sobota 6. července 2019


Spousta lidí nepřijímá svou odpovědnost za své činy, protože se domnívá, že tím za ně přizná vinu. Vina a odpovědnost jsou termíny, které se mnohým mohou zdát totožné, ale nejsou. Žijeme ve společnosti, která ráda hledá viníky za cokoliv, vždycky za to někdo může. To je pravda. Zaměřujeme se na to, co je podle nás chybné, a ještě navíc pliveme jedy nebo je sami polykáme.

Jaký je rozdíl mezi vinou a odpovědností


Pravidelně před spaním mě přepadá pocit divení se. Divení se všemu, co je kolem mě. Kam jsem se to dostal a jak to všechno vlastně funguje. Už předsokratovští filozofové se nespokojili s tím, že žijeme na krunýři želvy nebo že bouřky ovládá Tór s mýtickým kladivem a se svým vozem taženým nebeskými koňmi. Když tyhle mýty kdysi nějací Homér či Hésiodos zapsali, navodila se nová situace, neboť o čem lze číst, o tom lze diskutovat, a zejména pochybovat. Xenofanés pak vyslovil názor, že lidé si vytvořili bohy k obrazu svému. Je pravda, že existence Boha či bohů je zkrátka jen něco, na co přijdeme ve chvíli, kdy nás přepadne onen tíživý pocit divení se?

Co je hybná síla přírody a vesmíru? Existuje Bůh?

úterý 2. července 2019


Žijeme v konzumní společnosti, kde se neustále zvyšuje počet psychických nemocí. Všude kolem nás poletují rady o tom, jak být šťastný, faktem ale je, že vaše štěstí je pro určitou společenskou oblast spíše přítěží. Ne že by nám ho ostatní nějak zvlášť záviděli – i když to se také stává – jde spíš o to, že šťastný člověk si jednoho dne uvědomí, že to, co mu okolí nabízí, není pro štěstí zase tolik důležité a že když něco potřebujeme, tak to nevlastníme. Je to naopak, my se staneme vlastnictvím.

Proč spokojenost není dobrá pro byznys