úterý 17. července 2018

Život se sociální fobií


Když už přestanu přemýšlet depresivně, objeví se další monstrum, které mě pronásleduje ve vlastní hlavě – tentokrát je to sociální fobie. Ta de facto způsobuje, že běžné záležitosti, které ostatním nedělají problémy, jsou pro mě stresující, protože se týkají interakce s ostatními lidmi. Před tou nelze nikam utéci, takže se musíte často dost přemáhat a porážet všemožné vnitřní démony.


Co je sociální fobie


Sociální fobie, někdy také nazývána jako sociálně-úzkostná porucha, je psychickým problémem, jenž ovlivňuje naše chování ve společnosti. Udává se, že určitou úzkostí vůči komunikaci s ostatními, zejména s cizími lidmi, trpí čím dál více lidí (dnes okolo 3–13 %).

Strach z určitých typů komunikace vede člověka k tomu, že se snaží izolovat od ostatních nebo se záměrně vyhýbat specifickým situacím. Může to být například strach z telefonování, z pohovorů, z jakéhokoli veřejného vystupování, z kontaktu s cizími lidmi na ulici, z úřadů, ze začínání konverzace, z nového kolektivu apod. Tenhle strach je většinou naprosto neopodstatněný, také si to člověk jako já moc dobře uvědomuje, ale ono vědomí iracionality neznamená, že tento strach jednoduše zmizí.

V čem spočívá sociální fobie


Problémem sociální fobie může být i to, že není na první pohled až tak rozeznatelná. Různé typy úzkostných poruch vyvolané sociální interakcí mohou mít i extrovertní a celkem komunikativní lidé kolem vás. Ovšem jako u většiny psychických záležitostí vidíme zkrátka jen to, co je na povrchu, nikoli to, co člověk skutečně prožívá. Sociální fobie má několik charakteristických znaků:

  • Při komunikaci s lidmi se bojíte, že je nějak negativně zasáhnete – naštvou se, urazí, začnou si myslet něco zlého nebo na ně uděláte špatný první dojem.
  • Bojíte se, že se ztrapníte nebo zesměšníte, ostatní si o vás začnou myslet kdovíco nebo o vás začnou klevetit za zády.
  • Hovory s cizími lidmi jsou vám nepříjemné, zhorší se při nich vaše komunikační schopnosti nebo se objeví i jiné fyzické příznaky (pocení, třes, zrychlený tep, zrudnutí).
  • Telefonní hovory vám způsobují nervozitu, zvláště volá-li vám cizí číslo. Říkáte si, že pokud je to něco důležitého, určitě zavolá znovu. A vlastně o tom neustále přemýšlíte a zažíváte nepříjemný pocit.
  • Prezentace před mnoha lidmi je něco, co byste nejraději zcela zrušili.
  • Pochybujete o svých sociálních dovednostech, což jde ruku v ruce s nížší sebedůvěrou.
Někteří tohle všechno zaměňují s klasickou trémou nebo studem, to jsou ovšem pocity, které jsou většinou krátkodobé a nemají větší vliv na kvalitu vašeho života. Pokud máte sociální fobii, pravděpodobně je to dlouhodobá záležitost, která vás vyloženě otravuje, a vy mnohdy netušíte, jak si s ní poradit. Někdy je proto dobré zamyslet se nad návštěvou psychologa, se kterým můžeme začít pracovat na tom, jak vnímáme sami sebe.

Úzkost, která ničí sebevědomí


Zaprvé mě ničí už samotné vědomí, že mám z něčeho strach. Za svůj život jsem se ale už naučil, že nemá smysl tvářit se, že jsem nebojácný, a všechno držet někde pod pokličkou. Vím totiž o mnoha lidech, kteří zažívají to samé, nemá smysl být na všechno sám. 

Jsme ti, kteří neustále analyzují své výroky a hodnotí na nich klady a zápory. Nechceme dávat svoje úzkosti najevo, protože si dokážeme představit soudy ostatních, kteří nás považují za slabší jedince. Proto se vyhýbáme situacím, při nichž bychom byli příliš středem pozornosti, a naše sebevědomí hapruje. Něco jiného to může být před lidmi a kamarády, které důvěrně známe, i vůči nim se ale občas vynoří pochybnosti – ne proto, že bychom jim nevěřili, ale protože nevěříme sobě.

Osobně tenhle problém vnímám nejvíce u kariérních příležitostí, kdy něco odmítnete nebo se vyhýbáte určité práci kvůli strachu ze schůzek, komunikace s nadřízenými či kolegy, nového kolektivu apod., přestože vím, že bych byl na danou práci kompetentní.

Jak se vyrovnat se sociální fobií


Ať už zažíváte něco podobného v menší či větší míře, mohu vám říct pár tipů, které pomáhají mně. Moje terapeutka mi k tomuhle tématu kdysi řekla, že tyhle strachy jsou neopodstatněné – což jsem věděl, neboť tak funguje většina strachů – a že je dobré si jejich nesmyslnost neustále připomínat. Mně někdy pomáhá věta, že bych se neměl tolik starat o to, co si o nás myslí ostatní, protože mají plnou hlavu toho, co si o nich myslíme my.

Kromě toho je skvělým řešením ze všeho se vypsat (viz tenhle článek). Není náhoda, že většina spisovatelů jsou povětšinou introverti, kteří zároveň trpí nějakou sociální úzkostí. Už z principu profese jde o to, že se před ostatními schováváme za písmenka.

Překonávání strachu obecně je složité, ale všechno dobré začíná ve chvíli, kdy se k tomu konečně odhodláme. Nejenže zjistíme, že nic vlastně není tak horké, jak se nám možná zdálo, ale také pochopíme, že jsme mnohem silnější, než si myslíme. Možná mi tak některé věci trvají déle, možná se zbytečně stresuju z každé kraviny, nakonec ale nezáleží na tom, jakým způsobem něco zvládnete, ale že to prostě zvládnete.

Věřím, že když záměrně zakusíme situace, kterých se bojíme, staneme se vůči nim odolnějšími. Ostatní věci se pak vůči tomu, co jsme už kdysi prožili ze zkušeností, začnou zdát malichernější. Je to taková terapie kontrastem ve stylu "na světě jsou i horší věci, zažil jsem i horší situace". Určitě je tedy dobré přemýšlet nad tím, co všechno se nám podařilo a co všechno jsme už zvládli, místo abychom se zaměřovali na zveličenou obludnost našich překážek.

Zajímáte se o podobné myšlenky? Rádi přemýšlíte o světě? Přečtěte si také mou knihu Lovec hledá odpovědi. 

4 komentáře:

  1. Skvělý článek, děkuji Ti za něj :-) Též jsem mimo jiné "socka". Učím se s tím žít, fungovat, pracovat. A i s neustálým pocitem, kdo si co o mně myslí a zda nejsem trapná atd., jsem dokázala pravidelně školit 10-20 lidí. Ale jak píšeš, je to náročné a občas opravdu vyčerpávající. No a jakožto "socka" a ještě k tomu INFJ se také věnuji psaní a písmenka jsou v tomto mým báječným přítelem ;-) Díky :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak za to pravidelné školení máš můj obdiv, ale vlastně mě to motivuje k tomu, že i přes tuhle "diagnózu" se dá ten život prostě nějak zvládat včetně pravidelného vystupování a komunikace před ostatními. Možná že to patří k INFJáctví, pocity jsou u téhle skupiny často velice podobné. Děkuju za milý komentář a přeji mnoho sil :-)

      Vymazat
  2. Řekla bych, že sociální fobie je velmi rozšířená. Znám hodně lidí, co nechtějí brát cizí čísla a celkově neradi telefonují. Já jsem se telefonovat naučila v práci, prostě jsem musela a tak mi nezbývalo, než to překonat a poté jsem si na to zvykla, teď už čísla zvedám normálně, ale občas když mám někam volat, něco řešit, tak jsem nervózní a předem si sumíruji v hlavně, co říci. Nejhorší je to asi u pohovorů, tam hlavně člověk že o něco jde a tím z toho vzniká hodně velká nervozita.
    Je dobré mít něco, co ti pomůže. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Četl jsem na několika internetových diskuzích, že se lidé svého strachu z telefonování zbavili stejným způsobem jako Ty. Asi je tedy opravdu nejlepším řešením, jak se zbavit určitých strachů "být hozen do vody". Je fajn, že už si z toho nic neděláš, doufám, že to tak budeš mít u všech možných strachů :-)
      Děkuji za komentář, zdraví Jerry!

      Vymazat

Děkuji za komentář, vážím si Vaší zpětné vazby.