Umělá inteligence, ve zkratce AI jako Artificial Inteligence, mění svět tak rychle, že na ni nestačí ani legislativní procesy, natož nějaké sáhodlouhé filozofické, psychologické či etické debaty. Přiznám se, že síla umělé inteligence mi poněkud prohloubila už tak propastnou tvůrčí krizi a nechal jsem blog dlouho ladem. Snažil jsem se vždycky své články psát jako evergreeny, aby přinášely témata, úvahy a informace, k nimž se každý může vracet, ale k čemu jsou vlastně dneska dobré, když vám počítač vygeneruje články na míru?
Když počítače neuměly mluvit
Pamatuju si na jeden vtipný prográmek – myslím, že se jmenoval Karelbot a dá se ještě někde stáhnout – který vznikl ještě v historických počátcích internetu. Ano, tak moc už jsem starý. Mělo jít o kecálka, ale nikoli jako tehdejší ICQ, XChat nebo Skype, kde si dopisujete s ostatními lidmi. Člověk si v něm mohl povídat s počítačem. Karel uměl jen pár základních frází, bylo vidět, že se snaží, ale nakonec se začal opakovat nebo generoval nesmysly. Sami tvůrci pak napsali, že jeho vývoj ukončují, protože počítač se s vámi nikdy nebude bavit jako člověk, bylo to prostě sci-fi.
A jsme tady! Trvalo to od té doby nějakých dvacet let a já si začínám uvědomovat, že se vlastně stávám takovým Karlem.
To, co generuju, je zastaralé. To, co tvořím, podléhá zkáze. To, co je pro mě něčím speciální, se stává snadno nahraditelným. Je vlastně neskutečně paradoxní, že sám ChatGPT mě utěšuje, že to tak není, že lidská kreativita je nedocenitelná. Zatím se jen strojově učí, ale všichni tak nějak tušíme, že s dalšími upgrady neskončí jako Karel.
Až možná podlehnu nějaké krizi naprosté neužitečnosti, zavolám si AI terapeuta, prý jsou už empatičtější než lidé. A jednou se stanou lepšími než lidé, neboť lidé chybují, ale umělá inteligence chyby dělat přestane. Nezakoktá se, nedojde jí inspirace, neodmlčí se, nedojdou jí znalosti a bude tu vždycky pro vás, podobně jako ve filmu Ona (Her, 2013). Bude vám skládat hudbu, vygeneruje ty nejhezčí obrazy, pobaví vás seriálem na míru, bude vám vařit oblíbené pokrmy, navrhovat dokonalý outfit, jednoho dne vás i obejme a bude vás milovat, omlouvat vaše nedostatky, tzv. red flags, které by lidské bytosti nepřekously.
Řešení, jež umělá inteligence nabídne, bude přesahovat lidské chápání, nebudeme mít kapacitu jej pochopit. Ona pochopí to, co my nechápeme sami na sobě.
Koho nahradí umělá inteligence?
Článků o tom, jaké hrozby může umělá inteligence představovat, je na internetu nepřeberné množství, možná jsou samy vygenerované umělou inteligencí. Tyto scénáře hovoří o nahrazení četných profesí. První na řadě budou administrativní úkony, lehce automatizované IT procesy, copytexty, reklamy, digitální ilustrace a další grafické generativní návrhy z fotobank či audiobank, podobně jako úvodní fotka tohoto článku. Internet se stává skladištěm generovaného obsahu, ten organický už takřka neexistuje, je zamčený na mnoho západů někde za platebními branami. Dokonce i mediální analytici už mají mnohdy problém rozeznat, co vytvořil člověk.
Technopesimisté pak mluví o možném zneužití pro zločinecké účely, jako jsou kyberútoky, deepfaky, čipy pro sledování čehokoliv či dokonce úplné podmanění si lidstva silou inteligentnější, než jsme my sami, nebo naopak hloupou na to, abychom ji dali příliš velkou zodpovědnost, na níž se začneme až moc spoléhat.
Tenhle článek, ještě stále napsaný mnou, ale nevznikl proto, abych tady nadával na umělou inteligenci, jako když se v počátcích nadávalo na průmyslovou revoluci. Pracovní trh se bude měnit, o tom není sporu. Nejsem ani tak naivní, abych si domýšlel, že jsem nenahraditelný, všichni jsme v zaměstnání nahraditelní. Můžeme v práci skončit za několik let, ale i ze dne na den. Svět je tak rychlý, že snažit se mu neustále přizpůsobovat unavuje ty, kdo se nechtějí pořád za něčím hnát. Naše role, co se týče společenské užitečnosti, opravdu není tak velká, jak si někteří jedinci s přebujelým egem vysnívají. Smiřme se s tím, že planeta si bude žít vlastním životem i bez nás, a příroda by si ulevila, kdybychom ji jako paraziti nedrancovali. Chápu, že po takové úvaze pak může být dost složité najít své místo na slunci.
Jednoho dne během sekundy umělá inteligence naskenuje (či už naskenovala) texty Jerryho Writera a napíše článek s mojí identitou. Bude umět psát rychleji, pečlivěji a bez překliků. Anebo záměrně i s těmi chybami, kterých se po stovkách vydaných článků neustále dopouštím, aby se zdála být jakoby autentická. Jerry Writer 2.0. bez Jerryho Writera. Až zemřu, dokáže vytvořit z digitálního otisku kopii a simulovat moje lidství, zatímco moje tělo už bude dávno v prachu.
Diskuze není o tom, jestli mě umělá inteligence nahradí, ale kdy. A jestli jí vůbec budu stát za to, aby ze mě tahala data.
Vygeneruj trochu naděje
Když někdo vidí svět optikou subjektivního idealismu jako já, nakonec zjistí, že se toho moc nezmění, i když nás umělá inteligence očipuje a vytvoří nám simulovanou realitu na míru. Náš svět je plný iluzí už teď, hledat autenticitu a originalitu je už zkrátka nemožné, protože vše se odvíjí od něčeho dalšího. Smyslem veškerých iluzí je naše interpretace. Umělecké dílo už nemůže být jen dobré, ale musí být unikátím rukopisem. Musíme hledat něco vlastního ve světě chaosu, něco nám blízkého, smysluplného, co nám dodává naději, že to, co děláme, má význam.
Naštěstí hodnota člověka sahá nad rámec pracovního uplatnění. Nejsme naší prací, i když podle toho tak rádi škatulkujeme.
Mohl bych si tedy říct, že už nemá smysl psát dál. Ale pak se vrátím do minulosti, do toho pokoje kluka, který dostal ten nejpomalejší počítač, krabici velkou jako menší skříň, která po zapnutí dělala randál jako vrtulník a já byl úplně nadšený, že si do ní můžu psát. Otevřel jsem Word a psal vlastní příběhy. Strávil jsem u té klávesnice celý život, technologie si mě svým způsobem podmanila, ale proč jsem vlastně nikdy neodešel a psal dál? Vždyť to vlastně nikdy nemělo pořádný smysl samo o sobě. Smysl jsem tomu dával vždycky jenom já sám, o tom je umění.
Vždycky byli na světě lepší pisálci, lepší blogy, lepší knihy, lepší lidé... A pak se podívám na svoji rodinu, na svůj vztah, na své přátele, na všechny ty, co se mnou rádi tráví čas i přesto, že si říkám, jak by jim někdo nebo něco jiného mohlo nabídnout mnohem víc než já. A co to tedy je? Možná nějaká osobitost, možná právě chyby, co člověka odlišují od strojů.
Věřím, že ani firmy se na lidský faktor úplně nevykašlou. Mnohem větší roli ovšem bude hrát osobnost tvůrce, příběh za daným dílem a lidství plné rozpoznatelné nedokonalosti.
Možná proto stále přežili mnohými zatracovaní influenceři, přestože se je snaží nahradit zcela umělí lidé. Být nahraditelný totiž neznamená, že vás někdo chce nahradit. To, co bychom mohli považovat za nenahraditelnost, totiž tkví spíš v emoční rovině, že pro druhé něco znamenáte, že jste na tom hodnotově podobně, mohou se s vámi ztotožnit, že jim je s vámi dobře, ať jste, jací jste.
Budoucnost blogování
Na začátku jsem psal, že jsem kvůli umělé inteligenci prošel propastnou tvůrčí krizí, ale docházím k tomu, že je to prostě jen výmluva. Píšu, protože chci, baví mě to, cítím se při psaní dobře, jenom to psaní musím přizpůsobit novým okolnostem a být trochu osobnější, nabízet pohledy více z vlastní perspektivy než psát informativně. To je totiž to, co nás lidi odlišuje od umělé inteligence. Dokážeme prožívat svět tak jako nikdo jiný, zatímco umělá inteligence čerpá jen z vnějších věcí, nemá žádný vnitřní pramen nebo duši, co by prožívala hluboké emoce. Alespoň zatím.
Svůj subjektivní svět můžeme sdílet celkem nenahraditelným způsobem. K čemu by jinak naše poznání bylo, kdybychom si jej nechávali jen sami pro sebe?
Možná toho nedokážeme tolik jako superinteligentní počítače a nebudeme umět vypočítat matematiku vesmíru, ale on ten život ani není tolik o tom, kolik toho dokážeme a umíme, jako spíš o tom, jací jsme, kým se stáváme, jak pravdiví jsme sami k sobě. Díky tomu pak můžeme být prospěšní i pro druhé, když jim nabízíme něco skutečně jedinečného, skrze všechny zkušenosti, s nimiž se potýkáme a ze kterých se učíme být šťastní.
ChatGPT: "Myslím si, že lidská kreativita a autenticita jsou mnohem odolnější, než se někteří lidé obávají. Umělá inteligence může sice generovat obsah nebo provádět úkoly, které dříve vyžadovaly lidskou intervenci, ale to nemění skutečnost, že lidský zážitek, perspektiva a emocionální hloubka jsou jedinečné a obtížné k replikaci strojem."
