pátek 29. června 2018

Jak se píše bakalářská nebo diplomová práce


Letošní červen nepatřil na spisovatelském blogu mezi nejaktivnější, ale budiž mi výmluvou to, že jsem nepřestal psát. Akorát jsem psal něco jiného než obvykle – svou diplomovou práci a otázky na státní zkoušky. Věřím, že v tomhle mezi vysokoškoláky nejsem sám, a tak mě napadlo spojit příjemné psaní s tím užitečným.


Před samotným psaním

  • Výběr tématu
  • Výběr vedoucího
  • Zpracování teze
Všude se dočtete, že zásadní je téma, které si zvolíte. Někdy jsou témata navržena přímo samotnými vedoucími, což přináší jistý komfort v tom, že nemusíte nic vymýšlet a máte také oporu v tom, že vám váš vedoucí pravděpodobně poskytne relevantní materiály. Problém je, že často takové zadání zní velice děsivě, a pokud by vás téma vyloženě nebavilo, počítejte s tím, že budete psát dvojnásobně více času, než když to bude něco blízkého.

Jelikož jsem známý pro svou nerozhodnost, nechal jsem téma své bakalářky na poslední chvíli. V té době jsem měl štěstí, že mě můj vedoucí dokázal motivovat natolik, že mě dříve obávané téma začalo bavit. Takže pokud nevíte, zkuste si nevybírat podle zaměření, ale podle sympatií vedoucího. Komunikace s ním je pak opravdu důležitá, a když získáte potřebné zdroje, i obávané téma se zpracuje lehce.

Před samotným psaním si proto vždy najděte dostatečný počet zdrojů (kolik o tématu existuje literatury, článků, internetových periodik, podobných bakalářských či diplomových prací), nejlépe všechno postahovat do jedné složky a při psaní citovat či parafrázovat klíčové pasáže. Koneckonců zdrojové materiály obvykle vyžadují i teze, pokud je vaše škola vyžaduje.

Jak začít psát bakalářku nebo diplomku

  • Vytvoření souboru
  • Zjištění formálních náležitostí
  • První řádky
Nejen mé zkušenosti, ale i zkušenosti mých spolužáků, jasně prokazují, že jedna z těch nejtěžších věcí je začít psát. Vlastně to není otázka jen u diplomových prací, ale u jakéhokoli delšího textu. Vidina dlouhých týdnů nad jedním textem obvykle každého demotivuje, proto je nejlepším řešením dávat si dílčí cíle.

Nemusíte vyloženě začít psát, stačí zkrátka alespoň vytvořit onen ďábelský soubor a vytvořit třeba úvodní stránku nebo nadpis. Obvykle to člověku dodá kuráž v tom smyslu, že udělal alespoň něco. Pokud vaše škola nabízí šablony práce, silně doporučuji začít psát rovnou do ní, neboť konečné formátování (stránkování, nadpisy, obsahy, číslování, okraje, odstavce apod.) nakonec vždy zabere více času, než člověk plánuje.

Struktura práce nabádá k tomu, abyste začínali úvodem, ale v praxi je to obvykle jinak. Úvod se mnohdy (stejně jako závěr) píše většinou až v poslední fázi psaní, aby vhodně korespondoval s celým obsahem bakalářské či diplomové práce a případně s anotací a podobnými náležitostmi. Osobně při samotném psaní narážím na nová témata a materiály, o kterých jsem před psaním ještě nevěděl, proto úvodem v odborných textech nezačínám.

Zkuste začít výkladem základních pojmů z názvu bakalářské nebo diplomové práce. Už samotná teorie zabere spoustu stran a vy si díky tomu můžete připadat trochu nadšeněji. Nejdůležitější je prostě něco dělat, hlavně neprokrastinovat a necivět bezvládně do mobilu.

Organizace času

  • Dílčí cíle (například 1-2 stránky denně / 15 stran za měsíc)
  • Domluva s vedoucím na konzultacích
Studenti se často vymlouvají především na čas, respektive na jeho nedostatek. Já vnímám ale trochu opačný problém. U bakalářské práce jsem skutečně nestíhal, tak onen "deadline" a strach mě vždy donutil něco napsat. Zatímco na diplomovou práci jsem měl volný téměř celý semestr, avšak bylo mnohem složitější cokoliv učinit. Z toho vyplývá paradox, že čím více máte volna, tím méně to hoří, a tím méně toho napíšete.

Stanovte si dílčí cíle v závislosti na tom, kolik vám zbývá času do termínu odevzdání. Samozřejmě je nejlepší, pokud začnete psát brzy, třeba rok předem (ale kolik studentů to tak opravdu dělá?). Časová organizace je nicméně stěžejní, a i když se někdo v okolí vychloubá, že zvládl napsat celou práci za měsíc nebo snad za týden, obvykle je to lež anebo není daná práce kdovíjak kvalitní. Pár měsíců to určitě zabere, protože málokdo dokáže do puntíku splňovat svoje plány a málokdo počítá s konečnou byrokracií při odevzdávání hotové práce (konečné úpravy, cesta na studijní pro originální teze, vazba, tisk – objednávejte předem, odevzdávání do počítačového systému i odevzdávání fyzicky na katedru).

Dobré je také vědět, kolik času má váš vedoucí a jak moc vyžaduje, abyste s ním konzultovali. Konzultace jsou určitě přínosné, ale ne vždy vyloženě nutné – někteří vedoucí jsou ochotni komunikovat třeba jen přes email, třebaže to není jejich povinnost. Je ovšem pravděpodobné, že pokud se rozhodnete nekonzultovat, objeví se důsledky ve vašem posudku.

Několik tipů při psaní


  • Práci průběžně ukládejte, nejlépe na flashku i cloudové úložiště
  • Dávejte si spíše menší dílčí cíle (než abyste za týden napsali 30 stran, raději 5; když jich napíšete více, tím lépe pro vás)
  • Pište v klidném a nerušeném prostředí, vypněte sociální sítě (já například obě své práce napsal po nocích, jiní jsou ale třeba ranní ptáčata)
  • Využívejte citace a normy – nemusíte vymýšlet svůj vlastní výzkum ani se stydět, že práci "přebíráte" – pokud je vše v souladu s citační normou, je to v pořádku; citujte průběžně
  • Vykašlete se na plagiátorství, nemá to cenu a je to nebezpečí i do budoucna
  • Neposílejte svou práci, aniž byste ji několikrát pročetli a zkontrolovali chyby, klidně počkejte týden a k práci se pak znovu vraťte jako korektoři
  • Držte se základní osnovy, informace navíc vkládejte do podkapitol, příloh nebo poznámek pod čarou
  • Udržujte jednotný styl a grafiku, žádný komplikovaný design (v jednoduchosti je síla)
  • Dejte si záležet na korekturách
  • Dodržujte požadavky vaší fakulty (zúžené okraje nezmění požadovaný počet slov)
  • Pokud si stále moc nevíte rady, projděte stránky vaší fakulty. Ve studijních dokumentech jsou obvykle návody, jak byste měli práci psát, případně se vždycky můžete poradit s vedoucím nebo spolužáky

Odevzdání a obhajoba


Štěstí přeje připraveným, proto pokud jste na vaší práci opravdu poctivě zamakali a nenechali vše na poslední chvíli, mělo by se to nakonec odrazit i na vašem hodnocení. Z textu je totiž zkrátka poznat, kolik času a píle do něj autor vložil. Pokud navíc máte dobrou zpětnou vazbu od vedoucího, polovinu celé tíhy při obhajobě máte v kapse. Také oponenti práce často berou velký důraz na to, jak vás v posudku hodnotí vedoucí a podle toho se přizpůsobují jejich posudky. Jistě, nějaké chyby se najdou vždy, proto se doporučuje po vytištění do práce už raději nekoukat, ať nemáte zbytečné nervy.

Pokud jsou ve vašem posudku otázky či body, kterým nerozumíte, napište vedoucímu. Příprava odpovědí je zásadní částí obhajoby, nemístná odpověď pak může snížit hodnocení. Jeden z nejlepších pocitů zažijete, když svou zhotovenou práci odevzdáte (pak se děj vůle boží), a druhý skvělý pocit nastane, až svou práci obhájíte a složíte státní zkoušky s pocitem, že jste ten titul opravdu nedostali jen tak.

0 komentářů:

Okomentovat

Děkuji za komentář, vážím si Vaší zpětné vazby.