S určitými typy předsudků se setkáváme nejen na poli literárním, ale také v naší sociální realitě. Lidé mají sklony kategorizovat a rychle druhé odsoudit. Nešvarem jednodušších literárních děl jsou pak stereotypní postavy, které zaručeně kazí celkový dojem z díla. Nejvýraznější oblast stereotypizace je pravděpodobně v dětské literatuře, nicméně v pohádkách, kde soupeří dobro proti zlu, je to pochopitelné. Horší je to ve chvíli, kdy chce autor působit reálně, a neuvědomuje si, že reálné postavy zkrátka nejsou stereotypní.
Typ, archetyp, stereotyp
Abychom si udělali trochu pořádek v terminologii, je třeba uvést několik základních pojmů, jež s problematikou stereotypizace postav souvisí. Stereotypní postavy jsou takové postavy, které nikoho nepřekvapí, protože se chovají podle často opakovaných klišé vzorců.
Samotné slovo typ obvykle značí něco, co vychází z určité formy či předlohy; tedy něčeho, co už tu bylo. Vytvořit typ postavy neznamená automaticky vytvořit stereotypní postavu, můžeme se inspirovat například seriálovou postavou a snažit se vytvořit stejný typ postavy – vzdělaný, rebel, citlivý, rozumný, tvrdohlavý, vtipný atp.
Určité typizaci se vyhnout nedá, protože projevené vlastnosti vždy řadí postavu do nějaké kategorie. Literární postavy tak můžeme v lepším případě podrobit stejné psychoanalýze, jako by to byli skuteční lidé, a na základě povahových rysů je zařadit do konkrétní typologie (například introverti, extroverti). V tom horším případě se ale můžeme setkat s postavami plochými, tedy nevýraznými, málo se projevujícími, mající jen kladné či záporné vlastnosti apod. Ty pak můžeme podrobit jen nevěřícnému kroucení hlavou.
Mluvíme-li o archetypu, jde již o nějaký ustálený pravzor – matka, milenka, bojovník, vtipálek, mudrc či lakomec, který je neměnný a zastává jasně danou funkci. Ani archetypální postavy nemusejí být stereotypní. Stačí, aby matka získala takové vlastnosti, které ji vymaní z podřadné role starostlivé ženy od plotny, nebo aby mudrc nemluvil jen v patetických frázích, ale také konkrétně jednal.
Známé stereotypní postavy
Pro lepší pochopení jsem se rozhodl vypsat seznam takových postav, které ve mně probouzejí vztek a odsouzení. Nemusíme ani plánovat žádnou kritickou analýzu diskurzu, abychom pochopili, že jsou některé postavy vtlačeny do podřadných rolí způsobených genderovou, věkovou, rasovou, náboženskou či jinou předpojatostí. V textu se pak objevuje ideologie, která utvrzuje ty nejzažitější stereotypy, jaké si můžeme představit.
- Géniové – postavy, které přijdou do příběhu, a vyřeší vše, na co jiní nepřišli
- Zlatokopky – ženy, které jsou ve vztahu se starším bohatým mužem
- Vědmy, věštci – v příbězích prakticky vždycky bezchybně nastíní budoucí události bez ohledu na jejich důvěryhodnost
- Krásné a populární dívky – záporné a zlé postavy, nepřítelkyně úhlavních hrdinek, krása často bývá (neznámo proč) v kontrastu s inteligencí
- Outsideři – hodní, inteligentní, přátelští, dokonalí, ale z nějakého důvodu prostě neoblíbení
- Kadeřníci, stylisti – gayové s tenkým hláskem, růžovým tričkem a ženskými pohyby
- Kašparové – obvykle otravné postavy, jejichž smyslem v příběhu je pouze hláškovat
- Děvkaři – chlápci, co se ženou jen za sukněmi, ale nakonec se z nich vyklubou citliví milující romantici
- Dokonalé postavy – vždy hodné, ochotné, altruistické, usměvavé, mravně nezkažené a především nudné, slizké, robotické a nereálné
- Nejlepší přátelé – postavy, co se v novém prostředí ihned skamarádí s hlavními hrdiny; obvykle také typ outsiderů, ač nikdo nechápe proč, protože mají všechny přátelské vlastnosti
- Staří – snědli moudrost světa
- Manipulátoři – v poslední době časté postavy, které pro moc ničí, plení, vraždí, aniž by je dohnaly nějaké logické následky
Výčet postav by mohl pokračovat. Příčina, s jakou stereotypní postavy vznikají, podle mě vychází ze snahy vytvořit takovou figurku, která by odpracovala vedlejší děj a sloužila jako něco, s čím může hlavní hrdina vést dialog. Někdy ovšem stačí, aby bylo jasně vysvětleno, proč se daná postava určitým způsobem chová, proč patří či nepatří do společnosti, proč měla těžkou minulost, proč se tam objevila nebo proč by tam vůbec měla hrát roli – protože některé postavy jsou tak zbytečné, že by jejich roli mohl nahradit odložený prádelník.
Kolem sebe neustále vnímáme určité stereotypy, ale když se nad svými soudy zamyslíme, obvykle dokážeme najít i větší rozměr, který nám dokáže, že ne všechno lze vtěsnat do předem daných šuplíčků. A jaké stereotypy rozčilují vás?
Zajímáte se o tvůrčí psaní? Přečtěte si také zdarma můj e-book Psaní o tvůrčím psaní, který je složený z článků z mého blogu.
