Sociální srovnávání aneb když je někdo lepší než vy

Téma sociálního porovnávání se stává jakýmsi trendem nejen v blogové sféře, ale také v mediální branži. Během svých studií médií na Univerzitě Karlově jsem narazil na spoustu aktuálních odborných článků, které se zabývají dopadem sociálních sítí na psychiku člověka. Ať už je to pro vás překvapení, nebo není, výsledky mluví jednoznačně – sociální sítě na uživatele mají především negativní vliv, a to proto, že se při jejich užívání srovnáváme s ostatními.

Dokonalé profily versus náš život

Už jsem o podobné problematice hovořil v článku o tom, jak s námi svět manipuluje, nicméně problém srovnávání se s ostatními má mnohem širší rozsah. Tím, že vidíme všude vyšperkované profily a uživatelé sdílejí jen úžasné vzpomínky a myšlenky, se nám může zdát, jako by tak žili doopravdy. Lidem, co neustále cestují, účastní se mnoha večírků nebo se mohou pyšnit dokonalou krásou, většina lidí závidí. A právě z téhle vlastnosti naše nespokojenost vychází.

Buďme upřímní a přiznejme si, že každý z nás občas závidí – ať už je to úspěch druhých lidí nebo jsme prostě nespokojení s naším životem, protože se chceme podobat někomu jinému. Dnes je kladen důraz na dokonalost, je prakticky nemožné nesrovnávat se s ostatními v prostředí, které nám neustále předsouvá úspěch jako mantru světa.

Lidé, kteří publikují přílišné množství fotografií na sociálních sítích, mají tendence být nejistí sami se sebou. Lidé, kteří často mění svoje profilové fotografie, mají zase tendenci vykazovat narcistické sklony.

Naše problémy začnou ve chvíli, kdy pomocí sociálního srovnávání přehlížíme vlastní dovednosti a hyperbolizujeme své nedostatky. Pokud se soustředíte na to, jaký život prožívají ostatní lidé, přestanete vnímat svoji vlastní existenci. Začnete pochybovat, pocítíte ztrátu sebevědomí, budete si připadat nesmyslně nebo v depresi. A je jedno, zda jsou ony vyšperkované profily pravdivé nebo ne – člověk se zaměřuje na to, jak tyto profily působí. Protože i když někdo vede smutný život, jeho veřejná agenda může mluvit o naprostém opaku, což je v dnešní společnosti také považováno za úspěch.

 

Sebe-znehodnocení

Je dobré pozorovat sám sebe a pozorně analyzovat svou vlastní mysl. Přijít přesně na ten okamžik, kdy se začneme srovnávat a na takovém základě znehodnocovat sami sebe. Nízké sebevědomí zase vzniká ve chvíli, kdy ke svému uznání potřebujeme druhé lidi a nevěnujeme se našemu vlastnímu štěstí.

Naše komparativní chování – společenské srovnávání – nemusí být vždy nutně negativní. Můžete si za někoho vzít vzor, což vás motivuje k vašemu osobnímu růstu. Mnohem častější je ovšem nespokojenost vycházející ze závisti, když chceme to, co mají druzí (a co obvykle nemůžeme jen tak získat).

I když nám nemusí nic chybět, můžeme se mylně domnívat, že u sousedů je tráva zelenější. Můžete mít skvělý vztah, ale kvůli srovnávání s ostatními o něm můžete začít pochybovat (přestože vztahy jsou individuální záležitost, kterou nelze zobecnit jednoduchým měřítkem dobré – špatné). Stejně tak si můžeme pořídit pro radost nějakou věc, která ale nakonec není tak dobrá, protože kolega má lepší verzi. Samotné srovnání vám sebere spokojenost z toho, co máte, a nezáleží na tom, zda jsou vaše úsudky pravdivé. 

 

Jak se přestat srovnávat

Všímejte si více věcí nebo lidí, kteří ve vás vyvolávají nespokojenost. Ve spoustě případů třeba zjistíte, že je to přesně kvůli tomu, že se s někým srovnáváte a cítíte se tak méněcenní. Na internetu najdete spoustu rad, které vám mohou se srovnáváním pomoci. Proto jsem trochu pátral a rozhodl se své poznatky shrnout v několika bodech:

 

• Zaměřte se na to, co máte – Lepší, než se zaměřovat na to, co mají ostatní, je zaměřovat se na to, co máme my. Nejen že tím posílíme svoji vděčnost, ale nebudeme tolik lpět na tom, co nemáme.
• Mějte pozitivní vztah k sobě samým – Buďte k sobě shovívaví, nemějte na sebe přílišné nároky nebo se vyvarujte perfekcionismu. Nikdo neřekl, že to, co děláte, musí být vždy dokonalé. Nikdo ani neřekl, že každá cesta musí mít cíl nebo že to, čeho chtějí dosáhnout druzí, je také vaším cílem.
• Uvědomte si svou zodpovědnost – Máte odpovědnost za svůj vlastní život a za to, co s ním provedete. Můžete ho strávit díváním se na ostatní, nebo díváním se do vlastní mysli. Jedině v naší vlastní mysli se ukrývá štěstí, nikoli v mysli někoho dalšího.
• Přestaňte idealizovat – Při prvních kontaktech si ostatní jednoduše idealizujeme. Ve vztazích to bývá ještě horší, když nám zamilovanost nasadí růžové brýle. Když ale někoho poznáte hlouběji, zjistíte, že každý se potýká s problémy. Každý je někdy nešťastný. Každý je na tom někdy jako vy. Rozdíl je v tom, jak se na svůj život díváme a jak ho prezentujeme ostatním.
• Zaměřte se na své schopnosti – To, co vám jde a co vás baví, je pravděpodobně to, co vás posune nejdál. Vybudujte si svou identitu na činech, které vás naplňují.
• Místo závisti oceňujte – Je jednoduché závidět, ale mnohem účinnější je přát. Přejte ostatním jejich úspěchy, oceňujte je. Možná si tím získáte mnohem větší přízeň, než kdybyste je chválili a "lajkovali" jejich statusy, aniž byste to mysleli upřímně.
• Vyhýbejte se povrchním médiím – Ideály krásy, celebrity, bulvár, ale i beauty lidé na sociálních sítích, kteří ve vás probouzejí více pochybností než inspirace, by ve vašem hledáčku neměli mít tolik místa jako vaši přátelé nebo podporující lidé.

 

Když jsou ostatní lepší

Přijde mi vtipné, když někdo argumentuje stylem, že ti, co pobrali hodně na kráse, toho zase ubrali hodně v mozku. Je to taková útěcha pro všechny, co se cítí na mizině, ale bohužel pro ně je zcela zcestná. Že je někdo krásný, neznamená také to, že je hloupý – a naopak. Faktem je, že kolem nás jsou chytří, krásní i moudří lidé. Někdo by mohl říct ideální. Ve skutečnosti je to ale úplně jedno.

Obecně vzato nikdo není lepší nebo horší, dokud se mezi to nezačne plést sociální srovnávání. A sociální srovnávání je jen výplod společenských norem, které nemusí vždy dávat smysl. 

Za svůj život jsem přišel na jednu zásadní věc. Byl jsem nespokojený z toho, že jsou lidé okolo mě krásnější, chytřejší, svalnatější, vtipnější, schopnější... ale i když je to pravda, není na tom vůbec nic špatného. Ať jsou lidé okolo mě takoví, jací být chtějí. Se mnou to vlastně nemá nic společného. Naše vlastní hodnota vychází z toho, jak moc se máme rádi a zda jsme egocentričtí. Říká se, že lidé by neměli být příliš egocentričtí, ale jak člověk může mít dobrý vztah, zdravý přístup k sobě samému nebo sebevědomí, pokud nemyslí především na to, co jeho samého dělá šťastným?

Dalo by se říct, že odpověď na problém ohledně sociálního srovnávání je nasnadě: nepleťte se do záležitostí druhých lidí a starejte se o sebe. O druhé se starejte pouze v případě, kdy o to sami požádají nebo když se sami o sebe postarat nedokážou. Ale i v těchto případech se ujistěte, že to není proti vašemu přesvědčení. Ale pozor, nestarat se v tomto smyslu neznamená nezajímat se či být k někomu lhostejný.

Zajímáte se o podobné myšlenky? Rádi přemýšlíte o světě? Přečtěte si také mou knihu Lovec hledá odpovědi.