úterý 9. října 2018

Jak zjistit, co chci dělat

6

Aby život za něco stál, měli bychom jít za tím, co nás nejvíce baví a naplňuje. Tak se to aspoň všude píše, tak to často píšu já a celé se to zdá být celkem intuitivní. Pokud se dnes rozhodnu ignorovat překážky a výmluvy, proč vlastně neděláme to, co opravdu chceme, je tu ještě jedna zásadní otázka: co vlastně chceme dělat? Můžeme se snažit jít po různých cestách, ale pokud nemáme jasně daný cíl, budeme nejspíš pořád různě tápat a zkoušet a hledat se.


Lidé, kteří nevědí, co se životem


Když se o někom řekne, že neví, co se životem, zní to docela pejorativně. Jako by to byl flákač nebo někdo natolik neschopný, že si ani neumí vybrat, jakou chce zmrzlinu. Samozřejmě pak takové soudy vypouští především ti, kteří už mají svůj život hezky (alespoň navenek) poskládaný a organizovaný. Je to rozdíl mezi pokojem pečlivého úředníka a pokojem rebelského adolescenta.

Z mého pohledu se to ani nedá rozdělit půl napůl; domnívám se, že většina lidí v mnoha oblastech prostě neví, jak dál, nechává tomu volný průběh, ignoruje deadliny nebo řešení neustále odkládá, protože je zatraceně nekomfortní řešit něco, s čím si nevíme rady. 

Potkávám tak kolem sebe studenty, kteří nevědí, zda si vybrali tu správnou vysokou školu. Kariéristy, kteří se někam vyšplhali kvůli tlaku ostatních (očekávání rodiny, přátel, vzorů). Perfekcionisty, kteří mají všechno naplánované, dokud je nepostihne krize středního věku. A tak dále.

O tom, že životní pořádek je často jen něco na povrchu, jsem se přesvědčil také já sám. Občas za mnou někdo přijde a z nějakého nepochopitelného důvodu mi řekne, jak je super, že jsem se našel ve spisovatelské či blogerské branži. No jistě, pousměju se. 

Kdyby všude visely inzeráty pro idealistické pisálky; kdyby se mohli nakladatelé porvat o české autory; kdyby vztahy začínaly tím, že se čtou moje knihy; kdyby psaní rovnalo se životní štěstí... pak by možná můj svět mohl být uspořádaný. Nechci se ale ztratit v "co by, kdyby" a raději se zaměřím na to, jak zjistit, kudy se ubírat a co vlastně v životě dělat.
 

Jak zjistit, co chci v životě dělat


Bylo by fajn povědět si, že budu astronautem, a tak budu astronautem. Předem je ale důležité pozorovat, jak tenhle svět vlastně funguje a nastavit si mantinely, probrodit se těmi říčkami a protáhnout se těmi nejužšími škvírkami. Záhy zjistíme, že se naše ambice musejí vměstnat do předem připravených formiček. Jak tedy zjistit, co vlastně chceme dělat?
 

  • Hledejte ve svých zálibách – Jasným vodítkem k nalezení té správné cesty jsou naše záliby. Něco, co děláme ve svém volném čase a za co bychom ani nepotřebovali dostávat peníze, protože nás to zkrátka baví. Existuje nějaká práce, která má hodně společného s vašimi koníčky?
  • Poznejte svůj talent – Věřím, že všichni jsme v něčem talentovaní. Ať už jsme se něco dobře naučili nebo už máme dar od Boha, náš talent nás obvykle předurčuje k nějaké vyšší činnosti. Talent se projevuje hlavně v oblasti, kterou děláme dobře, a to, co děláme dobře, je obvykle i přínosné pro ostatní.
  • Získejte reflexi od ostatních – Teď nemyslím, abyste se vyloženě srovnávali (to podle mých zkušeností nekončí dobře) nebo se vždy řídili tím, co ostatní říkají. Lidé toho říkají hodně. Jde spíše o to pozorovat ostatní, v čem jsou dobří a jak s tím nakládají. A podle toho poznat, které činnosti jsou pro vás snazší než pro druhé, které věci vám jdou více od ruky, které problémy dokážete snadněji vyřešit nebo za co získáváte větší obdiv. A pokud vy někoho obdivujete, co se s takovým člověkem spojit a získat více informací?
  • Které téma vás zajímá – Možná to na první pohled není tak zřejmé, ale to, co čteme, nebo to, na co se díváme, vypovídá mnohé o naší povaze a o tom, jakým směrem se ubírá naše myšlení. Jaká témata vyhledáváte, o co se zajímáte, o čem rádi mluvíte, o čem píšete, v čem byste se chtěli zlepšit, o čem byste se chtěli více dozvědět... to všechno jsou šipky k pomyslnému místu, kam byste mohli směřovat. 
  • Sledujte časovou relativitu – Zní to jako něco těžce fyzikálního, ale je to vesměs jednoduchá pomůcka. Nikdo nemá rád, když se čas v práci vleče jako dopravní kolona. Sledujte, při jaké činnosti vám čas ubíhá mnohonásobně rychleji. Něco kreativnějšího než spánek nebo jídlo!
 
Nerad bych hledání životní cesty zjednodušoval do pár bodů, protože sám vím, že najít své místo na slunci je běh na dlouhou vzdálenost, která s sebou nese spoustu nástrah, nicméně pokládání otázek, které s takovou cestou souvisejí, může sloužit jako dobrá inspirace. Úspěšní lidé totiž většinou znají sami sebe, vědí, v čem jsou dobří, co je baví a kam je to táhne. Je tu ale jedna ošemetná věc: nikdo jiný než my sami nám život nalinkovat nedokáže.

Zajímáte se o podobné myšlenky? Rádi přemýšlíte o světě? Přečtěte si také mou knihu Lovec hledá odpovědi.
Author Image

Kdo je Jerry Writer
Toulám se světem médií, tvůrčího psaní, sociálních sítí, literatury a životní filozofie. V životě je pro mě důležitá kreativní činnost, při které mohu svobodně realizovat své nápady a předávat inspiraci nebo druhé motivovat.

6 komentářů:

  1. Mnohdy je těžký zjistit, co chci dělat, protože za celý život se tolikrát změníme, vyvíjíme, tolikrát zjistíme, že nás vlastně věci, které jsme měli rádi, nebaví a naopak, najdeme něco jiného a pak tápeme znovu a znovu bez možnosti se najít. Obdivuji lidi, který mají jasno v tom, co přesně od života chtějí a očekávají. Já to nevěděla v 10, v 15, 20 a nevím to ani teď, přesně z toho důvodu, že u jedné věci nevydržím dlouho.

    OdpovědětVymazat
  2. Tak s podobnými myšlenkami se peru také. Možná že právě fakt, jak se lidé mění a vyvíjí, mi nedovolí zaměřit se pouze na jeden obor, jedno místo... přecijen najít nějaké životní uplatnění je důležité rozhodnutí, jehož důsledky pocítíme po velmi dlouhou dobu. Na druhou stranu, vždycky je možné změnit názor, přejít někam jinam, vyzkoušet a pochopit novou cestu.
    Děkuji za komentář, zdraví Jerry! :)

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji za pěkný článek.
    Asi mám maličko jiný problém. Jistě že ne úplně, ale víceméně vím, co chci, mám představu o životě, který si přeji žit. Následkem vlny špatných, nejen špatných, rozhodnutí jsem se dostala někam, kde jsem na jednu stranu ráda, není to špatný život, ale na druhou, jsem velmi vyčerpaná. Pořád mám nějaký, byť nepatrný, prostor dostat se někam jinam. Nevím jestli zůstat, nebo jít. Když zůstanu, vyžaduje to po mě další kroky, které by mě ještě více svázaly se životem, do kterého nevím, jestli patřím. Na nějaký a klidně i delší čas, bych ráda zůstala na místě, kde jsem, na celkem neutrální půdě, ale nejde to. Pomalu mě to tlačí do situace, kdy se budu muset rozhodnout, buďto zůstanu a už "nebude úniku", přesněji, by byl ještě více komplikovanější,
    nebo, i když to půjde velmi těžce, půjdu pryč ze života, do kterého nevím, zda patřím, ze života, co vypadá mile a milý i bude, ale vyčerpává mě, někam do neznáma ..
    Předem se omlouvám se za tento guláš, hloupé, ale nevím, jak to napsat lépe ..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Není to hloupé, taková rozhodnutí řešíme občas všichni, zda někde zůstat, nebo jít dál. Bohužel tyto případy se velmi těžko zobecňují a jsou záležitostí individuální roviny, to znamená, že je nutné pochopit, že život plyne a my jej plníme tím, čemu dáváme čas a pozornost. Někdy, když něco neuděláme, je ve výsledku horší, než když šlápneme vedle. Ve většině případů následky nejsou tak fatální, jak si mnohdy představujeme.
      Děkuji za komentář, zdraví Jerry :-)

      Vymazat
    2. Antoine de Saint-Exupéry
      „Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.“



      Vymazat
  4. Inspirativní článek, díky :-)

    OdpovědětVymazat