pátek 15. září 2017

Jak získat spisovatelské sebevědomí


Chtěli byste se stát úspěšnými spisovateli nebo vlivnými blogery? Anebo máte ještě větší aspirace a chcete být další Rowlingovou nebo Hemingwayem? Tenhle sen vám může kazit představa, že na světě je tolik spisovatelů a pisálků, kteří jsou mnohem lepší než vy, talentovanější a zkušenější. Trvalo by léta, než byste se jim alespoň zčásti vyrovnali. Takže se možná cítíte zoufale a raději třeba ani psát nezačnete. Jak tenhle pocit překonat?

Samotné psaní není tak náročné


Možná se to zdá po všech poučkách a návodech jako něco složitého, ale psaní je závislé především na tom, jak se díváte na svět. Musíte být dobrým průzkumníkem a psát o tom, co vidíte kolem sebe. Ať už to jsou lidské vztahy, nevšední situace nebo i běžné situace, které vnímáte nevšedním způsobem. Nedívejte se na psaní jako na něco, co je složité a nepokořitelné. 

Nesrovnávejte se s ostatními


Tento blog je také o životní filozofii a tato rada se dá aplikovat na celý váš život, nejen ve spisovatelské branži. Každý člověk je individuál, má různé vnímání a žije jiný život. Psaní je svobodné v tom, že dává prostor pro vyjádření každého. Jak tedy zmařit šance, že budete dobrým autorem? Snažte se být někým, kdo nejste, hrajte si na někoho jiného a nedávejte do díla nic ze sebe. Důvod, proč se tolik srovnáváte s ostatními spisovateli (nebo lidmi obecně) je ukotvený v tom, že se pravděpodobně snažíte být jako oni, a to vám narušuje vaši vlastní hodnotu a sebedůvěru.

Stačí znát základy


Kdekdo mi může vytýkat, že píšu návody na to, jak psát. Ale já se snažím skoro v každém článku opakovat, že tohle vás nikdo plně nenaučí – ani články na blogu, ani kurzy, ani učitelé. Proto si z článků vybírejte literární základy (žánry, pravopis, kompozice...), ale v praxi se řiďte svou vlastní intuicí. Tipy na internetu se můžete jen inspirovat – od toho tu jsou. Nemusíte studovat léta, někdy stačí být třeba jen vnímavým čtenářem. Nemusíte přečíst všechny klasiky, analyzovat jejich styly ani číst jejich sáhodlouhé eseje o procesu tvorby. Není to na škodu, ale není to ani podmínka k tomu, abyste začali psát. 
Nezáleží na tom, jak moc následujete profesionály, protože nikdy nebudete tak dobří, jako je originál – to je holý fakt. Buďte sami originálem.
Svět vlastně nepotřebuje dalšího Hemingwaye, ale něco nového a neokoukaného, co můžete být vy. Řekl bych, že nejlepší způsob, jak se stát dobrým spisovatelem, je vzít do hrsti své sebevědomí, věřit sám sobě, svým nápadům a zkrátka vložit do díla tu nejlepší verzi vás samých. Otiskněte se do všech těch písmenek, ať to má šťávu!

Na nic nebudete perfektně připravení


Třeba si říkáte, že toho o psaní moc nevíte, ale věřte, že nejvíce se stejně člověk učí za pochodu. Ve chvíli, kdy si ověřuje to, co napsal. Nikdo nemá patent na nejlepší psaní, a proto vlastně každý začíná psát "nedokonale". A myslíte si, že stačí talent a po poslední stránce skvělým spisovatelům ihned vyjde jejich kniha? 

Kdo někdy dopsal knihu, tak ví, že napsání knihy vlastně není o tom napsat ji, ale přepsat ji

Editace, revize, nekonečné přepisování všeho, co jste už napsali, a možná s výsledkem nikdy nebudete zcela spokojení. Je to běžné, a nemělo by to tím pádem nikomu narušovat sebevědomí.

Spadne vám hodně míčků, než budete žonglovat. No a co!


I ti nejlepší spisovatelé byli nesčetněkrát odmítnuti. I nejlepší spisovatelé se museli doprošovat o to, aby jejich rukopis někdo vydal. Každý z nich někde začínal a každý z nich se musel nějak vypracovat tam, kde je dnes. Každý měl na začátku nízké sebevědomí a bál se něco publikovat, jít s kůží na trh. Dodnes jsem nervózní, když publikuji pouhý článek na blogu – je to normální. Kdybych se měl bát všeho zlého, co by mohlo přijít, nikdy bych vlastně nic nenapsal. Kritika možná bolí, ale ta konstruktivní je darem. A na ty ostatní jednoduše kašlete, protože haters gonna hate, ať uděláte cokoliv.

Dejte si pauzu od čtení


Zvláštní rada, že? Někde radím, ať čtete hodně, a najednou napíšu tohle. A proč? Stalo se vám někdy, že jste četli knihu, která vás natolik zaujala, že jste přejali autorův styl? Někdy se to prostě stává, protože jste se vrátili do toho bodu, kdy se srovnáváte a chcete být někým jiným. Nějakým vaším oblíbeným autorem. Stačí třeba pauza, abyste znovu objevili váš vlastní styl. Osobně jsem během samotného psaní knih četl jiné knihy minimálně, právě z tohoto důvodu.

Nebojte se vylézt z ulity


Ukažte vaše psaní světu kolem vás. Nabízejte ho přečíst svým beta čtenářům (pokusným čtenářům), vytvořte si blog a sdílejte své psaní, pokud opravdu chcete psát. Prezentujte sami sebe jako spisovatele a staňte se něčím novým a neokoukaným, abyste získali své čtenáře. Všechno je vlastně o překonání vašeho strachu vyjadřovat sebe samé skrz písmenka. Byly časy, kdy jsem se styděl dát svoje dílo komukoliv přečíst, dneska jsem psací "exhibicionista" na internetu, protože se snažím všechny své poznatky a psaní sdílet se všemi, abych se i já sám někam posunul. Opravdu toho nelituji. Takže jednoduše pište, pokud skutečně psát chcete, ať máme na světě co nejvíce kreativních lidí!

Zajímáte se o tvůrčí psaní? Přečtěte si také zdarma můj e-book Psaní o tvůrčím psaní, který je složený z článků z mého blogu.

8 komentářů:

  1. Já mám problém opačný – asi mám to sebevědomí až moc velké, už několik týdnů píšu knihu a jsem zcela přesvědčená, že se mi ji povede vydat a bude skvělá! :D Ale to je asi tím, že mi už několik let na minulém blogu lidi neustále psali, že píšu skvěle a ať vydám knížku (tenkrát jsem psala na blog i povídky) a teď mi to říkají i přátelé. Takže já bych pro získání sebevědomí všem doporučila, ať si založí blog a začnou tam psát své povídky nebo jinou tvorbu. A publikum se určitě ozve a řekne, co je dobré a co ne :). A kritika člověka taky posune hodně daleko :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na tohle fakt bacha. Zažila jsem spoustu lidí, kterým všichni všechno chválili a tak se prostě nezlepšovali v omylu, že už to umí - a ve skutečnosti psali šíleně. Neříkám, že bys zrovna byla ty ten případ (na blog jsem ještě nekoukala xD), ale chvála je jako oheň - dobrý sluha, ale špatný pán. Objektivní kritika je to, co dá autorovi potřebnou zpětnou vazbu a impuls ke zlepšení. A na všem je vždycky co zlepšovat. :D

      Vymazat
    2. Na svém předchozím blogu jsem sdílela své literární výplody a setkávala jsem se s pozitivními komentáři, což člověka velmi potěší. Ale faktem je, že konstruktivní kritiku, která má plusy i mínusy, mám radši, protože člověk zjistí, co mu až tak nejde a v čem se může ještě zlepšit a na druhou stranu taky, v čem je dobrý. (A jen pro pořádek - i na svém současném blogu sdílím své literární texty, ale nejen je.)

      Vymazat
  2. Opačný problém mě ani nenapadl, a je to dobrý námět třeba na budoucí článek, ačkoli "jak snížit své sebevědomí" by asi nebylo tak dobré! :-D Myslím, že je naprosto v pořádku, že svému psaní věříš, tak to má být.

    Chtěl bych jen popsat svou zkušenost s onou zpětnou vazbou, o které píšeš. Hodně dávno jsem psal na server Piště povídky, je tam skvělá komunita velice podporujících lidí, ale problém byl třeba v tom, že si chválili všechno navzájem. Tak jsem tam měl třeba 40 pozitivních komentářů, přestože se na knize muselo (a pravděpodobně musí) pořád hodně pracovat. Stejně tak kamarádi nejsou objektivní čtenáři, i když říkají, že by kritiku upřímně řekli. Mají totiž navíc tu výhodu, že autora znají, a lépe mohou pochopit souvislosti, které by třeba neznámému beta čtenáři nedošly. To neříkám jako podlomení něčího sebevědomí, jen je to úskalí nadměrného sebevědomí některých začínajících autorů, kteří se pak mohou domnívat, že na jejich psaní už nikdy není co zlepšovat a zůstanou stát na místě.

    Ale jak říkáš, založení blogu je skvělý začátek pro posílení, a taky trénování. Když člověk ví, že se mu zvyšuje čtenářstvo, určitě je to příjemným znakem toho, že by si svou cílovou skupinu našel. Pokud Ti lidé píšou, že píšeš skvěle, už své čtenáře máš, a to je báječné! Držím palce ve spisovatelské branži a děkuji za komentář!

    Zdraví Jerry :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Ja som si z blogových čitateľov vybrala jednu veľmi kritickú dušičku a tá mi hodne pomohla ako môj beta-reader. Úpravy trvali cca pol roka a aj tak by sa dalo do nekonečna niečo meniť, ale relatívne som s prvotinou spokojná. :)

    Pokiaľ ide o blogové príspevky, tak ja osobne neverím tým, ktoré tvrdia: "Je to fakt dobré, pokračuj!" "Skvelý príbeh!"...
    Tieto príspevky nemajú skutočnú hodnotu. Ja osobne im ju neprikladám, lebo ľudia si často príbeh neprečítajú, či ho len zbežne preletia a v záujme etiky komentátora udajú pozitívny príspevok a čakajú, kedy im ho oplatíš...
    Pre mňa majú neoceniteľnú hodnotu kritické komentáre a tie, ktoré vypichujú nejaké časti v diele, tak sa spozná, že dotyčný tomu venoval skutočne nejaký ten čas, aby si utvoril názor. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to je opravdu trefně shrnuté. Je super mít nějakého beta čtenáře, který umí doopravdy vypíchnout nedostatky díla a posunout ho ještě někam výš. Já jsem měl štěstí, že jsem našel asi 4, kteří se mnou dílo podrobně prošli, ale zároveň – jak říkáš – vím, že by se vždycky mohlo ještě něco najít a zlepšovat.
      Děkuji za přínosný komentář, zdraví Jerry! :)

      Vymazat
  4. Bohužel vidím hlavně problém v tom, že je pro české spisovatele těžké se prosadit, protože Česká republika není tak veliká a většina čtenářů čte v angličtině, což znamená, že Rowlingová to měla v tomto směru snazší. (Harryho Pottera žeru a myslím, že je to suprový příběh a taky vím, že ji mnoho nakladatelství odmítlo, ale i tak si myslím, že kdyby Harry Potter vyšel v čj, tak by se stal bestsellerem buď tíž nebo vůbec.)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Souhlasím. Škoda, že neexistuje nějaká studie, která by zobrazovala přehled vydávání knih původních autorů v různých zemích. Zvláštní postavení mají podle mě třeba severské detektivky. Na západě jsou také běžnou praxí literární agentury a jasně dané postupy pro vydávání, které u nás stále nejsou zavedeny. Vesměs to tak zde často je o tom, jak moc dokáže autor zaujmout nakladatelství mimoliterární formou, např. jak je známý nebo studovaný. Těžko říct, jak by to bylo s českým Potterem, asi jen málo českých knih se skutečně může pyšnit celosvětovým prosazením, je to tu skutečně oříšek. :-(
      Děkuji za komentář, zdraví Jerry!

      Vymazat

Děkuji za komentář, vážím si Vaší zpětné vazby.