Pokud vás na Hře o trůny nejvíc bavily mocenské intriky, rodinné zrady, otravy a nejistota, která z postav se vůbec dožije konce kapitoly, nemusíte kvůli podobnému příběhu zůstávat ve fantasy. Robert Graves vytvořil stejně podmanivý svět ze skutečných římských dějin. Jeho historický román Já, Claudius nás zavádí do první císařské dynastie, v níž byla příbuznost s panovníkem zároveň výsadou i rozsudkem smrti.
Robert Graves – básník, voják a znalec antiky
Robert Graves, často uváděný celým jménem Robert von Ranke Graves, se narodil roku 1895 a zemřel v roce 1985 – jeho životní letopočty tedy skutečně vypadají jako přesmyčka. Byl anglickým básníkem, romanopiscem, překladatelem a znalcem antické kultury. Za svůj dlouhý život vytvořil přes 140 děl, nejznámějšími však zůstaly romány Já, Claudius a Claudius Bůh.
Jeho vlastní život přitom nebyl o mnoho méně dramatický než příběhy, které psal. Za první světové války bojoval na západní frontě a během bitvy na Sommě utrpěl tak vážné zranění, že byl oficiálně prohlášen za mrtvého. Přežil a později pomohl básníku Siegfriedu Sassoonovi uniknout vojenskému soudu poté, co Sassoon veřejně odsoudil pokračování války. Graves přesvědčil armádní představitele, že básník trpí válečným traumatem, a ten byl namísto soudu poslán do nemocnice.
Po válce Graves studoval na Oxfordu, krátce působil na univerzitě v Káhiře a nakonec se usadil na Mallorce. Se svou první manželkou Nancy Nicholsonovou měl čtyři děti, další čtyři pak se svou pozdější ženou Beryl Hodgeovou. Na Mallorce napsal řadu svých nejvýznamnějších knih a roku 1985 tam také zemřel. Samotný jeho život by tedy bez problémů vydal na román.
Tajná autobiografie římského císaře
Já, Claudius vyšel v roce 1934 a o rok později na něj navázal román Claudius Bůh a jeho žena Messalina. Obě knihy mají podobu fiktivní autobiografie císaře Claudia, který na sklonku života zapisuje skutečné dějiny své rodiny pro budoucí generace. Oficiální záznamy totiž podle něj obsahují hlavně lichotky, propagandu a záměrné lži.
První díl zachycuje vládu císařů Augusta, Tiberia a Caliguly, zatímco Claudius zůstává převážně pozorovatelem událostí. Druhý se věnuje jeho vlastnímu panování a manželství s Messalinou. Díky vyprávění v první osobě nepůsobí postavy jako vzdálená jména z učebnice. Claudius nám vysvětluje, kdo koho nenáviděl, komu prospěla podezřelá smrt příbuzného a proč bylo někdy bezpečnější předstírat hloupost než projevit vlastní schopnosti.
Claudius kulhá, koktá a při rozrušení nedokáže dobře ovládat některé pohyby. Rodina ho proto považuje za slabomyslného a nepočítá s ním jako s možným uchazečem o moc. Právě podceňování mu však zachrání život. Zatímco schopnější a ambicióznější příbuzní umírají při popravách, ve vyhnanství nebo za podezřelých okolností, jeho nikdo nepovažuje za hrozbu.
Ve skutečnosti je Claudius vzdělaný, inteligentní a mimořádně pozorný. Graves si tuto stránku postavy nevymyslel úplně od základů: skutečný Claudius byl historikem a napsal rozsáhlá díla o Etruscích a Kartágu. Žádné z nich se bohužel nedochovalo, a proto působí nápad představit román jako jeho ztracenou autobiografii tak přesvědčivě.
Livia, Tiberius, Caligula a Messalina
Graves kolem Claudia shromáždil mimořádnou galerii postav. Augustova manželka Livia v jeho podání téměř neviditelně řídí celou císařskou rodinu a odstraňuje překážky mezi svým synem Tiberiem a trůnem. Tiberius se pak mění z uznávaného vojevůdce v nedůvěřivého a izolovaného panovníka, kolem něhož získává stále větší moc velitel pretoriánské gardy Seianus.
Ještě děsivější je Caligula, který se začne považovat za boha a vyžaduje, aby se podle toho chovalo také jeho okolí. Je náladový, krutý a naprosto nepředvídatelný. Ve druhém díle získává podobně výraznou roli Claudiova manželka Messalina, kterou antické prameny vykreslovaly jako bezohlednou, politicky nebezpečnou a sexuálně nenasytnou ženu. Pro Claudia je však především člověkem, kterému chce navzdory stále zřejmějším důkazům věřit.
Graves vycházel hlavně z děl antických historiků Tacita, Suetonia a Cassia Diona. Základní postavy a události jsou proto historické, všechny otravy, skandály a tajná spiknutí ale nelze považovat za bezpečně doložená fakta. Už antičtí autoři pracovali s pomluvami a politickou propagandou a Graves z jejich líčení vybíral ty nejpůsobivější verze. Já, Claudius tedy není učebnicí, ale promyšlenou představou o tom, co se za zavřenými dveřmi císařského paláce mohlo odehrávat.
Kniha a její seriálová adaptace
Graves později přiznával, že knihu začal psát především kvůli finančním problémům. Román však zaznamenal obrovský úspěch a získal prestižní cenu James Tait Black Memorial Prize. Dílo napsané z praktické nutnosti se tak stalo knihou, s níž je jeho jméno spojováno dodnes.
Podle obou románů vznikl v roce 1976 také slavný dvanáctidílný seriál BBC. Claudia ztvárnil Derek Jacobi, Livii Siân Phillipsová a Caligulu John Hurt. V roli Seiana se objevil i tehdy ještě vlasatý Patrick Stewart. Seriál stojí především na dialozích a hereckých výkonech, což mu dodává téměř divadelní a místy až klaustrofobickou atmosféru.
Doporučuji však nejprve přečíst knihy. Postav a příbuzenských vztahů je mnoho a se znalostí předlohy si v seriálu lépe vychutnáte všechny souvislosti. Já, Claudius je především příběhem člověka, jehož všichni považovali za bezvýznamného – až do okamžiku, kdy se stal vládcem římské říše.
Četl někdo z vás Claudia nebo viděl jeho seriálovou adaptaci? A která z postav ve vás zanechala nejsilnější dojem – Livia, Tiberius, Caligula, Messalina, nebo samotný Claudius?
Platba proběhne jako běžný bankovní převod.