neděle 10. září 2017

5 důvodů, proč být spisovatelem


Možná je to skandální, ale ještě jsem nenapsal článek o tom, proč se chci stát spisovatelem. Hodně lidí si může myslet, že spisovatelství je vlastně už zastaralé řemeslo, které bude brzy nahrazeno digitální a vizuální technologií, ale nesmíme opomenout, že psaní je stále nesmírně důležitou součástí naší komunikace – osobně jsem už na takové úrovni, že rozeznávám typologii lidí podle toho, jakým způsobem píšou třeba na chatu nebo v komentářích. Lajdáci, marketéři, vypravěči, opičáci...

1. Psaní pomáhá introvertům 

Jestliže jste introvertní povahy, a k tomu máte třeba osobnostní rys INFJ jako já, jste prakticky předurčení k tomu, abyste vytvářeli nějakou kreativní samostatnou činnost. Pro osobnosti typu INFJ nebo INFP podle osobnostního testu MBTI je psaní jedním z mála způsobů, jak mohou vysvětlit sami sebe. Ve světě introverze je psaní skvělým pomocníkem, jak vyjádřit své myšlenky, když o nich zrovna nechcete vykládat hromadě lidí někde u piva. My introverti totiž většinou nesnášíme tzv. small talk, tedy způsob komunikace, kdy prakticky musíme tlachat o ničem (potkáme známého na ulici, vyptávají se nás na klišé otázky, je pro nás hrůza jít ke komunikativnímu holiči a vždy raději půjdeme k samoobslužné pokladně).

2. Poznáváte sami sebe

Žádná jiná činnost mě nenaučila něco o sobě jako právě psaní. Ve chvíli, kdy vytváříte své postavy, snažíte se jim vdechnout život nebo vy sami jste postavou v knize, se musíte stát také dobrými psychology. Během psaní jsem poznal svou trpělivost. Dokázal jsem přesvědčit sám sebe, že když něco začnu, tak to také dokončím, třebaže to má přes 300 stran. Psaní mě naučilo, že vyjadřovat své názory je OK, i když jsou jiné, než je mají ostatní. Při psaní jsem si stanovil svou životní filozofii, o které píšu na tomto blogu. A díky psaní jsem také poznal lásku, protože je pro mě mnohem těžší vyznávat city osobně, než když je napíšu.

3. Psaní je bezpečnější než mluvení

Psaní je skvělé v tom, že na něj máte mnohem více času, můžete si vše perfektně promyslet, můžete škrtat, přepisovat, gumovat, opravovat, předělávat, rozšiřovat, vylepšovat, přehánět, poposouvat, zrychlovat či zpomalovat děj. Zkrátka na psaní musíte mít čas, ale díky tomu máte možnost ze sebe dostat to nejlepší z vás. Nejsou všechno tohle úžasné výhody oproti mluvenému projevu?

4. Psaním si budujete svůj vlastní svět

Ne že byste to v běžném životě nedělali, ale v psaném světě máte prakticky neomezené možnosti, které mohou přesahovat fyzikální zákony. Sám někdy považuju psaní jako skvělou autoterapii, kdy se jednoduše na chvíli odvrátím od toho šíleného reálného světa a zabloudím někam, kde si mohu odpočinout. Spisovatele omezuje jen jeho vlastní fantazie. Stáváte se Bohem světa, který si sami vymýšlíte, hrdinové mají odvahu na překážky, které je pro vás samotné těžké překonat, nebo se jednoduše vypíšete ze svých pocitů, které je těžké vyslovit.

5. Není pravda, že vás psaní neuživí

Možná se nestanete bestsellerovým autorem a vaše knihy nepůjdou na dračku, existují ale profese, které vás mohou díky psaní také naplňovat. Lidé, kteří mají zkušenosti s psaním knihy a literaturou celkově, se mohou skvěle uplatnit také v marketingové komunikaci, při online komunikaci se zákazníky na sociálních sítích, v online nebo tištěných redakcích nebo při copywritingu. Nemyslete si, že umět psát je samozřejmost. Umět něco napsat je talent, ale také výsledek určité dřiny vycházející ze zkušeností s texty. Kdo jiný by měl takto umět psát než lidé, kteří mají spisovatelské srdce a cit pro umění psaného slova.

Proč chci být spisovatelem


Protože do knih, které píšu, dávám vždy kus sebe samého. Každý příběh, který napíšu, a každá myšlenka, kterou vypustím do světa, je svým způsobem autobiografická. Psaní je způsob, kterým mohu rozdat to málo, co mám – své postřehy o tomto světě, které bych vám nedokázal popsat mluveným slovem. Psaní mě dělá upřímnějším a otevřenějším, když vím, že nikde není pár očí, který na mě zírá a snaží se vynášet soudy. Když jsem psal své knihy, procházel jsem slovo od slova, abych se ujistil, že každé má své místo, že každá věta nebo fráze dokáže co nejlépe vyjádřit něco ze mě samotného.

Vy všichni introverti, INFJ povahy, emocionální duše a umělci – ať už se identifikujete, jak jen chcete – určitě moc dobře víte, že vás hledání správných slov ve správný čas může zachránit. Tohle je důvod, proč je pro mě psaní tak důležité a proč chci být spisovatelem. Ale ať už se mi někdy knihy podaří vydat, nebo ne, i pouhé psaní na zdejším blogu je pro mě záchranným člunem, který mi dovoluje sdělovat to, co chci.

Zajímáte se o tvůrčí psaní? Přečtěte si také zdarma můj e-book Psaní o tvůrčím psaní, který je složený z článků z mého blogu. 

4 komentáře:

  1. Mám rád psaní, protože velmi nerad mluvím, ale nepíši knihy. Několikrát jsem to zkusil, ale skončilo to dříve, než to začalo. Napíši první kapitolu, zavřu Word a následující den se mi do toho už nechce, neboť mám nápad na jiný příběh. Být spisovatelem je krásný sen. Bohužel pro mne to asi není. Já mam nejraději psaní různorodých článků nebo krátkých povídek.

    Jsem také introvert. Jak jsem již říkal, raději píši než mluvím, ale pochopil jsem, že někdy je třeba vylézt z té "spisovatelské ulity" a věnovat se reálnému světu a kamarádům. To mi zajistí, že v budoucnu nebudu sám nebo sám s kočkami.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zdravím! To, co popisuješ při začátcích psaní, je bohužel častým jevem. Ale to vůbec nevadí, že nepíšeš knihy. Piš přesně takovou formou, která tě baví psát, protože to, co člověka baví, dělá nejlépe. Anebo dělej cokoliv jiného, co Ti pomáhá realizovat se, být kreativní nebo co Tě prostě nějak naplňuje – vlastně ani tak není důležité, zda to, co nás baví, děláme dobře nebo špatně, když nás to dělá spokojenými. Jde vlastně jen o to, aby se člověk v něčem našel, každý má někde své uplatnění.

      Ta věta, že věnovat se reálnému světu Ti zajistí, že neskončíš s kočkami, mě pobavila. Myslím, že je to taková mylná nálepka pro introverty, že jsou pořád zalezlí doma a nemají společenský život. Já třeba mám bohatý společenský život, daleko více si ho ale užiju jen s hrstkou lidí, kterým skutečně důvěřuji, a zároveň rád odpočívám o samotě stejně, jako když si extroverti rádi odpočinou ve společnosti.

      To psaní není něco, co by mě izolovalo do nějaké ulity, ale naopak něco, co moji ulitu rozšiřuje. Mám ke svému "reálnému světu" ještě svět další, a myslím, že ti, kteří se ho nepokusili nikdy objevit, se o hodně ochuzují. Také se domnívám, že většina důležitých věcí v našich životech je postavena na abstraktních myšlenkových pojmech – štěstí, láska, přátelství, víra, bohatství, důstojnost, bezpečí... :-) Najít svou vášeň neznamená izolovat se od ostatních věcí, ale obohatit se o to, co Ti to přináší.

      Děkuji za komentář, hezký den přeji, zdraví Jerry :-)

      Vymazat
  2. Zajímavý článek. Mám to podobně, i když od pojmu "spisovatel" odcházím o kus dál (viz bod 5.). Přijde mi, že zdejší končiny a obyvatelé mají v oblibě zahraniční autory a mám to podobně – tak proč o to vůbec usilovat?
    Na druhou stranu si nemyslím, že mluvený projev, pokud je připravený, se nemůže tomu psanému rovnat. Je spousta lidí, které bych mohl poslouchat dlouhé minuty, poněvadž mají co říct a předat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Souhlasím, že hledat uplatnění v našich končinách je oříšek i pro zavedenější autory, člověk se nejspíš nemůže spoléhat na psaní beletrie jako na hlavní zdroj příjmů, ale umění dobře psát snad nikdy nebude postradatelné při prezentaci firmy i individuálního člověka – jazykové dovednosti upadají, stává se čím dál větší vzácností narazit na smysluplný text bez hrubek.
      Obdivuji lidi, kteří umí poutavě mluvit, to bych také rád uměl. Oba projevy – mluvené i psané – mají samozřejmě výhody i nevýhody, to jen já tu vyzdvihuji jen jednu stranu. :-)
      Díky za komentář, zdraví Jerry!

      Vymazat

Děkuji za komentář, vážím si Vaší zpětné vazby.