sobota 16. března 2019


Spisovatelé, umělci a další tvůrci někdy tápou v oblasti autorských práv, ve skutečnosti jde ale celkem o jednoduchou záležitost. Vlastně si dodnes pamatuji, že jsem měl sám obavy ohledně autorství – co když někdo moje dílo ukradne? Co když ho někdo obšlehne? Co když někdo čmajzne moje "geniální" spisovatelské nápady?! Pokud jako začínající autor vyžadujete zpětnou vazbu – a že byste ji vyžadovat měli – jsou tohle otázky, které vám dělají vrásky zbytečně.

Copyright: Psaní knihy a autorská práva

sobota 9. března 2019


Tu noc jsem si uvědomil něco zásadního, přestože některé poznatky nepopíšu, byť bych byl sebevíce básnicky vychytralý. Bál jsem se všech stínů, co se tvarovaly z nejrůznějších předmětů v pokoji, a ve tmě jsem viděl zjevení, která na mě dozajista číhala z přebujelé představivosti. Dřevěný nábytek tehdy praskal více než kdykoliv jindy, podlaha vrzala, jako by někdo zahrál na rozladěné housličky nebo drápal špičatým nehtem po plechu, do toho občas zabouchalo topení, aby mě šibalsky polekalo. A uprostřed obklopení kvílivého zla jsem ležel na posteli a bál se pohnout, ztuhlý jako mumie a svázaný v bandáži jménem pavor nocturnus – noční běs.

Jak jsem se našel v tichosti a tmě

pondělí 4. března 2019


Ani jsem si nevšiml, jak ten čas chvátá. Jsou to už 2 roky, co jsem spustil svůj blog, a za tu dobu se zase pořádně rozrostl. Chtěl bych vám proto ze srdce poděkovat za podporu, kterou mi dodáváte tím, že opravdu čtete moje knihy a články, píšete mi úžasné zprávy a komentáře, rozrůstáte se na všemožných sociálních sítích a vlastně jste tou nejlepší komunitou, jakou si může autor přát. Přikládám nějaké statistiky a čísla, která samozřejmě nejsou tak důležitá jako váš skutečný zájem, přesto se na ně rád dívám a nestačím se divit, že jich už je tolik.

Dva roky jako Jerry Writer

čtvrtek 28. února 2019


Okamžiky se mihotají. Co se nám zdá samozřejmé, je ve skutečnosti zázračné. Probouzíme se, dýcháme, otevíráme oči, jíme a pijeme, začínáme přemýšlet o našich snech a vyhlížíme další z řady dnů, jejichž řetězec se může zdát nekonečný. Ale není. Zvykli jsme si žít a nepřemýšlet tolik nad existenciálními otázkami – stejně je neovlivníme, že? Dozvěděl jsem se, že jednoho mého známého postihla vážná nemoc. Rakovina jako by chodila po špičkách. Objevuje se čím dál častěji, plíží se nenápadně, ale nepřemýšlíme nad ní, protože je to truchlivé a nepříjemné téma. Až když se dotkne nás nebo lidí v našem okolí, můžeme si zase na chvíli uvědomit, jak je život pomíjivý a co v něm hraje klíčovou roli.

Čeho můžeme litovat na smrtelné posteli

středa 27. února 2019


Mladí lidé často nadávají na starší, starší zase na mladé. Kdyby dnešní mladí lidé žili v době svých rodičů, chovali by se jinak než oni? A kdyby starší vyrůstali dnes, podobali by se svým dětem? Volili bychom stejnou stranu? Chodili bychom na římské zápasy, kdybychom žili ve starověku, přestože nemáme rádi násilí? Myšlenkou dnešního článku je přijít na to, zda jsme predestinováni tím, co se děje okolo nás (naším postavením, politickým režimem, majetkem, vzděláním, mírou svobody – zkrátka dobou a stavem společnosti), nebo jsme individuální bytosti, které se mohou v každém případě rozhodnout, že se nějak změníme, pokud budeme chtít. Jsme to my lidé, kdo se mění, nebo je to doba, která udává náš trend?

Jak se mění lidé a společnost

neděle 24. února 2019


Hodně lidí spojuje svou životní filozofii s tím, co se stane po smrti. Upadneme do nicoty, projdeme očistcem, podstoupíme nějaký tribunál, reinkarnujeme se, budeme žít v ráji, setkáme se s mrtvými... zkrátka často upínáme svou víru na jakési ukončení, místo abychom se vrátili na začátek. Možná tu totiž nejsme kvůli nějaké přípravě na posmrtný život, nýbrž kvůli tomu, jak jsme si svůj život uspořádali ještě před narozením. Zní to jako fantasmagorie? Rád bych vás dnes seznámil s některými svými úvahami o životě a smrti.

Život před životem: Vybrali jsme si život ještě předtím, než jsme se narodili?

pátek 22. února 2019


Pokud mě ještě nesledujete na Facebookové stránce, mohly vám uniknout některé z mých kraťoučkých úvah, které jsem sepsal jako statusy. Protože vás o ně nemohu ošidit – aneb škoda myšlenky, která je nevyslyšena – sepsal jsem seznam všech facebookových statusů do dnešního článku. Většina z nich se týká pochopitelně spisovatelského řemesla, ale doufám, že některé dokáží také motivovat nebo inspirovat.

35 statusů a myšlenek z facebookové stránky


Kdybych měl nějak uspořádat největší překážky svého života, zcela jistě by souvisely se strachem. Strach je přirozený a pomáhá nám překonávat nás samé, protože po jeho překonání můžeme prozkoumávat nové obzory. Jsou ovšem situace, kdy vás strach natolik ochromí, že mu propadnete. A existují lidé, kteří vidí bubáky i tam, kde jiní vidí naprosté bezpečí. Ano, jsem jeden z těch lidí, ale zároveň jsem se naučil některé zbytečné bubáky odhánět. Rád bych vám pověděl jak.

Jaké paradoxy zažívá člověk s úzkostí či panickou poruchou

pátek 15. února 2019


Jestliže se vám zamlouvaly knihy od švédského spisovatele Jonase Jonassona (Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel), nejspíš se vám bude zamlouvat také mé dnešní doporučení. Jonassův švédský kolega Fredrik Backman totiž ve svém příběhu o muži jménem Ove používá podobné vypravěčské postupy, nezalekne se ani černého humoru nebo rozdělení knihy na přítomnost a retrospektivní části. Přes zdánlivou podobnost jde však o docela jiné vyprávění.

Fredrik Backman: Dojemně humorné příběhy

středa 13. února 2019


Název dnešního článku jsem si vypůjčil z citátu, který je připisován autorce Harryho Pottera J. K. Rowlingové. Shrnuje totiž něco, co si kvůli strachu opustit naši bezpečnou zónu často ani neuvědomujeme. Nic nedělat je často horší než dělat chyby. Zároveň ale žijeme v natolik šíleném světě, že je často složité zvolit tu správnou cestu, na které bychom byli natolik produktivní a zároveň nevyčerpaní.

Lhostejnost a pasivita může způsobit větší škodu než neúspěch

neděle 10. února 2019


Zajímáte-li se trochu více o formální náležitosti knižních publikací, pravděpodobně jste už narazili na pojem ISBN. Jde o zkratku International Standard Book Number (Mezinárodní standardní číslo knihy), která znamená jakýsi jednoznačný kód pro každou knihu, která se publikuje či vydává veřejně. Je seskládáno z arabských číslic, případně z doplňujícího znaménka X, jež nahrazuje číslo 10.

Co je ISBN

pátek 8. února 2019


Často se díváme na svět, přemýšlíme o něm, pokládáme si ty nejpodivnější otázky, ale zároveň si neuvědomujeme, jakým směrem se naše myšlení vlastně ubírá. Jsme navyklí přemýšlet specifickým způsobem, některým věcem věříme, aniž bychom dokázali vysvětlit proč, a na různou problematiku se díváme pouze jednou perspektivou. Jací vlastně jste? Řídíte se spíše zkušeností, nebo rozumem? Jsou pro vás důležitější myšlenky, nebo hmotné věci? Jste spíše vědečtí, nebo spirituální? V dnešním článku bych vám rád shrnul základní životní filozofie, které lidé užívají v každodenním životě. Po jejich pojmenování je určitě začnete více vnímat kolem sebe.

Základní filozofické směry, které by měl každý znát

čtvrtek 31. ledna 2019


Většinou se snažím vidět v lidech to dobré, protože není na místě odsuzovat, pokud neznáme daný životní příběh. Jednou za čas se ale setkávám s takovými lidmi, u kterých se mi rozplynou všechny pohádky o pozitivních duhových jednorožcích a prostě si jen klepu na čelo. Někdy k tomu stačí pouhé čtení diskuzí pod nejrůznějšími politickými zprávami, jindy to je zase neohleduplný člověk v MHD, který si svým dvouhodinovým telefonátem neuvědomuje, že jeho soukromý život všechny cestující nezajímá. To jsou takoví ti denní energičtí upíři, kteří se naštěstí obvykle vytratí stejně tak rychle, jako když přišli. Existují ovšem sofistikovaní manipulátoři, jejichž "upírismus" na první pohled nevidíme, protože se projevuje pouze za našimi zády.

Falešní lidé, kteří pomlouvají a lžou

čtvrtek 17. ledna 2019


Odmalička jsem vedl nějaké vnitřní rozhovory. Už jako dítě jsem věděl, že mám v sobě hlas někoho, koho ještě pořádně neznám, ale mám celý život na to, abych zjistil, kdo to vlastně je. Není to nic nadpozemsky spirituálního – nebo možná je, jen si myslím, že podobný hlas má v sobě každý z nás. Mluví ke mně, mluví k vám, ale otázkou je, jak moc dokážeme tomuto každodennímu zázraku naslouchat.

Vnitřní hlas: Jak jsem našel své odpovědi

neděle 13. ledna 2019


Aby bylo jasno na začátek, při psaní můžeme využívat hned několik možných úhlů pohledu. Nejčastější je vyprávění v první osobě (já), kterému se říká ich-forma, a vyprávění v osobě třetí (on, ona, ono, oni), což je zase er-forma. Existují i vzácnější případy tzv. du-formy, kdy autor oslovuje čtenáře ve druhé osobě (ty, vy), ale třeba takový Jakub Deml takto oslovoval květiny ve své sbírce Moji přátelé; častěji se však du-forma vyskytuje třeba  dopisním stylu s jasným adresátem. Pokud při tvůrčím psaní váháte, kterou osobu zvolit, třeba vám při rozhodování pomůže dnešní krátké shrnutí.

Volba vypravěče: Ich-forma, nebo er-forma?

čtvrtek 10. ledna 2019


Když už se nesetkávám s názory, že je na něco někdo příliš mladý, přijde někdo, kdo se zase domnívá, že je příliš starý, než aby něco nového začínal. Nové začátky bývají už z principu těžké pro každého, nikdy na ně však není pozdě, zvláště pokud nám mohou jednoho dne zaručit větší spokojenost.

Je pozdě?

pondělí 7. ledna 2019


Čím je člověk starší a ohlíží se zpětně za svým životem, uvědomí si, že některá pravidla, která se odmala učil, přestávají dávat smysl. Nejvíc společenských dogmat jsme pravděpodobně přijali v rámci naší rodiny, od maminky, tatínka a babiček, jiné se nám ale, byť třeba nevědomky, snaží vštípit také vzdělávací systém nebo média. Kolikrát přijmeme za pravdu něco, co nemáme odzkoušené z vlastní zkušenosti, a tak slepě důvěřujeme moudře znějícím myšlenkám, přestože pravda se nestará o to, jak zní. V dnešním článku bych vyjmenoval několik nejhloupějších rad, kterých se někdy stále držíme.

Se všemi za dobře, poslouchej autority a další blbé rady