čtvrtek 31. ledna 2019


Většinou se snažím vidět v lidech to dobré, protože není na místě odsuzovat, pokud neznáme daný životní příběh. Jednou za čas se ale setkávám s takovými lidmi, u kterých se mi rozplynou všechny pohádky o pozitivních duhových jednorožcích a prostě si jen klepu na čelo. Někdy k tomu stačí pouhé čtení diskuzí pod nejrůznějšími politickými zprávami, jindy to je zase neohleduplný člověk v MHD, který si svým dvouhodinovým telefonátem neuvědomuje, že jeho soukromý život všechny cestující nezajímá. To jsou takoví ti denní energičtí upíři, kteří se naštěstí obvykle vytratí stejně tak rychle, jako když přišli. Existují ovšem sofistikovaní manipulátoři, jejichž "upírismus" na první pohled nevidíme, protože se projevuje pouze za našimi zády.

Falešní lidé, kteří pomlouvají a lžou

čtvrtek 17. ledna 2019


Odmalička jsem vedl nějaké vnitřní rozhovory. Už jako dítě jsem věděl, že mám v sobě hlas někoho, koho ještě pořádně neznám, ale mám celý život na to, abych zjistil, kdo to vlastně je. Není to nic nadpozemsky spirituálního – nebo možná je, jen si myslím, že podobný hlas má v sobě každý z nás. Mluví ke mně, mluví k vám, ale otázkou je, jak moc dokážeme tomuto každodennímu zázraku naslouchat.

Vnitřní hlas: Jak jsem našel své odpovědi

neděle 13. ledna 2019


Aby bylo jasno na začátek, při psaní můžeme využívat hned několik možných úhlů pohledu. Nejčastější je vyprávění v první osobě (já), kterému se říká ich-forma, a vyprávění v osobě třetí (on, ona, ono, oni), což je zase er-forma. Existují i vzácnější případy tzv. du-formy, kdy autor oslovuje čtenáře ve druhé osobě (ty, vy), ale třeba takový Jakub Deml takto oslovoval květiny ve své sbírce Moji přátelé; častěji se však du-forma vyskytuje třeba  dopisním stylu s jasným adresátem. Pokud při tvůrčím psaní váháte, kterou osobu zvolit, třeba vám při rozhodování pomůže dnešní krátké shrnutí.

Volba vypravěče: Ich-forma, nebo er-forma?

čtvrtek 10. ledna 2019


Když už se nesetkávám s názory, že je na něco někdo příliš mladý, přijde někdo, kdo se zase domnívá, že je příliš starý, než aby něco nového začínal. Nové začátky bývají už z principu těžké pro každého, nikdy na ně však není pozdě, zvláště pokud nám mohou jednoho dne zaručit větší spokojenost.

Je pozdě?

pondělí 7. ledna 2019


Čím je člověk starší a ohlíží se zpětně za svým životem, uvědomí si, že některá pravidla, která se odmala učil, přestávají dávat smysl. Nejvíc společenských dogmat jsme pravděpodobně přijali v rámci naší rodiny, od maminky, tatínka a babiček, jiné se nám ale, byť třeba nevědomky, snaží vštípit také vzdělávací systém nebo média. Kolikrát přijmeme za pravdu něco, co nemáme odzkoušené z vlastní zkušenosti, a tak slepě důvěřujeme moudře znějícím myšlenkám, přestože pravda se nestará o to, jak zní. V dnešním článku bych vyjmenoval několik nejhloupějších rad, kterých se někdy stále držíme.

Se všemi za dobře, poslouchej autority a další blbé rady