Eckhart Tolle: Rádce pro život v přítomném okamžiku

Kdysi jsem Eckharta Tollea vyzdvihoval s větší jistotou, než jakou bych si dnes dovolil. Částečně proto, že jsem si jeho knihy nepamatoval přesně, částečně proto, že duchovní literatura má tendenci v čase měnit svou váhu. To, co dříve působilo jako zásadní vhled, se později ukáže spíše jako užitečný nástroj – nikoli definitivní odpověď. Tolle mi tehdy pomohl především v pochopení vztahu k času a k vlastnímu myšlení. Ne v tom smyslu, že by odhalil nějakou metafyzickou pravdu, ale v tom, že pojmenoval mechanismus, který většina lidí žije automaticky a nekriticky: neustálé splývání s vlastní myslí. Úskalí duchovní literatury obecně spočívá v její náchylnosti k ezoterice a vágním pojmům. Je proto nutné číst ji selektivně, s rozumem a jistou dávkou podezřívavosti. Ostatně totéž platí pro život jako takový.

Kdo je Eckhart Tolle

Eckhart Tolle se narodil roku 1948 poblíž Dortmundu. Dětství prožil v Německu, později ve Španělsku a ve Velké Británii. Studoval na Londýnské univerzitě a působil v Cambridge jako badatel a odborný asistent. V jeho oficiálních biografiích se nevyhnutelně objevuje příběh duchovní transformace ve 29 letech – po období depresí, úzkostí a existenciálního vyčerpání.

 

Sám Tolle tuto zkušenost popisuje jako rozpad ztotožnění s vlastní myslí. V momentě, kdy si uvědomil, že hlas v jeho hlavě není „on“, ale pouhý mentální proces, došlo podle něj k zásadnímu obratu. Ať už tuto událost interpretujeme psychologicky, filozoficky nebo spirituálně, nelze jí upřít jedno: stala se základem celé jeho další tvorby.

 

Moc přítomného okamžiku

Kniha Moc přítomného okamžiku od Eckhart Tolle bývá často řazena do ezoterické literatury. Ne neprávem. Přesto by bylo zkratkovité ji tímto označením rovnou odepsat. Pod nánosem vágních pojmů a duchovní rétoriky se skrývá poměrně přesně pojmenovaný psychický mechanismus, který většina lidí prožívá denně, aniž by jej dokázala uchopit. Tolle nepřichází s množstvím teorií. Opakuje v podstatě jedinou myšlenku, znovu a znovu, z různých úhlů. Pro někoho únavné. Pro jiného nutné. Pokud totiž tato myšlenka nezapadne, kniha zůstane jen sbírkou frází.

 

Ústřední tvrzení knihy je radikálně prosté: většina lidského utrpení není způsobena tím, co se děje, ale tím, jak o tom přemýšlíme. Mysl má přirozenou tendenci neustále komentovat realitu, hodnotit ji, porovnávat, analyzovat a přepisovat do osobního příběhu.Tento vnitřní dialog nás systematicky odvádí od přítomnosti:

• minulost živíme vinou, lítostí a křivdami
• budoucnost obýváme strachem, očekáváním nebo iluzí kontroly
• přítomný okamžik, jediný prostor, kde se skutečně něco odehrává, tím zůstává upozaděn.

 

Tolle to shrnuje jednou z klíčových vět knihy: "Život se odehrává vždy teď. Nikdy jindy."

 

Jedním z nejpřesnějších postřehů knihy je rozlišení mezi vědomím a myslí. Mysl produkuje myšlenky, ale automaticky se pasuje do role identity. Člověk pak nevnímá myšlenky jako proces, ale jako sebe sama. Tolle tento stav označuje pojmem ego. Nejde o klinický termín, ale o popis ztotožnění s vnitřním hlasem. V okamžiku, kdy si člověk uvědomí, že myšlenku může pozorovat, aniž by jí musel věřit, dochází k prvnímu narušení tohoto ztotožnění. 

 

Pozorovat mysl znamená vystoupit z jejího sevření. Nejde o potlačení myšlení. Jde o to přestat mu automaticky přisuzovat autoritu.

 

Tolle nepopírá praktickou existenci času. Nezpochybňuje plánování, paměť ani odpovědnost. Kritizuje však to, co nazývá psychologickým časem, tedy stav, kdy se mysl trvale nachází mimo přítomnost. Minulost v tomto pojetí existuje pouze jako vzpomínka, která se objevuje teď. Budoucnost pouze jako představa, která se odehrává teď. Utrpení vzniká ve chvíli, kdy těmto mentálním konstruktům přisoudíme větší váhu než samotnému prožívání. Tento pohled může působit banálně. Dokud si jej člověk nezkusí skutečně uvědomit.

 

Zajímavou část knihy tvoří kapitoly věnované vztahu k minulému utrpení. Tolle zde zavádí pojem "tělo bolesti", který lze číst buď doslova, nebo metaforicky. V obou případech směřuje k témuž závěru: nezpracovaná bolest se vrací ve formě emočních reakcí, konfliktů a vnitřních dramat. Ne proto, že by měla vlastní vůli, ale proto, že ji mysl neustále znovu aktivuje. Čím silnější je identifikace s minulým příběhem, tím déle bolest přetrvává. Utrpení tak není udržováno událostí samotnou, ale jejím opakováním v mysli.

Další knihy od Eckharta Tollea

Po úspěchu Moci přítomného okamžiku navázal Eckhart Tolle na svou tvorbu dílem Nová země, která nese podtitul Objevte v sobě smysl života. Hlavním tématem této knihy tentokrát není oproštěni se od minulosti nebo budoucnosti, ale od našeho ega, kterým se mnozí definují. Mezi novější tituly pak patří Miltonovo tajemství – Jak překonat strach nebo Jednota se životem. U nás jeho knihy vychází hlavně pod nakladatelstvím Pragma. 

 

Tolle často opakuje totéž a místy sklouzává k pojmům, které znějí hluboce hlavně proto, že nejsou přesně vymezené. Jeho knihy proto vyžadují filtr, nikoli víru. Čtení kriticky může být inspirativní, čtení doslova může vést k nové formě iluze. Skutečná hodnota jeho knih neleží v duchovních slibech, ale v jednom prostém posunu perspektivy: myšlení není realita, ale její interpretace. A někdy stačí právě tento rozdíl, aby se vnitřní hluk alespoň na chvíli utišil.