Paulo Coelho: Žebříček jeho nejlepších knih

 

Jeden z nejprodávanějších brazilských spisovatelů je z poněkud diskutabilních důvodů trnem v oku mnoha nadšeným knihomolům. Ano, jde o autora známého především díky Alchymistovi, jehož tvorbu bychom mohli zařadit k jakýmsi spirituálním pohádkám s filozofickým přesahem. Coelhovy knihy jsem četl v pubertě a pamatuji si, že jsem je měl moc rád. Když se na ně ale dívám s odstupem, nebo spíše v porovnání s mnoha dalšími tituly, uvědomuji si, že moudra těchto knih jsou v řadě ohledů spíše líbivou hrou se slovy: dobře znějí, ale jejich praktická použitelnost bývá mnohem problematičtější. Největší kritika „coelhovek“ se snáší na jejich přílišnou spiritualitu a množství klišé. Mohu ale osobně říct, že bych jeho knihy nedoporučil? Ne, jsem rád, že je mám v polici, a nestydím se za ně. Kdo umí hledat, najde v Coelhových řádcích něco, co dokáže utěšit mysl, a kdo nepotřebuje být literárním snobem ani pozérem, zjistí, že si jeho tvorba takovou nenávist nezaslouží. V dnešním článku jsem se rozhodl sepsat své dojmy z deseti knih Paula Coelha, které jsem kdysi přečetl.

 

Kdo je Paulo Coelho

Paulo Coelho se narodil 24. srpna 1947 v Riu de Janeiru. Vyrůstal v katolické rodině a navštěvoval jezuitskou školu. Už od mládí chtěl psát, jeho rodiče si však přáli, aby se stal inženýrem. Kvůli jeho vzdoru a nekonvenčnímu chování ho v dospívání několikrát umístili do psychiatrické léčebny, kde podstoupil také elektrošokovou terapii. Později krátce studoval práva, školu však opustil a cestoval po Jižní Americe, Evropě i severní Africe.

 

Pracoval jako novinář, herec a divadelní režisér, především se však proslavil jako autor textů pro brazilské hudebníky včetně Raula Seixase. Roku 1986 absolvoval pouť do Santiaga de Compostela, která se stala podkladem pro knihu Poutník – Mágův deník. O rok později napsal Alchymistu, jenž mu postupně přinesl mezinárodní úspěch a učinil z něj jednoho z nejznámějších brazilských spisovatelů.

 

 

Můj žebříček knih Paula Coelha

Představím vám deset knih Paula Coelha a začnu od těch, které mě zaujaly nejvíce. Do komentářů pak můžete napsat, které se nejvíce líbí vám. Upozorňuji, že se nejedná o výčet všech jeho titulů, protože autor napsal mnohem více knih; novější díla si však rád nechám doporučit.

 

1. Veronika se rozhodla zemřít

Možná někoho překvapí, že velkolepého Alchymistu nemám na prvním místě, ale u mě nebude ani na druhém. Nejvíce mě oslovila právě Veronika se rozhodla zemřít. Je to totiž příběh, který se od ostatních Coelhových knih značně liší a připadal mi z nich nejautentičtější. O čem tedy pojednává? Veronika se rozhodne spáchat sebevraždu, ale její pokus se nezdaří. Probudí se v psychiatrické léčebně, kde se dozví, že si spolykáním prášků poškodila srdce a zbývá jí jen krátký čas života. Vidina blížící se smrti, kterou už nemůže nijak ovlivnit, však paradoxně způsobí, že začne život znovu milovat. Jak její příběh dopadne, si už přečtěte sami.

 

2. Vítěz je sám

Jde o jednu z nejrozsáhlejších Coelhových knih a celý příběh se zároveň odehrává během jediného dne na filmovém festivalu v Cannes. Román má také prvky detektivky a thrilleru, protože se v něm objevuje vrah, který rafinovanými způsoby zabíjí návštěvníky festivalu. Čtenář přitom nahlédne pod naleštěný povrch filmového průmyslu, světa celebrit a společenské prestiže. Coelho zde ukazuje, že za zdánlivým úspěchem, luxusem a veřejným obdivem se může skrývat prázdnota, samota a posedlost vlastním obrazem. Závěr je navíc poměrně překvapivý, takže knihu doporučuji.

 

3. Alchymista

Je tu trochu patetický příběh, který v sobě ovšem nese některé působivé a podnětné myšlenky. Vedle nich se zde ale objevují také líbivá tvrzení, která při bližším pohledu nemusejí působit tak přesvědčivě. Neuchvátí mě například citáty typu: Když něco chceš, celý vesmír se spojí, aby se tvé přání uskutečnilo. Skromně si totiž myslím, že skutečnost bývá spíše opačná: při plnění našich snů nám do cesty vstoupí hromada překážek a záleží především na našem úsilí a vytrvalosti, jak a zda se s nimi dokážeme vypořádat.  

 

 

Alchymistu ale nemám na bronzové příčce jen kvůli jeho celosvětové slávě. Abych pouze nekritizoval, řada pasáží představuje skutečně působivě zvládnuté spisovatelské řemeslo a jako motivační kniha román funguje téměř dokonale. Oproti ostatním Coelhovým knihám také výrazněji vyniká filozofickým podtextem, který čtenáře nezatěžuje tolik jako například v knize U řeky Piedra jsem usedla a plakala.

4. Záhir

Záhir je podle mě velmi povedená kniha a nejvíce bodů jí přidává autenticita hlavní postavy, spisovatele, který hledá nejen inspiraci pro své knihy, ale také svou životní lásku. Nejde o červenou knihovnu ani o přeslazený milostný příběh. Román je úderný kratšími větami, které nejsou pro Coelhovy knihy tolik typické, a dobře zachycuje vnitřní nejistotu člověka, jenž se snaží pochopit ztrátu blízkého vztahu. Úvahy hlavního hrdiny, v němž se pravděpodobně odráží sám Coelho, jsou velmi působivé. Vřele doporučuji!

5. Jako řeka, jež plyne

Nejde o ucelený příběh, ale o soubor kratších povídek, fejetonů, vzpomínek a úvah, které dokážou příjemně zahřát na duši. Dokonce si troufám říct, že právě v těchto kratších literárních útvarech je nejlépe vidět, že Coelhovi nejvíce vyhovuje jednoduchost. Nemusí zde rozvíjet rozsáhlý děj ani složité postavy a může se soustředit na jednu konkrétní myšlenku nebo obraz. Některé příběhy si pamatuji dodnes, například ten o tužce. Textů je v knize velké množství a dobře se čtou třeba před usínáním.

6. Jedenáct minut

Kniha o sexu, která začíná slovy „Byla jednou jedna prostitutka“. Jde o originální začátek a poměrně neobvyklý je i samotný děj. Autor v úvodu zmiňuje, že jedenáct minut představuje průměrnou dobu pohlavního styku, a kolem této myšlenky se odvíjí příběh mladé ženy Marie, která se rozhodne vstoupit do světa prostituce. Kniha se však nesoustředí pouze na tělesnou stránku sexuality, ale také na intimitu, osamělost, touhu a hledání skutečné blízkosti. Zajímavé téma možná poněkud oslabuje milostná linie mezi Marií a malířem Ralfem, která místy působí až příliš očekávatelně a romanticky. Přesto jde o jednu z tematicky odvážnějších Coelhových knih.

7. Brida

Silný příběh o ženě, která hledá samu sebe. Pro Coelhovy knihy jsou ženské hrdinky poměrně typické a tento příběh je v tomto ohledu jedním z nejvýraznějších. Irská dívka Brida pozná tajemného muže, který jí pomáhá překonávat vlastní strach a poznávat svět magie. Hrdinka hledá svou vnitřní sílu, snaží se pochopit hudbu světa a zároveň zjišťuje, jakou cestou se chce v životě vydat. Kniha obsahuje řadu zajímavých myšlenek a působivou atmosféru tajemna. Když o ní však nyní píšu, uvědomuji si, že si z ní vybavuji spíše celkový pocit než konkrétní děj. Vím ale, že se mi tehdy líbila. Máte to také někdy tak?

8. Ďábel a slečna Chantal

Znáte Krysaře od Viktora Dyka? Jestli se vám líbil, mohl by vás zaujmout také tento román. Ďábel a slečna Chantal vypráví příběh cizince, který přichází do malé vesnice a nabídne jejím obyvatelům zlaté cihly výměnou za to, že spáchají zločin. Touto nabídkou postupně odhaluje jejich skutečné povahy, skryté touhy, strachy i ochotu překročit vlastní morální zásady. Kniha tak funguje jako výrazná společenská a morální alegorie o tom, zda je člověk ve své podstatě dobrý, nebo zda ho lze za správných okolností přimět téměř k čemukoli.

9. Čarodějka z Portobella

Hlavní hrdinkou je Athéna a jde o příběh o tom, jak si lidé vytvářejí vlastní představu o světě, až se nakonec mohou stát jejími oběťmi. Athéna se proti očekáváním svého okolí vzbouří a zaplatí za to vysokou cenu. Znovu je to kniha o ženské síle, lásce, spiritualitě a hledání vlastní identity, ale právě zde už může čtenář získat pocit, že se některé Coelhovy motivy začínají opakovat. Důležitá je také Athénina role matky a její potřeba najít vlastní biologickou matku. Její pátrání ji však nakonec zavede mnohem dál, než původně očekávala.

10. U řeky Piedra jsem usedla a plakala

Je pravda, že jde o citlivý a místy působivý příběh, ale spirituality je v něm na můj vkus až příliš. Proto ho řadím až na desáté místo. Je to přitom trochu škoda, protože některé pasáže, například okamžiky, kdy se hlavní hrdinové snaží zbavit společenských konvencí a dopustí se drobného faux pas v restauraci, si pamatuji dodnes. Proč prostě nezačít rozbíjet nádobí? Samozřejmě však nejde o hlavní téma knihy. Román řeší především vztah ženy a muže, který má dar léčit, a jejich morální dilema mezi láskou, vírou, osobním posláním a životem, který se od nich očekává.