středa 22. srpna 2018

Proč je důležité připomínat si historii


Na základě některých předešlých událostí jsem si připomněl George Orwella, který ve svém románu 1984 praví: "Kdo ovládá přítomnost, ovládá minulost. Kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost." Když jsem se dostával do tajů jeho dystopického světa, připadalo mi, že je to poněkud přetažené za vlasy. Jak by mohl někdo změnit minulost? O to více mě překvapuje, že se něco takového opravdu děje.

Problémy ohledně historického vzdělání


Vzpomínám si na chvíle, kdy jsem se učil dějepis, a všechno mi to vlastně přišlo úplně zbytečné. Letopočet, událost, letopočet, událost, letopočet, událost... Možná by mě dějepis bavil, kdybych mu dokázal porozumět. Nemyslím si, že jsem byl vyloženě hloupý, jen se domnívám, že pro žáka základní (někdy i střední) školy, je zkrátka těžké vyznat se ve všech těch ideologiích a zapojit je do historického kontextu tak, aby si na ně udělal ucelený pohled.

Nedivím se, že lidé neznají historii 20. století, byť je to velice smutné. Pro dávnou historii je typické, že dějiny píšou vítězové, a s větším odstupem můžeme některé události zobecnit – což samozřejmě není ta nejlepší cesta pro nějakou diskuzi, ale je to přínosnější pro ty, kteří si neradi memorují příliš mnoho osobností, událostí a letopočtů. Pro méně dávnou historii pak existuje větší relativizace, protože zasahuje i do aktuálního dění. Tato relativizace pak může některým ideologickým směrům sloužit k tomu, aby se historie vykládala úplně jinak, než jak se to učí ve školách.

Říká se, že kdo nezná historii, je odsouzený k tomu, aby si ji zopakoval. 

Je důležité především nezapomínat, ovšem v dnešním světě se na povrch vyjevují tendence, které zapomínají na to, co se dělo teprve před pár lety. Jakmile k tomu všemu přidáme nezájem a lhostejnost se o takové věci vůbec zajímat, vzniká tady svobodný prostor pro dezinformace, ohýbání skutečnosti a postžurnalismus. Lidé neznalí minulosti a dané problematiky v tom totiž nevidí žádné ohrožení.

Proč je historie důležitá


Ve svém životě každý z nás zažije mnoho zkušeností. Zkušenosti nám slouží jako dary. Na jejich základě se totiž učíme. A teď nemluvím o tom, co nás učí ve škole, ale o tom, co nás učí sám život. Stačí se zamyslet nad našimi neúspěchy, problémy, vyhaslými vztahy, katastrofami, smutky či jinými negativními zážitky, které nás mají posouvat vpřed. Vědecký přístup, který dává klíčovou roli v našem poznání zkušenostem, se nazývá empirismus.

Když něco v minulosti nefungovalo, obvykle se snažíme, aby se tato událost již v našem životě neopakovala. Po zklamání se snažíme hledat vhodnější partnery, po zradě vhodnější kamarády, po prohraných bojích přemýšlíme o tom, co jsme udělali špatně. Když si někdo hledá stále stejný typ partnerů, dříve či později se ocitne ve stejném bodě, jako s předešlým partnerem. 

Jinak řečeno, kdo nevloží důvěru ve své zkušenosti, zakusí je tolikrát, dokud v ně onu důvěru nezačne mít.

Proč je tedy historie důležitá? Protože odkrývá správnou cestu a zároveň nám pomáhá k tomu, abychom se posunuli vpřed, místo abychom se otáčeli v kruzích jako křeček v kolotoči. Rozdíl mezi naší osobní historií a historií lidstva je v tom, že tyto dvě složky rozdělujeme na tu, která se nás týká, a tu, která ještě ne. Dokud se nás ovšem nezačne také bytostně týkat.

Jak oprášit historii


Všichni tvoříme dějiny. Tvoříme je i tím, že neděláme nic. Dokonce si troufám říct, že většina děsivých událostí naší historie vznikla především proto, že jsme – my lidé – nedělali nic. Často to vycházelo ze strachu, chtěli jsme žít v komfortní zóně, nedostat se do žádných průšvihů, nepřijímat odpovědnost za druhé... jenže jednou za čas přijde chvíle, kdy je nutné postavit se za nějaké stanovisko, aby nedošlo k něčemu ještě horšímu než jen našemu vlastnímu ohrožení.

Mysl každého člověka je součástí kolektivního myšlení všech lidí. Vystoupit z davu vyžaduje statečnost, ovšem je-li to smysluplné vystoupení proti represivním ideologiím, které se zakládají na prokazatelné lži, jeden statečný člověk se může stát inspirací pro řadu dalších.

Historii je třeba oprášit vždy, když se na scéně objeví něco, co tu už bylo. Je třeba spolehnout se právě na empirismus v otázkách, které už jednou padly. Co se stalo, když jsme se něčím řídili? Jaké to pro nás mělo důsledky? Jak moc to pro nás bylo prospěšné? Jak moc nám to pomohlo? A v neposlední řadě – vycházelo to z lásky?

Budoucnost naší historie


Myslím, že lidé neznají historii především kvůli nedostatku zájmu. Dějepis je obecně považovaný za nudnou záležitost, učitelé by museli tancovat jako klauni, aby v žácích vzbudili alespoň nějaký zájem, protože dnešní výuka se zkrátka opírá o zastaralé modely. Samotné učení historie se zabrzdilo v historii a nereaguje na moderní trendy.

Nezbývá se tak spoléhat na to, že se lidé začnou sami zajímat o to, co se kolem nich děje a za jakých okolností vlastně došlo ke genezi naší současnosti. Co pro to můžeme udělat? Můžeme se snažit ostatním historii připomínat, psát o ní, mluvit o ní, popularizovat ji nebo alespoň doporučovat díla, která se snaží vzdělávat pomocí infotainmentu (spojení zábavy a informace). Taková díla mají totiž smysl zejména pro mladou generaci.

V kontextu času a prostoru můžeme spatřit, že se na aktuální i historické události dívají různí lidé jinak. Stále platí, že to, co vidíme my, nevidí někdo jiný, a obráceně. Pozorní a ostražití bychom měli být především v dobách, kdy se odlišnou interpretací ospravedlňují zlé činy a kdy se někdo začne domnívat, že jakkoli blahosklonný účel začne světit hrůzostrašné prostředky.

2 komentáře:

  1. Já dějepis milovala, dokonce jsem ho chtěla učit, bohužel k tomu nedošlo.:) Nicméně si myslím, že historie je opravdu důležitá a myslím, že i tvůj článek chápu :)

    Somethingbykate

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Určitě hodně záleží na přístupu učitele, jak dokáže žáky motivovat a vyprávět. Já jsem dřív dějiny rád neměl, jak je patrno z článku, ale našel jsem si k nim cestu sám, je to důležité zejména v případě, kdy si člověk chce na něco utvořit svůj vlastní názor, u mě historii probudila politická témata.
      Děkuji za komentář, zdraví Jerry! :-)

      Vymazat

Děkuji za komentář, vážím si Vaší zpětné vazby.