pondělí 9. března 2020

Kde domov můj aneb co je domov a jak ho najít

2

Že dům automaticky nedělá domov, o tom se může přesvědčit ledaskdo. Pro někoho je domovem místo, kde se narodil; místo kam se stěhuje poté, co vyletí z rodného hnízda nebo zkrátka vlast, k níž uchovává určité patriotické cítění. Koneckonců v naší hymně se za domov považuje právě země česká, jakožto ráj na zemi. Myslím, že čím člověk nabírá víc a víc zkušeností, postupně přijímá fakt, že nezáleží tolik na prostředí domova, jako na tom, jak se v něm cítí, s kým jej obývá a co pro něj symbolicky znamená. Domov zkrátka není místo, ale pocit.


Klíčovost místa narození


Řekl bych, že místo narození se přeceňuje. Neznamená to, že naše rodná země či město je něco, kde leží naše srdce. To se přeci všude říká, že domov je tam, kde leží naše srdce ("home is where the heart is"). Někteří lidé se dokonce snaží vymanit ze svých kořenů, protože se domnívají, že patří někam jinam a hledají místo, kam by zapadali. Pocit zapadnutí hraje při hledání domova klíčovou roli, neboť nikdo nechce zůstávat tam, kde se cítí nepřijatý.

Všichni známe první sloku české hymny, ale znáte také tu druhou? Zamyslete se nad jejím textem pořádně. I v ní se dává důraz především na to, s kým v onom domově pobýváme, a jak domov pojímáme ve své vlastní mysli a v odhodlání chránit tento pocit.

Kde domov můj,
kde domov můj.
V kraji znáš-li Bohu milém
duše outlé v těle čilém,
mysl jasnou, znik a zdar
a tu sílu, vzdoru zmar?
To je Čechů slavné plémě,
mezi Čechy domov můj,
mezi Čechy domov můj!


Domov se stal abstraktní záležitostí stejně jako láska, pravda či štěstí, přestože evokuje zaměření na nějakou konkrétní lokaci. Tato lokace však získává charakteristiku teprve skrze abstraktní pojmy, které do ni vkládáme. Má to být lokace, kde se cítíme šťastní, která v nás vzbuzuje odvahu, kde pociťujeme silné pouto lásky či přátelství, kde cítíme pochopení. To vše zabalené dohromady, až by se dalo shrnout do pocitu životního štěstí či naplněnosti.


Hledat domov znamená hledat štěstí


Když se snažíme před něčím utéci a domníváme se, že nám pomůže změna místa, často se velmi zmýlíme. Změna lokace nepomáhá, pokud neštěstí dřímá v naší vlastní mysli. Před tou se zkrátka nedá utéct, a tak vše, co si myslíme, že někde zanecháváme, se stejně bude vláčet s námi ve vzpomínkách, strachu, snaze vyhnout se řešení apod. 

Někdy se doporučuje změna prostředí pro to, abychom mohli takříkajíc začít od znovu, ale nedokážeme-li budovat něco nového tam, kde se právě nacházíme, s největší pravděpodobností to nevybudujeme ani na místě novém. Walther von der Vegelweide řekl, že ten, kdo pobývá všude, není doma nikde. Christian Morgenstern zase pronesl, že domov je místo, kde vám rozumějí.

Můžeme procestovat milion míst, ale nejdůležitější je místo, kde se cítíme doma. A to může být prakticky kdekoli.

Domov je pocit, k němuž se vracíme nejraději, jež nás sám kolíbá a uklidňuje a vztahujeme-li ho k místu, je to proto, že dané místo plníme tím, co máme na světě nejraději. Pocity bezpečí, pochopení, soudržnosti, lásky, klidu, hřejivosti, útulnosti... zkrátka čímkoli, co v nás vyvolá, že teď a tady je radost existovat.

Jak najít domov


Je možné, že hledání domova bude nakonec záležitostí na celý život. Dost možná domov poznáme teprve na smrtelné posteli, až se budeme ohlížet zpátky na časové období ve svém životě, kdy jsme se cítili nejšťastnější. Domov se odkryje v bilanci života. Budeme vzpomínat na své dětství, na rodiče, na přátele, na dávné lásky a na všechno, co už v té době možná dávno nebude, ale nikdy nezmizí ze vzpomínek a ze srdce. To nám ale samozřejmě nebrání vážit si toho, co již máme dnes a pochopit, že domov lze vybudovat prakticky kdekoliv, máme-li k tomu duševní naplnění.

Náš domov se poskládá ze všeho, co dává životu smysl, za co stojí být odvážný a co nás utěšuje. Domov nakonec bude v úsměvech, v rozbušeném srdci i v momentech, kdy naše srdce ani nedutalo. Někde mezi tím vším, co nám dávalo smysl a k čemu se vracíme, když si myslíme, že zrovna nikam nepatříme. Hledejme tedy domov sami v sobě. Je možná schovaný, ale někde tam je s navěky otevřenými dveřmi.

A přijde-li nám, že doma nejsme, pořád se můžeme dívat perspektivou, že domov nás všech vychází z hvězdného prachu, který prostupuje vším kolem nás a samotná planeta či vesmír v sobě může skýtat netušené pocity domova. Tenhle svět je náš domov a patříme sem, jinak bychom nedostali pozvánku.
Author Image

Kdo je Jerry Writer
Jsem exemplář člověka. Jsem tvor seslaný na třetí planetu od Slunce. Jsem lovec odpovědí. Jsem dýchající maso, krev a kost. Jsem technicky stejný jako vy. To, co nás skutečně rozděluje, je naše myšlení a perspektiva.

2 komentáře:

  1. Nad článkem jsem se usmívala a přikyvovala. Se vším, co jsi napsal, souhlasím.
    A úplně mi to připomíná mé stěhování a hledání domova. Stěhovali jsem se několikrát, když jsem byla mladší. Nikde jsem se necítila pořádně doma, ale pak jsem se odstěhovala do Prahy pryč od rodiny a zjišťovala jsem, že to není ono, že mi něco chybí. A byl to přesně ten pocit domova, ten pocit bezpečí, to, že vidím stále stejné místo a nepřestává mě fascinovat. A teď už vím, že ať půjdu kamkoliv, vždycky se budu vracet sem na místo, kde bydlím teď, protože přesně tady se cítím doma, tady je mi dobře, cítím se bezpečně a mám to tu ráda. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je krásné. Přeji co nejvíce "domácích" pocitů. :)

      Vymazat