čtvrtek 23. ledna 2020

Síla slov aneb jak mluvení ovlivňuje náš život

2


Síla slov a jazyka nikdy nepřekoná sílu činů, přesto jim předáváme nesmírnou moc. Jakékoli slovo je reflexí toho, co se nám děje, co jsme se naučili nebo co si představujeme, tudíž je vesměs naší vlastní interpretací. Někdy je problém v tom, že onen rámec slov, ať už jej vyřkne kdokoliv, považujeme za skutečnost. Tohle na úvod zní nejspíš trochu složitě, proto bych se dnes o slovech rozmluvil slovy trochu více.


Jak mluvíme sami k sobě


V určité etapě svého života jsem přestal mít rád svou mysl, protože mi začala přednášet slova, která mi ubližovala. Mysl je plná slov a každé slovo ve své mysli jsem bral smrtelně vážně, protože přeci vycházelo ze mě samého. Pokud bych nemohl věřit slovům ve své hlavě, jakým slovům bych měl věřit? Pravda je, že žádným. Ani těm svým.

Za každým slovem hledejme emoci.

Cokoliv napíšu, jakýkoliv článek nebo knihu, je pouze způsob, jakým se snažím zaznamenat a pochopit realitu. Nic není pravdivé, dokud tomu skutečně neuvěříme, a především nevložíme do toho svou emoci. V tomhle ohledu jsem takovým senzualistou. V oblasti spokojenosti reálné je to, co cítíme a čemu věříme. Psát nebo říkat může člověk cokoliv, ale je to k ničemu, když svá slova neprožívá. Proto málokdy fungují afirmace a sebemanipulace pozitivního myšlení. Slova pokrytecky kryjí realitu, ale emoce vždy ukazují nahou pravdu. 

Takže když o sobě začneme pochybovat, když se soudíme vlastními slovy, když na sebe útočíme, když se neustále hodnotíme, o něčem se domníváme... cítíme se mizerně jen proto, že dáváme slovům moc dostat se k našim pocitům. A tak to, co sami sobě budeme říkat, se vždycky projeví i navenek. Někdy se mi zdá, že lidé, kteří o sobě moc nepřemýšlí, jsou šťastnější. Nejsou tolik ovlivněni vlastními slovy, za to mohou často propadat slovům ostatních.

Pravda není ve slovech. Ta jsou jen nástrojem často velmi mylné interpretace.

Mezilidská slovní komunikace


Slova by byla užitečná, kdybychom je ovšem využívali tak, jak nám radí naše emoce. Bohužel se často stává, že když se nám něco nelíbí, mlčíme. Když se nám něco líbí, taktéž mlčíme. Když něčemu nerozumíme, mlčíme. Když o něčem pochybujeme, mlčíme. Když se nám stýská, mlčíme. Když něco chceme, mlčíme. Když chceme, aby nám rozuměli, mlčíme. Když se proviníme, raději o tom mlčíme.

Jako společnost umíme slova používat často k pomluvám, soudům, domněnkám a emočním jedům. Hezky o tom hovoří ve svých knihách Don Miguel Ruiz. Slovní zaklínání ostatních ve skutečnosti málokdy něco vypovídá o někom dalším. Jakákoli promluva nebo jedovaté slovo je spíš vždycky odrazem naší vlastní mysli a slov, které se v ní přemítají.

Cokoli říkáme druhým a o druhých, nevypovídá o nich, ale o nás samých.

Podle Ruize slovo představuje tvůrčí sílu. Je to dar. Možná i proto tak rád píšu. Slova dokážou ztělesnit emoce, stvořit nejkrásnější sen, ale i všechno kolem zničit. Dostanou-li tvar pomluvy, urážky nebo lži, jsou zaseta a klíčí. Poznámky o neschopnosti mohou v někom pocity neschopnosti vyprodukovat. Motivační slova jej zase mohou nabádat k odvaze.

Slova v sobě mají emoční náboj, jsou ztělesněním emoce a skrze ně se snažíme emoce předávat. Vyznáváme lásku, vylíváme si vztek, předáváme vědomost či zkušenost, soudíme a tím vším zasazujeme semínka pro to, abychom opakovaným slovům věřili a řídili se jimi, přestože mají tak manipulativní a neobjektivní charakter. Ani jedna z nejvyšších emocí, samotná láska, se nevyjadřuje slovy. Slova jsou při ní často zbytečná.

Pár rad ohledně slov, které šetří čas:

  • Říkej vždycky, co si opravdu myslíš.
  • Nedus slova v sobě a dívej se na ně vždy s klidem a nadhledem.
  • Nehádej se o své pravdě, každý ji má jinou.
  • Miř svá slova spíše k tomu, co se ti líbí.
  • Neboj se požádat – o pomoc, o vysvětlení, o pozornost.
  • Neboj se odmítat.

Energie slov


Slova dokážou rozesmát i rozbrečet. O slovech existuje spousta protiřečících přísloví. Mlčeti zlato, mluvit stříbro. Líná huba, holé neštěstí. Obojí se ovšem odvíjí od faktu, že slova mají energii a moc něco měnit. Když si opakujeme slova o tom, jak jsme unavení, budeme se cítit ještě unaveněji. Samotná interpretace slova v sobě totiž nese vzorek toho, co znamená a čím se naplní naše mysl. Slovní podněty vstřebáváme a mícháme v našem mozku, a dle toho se cítíme.

Některá opakovaná slova pak nesou doslova destruktivní významy: nedokážu, nemohu, nikdy, až, problém, bojím se a je jich celá řada včetně mnoha vulgarit.

Ponaučení z toho všeho zní, že svět budeme vnímat přesně tak, do jakých rámcových slov jej zasadíme. Zkuste si napsat mapu slov, které ovlivňují váš život a okolo kterých se točí, a pak je prožijte dle toho, jaké ve vás vytvářejí pocity. Energie našich slov působí na ostatní, ale ještě víc na nás samé. Síla netkví ani v samotných slovech, jsou pouhým nástrojem a cestou k pocitům. Důležité je, na jaká slova a významy se zaměřujeme, protože to, na co se zaměřujeme, pak vidíme všude kolem sebe.

Náš život je nekonečná směs informačních toků a vjemů, naše mysl je filtr a slova jsou onen rámec – těch pár vybraných slov, kterými jsme se rozhodli interpretovat naši realitu bez ohledu na to, jaká doopravdy je. Slova, kterým jsme dali tak velký význam, že jsme se jim rozhodli uvěřit a řídit se jimi, i když nám mohou vlastně škodit.
Author Image

Kdo je Jerry Writer
Jsem exemplář člověka. Jsem tvor seslaný na třetí planetu od Slunce. Jsem lovec odpovědí. Jsem dýchající maso, krev a kost. Jsem technicky stejný jako vy. To, co nás skutečně rozděluje, je naše myšlení a perspektiva.

2 komentáře:

  1. Dá se říci, že slovo je nástroj, slova dokáží povzbudit, ale i ublížit. Někdy se však tolik necháme ovlivnit emocemi, že řekneme slova, kterých litujeme.
    A to mlčení, ano děláme to a je to chyba a přesto to děláme znovu a znovu a přesně tady přichází opět na řadu emoce, protože mlčení se nedá zvládat dlouho a většinou to, co si myslíme, vypluje na povrch.
    A ještě se pozastavím nad slovy nemohu, nedokážu. Taková slova dost často slyšíme od okolí, tohle nemůžeš, to ale nedokážeš. A přesně v tom momentě, kdy jsem slyšela slovo, že to není nic pro mě, že to nezvládnu nebo něco v tom smyslu, vyvolalo to ve mně takové emoce a mělo to na mě takový vliv, že jsem chtěla dokázat, že to zvládnu. Dost často si bereme slova hodně osobně a dáváme jim moc velký význam.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Pod to se mohu podepsat. Hezky shrnuto. Díky za příspěvek :)

      Smazat