úterý 16. dubna 2019


K japonskému spisovateli jsem se vrátil po letech poté, co jsem četl jeho sbírku úvah Spisovatel jako povolání, ale protože psal pouze o své profesi, zajímalo mě, jakým způsobem se umí popasovat se samotnou beletrií. Moje instinktivní ruka sáhla po jednom z nejznámějších románů Norské dřevo. Nevěděl jsem, do čeho vlastně jdu, o čem kniha je ani jakým způsobem se mnou dokáže zamávat.

Haruki Murakami: Norské dřevo aneb melancholie, sex a deziluze

sobota 6. dubna 2019


Moje myšlenky se často stáčí k úvahám o životním štěstí, aniž bych si mnohdy uvědomoval, že právě tyto úvahy nakonec mohou působit ještě větší smutek. Nedovedu si přestavit horší scénář, než se stát věčným hledačem štěstí. Štěstí je natolik abstraktní záležitost, že se ve své definici bude neustále měnit a nabírat na sebe nové a nové ambice, které pro něj musíme splnit. Jinak řečeno je zažitou představou, že k dosažení štěstí je třeba přinést oběti. V této definici ale štěstí nikdy nedosáhneme. Je to, jako bychom chtěli znát odpovědi na všechny otázky, při čemž bychom zapomněli, že každá odpověď může přinést otázky nové.

Proč štěstí nikdy nedosáhneme