6 krás jižního Švédska a jeden dánský ostrov

 

Každé léto se snažíme alespoň jednou vyjet do míst, kde je jindy příliš velká zima, zato během července a srpna příjemných 20 stupňů. Letos to byl jeden dánský ostrov a jižní Švédsko, ale koho zajímají spíše severská hlavní města, mrkněte na naši starší cestu. Celou dobu jsme se pohybovali poblíž Baltu, který patří mezi studenější, ale otužilec do něj vleze. Třešničkou na dortu bylo, že zájezd s námi absolvovala Lucka Vondráčková, ale paparazzi fotky s ní bohužel nebudou, styděli jsme se, mohu ale říct, že i naživo je to velmi sympatická ženská.

 

 

1) Møns Klint – bílé útesy věků

 

Přejeli jsme trajektem z Rostocku, který nás vyplivl do Dánska a brzy nato jsme stáli na ostrově Møn, kde se před námi rozevřely křídové útesy Møns Klint. Běloba, která skoro oslňuje, přitom je to jen stlačená paměť pradávných moří a miliard drobných schránek, jež kdysi patřily něčemu živému. Člověk se tam cítí malý – pod nohama zkameněliny, nad hlavou širý oceán času. Procházka po pobřeží byla spíš tichým dialogem s tím, co přetrvalo.

 

 

2) Öresundským mostem do Malmö 

 

Z Dánska do Švédska se jede po mostě, který není jen technickým dílem, ale i metaforou. Öresund, druhý největší pevný most na světě, nás nesl nad vodou, kde se mísí moře i kultury. Malmö, které nás přivítalo, působí jako švédský experiment v modernitě: mrakodrap Turning Torso se kroutí proti nebi, zatímco na pláži Ribersborgs – Riviéře severu – se lidé tváří, jako by tropy byly kousek odsud. Pohled na most z břehu jen potvrzuje, že hranice jsou spíš v hlavách než v krajině. 

 

 

3)  Lund

 

V Lundu jsme přespávali a dokázali jsme si představit, že bychom tam i žili – vážně, ta architektura je prostě nádherná, historická i moderní zároveň, nicméně Švédsko, jak je známo, je na tom ekonomicky trochu jinde než my. Lund se zdá být starší než samotný čas. Jeho románská katedrála je stavbou, která působí, jako by vyrůstala přímo ze země. Krypta je opředená legendami, tichá, chladná a přitom zvláštně živá. Vedle ní univerzita a skanzen Kulturen dokazují, že město není jen o minulosti, ale i o kultuře a vzdělání. I větrné mlýny, které jsme cestou míjeli, připomínají, že Švédsko si umí nechat své příběhy, aniž by se jimi nechalo spoutat.

 

 

 

4)  Království losů

 

Když Švéd řekne „král lesa“, nemyslí na pohádku, ale na losa. Na farmě jsme se s těmito obry setkali zblízka. Šest set kilogramů majestátu, který se přesto nechá nakrmit z vaší ruky, má v sobě zvláštní kombinaci něhy a hrubé síly. Projížďka po oboře na vozíku byla zvláštní – člověk se najednou ocitl uprostřed pohádkového království, kde jste hostem, nikoli vládcem. A v Království losů nenajdete pouze losy, ale také bizony, roztomilá kůzlátka a vtipného českého průvodce.

 

 

5) Store Mosse – velká bažina, velké ticho 

 

Odpoledne jsme se ocitli v jiném světě. Národní park Store Mosse není místo, které by se chtělo líbit, a právě proto je fascinující. Je to jedna z největších švédských bažin. Rozlehlá rašeliniště, vřesoviště, mokřady a břízy – všechno v sobě neslo vlhký klid a trpělivost. V bažině neexistuje spěch. Člověk jde pomalu, a pokud má štěstí, zahlédne některé z mnoha zvířat, která tu žijí. Připadá si jako součást většího organismu, jehož rytmus je neúprosný, ale svým způsobem uklidňující. Jen nesejděte z cesty, jinak se propadnete klidně po pas.

 

 

6)  Stenshuvud – přímořský park s dotykem exotiky

 

Další den jsme se ocitli v parku Stenshuvud, kde se střetává Baltské moře s listnatými lesy. Když se mezi stromy otevře pohled na téměř tropické pláže, člověk zapomíná, že je pořád na severu. Smočit nohy v chladném Baltu a přitom vidět na obzor Bornholm, to bylo setkání dvou realit – chladné severní a skoro jižanské.

 

 

 7) Ales stenar

 

Nejdřív jsme navštívili Simrishamn. Bílé domky, rybí stánky a pomalý rytmus moře. Chtěli jsme vidět nějaké typické švédské přímořské městečko. Ale skutečným cílem byl Ales stenar – megality ve tvaru kamenné lodi starší dokonce než Stonehenge. Stáli jsme mezi balvany poskládanými do tvaru dávné lodi a bylo to, jako by se čas na chvíli zastavil. Vikingové tu zanechali tichý odkaz, který nepotřebuje slova. A od těchto kamenů je také krásný pohled na moře.