pátek 29. června 2018

Jak jsem se donutil cvičit


Abyste věděli, rozhodně nejsem nějaký sportovní typ a tělocvik jsem vlastně vždycky nesnášel – stačí si vzpomenout na ty chvíle, kdy se vybírali lidi do týmů, a já byl rád, že jsem alespoň někdy nebyl ten úplně poslední. Sport a já jsme si zkrátka nikdy nerozuměli, měl jsem přeci spisovatelské srdce! Celý život jsem byl spíše hubeňour, tak jsem jakékoli cvičení nebo sportování ani nevyhledával. Ale letošní rok se něco změnilo.


Kdy jsem se nad sebou zamyslel


Mohl jsem toho vždycky sníst, kolik jsem chtěl, a nikdy jsem nepřibíral na váze. Stejně tak jsem žil sedavým způsobem života, k psaní jsem si vzal pytel brambůrků, čokoládu nebo nějaký podobný tučný hřích. Dodnes si to moc nedovedu vysvětlit, zřejmě nějaký rychlý metabolismus, který mi lidé okolo záviděli. 

Situace se trochu změnila, když jsem nastoupil na vysokou a začal jsem žít nočním životem, který mi přivodil tzv. pivní pupek. Síla zvyklosti mi ani neumožňovala tuhle změnu vidět, dokud nepřišly na onen pupek první poznámky okolních sledovatelů. Asi bych se nikdy nesmířil s tím, že bych byl vyloženě obézní, na to jsem už viděl kolem spoustu odstrašujících příkladů, ale zároveň jsem věděl, že budu mít opravdu velký problém se nějak motivovat.

Nejdůležitější myšlenka, která mě donutila se nad sebou zamyslet, souvisela s tím, že člověk je psychofyzická osobnost, a že je naše duševní stránka s tou fyzickou nepopiratelně spjatá. To, co vysíláme ven, není jen náš vzhled, ale také síla naší vůle, naše odpovědnost, spolehlivost nebo vztah k sobě samému a životu obecně.

První pokusy


Moje averze k pohybu mě nutila zůstávat doma a koukat na seriály. Když už se ve mně někdy hnulo svědomí, začal jsem dělat nějaké ty sedy-lehy, ale vydrželo mi to dva nebo tři dny. Vždycky jsem se utěšoval nějakými výmluvami – že nepotřebuji vyloženě hubnout nebo že nemám čas. Také mi vadila absence jakýchkoliv viditelných výsledků, což je naprosto logické, protože po třech dnech vidíte maximálně sebenalhávání.

Nedokázal jsem si organizovat čas tak, abych si mohl jít zaběhat, a už vůbec jsem si nedokázal představit cestu do posilovny, kde by na mě zírali ostatní. Na ty moje slabé ručičky, které mají problém udělat pár kliků.

První pokusy začít cvičit nebo sportovat tak jednoduše nevyšly. Jenže když jsem pak začal trpět chronickými únavami, přišlo mé druhé zamyšlení. Nenechte se zmást: únava bývá obecně známá ve chvíli, kdy toho děláte hodně, ale já měl únavu z opačného důvodu – nebyl jsem schopný dělat nic a tělo si na to zvyklo, až mu začaly dělat problémy běžné záležitosti. Zkrátka jsem pořád jen zíval, nastaly deprese a dělalo mi problém vstát z postele.

Jak jsem se tedy donutil cvičit


Nečekejte žádné profesionální návody a výsledky mé cvičící činnosti, ale klíčové je, že jsem začal cvičit a nějaké ty měsíce už mi to vydrželo. Vzhledově na mě nejsou poznat žádné převelké změny, ale vnitřně skutečně cítím, že se mi daří lépe. Fyzické stránce se zkrátka nějak podařilo podpořit tu psychickou. 

Tajemství mé motivace spočívá v mobilních aplikacích. Jsou to cvičební programy zdarma, které si můžete stáhnout v internetovém obchodě dle vašeho operačního systému. Rozhodl jsem se začít různými třicetidenními výzvami, které jsou zpočátku velmi snadné, ale každým dnem se zvyšuje jejich obtížnost. Pokud vydržíte nejhorších prvních pár dní, pak už u toho pravděpodobně neskončíte.

Mobilní telefon vás totiž může "otravovat" upomínkami k tomu, abyste dnes nezapomněli na svůj cvičící program, který si často můžete různě upravovat podle sebe. Stáhl jsem si aplikaci "Six-pack in 30 days", což je samozřejmě velice marketingový název (six-pack tak brzy rozhodně mít nebudete), ale důležité je, že vám ukáže, jaké cviky na břicho jsou účinné, a každý den je také obměňuje. Podobné varianty aplikací existují i v češtině, a většina je zdarma anebo vás přijdou velice lacino.

Takže i takový antisportovec, jako jsem já, se sebou konečně začal něco dělat. Zkuste to také, každodenní pohyb vašemu tělu prospěje a jakýkoliv progres je progres; nezáleží, jak velký. Cvičení se pak pravděpodobně stane vaší závislostí a budete na sobě chtít pracovat ještě více. Cvičení má obrovský vliv na kvalitu nejen našeho těla, ale také duše.

2 komentáře:

  1. Připadá mi, že největší problém je najít něco, co fakt člověka bude bavit, protože ono nutit se do něčeho, jen aby byl pohyb také není ono a je super, že tě to uspokojuje a cítíš se lépe. :)
    Já se snažím najít něco, co by mě fakt bavilo. Mám problém s tím, že jak začnu cvičit doma, po pár dnech přestanu. Co mě teda bavilo, bylo cvičení s činkami, u těch jsem vydržela delší dobu, jenže kvůli problémům s rukama s nimi cvičit nemohu.
    Aplikaci mám v telefonu jednu taky, ale ještě jsem ji nezkusila, ale když to tak čtu, říkám si, že ji zkusím a uvidím. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jak píšeš, důležité je ve cvičení najít zábavu. Tyhle aplikace jsou dobré v tom, že se snaží o to, aby cvičení nebylo jednotvárné (třeba je každý den různý set cviků). Když už člověk vydrží týden dva, svědomí ho trochu potrápí v tom, jestli to stojí zase zahodit. Pro takové to domácí cvičení ideální, pro větší cíle je asi nejlepší nějaký osobní trenér dle časových možností; ale jak jsem psal, také jsem měl velké problémy s přemáháním, asi se člověk prostě jednou musí skutečně "hecnout".
      Děkuji za komentář, zdraví Jerry! :)

      Vymazat

Děkuji za komentář, vážím si Vaší zpětné vazby.