sobota 19. května 2018

Albert Camus: Náhled do prázdné duše apatického Cizince


Na existenciálních dílech se mi nejvíce líbí hloubka, s jakou se autoři dokážou rozdrásat svým postavám až do morku kostí. Albert Camus na krátkém podnose připravil něco, co bylo pro mě do té doby nevídaného. Nahlédnete do mysli člověka, který jako by nepatřil do společenského světa jen proto, že o sobě říká syrovou pravdu. Tato pravda se ale společnosti hnusí, dokonce je jakýmsi ztělesněným rizikem jejího rozpadu, a proto zůstává navždy nepochopeným. Cizinec není jednoduše popsatelný, což na knihách miluju. Člověk si je musí přečíst, aby je prožil.


Albert Camus – ten, kdo se zasloužil o cizincův zrod


Alžírsko-francouzský spisovatel se narodil v roce 1913 a je uznávaný jako přední zástupce existenciálního směru, který se zaměřuje především na hrdiny odcizené od společnosti a jejich životní filozofii pohybující se v blízkosti smrti. Camus měl být původně učitelem, ale kvůli tuberkulóze byl nucen přerušit svá studia. V roce 1934 nastoupil do komunistické strany, ale protože odsuzoval její pohled na arabský svět, zanedlouho ji zase opustil.

Stal se kritikem totalitních systémů a po druhé světové válce, kde se účastnil jako aktivní člen odporu, se začal věnovat především literatuře a filozofii absurdna, která se protíná celým jeho dílem. Za své dílo získal v roce 1957 Nobelovu cenu za literaturu, tři roky poté tragicky zahynul při dopravní nehodě.

Proč si přečíst Cizince


Předem bych chtěl upozornit, že jde o dílo podivné, což u knih považuji za atraktivní. Dílo, které Camus sepsal už v roce 1942, vypráví o životě úředníka Meursaulta, který se vyrovnává s tragickou životní událostí – pohřbem své matky, jež žila v útulku pro důchodce. Způsob, jak se s touto situací vypořádává, se zdá být na první pohled zcela lhostejný, po přečtení celého příběhu o tom ale lze pochybovat. Meursault si během pohřbu dopřává kávu, netuší, kolik bylo matce let, na vše odpovídá velmi stručně a odtažitě, druhý den jde plavat se svou milenkou a společně jdou na humorný film do biografu.

Zvláštní pozornost je věnována všem jeho psychickým pochodům. Postava cizince totiž staví drobné detaily na úroveň velice závažných událostí, které by člověka nemohly zanechat chladného. Můžeme se tak setkat s tím, že motivací k vraždě pro něj může být pouhý dotek mořských vln a sluneční svit. Motivy této postavy nejsou snadno vysvětlené, a když budete pozorně číst, zjistíte, že je to hlavní záměr knihy. Albert Camus si v tomto charakteru hraje s očekáváním společnosti a naprosto rafinovaně tato očekávání narušuje.

Cizinec Meursault se nesnaží zpovídat ze svých pocitů, nevidí v nich nějakou vyšší hodnotu, zatímco lidé, kteří ho soudí, se z něj nějaké vyšší hodnoty snaží všemožně získávat. Dalo by se ale říct, že Meursault jen popisuje chladnokrevně realitu, do které včleňuje pouze záležitosti, které zajímají jeho samého, zatímco na kohokoli jiného nebere žádný zřetel. Není zcela jisté, zda se jedná o psychopata, nebo inteligentního člověka, který dokáže systematicky ničit osudy lidí kolem sebe, ale především ten svůj. Je vlastně těžké rozhodnout i to, zda jsou jeho činy vedené zlem nebo zda se jedná pouze o figurku osudovosti, plní příkaz svého předem daného údělu. 

Nejistota, kým vlastně cizinec je, vyniká v celém díle. Existenciální otázky se netýkají pouze jeho apatie k tomu, aby prožíval zážitky jako všichni ostatní, ale taktéž moderní spravedlnosti, která se nesnaží soudit člověka za jeho činy, ale za jeho povahu a prospěšnost pro morálně založené společenství. Jde o jednu z revolučních klasických knih, která by neměla chybět ve vaší knihovně třeba hned vedle Franze Kafky, jenž se staví ke svým románovým hrdinům podobně nihilisticky!

2 komentáře:

  1. Vzpomínám, že jsem Cizince četla k maturitě. Tehdy jsem se snažila slupnout co nejvíc knih za krátký čas, ale vím, že po přečtení Cizince jsem si nevybavovala tolik samotný děj, jako spíš ten pocit, který ve mně během četby i po četbě byl. Kamarádka mi později doporučila jeho Mor - tam jsem se nechala strhnout ještě víc.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Řekl bych, že tahle kniha ani o ději moc není, hlavní dějová linie se odehrává především v první polovině příběhu, abychom nad ní mohli v druhé polovině rozmýšlet a pochybovat. Albert Camus opravdu umí strhnout, navíc je čtenářsky velmi přístupný i současné generaci.
      Děkuji za komentář, zdraví Jerry!

      Vymazat

Děkuji za komentář, vážím si Vaší zpětné vazby.