pondělí 14. srpna 2017

Jak napsat anotaci a synopsi díla


Pokud už máte své dílo sepsané, vaše práce zdaleka nekončí. Kromě toho, že musí člověk projít svou knihu nesčetněkrát znovu a nacházet v ní chyby, o kterých si myslel, že tam nebudou, tak zbývají formální věci, mezi něž patří například ilustrace, tvoření obálek, propagace, formátování a všemožné další úpravy. Jednou z nejdůležitějších věcí k tomu, abyste svým dílem zaujali čtenáře tak, aby ho vůbec začali číst, je anotace. Dneska jsem se rozhodl napsat článek o tom, jak se má správná anotace psát, a navíc si povíme také něco o synopsi.

Co je to anotace


Ti z vás, kteří už psali bakalářskou nebo diplomovou práci, už se s anotací museli určitě setkat. Jde o krátké shrnutí děje nebo celkově obsahu vašeho díla. V mnoha slovnících je anotace vysvětlována jako stručná charakteristika díla, což by jednoduše odpovídalo. Samotné psaní anotace už ale tak jednoduché není. 

Kdo se o to pokoušel, tak to určitě zná. Napsali jste tolik stránek, tolik textu a obsáhlého děje, a najednou po vás někdo (třeba nakladatel nebo učitel) chce, abyste to shrnuli do jednoho odstavce. Je to podobné, jako když vás na pohovoru vyzvou, abyste řekli krátce něco o sobě, jako byste byli jednoduchá bytost.

Jak vypadá anotace


Anotace by měla být v rozsahu přibližně 5–10 řádků a měla by obsahovat to nejdůležitější a klíčové z celého díla. Je tedy základním souhrnem informací, které usnadňují čtenáři výběr. Proto, chcete-li, aby se vaše kniha četla, musíte anotací co nejlépe zapůsobit. Anotace by přitom neměla obsahovat jakékoli subjektivní informace ("Úžasná kniha, stojí za přečtení, nebudete litovat... apod.). Anotace nestranně popisuje obsah a je na čtenáři, zda ho zaujme.

Na základě anotace se knižní distributoři i vydavatelé rozhodují, jak by mohla být kniha úspěšná nebo jakou cílovou skupinu by mohla zaujmout (souvisí to i s dalšími věcmi, jako je třeba kvantum nákladů nebo způsob, jakým bude kniha prezentována na obálce či v propagačních materiálech). Stejně tak knihkupci se rozhodují, kolik knih objednají podle odhadovaného zaujetí. Anotace je prostě reklamní text, který zásadně určuje prodejnost.

Pokud vás zajímají anotace mých knih, můžete si je zde na blogu vyhledat. Jako autor musím říct, že psaní anotace je pro mě ovšem jednou z nejtěžších záležitostí – je to pro mě jako banalizování a zjednodušování něčeho složitého. Možná proto jsem své anotace už tolikrát přepisoval. Myslím, že nejlépe si dokážete anotaci představit, pokud si najdete nějakou (třeba vaší oblíbené knihy) na internetu.

Jak tedy napsat anotaci na vaše dílo


Zásadní je, aby byla anotace pravdivá. Nalákat na něco, co v textu nakonec nebude, se nevyplácí, protože dílo si čtenáři přečtou s určitým očekáváním, které obdrželi právě v anotaci. Zaměřte se na to nejdůležitější a nejlepší v celém díle nebo na odpovědi, které by kniha mohla nabídnout. 

Nezapomeňte využívat správná klíčová slova, která se k dílu vážou. Anotace je obvykle to, co se objevuje spolu s knihou v e-shopech a celkově na internetu (bývá citována v recenzích, článcích, prostě všude!). Pokud zvolíte správná klíčová slova nebo fráze, zachytí to kromě jiného internetové vyhledávače, a s těmi je velice dobré kamarádit při propagaci vašeho díla. Například Google nabízí vlastní službu nejvíce vyhledávaných klíčových slov.

Shrňte své dílo tak, aby to vás samé nalákalo. Anotace by neměla vyzrazovat rozuzlení děje, naopak by měla nastínit základ a pokládat otázky tak, aby chtěl čtenář znát odpovědi. Určitě se tedy hodí v anotaci zkusit nastínit nějaké tajemství, o kterém se čtenář dozví pouze v případě, že si vaše dílo přečte.

Nepleťte si anotaci s abstraktem nebo resumé


Možná jste se setkali ještě s pojmem abstrakt. Ten se objevuje především v odborných pracích, kdy stručně prezentuje obsah textu, definuje metodologický postup a cíle práce, výsledky a závěry. Anotace na rozdíl od abstraktu neobsahuje konkrétní výsledky (tedy například rozuzlení děje nebo tzv. spoilery), ale jen stručně řeší, co se v textu děje.

Pak existuje ještě resumé, které je podobně shrnující, ale snaží se poukázat pouze na výsledky, které z textu vzešly. Znovu se vyskytuje hlavně v odborných pracích – čtenář chce vědět, k čemu autor došel, aniž by ho tolik zajímaly metodologické prostředky a způsoby, kterými k závěru došlo.

Další věc: Synopse díla a jak ji napsat


Na první pohled se může definice zdát podobná anotaci, ale znovu jde o něco jiného. Jde tedy o redukovaný text, který pojednává o obsahu vašeho díla, shrnuje jej – v tomhle směru se nic od anotace zatím neliší. Synopsi bych ale popsal spíše jako výtah z díla nebo jeho jakési kratší výpisky. 

Synopse se může přikládat k vašemu průvodnímu dopisu do nakladatelství. Většinou se po vás chce, abyste napsali hlavní myšlenky všech kapitol bez veškeré té omáčky okolo. Ano, čtenář se tím silně připraví o literární hodnotu díla! Je to prostě syrový popis jednotlivých kapitol, obvykle se v něm nevyvarujete ani rozuzlení určitých částí příběhu – někdy je to i vyloženě požadováno.

Pokud pracujete s vědeckými texty, tak se za synopsi považuje zpravidla výpisek jednotlivých částí textu, tedy vypíchnutí základních věcí z díla. Je to vlastně to, z čeho se vysokoškoláci často učí během zkouškového období, protože přečíst tolik odborné četby ze sylabu bývá nepřekonatelnou překážkou. Z toho také vyplývá, že synopse je obvykle mnohem delší než anotace, může mít i několik stran v závislosti na příběhové "zahuštěnosti".

Zkuste se tedy vcítit do role studenta, který musí co nejrychleji získat informace o vaší knize tak, aby to vypadalo, že ji četl. Jaké štěstí bude mít, pokud narazí právě na synopsi! Ale samozřejmě se tím bohužel ochudí o vaše – zcela nepochybně – úžasné literární dovednosti.

Zajímáte se o tvůrčí psaní? Přečtěte si také zdarma můj e-book Psaní o tvůrčím psaní, který je složený z článků z mého blogu. 

0 komentářů:

Okomentovat

Děkuji za komentář, vážím si Vaší zpětné vazby.