sobota 7. října 2017

Literární zvraty: 4 způsoby, jak šokovat čtenáře


Nevím, jestli to platí pro všechny čtenáře, ale já osobně miluju literární zvraty. I v dnešní době vzniká stále mnoho žánrových klišé (nutno ovšem dodat, že často naschvál) nebo se vykrádá dokola jedno úspěšné dílo na tisíc způsobů. Miluju takové literární zvraty, které překonají horizont očekávání i náročnějšího čtenáře a zároveň nepůsobí jen na efekt. Literárním zvratem sice může být smrt nějaké důležité postavy, ale mnohem zajímavější je, když se ke zvratu delší dobu schylovalo a čtenář to stejně nečekal – vzpomeňte třeba na rudou svatbu ze Hry o trůny nebo Zmizelou. V dnešním článku jsem se rozhodl na tuto problematiku zaměřit trochu podrobněji.

Dějový zvrat (Twist!)


Stejně jako v normálním životě, tak i s dějovými zvraty se nic nemá přehánět. Pokud má nějaký příběh dějových zvratů třeba až příliš, vlastně už se očekává, že přijde spousta dalších a málo koho něco takového překvapí – spíš to začne nudit. Nejhorší jsou dějové zvraty, které jsou natolik nečekané, až nemají žádnou logiku a je z nich přímo vidět snaha šokovat.

Jak už jsem psal výše, dějový zvrat má být sice nečekaný, ale měla by k němu vést nějaká, byť nenápadná, vodítka. Může se stát, že vrahem bude někdo nenápadný, kdo se v příběhu jen mihl, ale pokud na něho v příběhu nepadne žádné podezření ani určitá záhadnost, je to stejné, jako kdyby na konci Kriminálky Las Vegas vyšel náhodný kolemjdoucí ze křoví a byl by to právě onen vrah. Šokující? Spíš hodně divné, neboť celý předešlý příběh neměl smysl.

Při psaní Životů na skok jsem často přemýšlel nad dějovými zvraty, protože jsem chtěl v kontrastu se svou první knihou vytvořit akčnější a dynamičtější příběh, který by se vyhýbal očekávání klasické zápletky s předvídatelným koncem. O těchto dějových zvratech jsem přemýšlel asi takto:

1) Eliminujte to, co je zřejmé


Když mělo dojít ke klimaxu příběhu, snažil jsem se uvažovat jako normální čtenář, zkusil jsem předvídat budoucnost příběhu. To, co by očekávalo nejvíce čtenářů, jsem se snažil eliminovat; netřeba stokrát vyprávěný příběh, který jsme už jednou slyšeli. Pak se zamyslím nad těmi důvtipnějšími čtenáři, kteří očekávají i neočekávatelné, a proto eliminuji i to. 

Je to zvláštní, ale nakonec vyjde něco mezi absolutní snahou šokovat a běžným vyústěním příběhu. Zlatá střední cesta. Čtenář by si měl po zvratu říct, že ho to překvapilo, ale měl by se zároveň pousmát, protože to tak vlastně vždycky mohlo být.

Při psaní twistů si pokládejte otázky jako: Jsou v textu vložena dostatečná vodítka, která by vedla k tomuto zvratu? Je zvrat uvěřitelný? Bude mít zvrat logické následky, nebo prostě všechny postavy zemřou a příběh skončí? Jak můžete vylepšit příběh před zvratem, aby si ho čtenáři užili?

2) Vytvářejte falešná vodítka 


Někdy je dobré vést čtenáře cestou falešných vodítek, ale ani ta by neměla být rozeseta v příběhu jen tak zbůhdarma. Ať už se rozhodneme do příběhu vložit jakékoliv vodítko (třeba že někdo je podezřelý ze zločinu) i to falešné by mělo dávat smysl. Možná nakonec ona podezřelá postava vrahem není, ale měly by být vysvětleny okolnosti, proč právě ona byla podezřelá a proč už není.

3) Vyhněte se ale falešné eskalaci příběhu 


Co to znamená? Znáte takové ty scény, kdy se děje něco opravdu nečekaného až hrozného, ale pak se protagonista probudí, protože to byl jen sen? Pokud už se nějaký sen zdá, neměl by být zajímavější než samotná realita. Čtenář si pak totiž může říct, že samotný příběh vlastně není tolik zajímavý (hrdina vlastně není v tak velkém konfliktu) a jeho linie deeskaluje. Nesnažte se obalamutit čtenáře, většina z nich to totiž stejně rozpozná a nikdo nechce být záměrně podváděn. 

Udržujte příběh originální a nevykrádejte scény, které jste četli nebo viděli někde jinde. Každý příběh je originální, a když ho vykradete, kopie nebude nikdy lepší než originál, poněvadž do něho nebude zapadat. Jestliže se inspirujete jinde, ujistěte se, že jste svou inspiraci přizpůsobili příběhu natolik, až nebude znát, kde byla daná scéna inspirována. Vznikne zkrátka něco zcela nového.

4) Předpovídejte reakce čtenářů 


Autor by měl být podle všeho dobrý psycholog až věštec. Čtenáři mohou na rozuzlení a zvraty reagovat podle přibližných konstrukcí. Jedna z nich je, že chcete, aby zvrat nečekali. Proto sepište příběh tak, abyste je dovedli do co největšího stavu jistoty – aby se daný svět jevil přesně tak, jak je to očekávané, aby vše šlo podle šlépějí, ze kterých se ovšem nakonec vykročí. 

Další možností je, že čtenář očekává překvapivý konec nebo zvrat, a vy proto musíte toto očekávání splnit. Není snad nic otravnějšího, než když se předpovídá velká epická bitva, ale těsně před začátkem se sjedná mír, a happy-end je na světě. Pokud chcete čtenáře překvapit, nastavte tolik možností, jak by mohl zvrat nastat, že si nemůže být jistý, jak by děj mohl pokračovat nebo skončit.

I happy-endy mohou být sepsané zvratem. Lze se tím popasovat tak, že váš hrdina má nějaký předmět nebo schopnost, kterou získal během příběhu, ale na kterou čtenář později zapomněl. V okamžiku vyvrcholení příběhu se hrdina zachrání právě díky této naučené schopnosti nebo získanému předmětu. Je to ale pravděpodobně ta nejsložitější varianta, protože čtenáři jsou pozorní, a ne vždy lze důvěryhodně popsat dějovou situaci tak, že z ní není úniku, přestože je.

Někdy je vhodné využít něco jako opačné očekávání. Čtenář ví, že vám nedělá problémy zabít i důležité postavy, a proto se domnívá, že na konci zatočíte i s hlavní postavou. Vy s ní ale můžete zatočit třeba úplně jinak!

Zajímáte se o tvůrčí psaní? Přečtěte si také zdarma můj e-book Psaní o tvůrčím psaní, který je složený z článků z mého blogu.

0 komentáře:

Okomentovat

Děkuji za komentář, vážím si Vaší zpětné vazby.