V záplavě seriálů, které se snaží reflektovat současnou společnost, občas narazíme na dílo, které to dokáže s lehkostí, vtipem a zároveň překvapivou přesností. Alfas amci na Netflixu je přesně ten případ. Na první pohled by se mohlo zdát, že jde o další oddechovku s trapnými muži v hlavní roli. Ale chyba lávky. Pod povrchem komedie o čtveřici kamarádů, kteří zjišťují, že svět randění, vztahů i maskulinních rolí se změnil rychleji než jejich pohled na něj, se skrývá pozoruhodně trefná analýza dnešní doby.
Seriál neučí, nesoudí – jen ukazuje, co se děje, když čtyřem mužům zhruba kolem čtyřicítky přestane svět rozumět. Nebo spíš: když svět přestane hrát podle jejich pravidel. Každý z nich reprezentuje jiný typ muže, jiný způsob, jak se vztahy snažili udržet pohromadě.
Pedro byl zvyklý mít autoritu, přítelkyni, kterou si tak trochu „vychoval“, a kariéru, která určovala jeho hodnotu. Jenže o práci přijde a jeho partnerka se probudí. Doslova. Daniela přestane být „jeho holka“ a začne být ženou, která má vlastní hlavu, vlastní touhy – a Pedro se začne ztrácet. Ne proto, že by mu ujel vlak. Ale protože poprvé musí čelit někomu, kdo s ním nehraje hru na dominanci a podřízení.
Luis je pro změnu tím typem, který se vždy snažil být správný. S manželkou jsou dlouho spolu, vztah stagnuje, a tak se rozhodnou pro otevřené manželství. Tedy hlavně ona se rozhodne. Luis to bere jako výzvu: začne si instalovat seznamky, učí se emocionální inteligenci a sám sebe přesvědčuje, že je připravený „nebýt majetnický“. Jenže sotva překoná úvodní trapasy s Tinderem, zjišťuje, že otevřený vztah neznamená, že sex je volný. Znamená, že je potřeba o něm mluvit. A to bolí.
Santi je nejvíc mladý duchem. Opravdu chce být citlivý, feministický, korektní – až tak, že podepisuje se ženami dokument o souhlasu s intimním stykem. Jenže i tahle snaha o etiku naráží na absurditu, protože ukazuje, že nestačí "být dobrý muž". Musíš taky vědět, kdo vlastně jsi. A co cítíš. Jinak jsi jen roztřesený stín, který se bojí udělat cokoli, aby náhodou někoho neurazil. Santi nechce být toxický, ale tím, jak se vyhýbá všemu, přestává být i autentický.
Nejzajímavější možná nakonec je Raúl – donjuanský typ, který sází na vzhled, flirt a jistotu, že ženy přece chtějí chlapa, co ví, co chce. Jenže ani to už neplatí. Naráží na partnerky, které nechtějí být dobývány, ale slyšeny. Když se pokusí o klasický „balicí manévr“, zjistí, že všechno, co dřív fungovalo, dnes zavání manipulací. A že ani ten největší alfa samec není imunní vůči samotě, když všichni kolem začínají číst o toxické maskulinitě a emocionálním vyhoření.
Seriál se nevyhýbá žádnému tématu, které rezonuje současností. Seznamovací aplikace, otevřené vztahy, redefinice genderových rolí, souhlas v sexu, sdílení domácích prací, terapie, otcovství, partnerské krize, které nejsou způsobené nevěrou, ale mlčením. To všechno se odehrává v každodenních, civilních scénách, kde se smějeme trapnosti proto, že ji známe. Sami jsme ji zažili. Nebo alespoň viděli kolem sebe.
Co je ale na Alfa samcích nejlepší, je schopnost balancovat mezi satirou a empatií. Nejde o výsměch mužům, kteří nestíhají tempo doby. Je to spíš pozvánka ke změně, k přemýšlení a k přiznání, že být mužem (a ženou) v 21. století je mnohem těžší – i zajímavější – než kdykoli dřív. A tak pokud hledáte něco, co vás pobaví, ale zároveň donutí trochu zpomalit a podívat se na vlastní vztahy z odstupu, Alfa samci stojí za zhlédnutí. Nejsou dokonalí, ale možná právě proto tak přesní.
