neděle 24. září 2017

Jak na titulky: Názvy článků a knih mají také určitá pravidla


Když hovořím o titulcích, nemyslím tím titulky ve filmu. Titulek je totiž korektně řečený název nebo nadpis (článku, knihy, e-booku...). Žijeme v internetové době vyhledávačů a chceme-li mít větší počet čtenářů, určitě se neobejdeme bez určitých pravidel na titulky, které přilákají nové (pokud možno pravidelné) návštěvníky. Vhodně zvolené titulky vám pak také pomohou při tzv. SEO optimalizaci.

Co je SEO optimalizace


Ve zkratce Search Engine Optimalisation se skrývá určitá sbírka doporučení na to, jak správně psát web. Jsou to vlastně klíčová slova na vašem webu, které přilákají pozornost vyhledávačů, jako jsou Google nebo Seznam. Jde o to, že když někdo vyhledává určitou frázi, vhodně zvolené titulky jsou jedním ze zásadních faktorů, které vám pomohou objevit se na předních příčkách – takže vyšší možnost návštěvnosti.

Ze svého blogu nemám výdělky, protože není natolik rozsáhlý, a všechno sem píšu, protože chci, přesto si myslím, že je SEO optimalizace důležitá. Slouží totiž k tomu, aby vám poradila, co lidé rádi čtou a na co rádi klikají. Samozřejmě existuje spousta tzv. clickbaitů (články, které mají lákající titulky, ale nic moc se na nich nedozvíte). 

Zkušenější uživatelé ale ví, že pokud se pod dobrými titulky vyskytují také dobré články s informační hodnotou, je to úžasný prostředek pro vytvoření fanouškovské základny.

Věřím tomu, že díky vhodně nastaveným titulkům jsem získal spoustu nových beta čtenářů svých knih, které bych rád jednoho dne vydal. Svůj blog používám k tomu, abych se podělil o své knihy, proto jsem nejradši, když získám spíše vracející se uživatele, kteří mají stejný zájem jako já. Jednoduše: loajalita nadevše. Ovšem i loajální čtenáři vás musí nějak objevit.

Jak tedy psát titulky


V tomto odstavci se zaměřím na titulky blogové, názvy knih mají trochu jiná pravidla. Našel jsem úplně skvělou stránku (v angličtině), která naprosto přesně vystihuje pravidla úspěšných titulků. Stránka Portent vám na základě klíčového slova, které zadáte, vymyslí titulek. Někdy vyjde spíše legrační slátanina, ale důležité je, co se vám stránka snaží navrhovat.

Používejte číslovky – 10 tipů jak, 13 důvodů proč, 5 pravidel něčeho. Články, v jejichž názvu je číslovka, jsou obecně velmi populární, protože mají jasný a shrnující charakter. Bohužel v dnešní době je těžké rozeznat, kdy po rozkliknutí najdete jen snůšku blábolů, které vám nic neřeknou, a kdy vám článek opravdu něco předá. Osobně se snažím do svých článků vkládat kromě daných bodů i něco navíc, pokud by se chtěl čtenář dozvědět nějaké detaily. Rozhodně nestačí jen samotný seznam.

Návody, tutoriály – Co mají lidé čtenáři obecně rádi, jsou návody. Používejte proto titulky, které začínají slovíčkem JAK (jak na titulky, jak si správně přát, jak vytrhnout velrybě stoličku – případně 10 způsobů, jak vytrhnout velrybě stoličku!). Trochu to tu zlehčuji, ale návody jsou užitečné v tom, že jsou jednak nejvíce vyhledávané a jednak se z nich čtenář opravdu něco dozví, místo aby četl třeba blogový deníček o tom, kdo kde cestoval nebo co si vzal na sebe.

Subjektivita v osobních příbězích – Pokud už se rozhodnete psát něco podobného, jako je výše zmiňovaný blogový deníček, zkuste vkládat rovnou do nadpisu, o čem příspěvek bude. Kolikrát jsem se setkal s nadpisy typu "Moje sobota, Letní haul, Dubnový unboxing" – to je podle mě naprosto nefunkční a nudná záležitost, která vlastně ani neříká přesně, co od článku očekávat. Chcete-li psát subjektivní článek o tom, co jste dělali nebo prožili, mnohem zajímavější je třeba "Co mě naučila jedna šílená sobota" nebo "Unboxing: Která kniha mě opravdu šokovala".

Pište delší nadpisy – Souvisí to s výše zmíněným bodem. Raději pište celé věty, které jsou podrobnější a údernější, než titulky s jedním až třemi slovy, kdy si čtenář nemusí být jistý. A pokud už chcete napsat nadpis "Moje sobota", zkuste využít zázračné slovíčko aneb. Například "Moje sobota aneb co hrozného může stát v jeden den".

Miřte hlavně na čtenáře – Vždy je lepší mířit na čtenáře než na sebe. Možná vám někdo vytkne, že se o vás v článku moc nedozvěděl, ale některé články nejsou stavěné proto, aby se do nich neustále vkládaly emoce nebo subjektivní dojmy. Jste tu pro čtenáře, ne pro sebe. Vaše osobitost se nakonec projeví v každém článku, a pokud se chce někdo dozvědět informace o autorovi, měla by existovat osobní rubrika a samostatná stránka s příběhem či životopisem. Můžete napsat článek, jak jste našli svou lásku, ale možná by čtenáře více zajímal článek "Jak najdete lásku svého života", který byste podepřeli svými zkušenostmi. Příklady ze života nikdy nejsou na škodu.

Vzbuďte zvědavostVěci, které vám nechtějí říct vaše děti nebo Důvody, proč byste neměli mluvit o těchto věcech! Asi není nic silnějšího, co by vám mohlo zvýšit čtenost příspěvků, než vyvolání zvědavosti. Nezapomeňte však, že po kliknutí by měl čtenář dostat vždy to, co očekává od odpovědi, nebo i něco navíc! Nikdo nemá rád, když klikne na článek, který nakonec odpověď zcela neposkytne nebo je znát, že je článek odfláknutý.

Snaha získat čtenáře by nikdy neměla překonat snahu nabízet kvalitní obsah.

Novinové titulky


Novinové titulky mají trochu jiná pravidla než ty blogové, protože v nich nejde o žádné klikání. V tištěných novinách je základním pravidlem vložit do titulku to nejdůležitější z celého článku, podrobněji se o tom lze rozepsat v tzv. perexu – první řádky článku (obvykle 2–5 řádků), kde by mělo být to nejdůležitější shrnutí. Čtenář se na základě titulku a perexu rozhoduje, zda si přečíst více informací v samotném článku, nebo zda obsah novin jen prolítne pohledem.

Teoreticky se v novinách dají použít některá pravidla z blogového prostředí, ovšem jejich sestava je jedním ze základních kritérií, podle nichž poznáme, zda se jedná o noviny seriózní nebo bulvární. Seriózní noviny se vyhýbají vykřičníkům, šokujícím tvrzením nebo obrovským titulkům. Rozdíl je tedy patrný často už z grafické sazby textu (barvy, tučnost, fotografie jako podklad). Základní rada pro tištěné noviny ale pořád zní: Vložte nejdůležitější informaci do titulku.

Pomoci si můžete žurnalistickými frázemi a metaforami, ty vždy upoutají větší pozornost než jednoduchá věta. U novinových titulků ale záleží mnohem více než kde jinde na kvalitě samotného článku – je zde mnohem těžší oslovit čtenáře, neboť papírové médium už dávno není v takové módě, jako kdysi bývalo. Proto vyhrávají bulvární titulky o skandálech, sexu, násilí a katastrofách. Taková témata zachycující nejzazší lidské pudy jsou ale samozřejmě nejčtenější v jakékoli platformě. 

Jaký zvolit název pro knihu nebo delší dílo


Protože se nacházíme na spisovatelském blogu, určitě se tu najdou nějací začínající spisovatelé, kteří se někdy zamýšleli nad tím, jak vlastně pojmenovat svou knihu. Zatímco blogový nebo novinový článek je krátký literární útvar, román nebo třeba diplomová práce už se řídí jinými pravidly. Samozřejmě ne vždy, takový Dale Carnegie naprosto uspěl se svou knihou "Jak získávat přátele a působit na lidi", což je přesně skvělý titulek i blogového článku. V dnešní době infomarketingu (kdy se prodávají e-booky se zaručenými radami nebo se dělají knižní publikace typu "1000 věcí, které mě se*ou") se "blogové titulky" čím dál častěji dostávají i na obálky knih.

Ne všem ale jde v první míře o prodejnost. Jako začínající autor jsem vždycky chtěl do názvů svých knih vložit něco hlubšího. Například u názvu knížky bych se už neřídil předešlým pravidlem, že je vždy dobré využívat číslovky nebo psát delší titulky (vždy se najdou výjimky jako Fulghumova kniha "Všechno, co opravdu potřebuji znát, jsem se naučil v mateřské školce" nebo úspěšná kniha i seriál "13 Reasons Why").

Schválně vám sem dám návrhy některých názvů knížek, a zkuste se zamyslet, co si o nich myslíte. Srdce ve větru, Spoutaná láskou, Zakázaná láska, Vášeň v plamenech, Vězni lásky, Plameny lásky apod. Říkáte si, že je to klišé? Nebo že to zní naprosto hrozně jako z přeslazené červené knihovny? Správně, tak to mělo znít. Protože různé žánry knih mají různé názvy. Z tohoto výčtu je naprosto patrné, co od knihy očekávat a pro koho je nejspíš určena. A není to vůbec na škodu, protože všechny žánry si najdou své čtenáře. Název vyvolává očekávání čtenáře, a měl by je plnit.

Horory, thrillery, filozofické i historické romány – vše má své standardy. Děsivý název, děsivý děj. Významná historická osobnost v názvu napovídá, že to bude o jejím životě a dozvíte se i něco o době, ve které žila. Thrillery i detektivky mají zase často úderné, klidně i jednoslovné názvy – mistrem je třeba takový Jo Nesbo.

Ta nejdůležitější rada při tvoření názvu vaší knihy přichází až teď. Neptejte se nikoho jiného a vymyslete si jej sami. Vy totiž nejlépe víte, jak chcete, aby kniha vyzněla a co je jejím záměrem. Můžete využít nějaké krátké spojení v knize, jméno hlavní postavy nebo emoce, které chcete knihou vyvolat. Pokud ovšem nepíšete výše zmíněnou červenou knihovnu, pokuste se vyvarovat klišé, hloupý název může knize skutečně uškodit, proto by neměl být zvolený jen tak zbůhdarma.

Zajímáte se o tvůrčí psaní? Přečtěte si také zdarma můj e-book Psaní o tvůrčím psaní, který je složený z článků z mého blogu.

4 komentáře:

  1. Zajímavé. Škoda, že jsi opomněl noviny. Tam mi občas příjde, že titulek je jedna záležitost a obsah druhá.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Protože jde o dobrou poznámku, rozhodl jsem se ještě vepsat do článku odstavec právě o novinových titulcích. Vesměs ale všude záleží na samotném redaktorovi, titulky jsou samozřejmě prvním dojmem pro čtenáře, zda se začte či nikoliv, proto se mohou zdát často přehnané nebo zavádějící. Nejhorší je samozřejmě, pokud je titulek lepší než samotný článek. V některých bulvárních médiích se v titulcích dozvíme o šokujících vyjádření, abychom se pak dočetli o jedné jediné větě, která nikoho nešokuje. Psaní titulků je tedy opravdu ošemetná záležitost – ale řekl bych, že se podle nich (i jejich designu) dají celkem dobře rozlišovat seriózní, semiformální i bulvární média.
      Díky za komentář, zdraví Jerry :-)

      Vymazat
  2. What the Beatles Could Learn from Vampires

    Měls pravdu, že ta stránka generuje nesmysly, ale třeba toto mě zrovna pobavilo. :))
    Máš/budeš mít článek čistě o názvech knih? :) Sama často bojuju s pojmenováváním povídek...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Řekl bych, že o pojmenování knih a povídek už bych asi neřekl více, než co je psáno v posledním odstavci tohoto článku. Jsou to natolik specifická díla, že je třeba se na každé dívat individuálně. Název bych odvozoval zejména od hlavního motivu nebo cíle knihy či povídky – co má daná povídka předat čtenáři, jaké je hlavní téma, jakou má zápletku... z těchto inidcií lze pak odvodit nějaký zajímavý slovní obrat, někdy je vhodné vzít i nějaké často opakované slovo či sousloví přímo z knihy.
      Děkuji za komentář, zdraví Jerry!

      Vymazat

Děkuji za komentář, vážím si Vaší zpětné vazby.