neděle 5. dubna 2020

Betty MacDonaldová: Humorná a milá vyprávění z amerického venkova

0

Ke knihám americké spisovatelky Betty MacDonaldové mě přivedla moje babička ještě v dobách, když jsem dokončoval základní školu, ale její knihy jsou rozhodně počinem pro všechny věkové kategorie a rád se k nim pokaždé vrátím. Její stěžejní díla jsou o životě na venkově, ale posléze se dostaneme i k vážnějšímu vyprávění z prostředí nemocnice nebo když Betty hledala zaměstnání. Jsou to knihy, které přirostou člověku k srdci.


Betty MacDonaldová


Narodila se jako Anne Elisabeth Campbell Bardová 26. 3. 1907 v Coloradu a je známá především pro své memoárové vyprávění. Celosvětový úspěch jí zajistil debut Vejce a já, který vydala v roce 1945.  Za sestru měla také známou spisovatelku, o níž ve svých knihách psala, Mary Bardovou. Možná v té době ještě netušila, že její slávu překoná. Pro knihy Betty MacDonaldové je její životopis celkem stěžejní, protože čerpá především z reálií, což je při čtení velmi dobře znát, proto ještě pár důležitých faktů přidávám.

V první knize píše o svém manželství s Robertem Eugenem Heskettem zvaným Bobem, které uzavřeli v roce 1927. S ním měla dvě dcery, Anku a Janku (Anne a Joan). Přestože se ovšem zdá, že život na venkově byl přes všechna úskalí idylický, v roce 1931 Boba opustila a vrátila se ke své rodině do Seattlu. Tam se usadila a vystřídala celou řadu zaměstnání, prodělala tuberkulózu a až v roce 1942 přijala příjmení MacDonaldová, když se provdala za svého druhého muže Donalda a s dcerami přesídlila na Vashonův ostrov. V roce 1956 pak koupili ranč v Kalifornii. Zemřela na rakovinu v roce 1956.


Vejce a já


Román Vejce a já je dokonce i v české anketě od MF Dnes v žebříčku před Švejkem nebo Harry Potterem. Není se čemu divit. Ve svých humorných příbězích pestře zachytila atmosféru své doby, chválena je za svou otevřenost, v níž popisuje trable každodenního života na slepičí farmě a manželské kompromisy, přestože za největšího pána považovala na slepičí farmě právě slepici. Charakteristickým znakem jejího vyprávění je určitý nadhled a optimismus i v těžkých situacích, jež se mohou zdát téměř beznadějné. Nejde zde o žádnou vyumělkovanost, mezi jejími řádky zkrátka probíhá život a vy se budete usmívat.

Moc velká čistota vydrhne srdce z těla.

Vejce a já vás přenese na americký zapadákov s jejím prvním manželem Bobem. Nejde o příběhy, které jsou psané se záměrem, abyste se chytali za břicho, jenže lehké a milé, někdy až anekdotické vyprávění se vám vryje pod kůži a minimálně se při něm budete vždy tak nenápadně usmívat. Mají uklidňující a smířlivý nádech. Slepičí farma se všemi potíži se sporáky, s kuřaty, s medvědem, s elektřinou a nápady jejího manžela nabízejí pestrou škálu zábavných situací, které si nakonec nelze nezamilovat. O to více, že Betty je původně měšťankou ze široké rodiny, což skvěle kontrastuje se životem na samotě uprostřed hlubokých lesů. Možná proto si tak často říkala "to zvládneš, Betty".


Co život dal a vzal


Další tři autobiografické romány u nás vyšly u nakladatelství Vyšehrad v jedné knize s názvem Co život dal a vzal. Osobně toto spojení kvituji, protože si lze na život Betty MacDonaldové jednotně udělat mnohem objektivnější obrázek a poznat jej ze všemožných úhlů. V dalších knihách se Betty stále drží určitého povídkového formátu, nicméně jej propojuje s ucelenějším příběhem, který je jednoduše upřímný, veselý, často i dojemný a velice hluboký.


1) Kdokoli může dělat cokoliv


V první části líčí autorka svůj život poté, co se navrátila z farmy a žije s dcerami u své rodiny v Seattlu. Prostředí se tak od jejího původního typického obrazu "venkovské měšťanky" změnilo a nastolilo nový pořádek. Nacházíme se v období ekonomické krize ve 30. letech, kdy vzniká vysoká míra nezaměstnanosti. Autorka různě hledá a mění zaměstnání a zjišťuje, že kam ji pošlou, to se naučí, přestože se jedná o různorodé profese. 

Úspěch je pouze záležitostí pevné vůle.

Kniha vlastně vyzdvihuje flexibilitu člověka v tom smyslu, že když chceme, dokážeme se přizpůsobit, a je vlastně jen na nás, kam své dovednosti nasměrujeme, co za dovednosti získáme a kde se budeme profilovat. Osobně mi název knihy utkvěl v hlavě a jeho svobodomyslné poselství se stalo mým oblíbeným mottem. Poukazuje na sílu naší vůle, ale i třeba na to, jakým způsobem se kolikrát k nějaké práci dostaneme, aniž bychom s tím počítali ve svých plánech, třeba když jsme ještě studovali a naivně snili o budoucnosti. Rozhodně čtení, které minimálně povzbudí, když zrovna profesně nevíte, kudy kam.


2) Morová rána


Asi nejsilnější část autobiografie líčí Bettyiny zážitky z nemocničního sanatoria, kdy trpěla tuberkulózou a psala o pacientech, kteří této nemoci podlehli. Odehrává se mezi lety 1938–1939 ve Firland Sanatorium. Zde se například seznámila s jinou spisovatelkou, Monicou Sone, která v knize vystupuje jako Kimi Sanbo.

Musíme hledat štěstí v maličkostech. Uvažuji o tom, že už mi bude jen dobře.

Základním poselství knihy je nejspíš úloha zdravého ducha v nezdravém těle. Přestože téma je vážné, autorka se s ním vypořádá se svým typickým humorem a svérázností. Popisuje příběh nejen sebe a svých blízkých, ale i personálu a pacientů, kteří sanatoriem prošli, čímž kniha získává od ostatních jakýsi nový přesah. I přes tragický kontext je zde pořádná dávka optimismu.


3) Dusím se ve vlastní šťávě


V poslední části trilogie popisuje Betty svůj život na ostrově s manželem Donaldem. Je to jakýsi návrat k původnímu konceptu Vejce a já, avšak dozrálé všemi možnými životními zkušenostmi. Samotný popis domu na pláži, moře a přístavu na vás přenese svěží vánek a působí konejšivým dojmem. Autorku nyní už nesužují strasti chudoby na statku nebo zákeřná nemoc, ale nové manželství, pubertální dcery nebo ostrovní počasí.

Všechny dospívající dívky by nejraději strávily svůj život v koupelně.

Odlehčenější forma je však přesně to, co si na závěr autorčina vyprávění může čtenář nejvíce přát. Splňuje jakési spojení všeho, co jste od ní četli předtím, a uzavírá životní příbeh stále s tím milým úsměvem a okouzlující perspektivou, s jakou se jen lze na svět dívat.
Author Image

Kdo je Jerry Writer
Jsem exemplář člověka. Jsem tvor seslaný na třetí planetu od Slunce. Jsem lovec odpovědí. Jsem dýchající maso, krev a kost. Jsem technicky stejný jako vy. To, co nás skutečně rozděluje, je naše myšlení a perspektiva.

Žádné komentáře:

Okomentovat