úterý 22. října 2019

Prokletí ve vztazích aneb proč některým lidem není přáno najít lásku


V dnešním článku bych se rád zaměřil na myšlenky a chování lidí, kteří si připadají vztahově prokletí a třeba jim dát nějakou naději k tomu, že to tak být nemusí. Možná některým z mých čtenářů připadá, že láska není pro každého, že někdo zkrátka není vztahový typ nebo se mu vztahové štěstí vyhýbá. Ať chceme, nebo nechceme, vztahy jsou obrovsky důležitou součástí našich životů a chceme-li, aby fungovaly, musíme se s nimi naučit zacházet. K článku jsem přidal pár základních "pravidel", které zřejmě každý podvědomě zná a které mi se vztahy vždy pomáhají.

Prokleté nefunkční vztahy


Mým životem proplouvají lidé, kteří si připadají vztahově prokletí. Jako by se dokola snažili vést plnohodnotné vztahy, ale místo toho jen střídají partnery a podivují se nad tím, proč se točí v kruhu vztahů, kde na začátku je víra a na konci vždy zklamání. Když se mě na to ptají a chtějí znát můj názor – protože někdy to říkají jen, aby byli politováníhodní – obvykle se rozmluvím o tom, s jakými důvody a očekáváními do vztahů vůbec zaplouvají. Často jsou to zkrátka důvody, na kterých plnohodnotný a dlouhodobý vztah budovat nelze

V lepším případě si něco uvědomí, v horším a častějším mi pak řeknou, že to jsou jen teorie z knih o osobním rozvoji, které se všude opakují a vlastně o tom nic nevím. Je pravda, že nejsem vztahový psycholog, ale dokázal jsem kolem sebe vybudovat přesně takové vztahy, jaké jsem vždycky chtěl, a jsem si téměř jistý, že se to nestalo jen tak, že bych měl prostě štěstí na správné lidi, ale že jsem vždycky jednal a budoval podle určitých neměnných vztahových pravidel. Že se jedná o správné lidi, člověk pochopí až po delším čase.

Samozřejmě jsem přišel o některé přátele, rozhádal jsem se i s rodinou, zažil jsem i zklamání v lásce – ať hodí kamenem ten, kdo ovládal umění vztahů od narození. A samozřejmě se člověk spálí, i když dělá všechno tak, jak nejlépe dovede. To ale není otázka nějakého prokletí. Je to otázka našich kroků, rozhodování, nastolování hranic a především komunikace, která buduje důvěru.

Vztahová pravidla


Vztahová pravidla nejsou nikterak oficiální a závazná, ale jsou to zkrátka určité nuance, které vypadají samozřejmě a jednoduše, ovšem v praxi jich málokdo využívá. Je to teorie, kterou všichni známe, ale kterou často neumíme uvádět v praxi. Nedávno se mě jeden kamarád v hospodě ptal, proč jsou k sobě lidé neupřímní. Odpověděl jsem, že nevím, protože první pravidlo v hodnotném vztahu je:

BÝT UPŘÍMNÝ – Pravidlo upřímnosti platí za všech okolností. Upřímnost všem šetří čas, ničí vnitřní domněnky a pochybnosti, vykládá karty na stůl tak, jak jsou, a tak, jak se stejně vždycky časem vyloží činy.

Bohužel si někteří lidé pletou upřímnost se schopností říkat vždycky přesně to, co si myslí. Ale – upřímně – to, co si myslíme, často není založeno na pravdě a měli bychom nad tím přemýšlet mnohem více. Naše myšlenky jsou kolikrát nesmyslné, zbytečně odsuzovačné, negativní. Důležité je být upřímný hlavně ve chvílích, kdy nám něco vadí a kdy to chceme nějak řešit, nikoliv pouze rozsévat negaci. A co je zásadní aspekt upřímnosti, neponižovat druhého tím, že tento problém řešíme s někým jiným. To už není upřímnost, ale pomluva, kdy do vztahu vkládáme názory těch, kdo v něm být nemají.

NELHAT – Upřímnost a pravda jde ruku v ruce. Tam, kde si není druhý člověk jistý slovy druhého, ukáží pravdu jeho činy. Nemusíme na sebe prásknout všechno, ale když se druhý člověk zeptá a chce znát odpověď, řekněme mu pravdu. Je to základní věc respektu. Bez respektu nemůžeme počítat s jakoukoli další vztahovou hodnotou, je to základní kámen.

Pravidlo nelhat neplatí jen vůči druhým osobám. Ve vztazích totiž mnohem častěji lžeme sami sobě. Člověk, který lže sám sobě a ostatní to poznají, se stává směšným. Znáte ty lidi, kteří jsou vlastně nešťastní, ale všude vykládají, jak se milují, aby se v tom sami utvrdili? Spokojený pár nepotřebuje sdílet tři sta zamilovaných fotek a ostatním dokazovat svou lásku, protože ji zná. Člověk, který lže také ostatním, ničí svou pověst a mnohem hůře buduje novou důvěru. Lidi, kteří lžou, to často dělají proto, že se jenom bojí, že s pravdou neobstojí. Neobstojí však nic, co není pravdivé. Vždycky je lepší jednou zranit pravdou, než dlouhodobě lží.

BÝT ODHODLANÝ ŘEŠIT PROBLÉMY – Neexistují vztahy, kde nejsou problémy. Jsou jen vztahy, kde se problémy buď umí, nebo neumí řešit. V nefunkčních vztazích se objeví problém a lidé se ho snaží ignorovat, zapudit někam hluboko do podvědomí nebo ho zlehčovat. Dva lidé ale nemají totožný mozek, totožné zkušenosti, a tak čas od času logicky dochází k nedorozumění i hádce, která vytyčuje hranice.
Na začátku se jeví každý vztah bezproblémově. Divím se lidem, kteří jsou překvapení, když pak problém nastane. "Hej, vždyť je to normální!" Učíme se překonávat překážky a čím víc jich překonáme, tím více vztah utužíme. V překážkách poznáváme sílu toho, jak moc nám na druhém záleží, nikoli v době zamilovanosti a zpívajících ptáčků a jednorožců za okny. Kdo utíká před vztahovými problémy, ať se nediví, že žádné vztahy nakonec nemá. Vztahy nejsou snadné a nikdy nebyly. Jen těžké časy nás v nich posílí. Je to o kompromisech, odpouštění a přijmutí toho, že všichni máme nějaké slabiny.

NEUSTÁLE SE UČIT – Od toho podle mě vztahy jsou. Učíme se z nich. Lidé, kteří se nepoučí ze špatných vztahů, jsou odsouzeni špatné vztahy opakovat. Pokud nám vztah ubližuje, bude nám ubližovat tak dlouho, dokud neřekneme "dost" a něco nezměníme. Lidí, kteří se nepoučí ze svých chyb, k sobě také přitahují stále stejné typy lidí, dokud je tzv. neprokouknou. V bolestném vztahu nezůstaneme ve stejné rovině, protože ublížení má tendenci k prohlubování, aby testovalo naši vůli.

Nemám rád, když někdo nadává na své minulé vztahy, partnery. Měl jsem také takové a dneska jim nerozumím, ale kdybych z nich nenačerpal zkušenosti, vedl bych je pořád stejným způsobem. Mám rád svoji "špatnou" vztahovou minulost. Naučila mě hodně a myslím, že bez ní bych se nikdy takhle nad vztahy nezamýšlel, nikdy by mě nenapadlo o vztazích psát článek. Jednu věc mě minulé vztahy naučily stoprocentně – vztahy, nad nimiž se nepřemýšlí, se rozpadnou. Vznikají možná v zápalu vášně, zamilovanosti, ale to je pouze jedna z fází, po níž přicházejí další.

NEVINIT – Vina je často opravdu zbytečná, i když je velice těžké ji neventilovat. Lidé, kteří říkají, že jsou ve vztahu prokletí, ovšem málokdy vinu vidí u sebe, libují si ve slabinách partnerů. Vztah není 1 + 1, ale 2. Musí se psát vždy dohromady. Neexistuje vztahový problém, kde je vina jen u jednoho. Pokud ve vztahu ignorujeme problémy nebo trápení druhého, my sami máme vztahový problém. Ve vztahu se nechodí vedle sebe (už vůbec ne, aby jeden chodil napřed a druhého táhl), ale spolu.

Nevinit je složité, protože máme tendence hledat příčiny naší mizérie. Ovšem to, že obviníme druhé za to, jak se my sami cítíme, nikdy nic nevyřeší. Nikdo další ve skutečnosti nemusí zaplňovat naše vlastní slabiny, pocity méněcennosti, deprese, odpovídat za naše vlastní emoce. Problém je, že často chceme dávat srdce do rukou druhých, načež se vztekáme, když s ním ještě neumějí zacházet. Přitom mají dost odpovědnosti za to své srdce. Za naše emoce bereme odpovědnost my, dovolujeme, co si necháme líbit, co strpíme, co řešíme, co s tím uděláme, koho k sobě připustíme, komu odpustíme.

MÍT ČISTOU HLAVU – Nejhorší slova se řeknou ve vzteku, v opilosti, v afektu. Slova mají větší moc, než si myslíme. Těžko je vezmeme zpátky. Jsou jako rozházené drobečky. Možná nejsou vidět, ale pořád na tom koberci někde jsou. Jediné, co je dokáže vyvrátit, jsou dlouhodobé činy. Když nemáme čistou hlavu (třeba když jsme rozčílení), uchylujeme se k věcem jako pomsta, obviňování, slovům, která nemyslíme vážně – což jsou všechny body, o kterých jsem už hovořil.

Když máme blbou náladu, zaměřujeme se na nedostatky. S čistou hlavou vidíme problémy komplexněji. Přemýšlet jen o negativních aspektech vztahu přirovnávám k tomu nemít čistou hlavu, protože v daný okamžik nás žene touha dokázat, že máme pravdu za každou cenu, zveličovat, že všechno stojí za nic. Kdyby všechno stálo za nic, pravděpodobně už bychom v takovém vztahu nebyli, pokud bychom nebyli psychičtí masochisté. Mít čistou hlavu tedy znamená zaměřovat se na to, co je ve vztahu hezké, co nám dává smysl, co milujeme.


Jak se tedy zbavit prokletí ve vztahu


Nemám multifunkční návod na vztahy. Možná bych ho hledal u moudřejších a starších, ale jsem si téměř jistý, že mít hodnoty ve vztahu (nebo ona pravidla, jak jsem je nazval) nikdy vztahu ublížit nemůže. Pro začátek je asi dobré ujasnit si, že nic jako vztahové prokletí není. Že se to možná všechno děje z nějakého důvodu, vzorce chování, nevyřešené myšlenky, přístupu k nám samým. Možná, že někteří lidé jsou ve vztahu bez úcty, respektu a komunikace přesně proto, že oni sami k sobě nemají úctu ani respekt a neumějí sami se sebou komunikovat.

Někdy potkáme určité lidi jen proto, abychom díky nim potkali jiné.

Možná někdy stačí být sám sebou a nehrát při seznamování žádnou roli. Možná stačí nelhat o svých nedostatcích, minulosti nebo problémech a postavit tím druhé před hotovou věc, která vyfiltruje ty, kteří se kloužou po povrchu. Možná jen stačí nepídit se po stejném typu lidí, když nám podobný člověk kdysi ublížil. Možná někdy stačí odpustit a místo útěku se snažit rozbitou věc opravit, než ji nahradit. Možná stačí jen přijmout odpovědnost za to, koho k sobě pouštíme, koho si vybíráme, ke komu se stavíme jako oběť, komu dovolíme, aby nás balamutil, i když to podvědomě tušíme. 

Věřím, že nikdo nejsme prokletý a že každému je přáno najít lásku, když jí jde naproti. Není to však princ nebo princezna z pohádky, který v jednom okamžiku namaluje duhu, je to dřina a postupné budování, protože nic, co má skutečnou hodnotu, nespadne samo z nebes.

Zajímáte se o podobné myšlenky? Rádi přemýšlíte o světě? Přečtěte si také mou knihu Lovec hledá odpovědi.

0 komentáře:

Okomentovat

Děkuji za komentář, vážím si Vaší zpětné vazby.