pátek 10. března 2017

Ideální autor: Příliš mladý na psaní?


Dnes bych se s vámi chtěl podělit o článek, který jsem napsal ve svých osmnácti letech, tedy pár chvil poté, co jsem dopsal svoji prvotinu. Pamatuji si, že jsem byl naštvaný, protože žádný nakladatel nechtěl knihu číst – kvůli tomu, že jsem byl příliš mladý. Jak moc ale hraje roli v literárním díle člověk, který je jeho autorem? Neměli bychom se zaměřit hlavně na obsah sdělení?

Když se zamyslíte, stačí vám jen dva prsty na to, abyste spočítali, k jakému účelu slouží literatura. Zábava nebo poučení. Když dílo dosahuje estetického zážitku, napínavého děje, je vtipné, strašidelné, zvláštní – pak nás baví a je to zábava.

Když čteme něco, co nás donutí k zamyšlení (nad námi samými, nad světem, nad určitou odbornou záležitostí), když nás poučuje o problematice, vysvětluje, anebo dokonce představuje něco, o čem vůbec číst nechceme – pak jde o poučení, ať už chtěné nebo nechtěné. Autoří píší za těmito dvěma účely.

A teď, když si představím, že najdu knihu, která dokonale skloubí to, co od ní vyžaduji, aby mě bavila, a zároveň aby nebyla hloupá, nepřemýšlím nad tím, kdo ji napsal. Přemýšlím nad tím, co to předá mně. Budu nad ní uvažovat nebo ji necitelně hodím do krbu. Myslím, že se lidé až příliš zaměřují na to, kdo knihu píše. Připomíná mi to pasáž z Malého prince od Exupéryho, kdy měl Hvězdář přednést obsáhlý výklad, ale nikdo ho neposlouchal, protože měl na sobě podivný kroj. Ale jakmile si později oblékl slušivý frak a předvedl naprosto stejný výklad, všichni z Mezinárodního astronomického kongresu mu dávali za pravdu.

Proč o tomhle mluvím? Čistě z osobních důvodů, protože jsem svou knihu dopsal před rokem (pozn. v době psaní tohoto článku), kdy mi bylo sedmnáct, a setkal se s několika odmítnutími, aniž by někdo cokoliv přečetl. „Vyzkoušejte soutěže pro děti a mladistvé“, „nemáte dostatečné zkušenosti“.

Nepíšu proto, abych představil sám sebe, ale myšlenky. Nezáleží vůbec na tom, zdali se mnou kdokoliv souhlasí, ale jestli se čtenář zamyslí a dokáže přehodnotit své vlastní názory nebo hodnoty. Jestli mu má dílo co říct, ať už v oblasti zábavy nebo poučení. Jak tedy záleží dílo na autorově věku, vzdělání nebo poměrech, ve kterých žije, pokud je dílo zaměřeno na čtenářovu pozornost? Mám nepříjemný pocit, že (obecně ve společnosti) není takový důraz na obsah sdělení, jako kdo řeč pronáší, jaký vede nebo vedl život, jak vypadá…

Nevěřím, že existuje ideální autor, ale věřím, že by mohlo existovat ideální dílo, a to je takové, které dokáže člověka pozastavit od každodenního spěchu, aby s ním rád strávil nějaký úsek z jeho šedivého nebo chmurného dne.




0 Comments:

Okomentovat

Děkuji za komentář, vážím si Vaší zpětné vazby.