, zdraví Jerry :)

      Smazat