úterý 28. srpna 2018

Stereotypní postavy jako ničitelé příběhu

4

S určitými typy předsudků se setkáváme nejen na poli literárním, ale také v naší sociální realitě. Lidé mají sklony kategorizovat a rychle druhé odsoudit. Nešvarem jednodušších literárních děl jsou pak stereotypní postavy, které zaručeně kazí celkový dojem z díla. Nejvýraznější oblast stereotypizace je pravděpodobně v dětské literatuře, nicméně v pohádkách, kde soupeří dobro proti zlu, je to pochopitelné. Horší je to ve chvíli, kdy chce autor působit reálně, a neuvědomuje si, že reálné postavy zkrátka nejsou stereotypní.

Typ, archetyp, stereotyp


Abychom si udělali trochu pořádek v terminologii, je třeba uvést několik základních pojmů, jež s problematikou stereotypizace postav souvisí. Stereotypní postavy jsou takové postavy, které nikoho nepřekvapí, protože se chovají podle často opakovaných klišé vzorců.

Samotné slovo typ obvykle značí něco, co vychází z určité formy či předlohy; tedy něčeho, co už tu bylo. Vytvořit typ postavy neznamená automaticky vytvořit stereotypní postavu, můžeme se inspirovat například seriálovou postavou a snažit se vytvořit stejný typ postavy – vzdělaný, rebel, citlivý, rozumný, tvrdohlavý, vtipný atp.

Určité typizaci se vyhnout nedá, protože projevené vlastnosti vždy řadí postavu do nějaké kategorie. Literární postavy tak můžeme v lepším případě podrobit stejné psychoanalýze, jako by to byli skuteční lidé, a na základě povahových rysů je zařadit do konkrétní typologie (například introverti, extroverti). V tom horším případě se ale můžeme setkat s postavami plochými, tedy nevýraznými, málo se projevujícími, mající jen kladné či záporné vlastnosti apod. Ty pak můžeme podrobit jen nevěřícnému kroucení hlavou.

Mluvíme-li o archetypu, jde již o nějaký ustálený pravzor – matka, milenka, bojovník, vtipálek, mudrc či lakomec, který je neměnný a zastává jasně danou funkci. Ani archetypální postavy nemusejí být stereotypní. Stačí, aby matka získala takové vlastnosti, které ji vymaní z podřadné role starostlivé ženy od plotny, nebo aby mudrc nemluvil jen v patetických frázích, ale také konkrétně jednal. 

Známé stereotypní postavy


Pro lepší pochopení jsem se rozhodl vypsat seznam takových postav, které ve mně probouzejí vztek a odsouzení. Nemusíme ani plánovat žádnou kritickou analýzu diskurzu, abychom pochopili, že jsou některé postavy vtlačeny do podřadných rolí způsobených genderovou, věkovou, rasovou, náboženskou či jinou předpojatostí. V textu se pak objevuje ideologie, která utvrzuje ty nejzažitější stereotypy, jaké si můžeme představit.

  • Géniové – postavy, které přijdou do příběhu, a vyřeší vše, na co jiní nepřišli
  • Zlatokopky – ženy, které jsou ve vztahu se starším bohatým mužem
  • Vědmy, věštci – v příbězích prakticky vždycky bezchybně nastíní budoucí události bez ohledu na jejich důvěryhodnost 
  • Krásné a populární dívky – záporné a zlé postavy, nepřítelkyně úhlavních hrdinek, krása často bývá (neznámo proč) v kontrastu s inteligencí
  • Outsideři – hodní, inteligentní, přátelští, dokonalí, ale z nějakého důvodu prostě neoblíbení
  • Kadeřníci, stylisti – gayové s tenkým hláskem, růžovým tričkem a ženskými pohyby
  • Kašparové – obvykle otravné postavy, jejichž smyslem v příběhu je pouze hláškovat
  • Děvkaři – chlápci, co se ženou jen za sukněmi, ale nakonec se z nich vyklubou citliví milující romantici
  • Dokonalé postavy – vždy hodné, ochotné, altruistické, usměvavé, mravně nezkažené a především nudné, slizké, robotické a nereálné
  • Nejlepší přátelé – postavy, co se v novém prostředí ihned skamarádí s hlavními hrdiny; obvykle také typ outsiderů, ač nikdo nechápe proč, protože mají všechny přátelské vlastnosti
  • Staří – snědli moudrost světa
  • Manipulátoři – v poslední době časté postavy, které pro moc ničí, plení, vraždí, aniž by je dohnaly nějaké logické následky

Výčet postav by mohl pokračovat. Příčina, s jakou stereotypní postavy vznikají, podle mě vychází ze snahy vytvořit takovou figurku, která by odpracovala vedlejší děj a sloužila jako něco, s čím může hlavní hrdina vést dialog. Někdy ovšem stačí, aby bylo jasně vysvětleno, proč se daná postava určitým způsobem chová, proč patří či nepatří do společnosti, proč měla těžkou minulost, proč se tam objevila nebo proč by tam vůbec měla hrát roli – protože některé postavy jsou tak zbytečné, že by jejich roli mohl nahradit odložený prádelník.

Kolem sebe neustále vnímáme určité stereotypy, ale když se nad svými soudy zamyslíme, obvykle dokážeme najít i větší rozměr, který nám dokáže, že ne všechno lze vtěsnat do předem daných šuplíčků. A jaké stereotypy rozčilují vás?

Zajímáte se o tvůrčí psaní? Přečtěte si také zdarma můj e-book Psaní o tvůrčím psaní, který je složený z článků z mého blogu. 
Author Image

Kdo je Jerry Writer
Toulám se světem médií, tvůrčího psaní, sociálních sítí, literatury a životní filozofie. V životě je pro mě důležitá kreativní činnost, při které mohu svobodně realizovat své nápady a předávat inspiraci nebo druhé motivovat.

4 komentáře:

  1. Žádné takové postavy nejsou klišé, ani stereotyp, jen reflektují rozmanitost lidské kultury. To že jsou například špatně napsané, to už je samozřejmě jiná věc.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to vidíme asi každý jinak. Pro mě je stereotypní postava každá, která je spojena zejména s určitým typem předsudku nebo která v sobě zahrnuje určitou determinaci vůči celkovému vyústění příběhu. A stereotypy, které se staly otřelými, nadužívanými a opakujícími se, to je už z definice klišé. Jak píšete, lidská kultura je dost rozmanitá na to, aby se s postavami dalo vyhrát a dát jim strukturovanější charakter než ten, který se v naraci neustále opakuje a stává se tak předvídaným. :-)
      Děkuji za komentář, zdraví Jerry!

      Vymazat
  2. Mě štvou ve fantasy knihách náctileté holky, které se zabývají vztahy, tím, jak milují dva chlapy a neví, pro koho se rozhodnout a zabývají se svými pocity, které jsou rozebrány dopodrobna na několika stránkách. Pokud chci něco o takových věcech, sáhnu po románu, tam s tím i počítám, ale od fantasy čekám něco jiného. Zmínění vztahu, nebo nějaké romantiky, beru, ale ne když je to přehnaný.
    Děvkaři mě vždy pobaví, jak jsou nakonec milí, hodní a věrní, jen prostě střídali ženské, protože nemohli najít tu pravou. :D
    Co se týká nejlepších přátel, ano většinou jsou to outsideři, ale taky mají něco společného že. A je pravda, že ti jsou většinou milí a hodní, ale tady se dle mého autoři hodně inspirují skutečností, jelikož to tak doopravdy bývá, takoví ti milí, hodní jsou ze společnosti odstrkováni.
    Štve mě někdy taková ta dokonalost, která je u některých postav, jelikož nikdo nemá jen kladné vlastnosti a nějaká negativa tam být musí, aby ten člověk vypadal skutečně. Když píšu, uvažuji, co dát dotyčné postavě za negativní vlastnost, protože jinak je ta postava neúplná.
    U zbytku tu stereotypnost celkem chápu a nějak mi ani nevadí. Věštec, kdyby se zmýlil, by asi nebyl pak dobrým věštcem. Takže tam je stereotyp i celkem potřeba. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ten typ nerozhodnutých náctiletých holek jsem také zpozoroval, obvykle mají ještě k tomu nějakou drsnější stránku – ovládají v teen věku bojová umění, jsou profesionální v práci se zbraněmi nebo mají jasně dané revolucionářské hodnoty – a to pak člověk může jen kroutit hlavou, když se potýkají současně s láskyplnými malichernostmi.
      Celkově mi přijde, že vztahové peripetie často probouzejí v postavách stereotypizaci, tam se vždy pozná, jak reálné by to asi (ne)bylo.
      Když přemýšlím nad tím, co píšeš o outsiderech, asi na tom něco bude. Hodně taky záleží, zda je to hlavní nebo vedlejší postava. Pokud je vedlejší, často je to komická postava, které se ostatní posmívají, protože je to takové trdlo; když jde o postavu hlavní, tak jsou to obvykle povahy, u kterých člověk vlastně nechápe, proč jsou outsideři nebo proč se jim ostatní posmívají.
      To mi připomíná i scény, kdy vedlejší postavy jsou zabity ihned, zatímco u hlavních vrahové vždy ještě vedou dlouhé dialogy. :D
      Já si upřímně přeju, abych konečně narazil na nějaký příběh, kde by postava věštce byla prostě šarlatánská a ne vždy neomylná. Čekám takhle na konec Hry o trůny, zda se naplní Cerseino proroctví :D Zkrátka moc nemám rád, když člověk odhadne konec z nějakého proroctví. Ale jak píšeš, asi by tím postava věštce ztratila účel a je zajímavé nad tím přemýšlet. Že některé stereotypy prostě asi mají zůstat stereotypní.
      Děkuji za komentář, zdraví Jerry! :)

      Vymazat