Zajímáte-li se trochu více o formální náležitosti knižních publikací, pravděpodobně jste už narazili na pojem ISBN. Jde o zkratku International Standard Book Number (Mezinárodní standardní číslo knihy), která označuje jednoznačný kód pro konkrétní vydání knihy a jeho formu, například brožovanou knihu nebo e-knihu. Současné ISBN má třináct arabských číslic. U staršího desetimístného ISBN mohl být posledním znakem také X, který zastupoval číslo 10.
Kde můžeme ISBN najít?
V českých publikacích se tento standard začal objevovat až v roce 1989. ISBN zpravidla najdeme na rubu titulního listu a často také na zadní straně obálky, kde může být zachyceno i v čárovém kódu EAN-13.
Ve světě se standardní číslování knih začalo rozvíjet už v 60. letech 20. století z podnětu britské knihkupecké společnosti W. H. Smith. Na návrhu devítimístného systému Standard Book Numbering se podílel Gordon Foster; v Británii byl zaveden v roce 1967. Mezinárodní ISBN bylo schváleno jako norma ISO v roce 1970 a mělo deset číslic. Od roku 2007 se ISBN rozšířilo na 13 číslic kvůli rozšíření kapacity systému.
Musíte mít ISBN?
ISBN slouží k identifikaci veřejně dostupných knižních publikací; účast v systému ISBN je v Česku dobrovolná. Pokud tedy píšete do šuplíku nebo si vytisknete jen pár výtisků pro sebe, aniž byste je prodávali, žádné mezinárodní číslo nepotřebujete. Chcete-li ovšem knihu dostat na pulty knihkupectví, ISBN vám výrazně usnadní její evidenci, objednávání a distribuci. Naštěstí ISBN přiděluje Národní knihovna ČR zdarma; vydávání knih však přináší i jiné povinnosti.
S vydáním tištěné neperiodické publikace určené k veřejnému šíření se pojí i další povinnosti, například povinné výtisky, a to bez ohledu na přidělení ISBN. Podle pokynů Národní knihovny ČR vydavatel odevzdává do 30 dnů od vydání dva výtisky Národní knihovně ČR, jeden Moravské zemské knihovně v Brně, jeden Vědecké knihovně v Olomouci a jeden příslušné krajské knihovně podle sídla vydavatele; u pražských vydavatelů je regionálním příjemcem Městská knihovna v Praze.
Co znamenají jednotlivé číslice?
Z jednotlivých cifer lze zjistit základní údaje o původu knihy. Už jsem o tom hovořil v článku o složení tištěné knihy, podívejme se ale dnes na čísla ISBN ještě podrobněji. První trojčíslí u současného ISBN je tzv. prefix, který může být 978 nebo 979. Hudebniny označené číslem ISMN používají prefix 979-0.
Další částí ISBN je údaj o regionálním původu nebo tzv. identifikátor skupiny. Obsahuje jednu až pět číslic dle Mezinárodní agentury ISBN. U prefixu 978 patří mezi příklady:
- 0 a 1 – anglicky mluvící země
- 2 – francouzsky mluvící země
- 3 – německy mluvící země
- 4 – japonsky mluvící země
- 5 – rusky mluvící země
- 7 – Čína
- ...
- 80 – číslo užívané pro Českou republiku a Slovensko
Další část ISBN je identifikátor nakladatele, který může být až sedmimístný; ve skupině 80 má nejvýše šest číslic. Následující část, nikoli jen předposlední číslice, označuje konkrétní vydání a formu knihy. Poslední číslice je kontrolní a pomáhá odhalovat chyby při přepisu. U ISBN-13 se vypočítá tak, aby součet všech třinácti číslic, zleva střídavě násobených vahami 1 a 3, byl dělitelný deseti.
Příklad: ISBN 978-80-200-2021-5 (978 = jeden z prefixů ISBN; 80 = identifikátor skupiny České republiky a Slovenska; 200 = identifikátor nakladatele; 2021 = identifikátor konkrétního vydání a formy knihy; 5 = vypočtená kontrolní číslice)
