pondělí 23. září 2019

Konec léta není podzim života


S posmutnělým výrazem se dívám z okna, těžké nadýchané mraky zatemňují oblohu, ekologické kabátky všech stromů začínají měnit svoje barvy, vítr unáší jejich listí kamsi do dáli a mně přijde, že další léto uteklo zase neskutečně rychle a já si ho vlastně nikterak neužil. Každým rokem se těším na léto, až svléknu všechny ty nánosy oblečení, až budu cestovat, až bude můj výraz vypadat jako výrazy lidí z fotobank a Instagramů. Pravdou je, že někdy se za těmi letními úsměvy skrývají tajemné ideje, které nevidíme.


Jaké vlastně bylo moje léto


Rád bych vám vyprávěl, kde jsem všude byl a co krásného jsem zažil, ale ono není moc o čem mluvit. Můj život není prošpikovaný žádnými "highlights" momenty, jimiž bych se mohl nenápadně vychloubat, ale přesto, že jsem jen pracoval nebo se trápil nad nevyužitým potenciálem letošního léta, snažil jsem se hledat ony malé kouzelné momenty, najít si své místo na slunci.
  • Když bylo hezky, vyrazil jsem s kamarády na procházku kolem liberecké přehrady a dal si prosté pivo v kelímku
  • Ve velmi časných hodinách jsme se s kamarády pomátli a naskákali do vody i bez plavek
  • Byl jsem na několika výletech po okolí, protože i ta naše česká kotlina má svoje krásy a nemusím létat nikam na Bali 
  • Chodil jsem na brigády na noční inventury a počítal čínské polívky, chodil do fabriky nebo editoval zpravodajství a byl jsem rád, když jsem měl nějaký den volný
  • Opil jsem se, dal jsem na sebe třpytky a tancoval v bahně
  • Když jsem se cítil osamělý, přečetl jsem další knížky ze svého seznamu a napsal nějaké články na blog, protože psaní a čtení mi vždycky pomáhalo jako nějaká zvláštní autoterapie
  • Bylo vedro, tak jsem se zase vybodl na cvičení, vzal si pytel brambůrek a díval se na celé série seriálů, čili úžasná prokrastinace
  • Byl jsem na operaci oka, takže už několik týdnů mám červené oči jako upír a při každé konverzaci s lidmi si říkám, co si o tom asi myslí a jestli se děsí toho, zda tam mám laser
Ano, člověk si plánuje, jak využije svůj čas, aby mu mládí neprotékalo mezi prsty, ale pak se stejně nějak ztratí v oněch běžných starostech, dokud zase nepocítí mrazík a neopráší starý kabát. Zdá se mi, že ty letní měsíce ubíhají mnohem rychleji než ty zimní nebo jarní a trvá dlouhou dobu, než se jich zase dočkáme. Jenže když pořád na něco čekáme, neužíváme si toho, co je teď a ztratíme se v tom, co by být mohlo. A proto můj blog nikdy nebyl vlastně o tom, co jsem sám zažil, ale nad čím jsem přemýšlel, neboť můj vnitřní svět byl vždycky poněkud bohatší než ten, který je viditelný.

Léto je možná pryč, ale vadí to?


Mohl bych se utápět v tom, že moje oblíbené roční období zahnal čas, ale naštěstí, když něco skutečně chceme dělat, nezáleží na tom, jestli venku prší, zda nosíme rukavice nebo žabky. Léto je vlastně přeceňovaná záležitost. Spousta lidí váže svoje pocity k počasí, k venkovním záležitostem, ale ono to vždycky bylo o záležitostech vnitřních, o stavu naší mysli a o tom, jestli se dokážeme radovat i ze všedních okamžiků. To štěstí se neměří v teplotách Celsia, ale v míře toho, jak moc se umíme radovat, i když nás zrovna paprsky nehřejí.

A já si vážím každého všedního okamžiku, kdy se s někým zasměji, kdy si dám šlofíka, kdy zase něco napíšu, kdy se jen tak dívám z okna a je mi jedno, jestli zrovna hřmí. Dokud nebudu prožívat bouřku sám v sobě, tak ani bouřka nebude vypadat ošklivě a když se budu radovat, i mrazivá sněhová vločka může zahřát.

Pokud ve vašem vnitřním světě hřmí a šlehají v něm blesky, stejná bouře se odehraje i ve světě vnějším. Okolí se stane odrazem nás samých, svoje představy reflektujeme do ostatních lidí i věcí a události se zastíní tím, co si myslíme, že znamenají.

Podzim života


Změna ročního období možná nezmění můj život, ale vždycky mě aspoň dovede k zamyšlení o tom, jak se všechno na světě mění a my sami jsme součástí těchto změn. Příroda je inspirativní dáma, která má odpovědi na všechno, byť třeba nemluví slovy. Každý v ní může najít ty svoje odpovědi.

Proto se tentokrát nebudu vztekat, až si budu brát šálu, a pokusím se aspoň na chvilku všímat si toho, jak je všechno barevné, vyrazím ven, i když budu mít zmrzlé ruce a zase se uklidním horkým čajem, který vypiji, až se vrátím domů. Přichází podzim, ale nemusí to být podzim života, může to být však podnět ke změně, k tomu přestat tolik řešit, co se děje za okny. 

Léto je za námi, ale vlastně to nic neznamená. Stačí jen nebrat zatažená mračna příliš vážně, však ono zase slunko jednou vysvitne, protože změna je jediná věc, která se nemění. Přeji proto všem svým čtenářům šťastný konec léta a doufám, že podzim a zima přinesou spoustu šedých, mrazivých a blátivých dní, které si ze srdce užijeme.

Tento článek vznikl na podnět letní blogerské soutěže. Soutěžím s Mall.cz.

5 komentářů:

  1. Moc hezké čtení, které vykouzlí úsměv na tváři. :)
    Pobavilo mě to tancování se třpytkami v bahně, to musel být úžasný zážitek. :D Tyhle záležitosti, tyhle malé momenty našich dnů, to je něco úžasného, je to něco krásného. Dny nemusí být plné nabitý akcí, ale stačí jen malý krásný moment i jen třeba čas strávený s rodinou. :)
    Co se týká počasí, beru to tak, že nemá smysl nadávat na něco, s čím nic nemůžeme udělat a tak jsem se smířila i s tou zimou, v každém počasí se najde něco krásného. :)
    A co oko, už je to dobré?

    Přeji krásný podzim plný těch malých kouzelných okamžiků. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Občas mi přijde, že společnost je nucena se konformně vést svůj život určitým způsobem, který je založený především na sbírání zážitků, naplňováním svého času vždy smysluplnými věcmi, což jde podle mě třeba ruku v ruce s financemi a je pak těžké tyhle věci zvládat, stíhat, být spokojený s vynaloženým časem. Pravdou však je, že existuje i levná zábava, jejíž hodnota je vyšší v závislosti na tom, s kým ji trávíme. Někteří členové mé rodiny třeba jedou na dovolenou a vlastně si ji ani nedokáží užít, něco neustále řeší, neumí odpočívat, protože na to vlastně nejsou zvyklí, i když na to takovou dobu čekají. Žít v čase se stává celkem uměním a je vlastně nezávislé na místě, kde se nacházíme.
      Ještě bych chtěl nadhodit úvahu – a vím, že už se zase moc rozepisuji a jdu mimo téma článku – ale je tak povznášející navštívit nějakou chudší zemi a vidět, jak jsou tam někteří lidé vlastně šťastnější, hledají radost v maličkostech, zatímco západní turisté sbírají lajky na své instagramy. A právě léto je spojováno s takovými cestami a pózami. U nás v Liberci, když se vyleze na Ještěd, je nejvíce turistů v létě, kochají se dalekým výhledem, ale to ještě možná nevědí tajemství, že nejkrásnější je, když je všude mlha a stromy čouhají z nebes, je to opravdu mystické.
      Děkuji za komentář, zdraví Jerry :-)

      Vymazat
    2. Právě lidé jedou na dovolenou a přesto si jí neužijí, protože nedokážou vypnout, protože nedokážou přestat věci řešit. A přitom je to někdy tolik zbytečné.
      Jak píšeš záleží hlavně na tom, s kým svůj čas trávíme a pak může i jen procházka být úplně jiná a krásná. :)

      Ano v těch chudších zemích mají jiný život a řekla bych, že si umí vážit všech těch maličkostí kolem, kterých bohužel si spousta lidí ani nevšimne, protože je berou jako samozřejmost.

      A co se týká Ještědu, také jsme ho navštívili v létě v rámci své dovolené. Nebylo jasno. Když jsme přijeli byla hodně mlha a postupně se zvedala. A musím říct, že to bylo nádherné. Já vlastně ani za jasné oblohy Ještěd nenavštívila, protože tohle byla má jediná návštěva v té mlze. Mělo to své kouzlo. :) Lidé kolem, co viděli fotky mi říkali, že je škoda, že jsme neměli hezké počasí, že je krásně jindy vidět a já jsem jen odpověděla, že v té mlze to mělo své úžasné kouzlo. Mě mlha všeobecně fascinuje, protože příroda je v ní jiná. :)

      Vymazat
  2. Moc pěkný článek, který vyjadřuje i mé myšlenky. Léto není jediný čas na cestování, kdy povinně musí všichni na dovolenou, kterou pak tráví hlavně s foťákem v ruce, aby ulovili co nejzajímavější momenty a mohli si je někde vystavit. Daleko větší cenu mají opravdové zážitky, které si necháváme sami pro sebe. A je úplně v jakém ročním období je prožijeme. Důležité je, že jsou, dodávají energii, sílu a vnitřní klid. Kvůli tomu ale nemusím lítat na druhou stranu zeměkoule :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak, Martino, děkuji za milý komentář, zdraví Jerry :-)

      Vymazat

Děkuji za komentář, vážím si Vaší zpětné vazby.