sobota 21. dubna 2018

Slohové postupy a útvary (a proč jsou důležité při psaní)


V rubrice o tvůrčím psaní už jsme si zopakovali něco o výstavbě kompozice nebo o tom, jaké si vybrat téma. Nedílnou součástí těchto dvou složek jsou ovšem ještě slohové postupy a slohové útvary. Možná si na ně matně pamatujete ze školy nebo jste na tuhle teorii již úplně zapomněli, nicméně bych vám rád vysvětlil několik důvodů, proč je užitečné si je připomenout. Hlavním důvodem zůstává, že se bez nich neobejde jakékoliv psaní!


Slohový postup


Slohový nebo také stylový postup je podle definice způsob, jakým ztvárníte téma vzhledem k vašemu cíli. Jde o obecný model výstavby textu, který se dělí do několika kategorií, jež rozhodují o tom, jakým způsobem pojmete celé vaše psaní i jeho jednotlivé části. Spousta z vás užívá slohové postupy, aniž byste si toho vlastně byli vědomi – někomu jde princip uspořádání tematických a jazykových složek jednoduše sám od sebe. Nikdy ale není na škodu mít nějakou strategii, nebo ji alespoň umět pojmenovat.

  • Vyprávěcí postup – Při vyprávěcím postupu vystihujeme jedinečnou událost v pohybu, vyprávíme o průběhu jedinečného děje. Snažíme se v něm o zajímavost, napětí a určitou jazykovou pestrost, která by čtenáře zaujala. Dynamičnosti se snažíme dosáhnout především díky slovesům. Můžeme vyprávět jak psaním knihy, tak v běžném mluveném projevu, když někomu líčíme, co jsme dělali o víkendu. Je proto značně subjektivní, protože se váže k tomu, jak dobří jsme vypravěči.
  • Popisný postup – Pokud chceme někomu vysvětlit, jak se něco chová nebo jak něco probíhá, využijeme k tomu zpravidla popisnou pasáž. Zachycujeme charakteristické znaky a rysy osoby, zvířete, věci či jevu a snažíme se jej co nejlépe vystihnout, aby si dokázal čtenář všechno jednodušeji představit. Pod popisný postup řadíme i charakteristiku, která může být přímá (napřímo popíšeme to, co chceme) nebo při tvůrčím psaní ještě lépe nepřímá (nějaká postava jedná určitým způsobem, a na základě toho dochází k jejímu popisu).
  • Prostě sdělovací postup – Používáme ho, když něco jednoduše oznamujeme. Obvykle tímto postupem prostě jen konstatujeme fakta, aniž bychom je nějak vysvětlovali, umělecky zkrášlovali či do nich jinak emocionálně zasahovali. Zkrátka hovoříme stručně, jasně, věcně a bez známek expresivity.
  • Postup výkladový a úvahový – Nad něčím se zamýšlíme, snažíme se hledat mezi věcmi spojitost nebo docházet k nějakým závěrům na základě třídění myšlenek. Snažíme se něco vysvětlit, ale také zhodnotit nebo si vybudovat určitý postoj. Vysvětlujeme jevy a děje a pokoušíme se vysvětlit jejich podstatu.
Při tvůrčím psaní se začínající autoři často domnívají, že je třeba používat zejména vyprávěcí postup – vyprávíme přeci příběh. Když ale otevřete jakoukoli knihu, zjistíte, že pro samotné vyprávění vyprávěcí postup paradoxně nestačí. Příběhy se prolínají s představami, jak co vypadá (když popisujeme krajinu nebo vzhled postavy), s úvahami (když vykládáme o tom, co prožíváme my nebo postava v příběhu ve svých niterních pocitech) a někdy je vhodné použít zkrátka neutrální fakta (když se něco stane a jako vypravěči si chceme zachovat maximální odstup).

Někdy se uvádí ještě existence tzv. dialogického postupu, který logicky využíváme k vystavění rozhovoru nebo dialogu svých postav. Na rozdíl od funkčních stylů nemusí být stylové postupy striktně oddělené. V tvůrčím psaní se pohybujeme v rozmezí uměleckého stylu, ale vykládat, popisovat i sdělovat můžete třeba i ve stylu odborném nebo publicistickém.

Slohový útvar


Výsledek toho, co nakonec vytvoříme, nazýváme slohovým útvarem. Jako pisálci se pohybujeme v určitém funkčním stylu a využíváme konkrétní slohové postupy. Jeden z výše zmíněných postupů je ale obvykle dominantní, využíváme ho většinově v celém díle, a dle toho pak můžeme rozpoznávat, o jaký útvar jde. Jako příklad můžeme uvést některé útvary, které obvykle bývají součástí maturitních zkoušek:
  • Vypravování
  • Úvaha
  • Popis
  • Zpráva
  • Článek
  • Referát
  • Formální či neformální dopis
  • Žádost
Jaký útvar zvolíme, záleží především na tom, komu něco sdělujeme, jakým způsobem to sdělujeme a za jakým účelem. Laicky řečeno při administrativní žádosti se nic nevypravuje, zatímco píšeme-li román, měli bychom znát cílovou skupinu i způsob, jakým chceme uchopit téma a děj. 

Proč se tím zabývat aneb koherence textu


Ačkoli dnešní článek může vyznít příliš školácky, rád si s vámi tyto základní věci zopakuji. Když totiž víte, s jakým záměrem něco píšete, čeho chcete při psaní dosáhnout a nenecháte slova a věty vláčet jen tak bez rozmyslu, celý text se najednou bude zdát konzistentní, pevný a strukturovaný. Málokdo má rád texty, při kterých se musí ptát, co tím chtěl autor vlastně říct.

Otec se vrátil domů později. Bratr přišel v deset. Už jsem myslel, že se ho nedočkám. – A v takovém textu se nejspíš ani nedočkáme, koho jsme tím mysleli.

Ve stylistice se hovoří o tzv. koherenci textu, což znamená, že to, o čem píšete, je obsahově soudržné, výpovědi na sebe navazují a dávají celkový smysl a všechny části tvoří celek ve formě jednotného díla. Z koherentního textu by měl čtenář snadno vyvodit nové informace (inferovat z něj!). A zároveň v něm existuje spojitost (koheze) ve stylové jednotě.

Při nesprávném využití slohových postupů v zamýšleném útvaru, kterým je pro nás kupříkladu román, vznikne nekoherentní text, který je vnitřně nesoudružný. Může vyjadřovat více různých výkladů, nedávat smysl nebo být na různých místech v rozporu. Takže si na to dejme pozor a pišme své texty strategicky!

Zajímáte se o tvůrčí psaní? Přečtěte si také zdarma můj e-book Psaní o tvůrčím psaní, který je složený z článků z mého blogu.

2 komentáře:

  1. Tyhle články o psaní se mi líbí, dost věcí si aspoň zopakuji a připomenu. :)
    Co se týká popisu, s tím jsem měla problémy už ve slohových pracích na škole a mám doteď. Je pro mě problém popsat lidi, vzhled, vlastnosti, stejně jako krajinu. Mám jí třeba v hlavě, ale nedokáži jí popsat tolik detailně v určitém příběhu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem rád, že tyhle články pomáhají, já si díky nim právě taky některé věci připomínám :-) U těch popisů není podle mě třeba vždy popsat všechno, ale především výjimečné znaky, které hrají nějakou roli v příběhu. Já si stejně občas přes autorský popis někdy představuji třeba postavy podle sebe, o to víc mě pak překvapují filmová zpracování knih.

      Vymazat

Děkuji za komentář, vážím si Vaší zpětné vazby.