pondělí 3. dubna 2017

Rady pro začínající spisovatele


Jelikož se nacházíme na spisovatelském blogu, napadlo mě, že by nebylo od věci začít psát články o tvůrčím psaní, které by mohly pomoci začínajícím spisovatelům. Sám už mám za sebou pár knih a vím, že by se mi dříve nějaké rady hodily. Na co se připravit ještě předtím, než začnete psát knihu? Opravdu ji chcete psát? Jaké jsou vaše cíle a motivace? Zvládnete to?

Nemáte žádné zkušenosti s psaním? Pak je pro začátek kniha možná příliš velké sousto

Řekněme, že máme sen, ale nemáme žádné zkušenosti s psaním. V tomto případě je určitě nejlepším řešením začít psát nějaké kratší útvary, které byste mohli někde publikovat a získat základní zpětnou vazbu. Spousta lidí se pro vydání knihy pouze neplánovitě nadchne a očekává, že to půjde samo. V takovém případě v té lepší variantě dorazí spisovatelský blok ještě dříve, než dopíšete první stránku, v té horší budete jen nečinně sedět, koukat do monitoru a přemýšlet nad tím, jak začít.
Jednoduše řečeno, samotná touha napsat knihu nestačí. Psát se člověk naučí jedině tím, že bude psát, psát, psát… pamatuju si, že po napsání svých prvních děl jsem se naivně domníval, jak jsou úžasná, ale když jsem se k nim vrátil po nějakém čase, chtělo se mi hanbou propadnout.
Umíte česky? Mě/mně, i/y, ji/jí…

Neříkám, že se ve vás nemůže zrodit literární talent už při prvních pokusech, ale se zkušenostmi s psaním jdou ruku v ruce i typografické a pravopisné oříšky, které jako spisovatel prostě musíte ovládat. Nikdo nebude číst knihu, ve které jsou chyby. A nejlepší způsob, jak si zajistit korektury, je žádné korektury nepotřebovat (i když nakonec zjistíte, že chyby druhých uvidíte hned, kdežto ty svoje vlastní vesele přehlížíte, i když to čtete třeba desetkrát dokola).

Čtěte

Pokud tápete v gramatice, tím, že budete číst, se toho spoustu podvědomě naučíte. Člověk se nemusí biflovat teorii literatury – lidé, kteří čtou, poznáte už podle toho, jak s vámi píší třeba na internetovém chatu. Je to znatelný rozdíl. Čtení vám dodá nejen potřebnou slovní zásobu, ale i inspiraci. Dobré je také číst vaše vlastní texty nahlas, protože tím otestujete rytmus věty, je to další přirozená pomůcka, jak poznat kostrbaté věty a zároveň se ponořit do tajů stylistiky.

Přemýšlejte měsíce, roky, o vašem příběhu

…pokud chcete skutečně napsat knihu. V jiném případě se vraťte k oněm kratším útvarům, na kterých můžete snadno uhlídat příběh, postavy, logiku příběhu, směr, prostředí. V kratších útvarech jako jsou povídky, fejetony nebo úvahy se nejlépe vypilují chyby, které na vás pak nebudou útočit při psaní něčeho delšího. 
Psát něco, aniž byste věděli, kam to směřuje, vám nikdy nepřinese uspokojivé výsledky a pravděpodobně se v takovém příběhu ztratíte i vy sami, natož čtenáři, kteří jsou vnímavější, než si myslíte. 
Ani perfektní osnova nebo scénář vás nemusí zachránit, ale určitě vám udá směr

Protože směr vašeho příběhu, to, co chcete sdělit, je to nejdůležitější. Ujasnění si svého záměru je pro jeho uskutečnění to nejdůležitější. Jinak se často nevyvarujete chyb, které se u začínajících pisálků vyskytují pravidelně – nastíněné a nedokončené myšlenky, prvoplánové tlachání, opakování těch samých myšlenek dokola, odkazování na něco, co nebylo řečeno; nelineárnost, špatné dávkování informací, nejasná kompozice, míchání všeho dohromady a tak dále.

Pokud nemá pisálek jasně stanovené body, může se i stát, že příběh bude obsahovat faktické chyby, nelogičnosti, při úpravách si nevšimne toho, co smazal a nesmazal… Co mě osobně vadí zásadně, je nelogické jednání postav, kdy nemá postava jasně dané charakteristiky ani osobnost a chová se různě, aniž by k tomu neměla zásadní důvody.

Originalita je klíčem k úspěchu

Nezapomínejte také na to, že důležitá je originalita. Říká se, že všechno už bylo napsáno. Najděte pokud možno co největší množství děl, které už se zabývají podobným nebo stejným tématem jako to vaše. Je jich hodně? A chcete psát o upírech, dlouhé fantasy cestě nebo hrách, kde vyhraje jen jeden? Toho už je na trhu hromada. Nenašli jste nic podobného, pak jste na správné cestě.

I stokrát obemílané téma lze napsat novým originálním způsobem, ale nikoho nebude bavit, pokud bude předvídatelné, protože už o tom někde četl.
Udržujte svůj styl

Nejde totiž jen o chyby, které dělají začínající autoři při vyjadřování svých myšlenek či příběhu, ale především o chyby v samotném stylu. Jsou určitá pravidla, která se musí respektovat. Patří mezi ně například určitá pravidla žánru, kompozice a s tím související vhodné výrazové prostředky. Začínající autoři se při prvních textech často teprve hledají, a tak se jejich styl časem mění, než skutečně najdou ten, který jim nejvíce vyhovuje. Snažte se ho najít co nejdřív a držte se ho. Proměny stylů dělají z textu nekonzistentní směs grotesky.

Zachovejte trpělivost, nebuďte hr, hr

Jenom vaše trpělivost otestuje, jak moc to s psaním knihy myslíte vážně. Je to totiž běh na dlouhou trať, který mnozí vzdávají hned na začátku. Mou první knihu jsem psal v patnácti a 150 stran se vymazalo z harddisku. V té chvíli jsem se domníval, že to je nejhorší věc, co se mi mohla stát, ale s postupem času vím, že to bylo to nejlepší. Proč?

Protože jsem začal psát znovu. Znovu ten samý příběh, ale jinak. Mnohem lépe. Čas, který jsem věnoval dřívějšímu psaní, mě neskutečně obohatil tak, že jsem mohl stejný příběh vyprávět mnohem poutavěji. V sedmnácti letech jsem pak napsal svou první knihu. Nechal jsem ji uležet, pak ji znovu přepisoval. Pak se s ní dlouhou dobu nic nedělo a vrátil jsem se k ní znovu dnes, znovu jsem ji přepsal a výsledek je opravdu znát. Nicméně pravý autor se se svou knihou zřejmě nikdy úplně nespokojí, to vám řekne kdekdo.

Začínající autoři a jejich sebevědomí

Jsou dva druhy – nízké a vysoké. To druhé je horší, jde o takový ten známý efekt, kdy pisálek něco napíše a okamžitě očekává, že dostane Nobelovu cenu za literaturu. Skromnost se vyplácí, všude. Mějte rozumná očekávání. Na našem trhu je nesmírně složité prosadit se, pokud nejste známá osobnost. Nakonec budete rádi, když si vaši knihu přečte pár známých. Pokud dostanete dobrou zpětnou vazbu, pak je na čase přemýšlet o propagaci. To je totiž teprve začátek, aneb „Čau, já jsem Jerry Writer!“

Dejte své texty někomu přečíst, než je publikujete

Kritika může být zdrcující, ale upřímně je většinou velice přínosná pro další tvorbu. A ještě bych poradil, spíše než vašim nejlepším přátelům, dejte svou knihu přečíst také někomu méně známému, a nechte si vylíčit, jaké z ní má pocity. Vaši nejlepší kamarádi budou mít vždy tendence chválit, ale to, co potřebujete, je konstruktivní kritika, abyste tušili, v čem se zlepšovat.

Důležité je vidět a chtít o tom psát

Fandím každému, kdo se rozhodne věnovat spisovatelskému řemeslu, zvlášť setrvá-li ve svém postoji a nepřestane psát po prvním inspiračním bloku. Těch je totiž na spisovatelské dráze nespočet. Věřím tomu, že skutečný spisovatel musí mít psaní v srdci. Jdete po ulici a přemýšlíte, jak by se to zasadilo do příběhu. Vidíte něco pěkného a chcete o tom psát. Vidíte něco ošklivého a chcete o tom psát. Vstanete a řeknete si: „O čem bych mohl dneska psát?“ 

Myslím, že to hezky řekla Whoopi Goldberg v Sestře v akci. Nepamatuju si přesnou citaci, ale bylo to něco v tomhle stylu: „Když ráno vstaneš a myslíš na malování, pak jsi malíř. Když ráno vstaneš a myslíš na psaní, pak jsi spisovatel. A když vstaneš a myslíš na zpěv, pak jsi zpěvák.“

Zajímáte se o tvůrčí psaní? Přečtěte si také zdarma můj e-book Psaní o tvůrčím psaní, který je složený z článků z mého blogu.  

0 komentáře:

Okomentovat

Děkuji za komentář, vážím si Vaší zpětné vazby.