středa 25. září 2019

Laurent Gounelle: Muž, který chtěl být šťastný aneb kniha o terapii na Bali


Francouzský spisovatel a psycholog Laurent Gounelle vám dokáže nabídnout zprostředkovanou terapii, aniž byste si toho byli vědomi. Jak se píše vzadu na české obálce nakladatelství Rybka Publishers, po přečtení Muže, který chtěl být šťastný máte pocit, že můžete vzít život do svých rukou. Nenáročné čtení, které je situováno do prostředí Bali mě, dá se říct, zahřálo u srdce. Je totiž milé číst zase jednou knihu, která životní filozofii předkládá formou milého příběhu.


Kdo je Laurent Gounelle


Současný francouzský spisovatel, psycholog a odborník na rozvoj osobnosti se narodil v roce 1968. Původně vystudoval ekonomii a zabývá se mimo jiné přednáškami a semináři pro manažery velkých firem nebo neurolingvistickým programováním. Vyučuje také na univerzitě v Clermond-Ferrand. Je známý svými cestami po světě, na nichž se setkává s výjimečnými lékaři, léčiteli, experty na neurologii, peruánskými šamany nebo balijskými mudrci.

V poličkách knihkupectví můžeme narazit kromě jeho debutu Muž, který chtěl být šťatsný také na jeho další tituly Bůh chodí po světě vždycky inkognito; Filozof, který nebyl moudrý či Den, kdy jsem se naučil žít.

Muž, který chtěl být šťastný


Kdo by vlastně nechtěl být šťastný? Název knihy nás samozřejmě vláká do představy, že jsme třeba konečně našli dílo, které by nás šťatsnými mohlo udělat, přestože podvědomě tušíme, že štěstí je závislé pouze na nás a na tom, jakým způsobem přemýšlíme. Ostatně kniha začíná citátem k zamyšlení, který je přisuzován Buddhovi.

"Jsme tím, co si myslíme. Ze svých myšlenek stavíme svůj svět."

Námětem knihy je cesta turisty za uznávaným balijským mudrcem a léčitelem. Přestože se tento mistr může jevit jako klasický stařec, který roznáší moudra na potkání, autor z něj nedělá klišé a sází jej do moderní společnosti. Úkoly, které dává svému žákovi, tak souvisejí s přebookováním letenek, s hledáním internetu v balijských hotelech, v ověřování zdrojů amerických studií, v žebračení od cizinců nebo v tom, že když nechcete vyšlápnout na horu, jen abyste se podívali na výhled, tak to prostě neuděláte.

"Největší lží, kterou rodiče dětem říkají, nejsou historky o Ježíškovi, ale mlčenlivý příslib, že jim dárky přinesou štěstí."

Mezi jednotlivými úkoly, které mají vždy zajímavé poučení a které jsou celkem snadno viditelné v běžném životě, se pak vedou zajímavé diskuze. Lze poznat, že autor je psycholog a využívá psychoterapeutických metod k tomu, aby čtenáře nasměroval. Samotný mudrc se pak jeví jako terapeut, který vám připomene základní pravdy vašeho života. Třeba, jak jsme si spoustu nešťastných věcí vlastně vybrali sami nebo že v sobě máme zakořeněná přesvědčení, podle nichž se chováme, aniž bychom nad nimi více přemýšleli. 

"Kdo má pocit, že je ošklivý, jeví se tak i ostatním. Ostatní nás vidí tak, jak na sebe pohlížíme my sami."

Právě na lidské zakořeněné představy se kniha soustředí asi nejvíce a není to na škodu. Ve chvíli, kdy hlavní hrdina jen pozoruje okolní turisty nebo i samotné obyvatele Bali, kdy je poslouchá a začne skutečně vnímat, jakým způsobem se vyjadřují, kniha zřejmě dosahuje svého vrcholu a naprosto zřetelně ilustruje, že to, co nás všechny rozděluje, je pouze naše myšlení a úhly pohledu.

"Všichni jsme si vytvořili představy o sobě, o ostatních, o našich vztazích s ostatními, o světě, který nás obklopuje, vlastně téměř o všem, od schopnosti úspěšně vystudovat přes profesní vývoj a partnerské vztahy až po výchovu dětí. Je jich nesčíslné množství a řídí celý náš život."
Slova mudrce působí uvěřitelně, mluví se zde nejen o ovládání myšlenek, ale také o zdraví, o penězích, o kariéře nebo svobodě. Možná se nakonec nedojde k fatálnímu závěru, který z nás všech udělá šťastné boháče, kteří dělají smysluplnou práci a cítí se vždy svobodně, rozhodně ale donutí k zamyšlení nad vlastním životem a možná dokáže i nasměrovat, utřídit si pár hodnot a pomůže také v sebepoznání. Laurenta Gounella proto řadím do své literární rubriky doporučených autorů, neboť je znát, že do knihy vložil část sebe.

"Říkal jsem si, že se výzkum více nezaměří na možnosti využití mechanismu představ k léčení nemocných."

0 komentáře:

Okomentovat

Děkuji za komentář, vážím si Vaší zpětné vazby.