pátek 24. května 2019


Blogování už je nějaký ten pátek moje součást, přesto se s ním v off-line světě nijak zvlášť nechlubím. Představit se dnes jako bloger (nebo blogger), influencer či youtuber vyvolává u mnohých zkrátka viditelný či skrytý úšklebek. A možná je to zcela opodstatněné, protože vést si nějaký deníček a podsouvat ostatním svoje řeči asi není zrovna ta nejušlechtilejší práce ze všech. Smysl to má pro samotného autora blogu a pro čtenáře, kteří z něj odcházejí s nějakou myšlenkou. Ať se však blogování jeví jakkoli povrchně nebo se řadí do kategorie nepodstatné občanské pseudožurnalistiky, i ono má podle mě ve společnosti své určité místo.

Jak se pohlíží na blogery?

středa 22. května 2019


Nedůvěřivost se na nás sápe ve chvílích, kdy nás zklamalo naše očekávání. O nedůvěřivosti jsem se v životě také něco naučil. Prošel jsem si samozřejmě obdobími, kdy jsem naivně a slepě věřil každému, ale postupnými zklamáními z toho člověk tak nějak vyroste. Stejně jako z přesvědčení, že nás zklamali druzí. Je totiž hrozně jednoduché předávat druhým odpovědnost a následnou vinu za to, že se cítíme zklamaně. O něco složitější je přiznat si, že za mnohými zklamáními je zkrátka naše nereálné očekávání a že jsme si ho přivodili zcela sami.

O víře ve druhé aneb proč je těžké důvěřovat

neděle 5. května 2019


Že prý krása není důležitá? Ale kdepak. Přečetl jsem mnoho úvah k tématu krásy, ale pořád se s nimi nějak nemohu ztotožnit. Tu se píše o tom, že pravá krása je skrytá uvnitř, tady zase o tom, že být krásný neznamená být chytrý (ano, ale souběžnost neznamená implikaci), jinde zase o tom, že naše duše se projevuje také do našeho celkového vzhledu, což podle mě také není zcela platné. Jak to s tou krásou vlastně je?

Krása jako vstupenka kamkoliv