pondělí 2. října 2017

Přílišné přemýšlení: Když vás myšlení unavuje a jak s tím zatočit


Patřím do skupiny lidí, kteří neustále přemýšlejí. Tím se nechci nijak vytahovat, jako že já neustále přemýšlím, zatímco ostatní ne. V angličtině se tomu říká "overthinking", a znamená to, že přemýšlíte o některých věcech tak moc, až vás to může učinit nešťastnými. Že někdo přemýšlí, totiž neznamená, že přemýšlí vždy chytře. Dost často je to přesně naopak – podkopává sám sebe a je plný pochybností, protože některé věci zkrátka příliš analyzuje.

Přeplněná mysl


Za pouhý jeden den se nám může stát hromada věcí, více či méně významných. Průměrně přemýšlející lidé si vezmou to důležité a přemýšlejí o tom, o čem má smysl přemýšlet. Lidé, kteří přemýšlejí příliš, se ovšem domnívají, že všechno stojí za přemýšlení, tedy i banální věci, nad kterými ostatní mnohdy jen mávnou rukou.

Naše nálada se z opravdu velké části odvíjí od toho, čím naši mysl zatěžujeme. Už několikrát jsem na svém blogu i ve svých knihách avizoval, že podstata našeho neštěstí se skrývá v tom, jak se díváme na svět a jaké o něm máme mínění.

Představte si vaši mysl jako prázdnou nádobu, do které během dne spadá všechno, nad čím přemýšlíte. Jsou to radosti, zábava, potěšení, ale také smutky, vzteky, strachy, viny, závisti a podobné pocity, kvůli kterým jsme často sklíčení.

Jsme tím, co přijímáme, a následně to, co jsme přijali, vysíláme do světa kolem. Proto se často říká, že svět je naším zrcadlem, odrazem naší duše.

Když přemýšlíme příliš, znamená to, že přijímáme některé myšlenky nad rámec. Jsme prostě přehlcení. Jakmile se cítíme přeplnění tolika vjemy kolem nás, parazitují na nás a způsobují nám únavu.

Když zveličujeme důležitost situace


Není to úplně stejné, jako když děláte z komára velblouda – všichni to někdy děláme, přeháníme, vyžadujeme se pozornosti. Spíš to souvisí s tím, že přemýšlíme i nad naprostými drobnostmi, vidíme hloubku nebo umění v běžných předmětech nebo přemýšlíme, o čem přemýšlejí druzí, čímž si na sebe bereme jejich tíhu. Kolikrát jsem kvůli tomu vystresovaný i z naprosto všední situace, třeba jít na úřad nebo někam telefonovat.

Když nad věcmi příliš přemýšlíme, tak si je také více bereme osobně, berou nám více energie a přidávají nám obavy a pochybnosti. Tím, že věci příliš analyzujeme, je vlastně rozložíme na malé částečky, až nakonec nepůsobí přirozeně jako celek a může se to stát velice otravným zvykem. Přílišným přemýšlením si možná vybudujete opatrnost, ale zároveň tím lze vyvolat pochybnosti naprosto o všem. Jakákoli jistota bude zpochybněna a dochází ke ztrátě víry, která vás dříve motivovala.

Jak zatočit s přílišným přemýšlením


Protože se mě tohle téma týká, zkoušel jsem samozřejmě najít nějaké způsoby, jak se přílišného přemýšlení zbavit (nebo jej alespoň omezit), pokud mi je na obtíž. To se stává třeba v případě, kdy uměle vytváříte problémy, které ani nemusí existovat.

Ventilujte myšlenky do tvůrčí činnosti – Není náhoda, že miluju psaní a mým snem je vydat knihy. Je to vlastně snůška všech těch myšlenek, které mi nechtěly zmizet z hlavy. Když se cítíte přeplnění myšlenkami, umělecká tvůrčí činnost je skvělým nástrojem k tomu, abyste je dostaly z hlavy ven. Vypište se, vymluvte, vymalujte... vaše myšlenky změní formu a ztělesní se do nějakého díla.

Buďte rychlejší a spontánnější – Můžete si nastavit nějaký limit, jak dlouho se smíte rozhodovat. Přílišné přemýšlení přichází obvykle ve chvíli, kdy řešíme nějakou drobnost, ale zabýváme se jí více, než by si zasloužila. Nezapomeňte, že život není vždy o přemýšlení, ale o činění. Tolik lidí umí mluvit, ale neumí činit. Život je také o spontánních rozhodnutích a nemusíme být perfekcionisté k tomu, aby byl kvalitní. 

Nemusíme mít vše pod kontrolou, ono to totiž ani nejde.

Změňte úhel pohledu – Jak už jsem napsal, při přílišném přemýšlení věci rozebíráme do detailů. Někdy se ale vyplatí se na věci podívat přesně z opačného hlediska, tedy ze širšího kontextu. Jak moc jsou vaše problémy veliké oproti problémům globálním nebo vesmírným? Má skutečně smysl zatěžovat se některými myšlenkami, když existují myšlenky mnohem důležitější a smysluplnější? Někdy také vkládám myšlenky do kontrastu otázky života a smrti, většinu věcí totiž vždy nějak přežijeme.

Odpoutejte se od kořenů strachu – Už jsem tu naznačil, že příliš přemýšlíme ve chvílích, kdy se snažíme být opatrní. Jenže někdy se snažíme být tak moc opatrní, až nám život uteče mezi prsty. Život je dobrodružství, a pokud v něm žijeme v neustálém strachu, bojíme se cokoliv udělat. Neustále přemýšlíme nad důsledky našich činů, uzavíráme se v sobě, topíme se v myšlenkách z minulosti a stagnujeme. Naše mysl je zejména v období smutku nastavená tak, že ukazuje ty nejhorší scénáře, ale oni vlastně nejsou zase tolik pravděpodobné. Všechno začíná ve chvíli, kdy překonáme svůj strach dělat to, co chceme, a přestaneme mít neustálé obavy sami ze sebe.

Obklopte se tím správným prostředím – Vaše mysl se perfektně naladí podle prostředí, ve kterém se právě nacházíte. Jste sami doma, za oknem chmurné počasí a všude ticho? Ticho je pro mysl ten nejlepší čas k tomu, aby začala křičet. Obklopujte se přáteli (především těmi, kteří si umí užívat život, abyste se od nich něco naučili), a věcmi, které ve vás vzbuzují pozitivní emoce. Filmy, hudba, knihy – to vše má dopad na vaší mysl. Některé věci jsou uzpůsobené tak, aby ve vás vyvolaly přemýšlení, jiné jsou prostě jen pro zábavu. Někdy si stačí vhodně vybrat.

Před myšlenkami neutečeme


Můžeme se snažit utíkat před čímkoliv, ale ono nás to stejně vždy v nějaké formě znovu dožene. U myšlenek je to téměř jistota, protože nemůžeme utéct sami před vlastní myslí. Ale to nevadí, my totiž utíkat nemusíme. Můžeme s tím něco dělat. Změna myšlení tak, aby nám působila radost místo bolesti, vyžaduje samozřejmě mnoho času, ale je to to nejlepší, čemu můžeme čas věnovat. Protože to, jak k sobě mluvíme a o čem mluvíme v naší vlastní hlavě, nás bude doprovázet celý život.

Mám rád filozofování a přemýšlení o běžných věcech, ale vím, že když to přeženu, může mě to dostat klidně do deprese. Zkrátka ztrácet drahocenný čas tím, že všechno řešíme z milionu úhlů, že se neustále vyptáváme ostatních na nějaký názor, že dokolečka přemýšlíme nad tím samým – to nemá žádný cíl. Přemýšlejme s potěšením, ale naučme se říct dost ve správné chvíli, nechat některé věci odejít a nelpět na nich.

A buďte pyšní na to, že přemýšlíte! Je to nakonec skvělá vlastnost, pokud ji využijete ve svůj prospěch. Když jsem začal přemýšlet nad svými vlastními myšlenkami, domníval jsem se, že musím změnit svoji osobnost. Ale osobnost je svým způsobem vrozená záležitost, k něčemu máme vlohy nebo je to součástí naší povahy. Nemusíme měnit osobnost, ale můžeme změnit způsob, jakým přemýšlíme. Obvyklý důvod pro přílišné přemýšlení totiž často tkví pouze v tom, že se nedokážeme oddat své vlastní osobitosti ve vnějším světě, a tak se vězníme v naší vnitřní mysli.

A ještě jedna rada na závěr: najděte si aktivitu, která vás naplňuje a která vyjadřuje to, čím jste. Na takové aktivity se totiž mysl soustředí nejlépe, a když její sílu vložíte například do sportu nebo umění, všechny ty myšlenky se najednou zaměří do konkrétního bodu, místo aby zmateně poletovaly ve vaší hlavě dokola jako rozbitý kolovrátek.

Zajímáte se o podobné myšlenky? Rádi přemýšlíte o světě? Přečtěte si také mou knihu Lovec hledá odpovědi.

0 komentářů:

Okomentovat

Děkuji za komentář, vážím si Vaší zpětné vazby.