úterý 3. října 2017

Poslední stránkou kniha nekončí: O revizích, opravách a korekturách


Jeden z nejkrásnějších pocitů jakéhokoli autora přichází nejčastěji ve chvíli, kdy dopíše poslední řádek své knihy. Tento pocit štěstí je ale klamný, neboť posledním řádkem žádné psaní knihy nekončí, paradoxně se poté vracíme znovu na začátek. Proč? Protože po dopsání knihy ji ještě nesčetněkrát přepíšete, a to i velmi zásadně. Revizi vašeho díla není radno podceňovat!

Co se stane, až dopíšete poslední řádek?


Možná otevřete šampus a začnete slavit, ale zbytečně. Nastává totiž nesmírně důležitá fáze každého psaní – svoji tvorbu si po sobě musíte přečíst. A rozhodně ne jednou! Během opakovaného čtení totiž téměř vždy najdete nějakou chybu – ať už jde o logickou chybu v ději, stylistické uspořádání nebo nejčastěji chybu pravopisnou (přečtěte si můj článek o nejčastějších pravopisných chybách).

Záhy zjistíte, že když už čtete to samé třeba desetkrát, nejen že máte čím dál větší tendence chyby vůbec nevidět, protože si ty známé věty už automaticky domýšlíte, ale že potřebujete kromě automatické opravy chyb minimálně několik dalších jedinců, kteří si prvotní verzi knihy přečtou a najdou v ní zase další chyby.

Můžete si myslet, že jste mistři v českém jazyce i korekturách, ale pravdou je, že sami po sobě chyby mnohem snáze přehlížíme, jsme v automatizovaném režimu našeho psaní a neuvědomujeme si je. Vím to z vlastních zkušeností – mám vystudovaný obor českého jazyka a literatury, opravoval jsem desítky textů jako korektor, ale nezabránilo to tomu, abych se sám nedopustil lecjakého překlepu nebo i hrubého nedostatku.

Když jsem opravoval texty jiným autorům, říkali mi to samé – není to tím, že neumí pravopis nebo jsou jazykově nevzdělaní, je to prostě o nějak zvláštně nastavené mozkové funkci přehlížet své vlastní chyby. Proto mějte beta čtenáře, tedy známé, co vám s tím pomohou. Nejlépe samozřejmě profesionální korektory, co už nějaký ten text viděli.

Na co všechno si dát ještě pozor při revizi vašeho textu


Kromě pravopisu a stylistických nedostatků to je i typografie a formátování. Nekorektní uvozovky, odsazování, pomlčky a spojovníky, velikosti písma, mezery, sirotci a vdovy (osamělé řádky či slova na konci stránek)... Typografických šotků je spousta. Když jsem si nechal vytisknout svou první knihu jen sám pro sebe (protože ji nechci vydávat plošně samonákladem), zjistil jsem například nenápadnou chybu v číslování obsahu – jedna z kapitol byla na jiné straně, než se psalo v obsahu. 

Pokud byste chtěli vydávat u nakladatelství, je velká pravděpodobnost, že většinu takových chyb zachytí, žádné nakladatelství ale zřejmě nepřijme s otevřenou náručí rukopis, který je plný takových chyb.

Když se ještě na chvíli vrátím k oné stylistice, patří k tomu i "delete" všeho, co je navíc. V procesu psaní jste se možná rozepsali a byli jste spokojení, kolik toho je, nicméně při opravě zjistíte, že se můžete v myšlenkách dokola opakovat, že jste použili příliš slovní vaty nebo že daná informace prostě nemá v příběhu své opodstatnění, ať už je jakkoli moudrá nebo zajímavá.

Všechno, co je v knize navíc, musí pryč. Každá věta by měla mít své opodstatnění a vy byste měli být schopní odpovědět, proč jste ji tam vepsali.

Nemyslete si, že dopsáním textu je konec. Kvalita textu často tkví v tom, jak podrobně jste schopní se v něm nadále vrtat a vyšperkovávat ho. První verze vašeho románu či čehokoliv jiného nikdy nebude zrovna eňo ňuňo. Možná se vám to tak bude zpočátku zdát, ale až necháte text uležet a vrátíte se k němu třeba po pár měsících, uvidíte, že budete ještě rádi měnit.

Je to skoro podobné tomu, když čtete nějakou starou konverzaci s vašimi přáteli. Leckdy si člověk řekne, co to tehdy psal za nesmysly. V případě tvůrčího psaní tyto nesmysly ale můžete naštěstí opravit. Nakonec ale zjistíte, bohužel, že možná nikdy nebudete zcela spokojení, ovšem s každou revizí bude vaše dílo lepší, a jednoho dne bude připravené pro vypuštění do světa.

Přístup k opravě textu


Hodně záleží na tom, jak k samotným opravám přistupujete. Vím o autorech, kteří jsou neochotní dělat jakékoli změny, byť sebemenší. Je to takové nabubřelé sebevědomí, jako kdyby i ti nejslavnější spisovatelé revize nedělali. Všechny texty, které kdy vyšly, revizí prošly, proto je důležité stavět se k nim s otevřenou myslí a uznat, co opravdu stojí za změnu, a co je vhodné zanechat.

Něco jiného je, když vám někdo kriticky hodnotí styl textu (třeba že to zní krkolomně; doporučuji číst texty vždy nahlas), něco dalšího pak je, když se někomu nelíbí konec nebo děj. Třeba má někdo raději happy-endy, ale nikdy se netrefíme do vkusu všech (proč taky?), u pravopisných a stylistických nedostatků to ale jde mnohem lépe.

Připravte se tedy na to, že pokud to s psaním myslíte vážně, opravy a revize jednoduše nemůžete přehlížet. Strávíte nad nimi hromadu času a své dílo budete číst pořád dokola. O to větší bude pocitová odměna, až bude vaše dílo vyšperkované a kvalitní. Nechcete si přeci dělat reputaci někoho, kdo své texty odflákne, že ne?

Zajímáte se o tvůrčí psaní? Přečtěte si také zdarma můj e-book Psaní o tvůrčím psaní, který je složený z článků z mého blogu.

0 komentáře:

Okomentovat

Děkuji za komentář, vážím si Vaší zpětné vazby.